Fejetony Honzy Filgase z cyklu Mamá: Vajíčka

Pětadvacet slepic = pětadvacet vajíček denně. Představy Mamá o tom, jaká pozitiva bude mít pořízení nikterak malé skupiny nosnic, byly jasné.

Jenže ouvej. Holky se s její vizí tak úplně neztotožnily. „Nejsou nemocné? Já tam volám, že nenesou. Ať si pro ně přijedou. Kdo ví, jak je tam dneska v těch klecích vlastně chovají.“

Po pořízení nové slepičí rodiny trvalo týden, než se objevilo první vajíčko. „Hurá, tak teď už to pojede jako po másle...“

Druhý týden je výskyt vajíček četnější – průměr čtyři za den. Pro Mamá málo ... „Jestli se nepolepší, tak některé z nich půjdou na polévku.“ Ani třetí týden žádná velká hitparáda. Průměrný počet – 7 vajíček denně. „Mrchy jedny nevděčné...“

Po šesti týdnech poprvé nosnice překonaly magickou hranici deseti vajíček denně. „Pořád to není ono. Jedna sotva chodí, další se trápí. A to se o ně starám líp než o vnoučata.“

Po dvou měsících se průměr pohybuje kolem deseti vajíček každý den. „Není tam někde kuna? To přece není možné. Určitě je žerou ony. Už by měly nosit všechny. Fakt je zlikviduju, jestli pořádně nezačnou nosit.“

Ejhle, slepice jako by Mamá slyšely. Poprvé nese domů patnáct vajíček. „Jsem věděla, že se polepší. Jsou to holky šikovné. “

Tři měsíce oslaví Mamá s partou slepic s velkou pompou – nese dvacet vajíček. „No konečně.“ Další den jedenáct vajíček. „Mrchy jedny nevděčné...“

Následující měsíce nesou slepice patnáct až dvacet vajíček denně. „Už jsem rozdala přesně 1 628 vajíček.“

Po roce se počty vajíček posléze postupně snižují. Stejně jako počet nosnic. Úměrně tomu roste četnost slepičího vývaru v nedělním menu. Koloběh se uzavírá. Je zřejmé, že šanci dostane nová parta.