Nejnovější zprávy: Začala rekonstrukce Čiperovy vily, vznikne zde kulturní a kreativní centrum ​Památník rodáka z Hrachovce kardinála Bauera září novotou

Fejeton

​Peklo v hlavě

DĚDA (rozuměj dědek, starouš, dědeček,kmet, dědula, dědouš)


Autor: Rodinné album

Jako čerstvý rodič jsem si před lety absolutně žádné obavy a strach, že se mým dcerám něco může stát, moc nepřipouštěl. Péče o mimino, tu jsem tehdy vnímal jako jízdu na horské dráze. Jen se držíte a dáváte bacha, aby vám nevypadly klíče.

Být dědou krásné princezny je v mnoha ohledech mnohem těžší. Sice nemáte vlastně vůbec žádnou odpovědnost, ale nemáte její bezpečí ve vlastních rukách a musíte se spolehnout, že jste dobře vychovali dceru. A že váš zeť není neopatrné jelito.

Dobrá zpráva je, že v obou těchto aspektech lze s klidným svědomím říci, že s rodiči naší malé šampionky Izabelky je všechno v absolutním pořádku.

Ta špatná zpráva, že ani toto vědomí nestačí k tomu, abych v roli dědka nepropadal vnitřní panice, co všechno se může malé stát.

Návaly stresu, jestli je v pořádku, přicházejí neplánovaně, bez varování. Za volantem auta, před monitorem počítače, samozřejmě celkem pravidelně během večerního usínání. Ale třeba i v sauně, na tribuně zimního stadionu nebo v restauraci. Taky na záchodě.

Nemůže se malá utopit, když ji koupou?

Co když oba rodiče tvrdě usnou a některý z nich Izabelku zalehne?

Nezapomněli na to, že si mimino musí po každém „jídle“ odříhnout?

Nepojede kolem při procházce s kočárkem v autě nějaký zfetovaný magor?

To jsou ještě relativně obvyklé obavy prarodičů. Mě ale napadají ještě bizarnější myšlenky, nechápu, kde a proč se ve mně vlastně berou.

Co psi? Už se někdy stalo, že by vzteklý pes zaútočil na kočárek?

A kočky? Kolem domku, ve kterém malá už více než čtyři měsíce žije, se jich potuluje hned několik. Jsou v pohodě kočky?

Do hlavy se mi ve spojení s potenciálním ohrožením Izabelky vkrádá veškerá možná havěť, kterou od nepaměti nesnáším – hadi, pavouci, myši.

Chybí snad jen tygr uprchlý ze zoo a volně se potulující kolem vesnice právě ve chvíli, kdy malá v klidu odpočívá na terase ve svém kočárku.

Vždycky se chlácholím. Nic jiného mi ani nezbývá. Říkám si: nebuď dědku blázen, starají se o ni příkladně. Moc to ale nepomáhá.

A ano, vím, bude to jen a jen horší. Otevírání zásuvek, horká voda ve varné konvici, pánev na sporáku, elektrické zásuvky.

Kdepak, obavy nezmizí. Musím se s tím peklem ve své hlavě sžít.

Související články