Fotograf ze Slušovic kouzlí s ocelovým lanem

Úspěch reportáže o rožnovském fotografovi Marianu Bérešovi z listopadového vydání Magazínu PATRIOT redakci mile překvapil. Rozhodli jsme se na ni navázat novým seriálem, ve kterém čtenářům postupně představíme amatérské, ale i profesionální fotografy Východní Moravy.

Přinášet budeme pravidelně nejen jejich fotografie, ale také jejich životní příběhy a emoce, které při focení prožívají. Po Marianu Bérešovi přichází na řadu slušovický rodák Petr Kovář.

Bylo mu dvacet, když propadl kouzlu fotografie. Od té doby už šestnáct let pravidelně vyráží do blízkého okolí, především kolem Slušovic, aby zachytil krásy probouzející se přírody i atmosféru, když krajinu halí postupný soumrak.

„Když jsem v mládí viděl některé fotky, úplně mě fascinovalo, jakou nádheru je možné zachytit. Viděl jsem, že někteří fotografové dokáží vidět víc než ostatní a dokáží to dostat na fotku. Pořídil jsem si tehdy naprosto obyčejný kompakt a začal jsem s ním fotit,“ říká Petr Kovář.

Za šestnáct let vznikly jeho rukou tisíce snímků převážně krajiny, zajímavých míst Zlínského kraje, občas se na fotkách objevují také ženy, zejména kamarádky fotografa.

„Začal jsem vidět, jak moc je u fotografa důležitý talent nebo spíše vrozená schopnost najít správný okamžik, správnou chvíli a místo pro záběr. Je tady hodně lidí, kteří třeba fotografii vystudovali, ale je znát, že právě výše uvedené v sobě nemají. V dnešní době je k dispozici technika, se kterou udělá kvalitní fotografii prakticky každý. Ale cit pro fotku, tu v sobě člověk musí mít,“ dodává.

On sám začínal s obyčejným kompaktem, se kterým zavěšeným na krku pobíhal po lesích a stráních regionu. Postupně ale začal do techniky investovat víc a víc peněz, aktuálně má k dispozici možná to nejlepší, co je na trhu k dostání – fotoaparát Canon 6D.

„Ten rozdíl je znát, fotky z této mašiny jsou ostré jako břitva. Rozdíl mezi kvalitním a obyčejným přístrojem je viditelný na první pohled. Levné to není; když sečtu náklady na tělo aparátu, objektivy a další doplňky, tak jsem na částce kolem sto padesáti tisíc korun. Peněz ale vůbec nelituji, naopak. Je to sice drahý koníček, ale když vidím některé fotky, tak si pokaždé říkám, že to byly sakra dobře utracené peníze,“ je přesvědčen Petr Kovář.

Fotí převážně krajinu. Nejčastěji vyráží do akce brzy ráno před východem slunce nebo naopak večer, aby zachytil krásu, kterou přináší zapadající slunce. Během roku má jedno období, kdy fotí jen výjimečně. V létě totiž přírodní scenérie rozhodně nenabízí tolik možností, jak pořídit krásné snímky.

„Mnohdy je sucho, barevnost nijak ohromující. Na východ slunce bych musel vstávat ve dvě hodiny ráno. Jaro či zima nabízí mnohem více možností pro pořízení zajímavých fotek. Úplně nejkrásnější je podzim. To příroda doslova hýří barvami, které se rychle mění, střídají, krajinu občas zaleje mléko mlhy, takže údolí z kopců připomínají bílá mléčná jezera. Já pak lidem v práci ukazuju fotky, které jsem ráno pořídil, a oni se ptají, kde jsem fotil. Když jim řeknu, že z kopce nad městem, tak tomu nevěří. Fotky vypadají jako z nějakých velehor.“

Focení je pro Petra Kováře stále jen koníčkem. Fotí „do šuplíku“ a především pro své potěšení. I když jednu autorskou výstavu už před lety ve Slušovicích uspořádal. „Chtěl jsem, aby lidé věděli, jak krásné scenérie se tady v blízkém okolí nabízí. Jedna paní se vracela snad čtyřikrát. Říkala, že tady prožila celý svůj život, a nechápala, že má vedle sebe tak úžasná místa,“ říká fotograf.

Snaha zachytit správný moment na ideálním místě je často vykoupena fyzickou námahou a nepohodlím. „Vstávání ve tři hodiny ráno, těžký výšlap do kopců, hledání místa. Příroda dokáže být také záludná, mění se. Takže občas vyjdu na kopec a dostanu se do mlhy, musím jinam na vedlejší, třeba trochu vyšší kopec, který už ale v tu chvíli nabízí úplně jiný obraz bez mlhy. Stalo se mi, že jsem se musel během jednoho focení přemístit třeba čtyřikrát. Nikdy nejde dopředu říct, jestli je lepší jít jinam, nebo zůstat a čekat až přijde správná chvíle,“ vysvětluje Petr Kovář.

Coby amatér fotí převážně ráno, protože pak musí spěchat do práce. „Dřív jsem měl nástup na devět, což bylo ideální, měl jsem na focení každé ráno spoustu času. Teď je to horší, protože začínám v práci v sedm.“

Fotky z okolí Slušovic postupně doplňovaly snímky z celého Zlínského kraje. Vartovna, Ploština, Velká Javořina a další místa. „Strašně rád jsem jezdil na Velkou Javořinu, tam jsem jednou nafotil možná nejkrásnější zimní fotky. Když jsem tam přijel, byl celý les zamrzlý jako v pohádce. Pak se postupně oteplovalo, ze stromů začaly padat kusy ledu a sněhu, nevěděl jsem, kam skočit, běhal jsem po lese jako zajíc,“ popisuje slušovický fotograf.

Za svoji srdcovku považuje snímek, který se mu podařilo zachytitt na Lysé hoře. Coby vášnivý cyklista vyrazil v zimních měsících na tento ikonický kopec s bicyklem na střeše od otce půjčeného auta. I policejní hlídka se divila, kam ve tmě s kolem vlastně míří. Kolo na hřebeni zapíchl do sněhu a vyfotil s pozadím právě vycházejícího slunce. „Tu fotku máme vytisklou na velkém formátu, visí u mě doma. Pak jsem foťák sbalil a Lysou horu sjel na tom kole ve sněhu a ledu dolů. I pro turisty, kteří tam tehdy byli, to byla docela slušná atrakce. Poslední roky pro mě ale Lysá kouzlo trochu ztratila, protože tam jezdí víc a víc turistů, v lesích jsou tam poházené odpadky, už to není jako dřív,“ líčí Kovář.

Své fotky s výjimkou jedné výstavy zatím nikde moc neukazoval. Až sociální sítě mu umožnily se s nimi pochlubit. A Petr Kovář toho využívá ve stále větší míře. „Kamarád mi říká, že jsem sice dobrý fotograf, ale špatný obchodník, že se neumím prodat a propagovat. Asi má pravdu. Teď jsem začal dávat fotky na facebookové stránky Valašsko a Úžasná místa v Česku. Byl jsem hodně překvapený, jak dobře na ně lidé reagují. Když jsem nedávno dával mix fotek z Vartovny, měla ta série za jediný den asi osm set lajků a šedesát převážně pozitivních komentářů. Je to jednoduchá a levná propagace, asi toho budu využívat více. Mám i svůj vlastní web petrkovar.cz, ale tam je jen pár těch nejlepších fotek. Na jaře příštího roku bych rád udělal ve Slušovicích další autorskou výstavu, snad se mi to podaří zorganizovat.“

Ve své práci začal využívat ocelovou vlnu, která se napěchuje do malé kovové metličky a zapálí. Metličkou uvázanou na provázku pak fotograf vytváří atraktivní pozadí fotek, protože při pohybu z jemné vlny odpadávají hořící kousky, které při dlouhé expozici zanechávají za sebou dlouhé čáry.

Světelný efekt může být zvýrazněn několika způsoby. Například odrazem ve vodní hladině nebo kombinací s doplňkovou barvou – dobře působí tmavá obloha. Další zajímavý efekt vznikne, když se s krouživým pohybem vlnou přibližuje tvůrce k fotoaparátu. Dosáhne tak prostorového efektu, který se podobá světelnému tunelu.

„Ta technika je ve fotografii známá už dlouho. Já ji využívám především v zimě, kdy je focení bezpečné. Při manipulaci s hořící ocelovou vlnou musí být fotograf hodně opatrný. Ale výsledný efekt stojí za to. Třeba vloni se mi podařily ty krásné fotky na Vartovně. Když jsem je dal na sociální sítě, lidé hned řešili, jak moc riskantní to bylo. Vartovna je ocelová rozhledna, tak nic nehrozilo, stejně jako třeba u fotky s ocelovou vlnou u památníku na Ploštině. I tam se ozývali lidé, jestli to bylo bezpečné. Já jsem ale mimořádně opatrný,“ dodává Petr Kovář.

Focením se chce i nadále bavit. Má také velký sen, vyrazit s fotoaparátem do italských Dolomit. „Tam jsou neuvěřitelné přírodní scenérie. Viděl jsem spoustu fotek z těchto míst a všechny byly ohromující. Věřím, že se tam jednou dostanu. Focení mě baví a chci v něm pokračovat.”

Petr Kovář

Narodil se 24. 2. 1986 ve Zlíně.

Vyučil se na Středním obchodním učilišti obchodu a gastronomie ve Zlíně, obor kuchař.

Pracuje ve společnosti Rudolf Jelínek ve Vizovicích.

Je svobodný.

Volný čas věnuje převážně fotografii a také bicyklu. Je vášnivým cyklistou, jezdil i závodně, především extrémní trasy na horských kolech, downhill.

Dříve také běhával delší tratě. Miluje noční les, často chodil běhat v noci do lesa. Pocit, kdy si v lese vypnete čelovku, posadíte se na pařez a vychutnáváte si noční klid, je podle něj k nezaplacení.