Tomáš Dvořák bere místo oštěpu, disku nebo koule do ruky motorovou pilu, motyku, hrábě

Po letech strávených na tartanu a posléze v roli šéftrenéra českých atletů se zlínský rodák s většími či menšími úspěchy sžívá s novou rolí. Velkou výzvou. Pustil se do byznysu v hodně překvapivém oboru – zahradničení. Tvrdí, že ho to zatím baví převelice. A ano. Pořád kouří. Ale jednou prý přijde den...

Kdy jste byl naposled ve Zlíně?

Na rodné hroudě jsem byl naposled v srpnu 2020. Přitáhla mne atletika a Velká cena města Zlína a start mých dcer pod vedením jejich maminky.

Jezdíte na Východní Moravu alespoň občas?

Ano, občas. A důvodem, proč jen občas, je fakt, že když s rodinou, tak s ubytováním v hotelu a podobně, jelikož rodiče, kteří ve Zlíně stále bydlí, obývají stejný byt jako když jsem byl kluk. S tak velkou rodinou, jako je ta naše, se k nim prostě nevejdeme. Sám mám důvodů k cestě „domů“ pomálu, ale teď v zimě si ji budu muset naplánovat, jelikož jsem tatínkovi slíbil pomoc s prořezem stromů na zahradě.

Máte tady na Moravě nějaké místo, které je vám blízké, které vám třeba za Prahou chybí?

Nejsem moc závislý na vzpomínkách ve vztahu ke konkrétním místům, ale když už ve Zlíně a na Moravě jsem, tak nelením nějaká ta oblíbená obrazit. Posledně jsme si s rodinou udělali okružní výlet s cílem v Luhačovicích, kde jsem jako kluk trávíval prázdniny u babičky Jiřinky. Jak cestou, tak při procházce po kolonádě k jistému pohnutí mysli došlo (smích).

Na který moment vaší aktivní kariéry vzpomínáte úplně nejraději?

Těch momentů je více, na které by se dalo vzpomínat. Moje vzpomínky se ale moc často tímto směrem netoulají. Jen když na něco takového přijde řeč, někdo se zeptá. Jsou to logicky ty, kdy se mi dařilo.

Která chvíle byla naopak úplně nejhorší?

Ty nepovedené mi na mysl nepřijdou takřka vůbec. Respektive: když to byly chvíle à la zmar nad zmar, tak je mám téměř vytěsněny... například olympijský závod v Sydney si prakticky nepamatuju.

Kdo je ve vašich očích nejlepším desetibojařem historie?

Tady lze těžko soudit, zvláště z pohledu desetibojaře, který ví a zná. Když jsem před lety seděl u jednoho stolu s Frankem Dickem, trenérem Daleyho Thompsona, tak mi nepokrytě řekl, že i když v té době už tři desetibojaři nasbírali více bodů než on, tak že je pro něj ten nejlepší desetibojař historie. Můj pohled je v tomto směru pokřivený, zmíním jedno velké jméno z historie této disciplíny a nejen této. Konkrétně jméno Jim Thorpe, opravdový vícebojař, který si po svých vítězstvích na V. olympijských hrách v klasickém pětiboji a v desetiboji jako první vyslechl od švédského krále Gustava V. slova „You, sir, are the greatest athlete in the world“. To byl opravdu všestranný sportovec... Ano. Thorpe byl s ohledem na své působení nejen v atletice, ale také americkém fotbalu, baseballu, basketbalu a lakrosu jmenován agenturou AP nejlepším sportovcem první poloviny 20. století. A zajímavostí je, že se narodil v Praze... teda v Prague v Oklahomě.

Kterého ze svých největších rivalů jste si nejvíce vážil?

Pro mne většinou mí rivalové/soupeři byli kamarádi, s některými jsem stále v kontaktu. Nejsou to ti největší/nejlepší, ale jsou to kamarádi. Kterého ze svých soupeřů jsem si nejvíce vážil, takto jsem nepřemýšlel.

Jste s některými ze svých někdejších soupeřů v kontaktu?

Ano, s řadou z nich. Nejvíce asi s vrstevníkem, portugalským rekordmanem Marío Aníbalem. S ním si píšeme a potkáváme se i s rodinami.

Odchodu z postu šéftrenéra české atletiky podle všeho nelitujete... Je to tak?

Lituji a zároveň nelituji... a jsem šťasten a hrdý, že jsem tento krok učinil. Bylo to primárně z důvodu uchování si osobní důstojnosti a psychického zdraví.

V atletice aktuálně vůbec nepůsobíte?

V atletice působím jen jako podporující manžel a tatínek (úsměv).

Jste v nějakém pravidelném kontaktu s lidmi z českého „atletického“ světa?

Viz výše a pak také s bývalými kolegy, šéfem a teď již i bývalým ředitelem ČAS, s šéflékařkou atletické reprezentace, s paní svazovou ekonomkou, se svazovým statistikem a vlastně skoro se všemi kolegy, kteří mě udrželi na svazu o pár let déle, než asi bylo zdrávo.

Nestýská se vám po oválech, po adrenalinu, po napětí?

Trochu asi i stýská, ale aktuálně v tom nejsem sám, takže to rozhodně dobře snáším...

Jak se vlastně „stalo“, že jste se stal spolumajitelem firmy Trees?

Stalo se to prostě, přišla nabídka od mého teď už parťáka Petra Pacáka, který mi před bez mála dvaceti lety se stejnou firmou dělal zahradu, a plácli jsme si. Tak místo abych byl „zahradním údržbářem na vlastní triko“ jsem spolumajitelem realizační zahradnické firmy.

Podcast Radiožurnálu vás tituloval jako „zahradníka“...?? Co si pod tímto pojmem mám představit?

Představit si lze v této době mnohé, jelikož jsme zahradníci, ale s velmi širokým záběrem působení. Realizujeme sny jiných primárně na základě projektu od zahradního architekta či ateliéru... a od A do Z, kdy jsme s to poprat se nejen se sázením rostlin. Ne vždy se dělá „nová zahrada“ na zelené louce nebo u nového domu. Takže jsme zároveň dřevorubci, bagristi, zedníci, kameníci, dlaždiči, cestáři, svářeči, zámečníci, tesaři, truhláři, řidiči, kopáči, bazénáři a ve finále konečně zahradníci.

Co konkrétně máte na starosti vy?

Jsme zahradnická firma, která se jen tak něčeho nezalekne, i když na některé „oříšky“ máme subdodavatele. Primárně „stavíme“ na klíč soukromé zahrady, ale realizujeme i zakázky ve veřejném prostoru. Specializujeme se mimo standardní zahradnické práce na výsadbu vzrostlých stromů a výstavbu vodních biotopů s užitím filtrační technologie Hydrobalance. Mou prací je se zatím stále hodně učit, jak ve vedení firmy, tak i v terénu. Nicméně jsem byl od mala veden k tomu se ničeho nebát. Manuální práce je mi vlastní, takže jsem s to zastat vše, k čemu mne pustí, když mohu a nemusím zrovna sedět u počítače, nebo když nedoprovázím parťáka na jednání o budoucích zakázkách.

Baví vás to?

Baví mne to moc. A „moc“ je ještě slabé slovo...

Kolik času třeba týdně věnujete této společnosti?

Veškerý, který nevěnuji rodině a našemu domu a zahradě... a spát se také musí. Ale je prostor i na nějaký ten výlet a když to je umožněno, tak třeba i zajít kouknout na atletické závody.

Máte i nějaké jiné byznysové aktivity?

Jiné aktivity nemám, když už něco dělám, tak se snažím dělat to pořádně a nenechám se moc rozptylovat jinými činnostmi.

Co vás naplňuje kromě „zahradničení“?

Je to asi paradox, ale zase zahradničení a vše s ním spojené. Tedy to, co jsem popsal výše, prostě rozšiřování si obzorů. Baví mě učit se nové věci a u této práce je největší paráda to, že je často hned vidět výsledek vaší práce, když teda zrovna nezakopáváte stovky metrů elektrických kabelů.

Když máte volný čas, co děláte, čím se bavíte?

Volného času jako takového moc nemám, nedopřávám si jej. Jsem vyhledávač činnosti a nerad se nudím, takže když nejsem „v práci“, tak si najdu nějakou práci doma a bavím se jí. Ale mým koníčkem a oblíbenou činností je třeba vaření, které by mohlo zapadat do šuplíku „volný čas“, rád chodím a nejlépe po horách a pak je někdy také potřeba být sám a to nejraději v lese. A co teprve když rostou. A většinou před spaním přijde na řadu kniha.

Žádný sport nyní aktivně momentálně neděláte? Tenis? Lyže? Fotbal? Golf? Bazén?

Jeeee, lyže... jak já bych lyžoval. Ale momentálně to nejde, tedy co se sjezdovek týče. Tak mám letos za sebou jedno vyřádění se na běžkách na zamrzlém a zasněženém rybníku kousek od domu.

Pořád kouříte?

Ano, žel ano, ale jednou s tím seknu a vydržím. Ne jako při těch stovkách pokusů v minulosti. Jednou přijde den...

Nějaké další neřesti máte?

Samozřejmě, jako každý jiný.

Třeba?

Zůstal bych u toho „ano“.

Co vaše dcery?

Jsou to moc fajn holky, ale někdy je to s nimi „moc nahlas“.

Dvojčata zůstala u atletiky?

Nejen Katka s Bárou, atletí i nejmladší Terka. Jsem rád, že je to baví.

Řeší s vámi své sportovní trable, pocity, úspěchy, neúspěchy?

Sportovní trable se mnou řeší spíš jejich maminka a trenérka v jedné osobě a musím říci, že to je tak akorát.

Pořád studují?

Ještě studují všechny, ale dvojčatům se to již krátí, i když... Terka je distanční třeťačka na střední.

Už si přivedly nápadníky?

Prej kluci nejsou, nebo teda takoví, kteří by za to stáli, aby je přivedly ukázat tatínkovi.

Pomáhají vám (dcery, žena) v zahradnické firmě?

Zatím ne, ale jednou přijde den...

Tomáš Dvořák

Narodil se 11. května 1972 ve Zlíně. Vždycky byl všestranným atletem, ale nemohl se rozhodnout pro žádnou disciplínu, a tak v roce 1987 ve Zlíně poprvé vyzkoušel desetiboj a už u této disciplíny zůstal. Závodil za Duklu Praha a armádnímu klubu zůstal věrný i jako trenér. Mistr světa v atletickém desetiboji 1997, 1999, 2001. V roce 1997 byl vyhlášen domácím atletem i sportovcem roku, totéž zopakoval o dva roky později, kdy výkonem 8994 bodů vylepšil světový rekord a stal se i nejlepším evropským atletem roku. V roce 2000 získal v Gentu halové evropské zlato, naposledy stanul na stupních vítězů na HME 2002 ve Vídni, kde byl druhý. Po nedokončeném desetiboji na MČR ve vícebojích v Houšťce oznámil Tomáš Dvořák 21. července 2008, že šlo o poslední desetiboj jeho kariéry. S manželkou Gabrielou mají tři dcery – dvojčata Kateřinu, Barboru a nejmladší Terezu.