Z Vancouveru na Valašsko aneb Podivuhodné životní cesty Erika Burgona

Po absolvování střední školy začal Erik Burgon studovat prestižní univerzitu British Columbia Institute of Technology. Občas si přivydělal jako tesař, navíc dokázal „prodat“ své výjimečné schopnosti na bicyklu. Stalo se totiž součástí skupiny Dangerous Dan's Flow Show. Její členové předváděli fanouškům a divákům akrobatické a nebezpečné kousky na kolech. Show byla natolik úspěšná, že postupně přerostla hranice amerického kontinentu a zamířila do Evropy.

„Na kole jsem zkoušel různé triky už coby malý kluk. Dostat se do takové skupiny nebylo snadné, byl jsem hrdý, že mi to podařilo,“ líčí Erik Burgon, jehož životní plány byly jasné a nic nenasvědčovalo tomu, že by se neměly splnit. „Chtěl jsem dostudovat, stát se architektem, projektovat překážky a dráhy pro horská kola a být součástí naší Flow Show. Ani ve snu mě tehdy v devatenácti nenapadlo, co se v příštích měsících může všechno stát,“ dodává sympatický osmatřicátník.

Právě jeden z jeho prvních zahraničních výletů s akrobaty na kolech se stal zásadním milníkem jeho života. Bez nadsázky lze říci, že cesta do Itálie v roce 2002 byla osudová. „V Itálii jsem na chodbě hotelu potkal dívku, která mě okamžitě zaujala. Kristýnka tam byla na studijním výměnném pobytu vsetínské Kostka školy. A bylo to hodně silné,“ líčí Erik Burgon. Týden po návratu domů z Itálie měl Erik telefonát z Evropy. Volal mu jeden z ředitelů nedávné show ve Finale Ligure. Chtěl, aby se Kanaďan vrátil a vybudoval v jednom z turistických středisek stálý bikepark.

Pro Erika to byla vysněná příležitost, výzvu rychle přijal. „Chtěli z města udělat cyklistickou Mekku. Základní myšlenka byla jasná. Turisté nemusí jezdit do hotelů jen v parných letních dnech, kdy se mohou koupat na vyhlášených plážích na pobřeží Ligurského moře. Je tam solidní počasí na jaře i na podzim, takže bylo potřeba vymyslet vyžití a program pro turisty i mimo hlavní sezonu na riviéře. A cyklistika je pro tento účel ideální,“ vysvětluje Erik.

Od investorů dostal devadesát dní, aby ze staré dráhy BMX udělal úžasnou rekreační atrakci, která nikde jinde v Evropě neexistovala. Povedlo se, Flydown Park se stal prvním evropským bikeparkem a Finale Ligure během následujících let vyhledávanou destinací i mezi milovníky cyklistického adrenalinu. Zatímco před lety vyváželo cyklisty na okolní kopce pět dodávek, dnes jich tam jezdí takřka sedm desítek. A mezi městem a kopci pendlují nepřetržitě i v těchto dnech. Ale zpět k sympatické české studentce. I ta byla jedním z důvodů, proč mladý Kanaďan nad nabídkou vůbec neváhal a vydal se tehdy v roce 2002 na velké evropské dobrodružství. Kristýna je dnes jeho partnerkou, mají spolu čtyři děti, žijí na Vsetínsku, Erik úspěšně podniká. Firma, jejíž je podílníkem, dává práci třem desítkám lidí.

Ovšem cesta ke všemu výše uvedenému nebyla rozhodně jednoduchá. Právě naopak, nesla mnoho úskalí, stresů a překážek. Právě překážky se staly nedílnou součástí jeho života už ve zmíněném roce 2002.

Přesněji řečeno překážky pro bicykly. „Už doma na naší zahradě v Kanadě jsem coby malý kluk a poté student stavěl různé překážky pro kolo. Tehdy traily a umělé dráhy nikde nebyly. Vymýšlel jsem své vlastní kreativní návrhy. Při cestách jsem postupně získával kontakty a ty jsem pak zužitkoval, když bylo jasné, že bych se mohl navrhováním trailů, různých tras a pumptracků živit,“ vzpomíná Erik Burgon.

Kromě projektování a vymýšlení nových tras se v jeho životě objevil nový „prvek“. Takřka každodenní telefonická komunikace na trase Finale Ligure – Vsetín. Pozor, píše se rok 2003, kdy jiné možnosti nebyly. Žádné sociální sítě, žádný skype, jen telefon a email. „S Kristýnkou jsme si volali pravidelně. Bylo to tehdy šíleně drahé, snad jedenáct centů za minutu. Ale vydrželi jsme a po sezoně v Itálii jsem zamířil do Česka. Pronajali si společně ve Vsetíně byt, Erik začal soukromě učit angličtinu a doma kreslil další projekty pro kola. V Česku bylo všechno samozřejmě mnohem levnější než v Itálii, navíc jsme mohli být spolu.“ dodává Erik Burgon.

Následovalo několik let, kdy v létě přejížděl do Itálie, pokračoval tam v „cyklo“ projektech pro turistická střediska, aby se vždy na podzim vracel do Vsetína za přítelkyní. Další osudový zlom přišel v roce v roce 2008. A znovu souvisel s Českem, konkrétně pak s hodinami angličtiny. Jedním z Erikových žáků byl jeho současný byznysový partner Josef Grycman. Společně začali v hodinách angličtiny debatovat o svých podnikatelských projektech, vizích, o tom, co je baví, co je živí a jaké mají plány do budoucna.

„Zjistili jsme, že v některých aspektech se naše podnikání doplňuje. Nakonec jsme se dohodli, že spojíme síly a zkusíme v Česku vyrábět pumptracky. Tak vznikla společnost Bikeparkitect,“ říká Burgon. Právě on patří mezi světové průkopníky pumptracku, uzavřeného, uměle vytvořeného okruhu pro jízdu na kole, který se projíždí bez šlapání. Okruh je tvořený vlnami a klopenými zatáčkami, které umožňují udržovat nebo dokonce zvyšovat rychlost jízdy pouhým pumpováním.

Kanaďanův první umělý okruh vyrostl už v roce 2003 právě v italském Finale Ligure. „Určitě existovalo někde něco podobného v hliněné podobě, ale troufám si tvrdit, že dřevěný pumptrack jsem postavil jako první já,“ říká Erik.

Nový byznys se úspěšně rozvíjel. Pumptracky ze Vsetína v posledních dvanácti letech zamířily do celého světa. Technicky je dva společníci průběžně vylepšovali, nechali si je patentovat. Postupně rozšiřovali nejen výrobu, ale také svůj tým. „První jsme stavěli na zahradě, dnes máme vlastní výrobní areál, vyvážíme do světa, plánujeme pronájem skladů v Singapuru, máme obchodní zastoupení v Austrálii,“ dodává Burgon.

Pumptracky v posledních letech prodali do Kanady, USA, Jižní Afriky, Anglie, Irska, Spojených Arabských Emirátů, Itálie, Polska, Francie, Španělska, Řecka, Rakouska, Německa i dalších zemí.

Současně s byznysem „rozšiřoval“ kanadský „Valach“ také svoji rodinu. Jako první se v roce 2009 narodila dcera, o dva roky později chlapec, za další dva roky přibyl další malý klučina. Jako poslední zatím rodinu Erika Burgona obohatila v letošním roce druhá holčička.

Rodina bydlí v čisté přírodě na Vsetínsku. O stěhování rozhodně nepřemýšlí. Nemá důvod. V krásném prostředí Východní Moravy je nadmíru spokojený.

„Žil jsem v Kanadě, Itálii, Švýcarsku, jezdím po celé Evropě. Ale pokud mám brát některou zemi jako místo, kam se chci vracet a kde chci se svojí rodinou trvale žít, tak je to Česko. A není to jen díky tomu, že tady mám byznys. I díky lidem. Češi jsou otevření, vstřícní, mám tu spoustu přátel, kamarádů, kterým můžu kdykoliv zavolat, kteří mi vždycky pomůžou, když je cokoliv potřeba, kterým se můžu svěřit. Narodil jsem se v Kanadě, ale po osmnácti letech života v Čeksu mám domov spíše tady,“ uzavírá Erik Burgon.