Vsetínský podnikatel Dušan Kotrla začínal od nuly, dnes dává práci dvěma stovkám lidí
Dušana Kotrlu rozhodně nelze zařadit mezi byznysové „žraloky“ v pravém smyslu slova. Rodinnou firmu budoval dvacet osm let. Postupně, pomalu, trpělivě.
Autor: Josef Vrážel, archiv fy Kotrla a.s.
„Pánové, když jsem zakládal Reynholm Industries, měl jsem pouze dvě věci. Sen a šest milionů liber.“ Vtipná hláška jedné z hlavní postav anglického sitcomu IT Crowd Denholma Reynholma pro byznysové začátky vsetínského podnikatele Dušana Kotrly rozhodně neplatí.
On totiž začínal od nuly. Dnes zaměstnává téměř dvě stovky lidí, obrat rodinné firmy Kotrla a.s. dosahuje stovek milionů korun, na začátku října podnikatel přivítal první hosty svého nového sportovního a relaxačního centra Kapka Resort.
Začal s jediným strojem, který si vlastníma rukama sestavil a také zpočátku sám obsluhoval. Dnes jeho „skupina“ čítá osm vzájemně spolupracujících středisek, zahrnujících obchod se dřevem, dopravu dřeva, tuzemskou i mezinárodní nákladní dopravu, prodej nafty, pilu na zpracování kulatiny a servis nákladních aut a strojů včetně staveb odvozních souprav na dřevo.
Na turbulentní dráhu podnikání vstoupil v pětadvaceti letech v době, kdy patřil mezi nejlepší české endurové jezdce. Možná právě v tvrdém prostředí profesionálních sportovců se formovala jeho povaha pro podnikatelskou kariéru. Vzdávat se při prvním neúspěchu totiž nemá Dušan Kotrla v povaze.
Ale pojďme popořádku. Vracíme se v čase do začátku osmdesátých let minulého století, kdy školák Dušan Kotrla dostal od rodičů první motorku.
„V deseti jsem jako tehdy každý kluk toužil mít pionýra. Otec mi toto přání splnil. Samozřejmě když mi bylo dvanáct, už mi pionýr nestačil. Tak mi rodiče koupili z JZD vyřazenou stopětadvacítku ČZ sport. Já jsem začal toužit po ‚pořádné‘ motokrosové motorce. Tak jsem v roce 1983 strávil celé prázdniny na brigádě v jednotném zemědělském družstvu v Rokytnici. Shodou okolností je to dnes sídlo našeho podnikání. Vydělal jsem sedm tisíc korun tím, že jsem chodil na dvě směny každý den: dopoledne do dílny opravovat traktory a jiné zemědělské stroje, odpoledne jsem rozvážel krmení dobytku. Vyhlédnutá motorka ale stála jedenkrát tolik, než jsem vydělal, takže jsem si sedm tisíc půjčil od kamaráda. Bylo to na tehdejší dobu hodně peněz, dodnes to nechápu, že mi takovou sumu půjčil, když mi ještě nebylo ani patnáct let. Kolik jsem za ni zaplatil a kolik jsem si půjčil, jsem rodičům tehdy neměl odvahu říct, dozvěděli se to o několik let později,“ říká Dušan Kotrla.
Půjčené peníze kamarádovi za čas vrátil, mezitím v každé volné chvíli trénoval na motokrosových tratích. A zrychloval. Natolik, že si ho brzy všimli lidé z krajského sportovního střediska. Dušan Kotrla dostal kvalitnější motorku, bylo zřejmé, že má pro motokros talent. Píle mu nechyběla, na tratích patřil mezi nejrychlejší.
„Ozvali se ze Střediska vrcholového sportu v Povážské Bystrici, kde měli kvalitní tým endurových jezdců. Tak jsem přešel na Slovensko, když mi bylo sedmnáct let, odjel za ně a reprezentaci dvě Šestidenní, pak se stěhoval do Prahy. Dostal jsem nabídku od Dukly, což byl v té době pro vrcholové sportovce splněný sen, ráj,“ líčí vsetínský podnikatel.
Ne všichni čtenáři nutně pamatují slávu endurového závodu Mezinárodní motocyklová šestidenní. Týmová soutěž, pořádaná už od roku 1913, patřila ve své nejlepší éře mezi nejsledovanější akce sportovního světa. Dušan Kotrla se tohoto slavného závodu účastnil v roli jezdce celkem osmkrát.
„Moc si toho vážím. Byl to populární a vždy těžký závod, na kterém nechyběli nejlepší jezdci celého světa. Bylo skvělé, že tehdejší systém v českém motocyklovém sportu umožňoval vyrůstat závodníkům bez protekce a velkých financí, záleželo jen na sportovních schopnostech a samozřejmě jako vždy i na štěstí. To jsem já měl,“ popisuje Dušan Kotrla.
Do podnikání se pustil v pětadvaceti s mnoha sportovními vavříny. Byl juniorským mistrem Evropy, na Šestidenní skončil nejlépe druhý ve třídě 500 m3 a sedmý v absolutním pořadí, byl dvakrát absolutním mistrem republiky v seriálu terénních soutěžích motocyklů, v seriálu Mistrovství světa ho v roce 1993 pouhé dva závody dělily od toho, aby stanul na stupních vítězů. Zradila ho technika v předposledním dílu seriálu, takže nakonec skončil čtvrtý.
Následující rok usedal na závodní stroj méně častěji. „Byť mě vrcholový sport téměř deset let živil, bylo zřejmé, že žádné velké peníze v tomto odvětví není možné vydělat. Bratranec s kamarádem podnikali, chtěli, abych pro ně dělal. Pro start v podnikání byla ideální doba. Vědom si toho, že moje nejlepší roky v závodění měly teprve přijít, rozhodl jsem se nabídku využít a sport dát na druhou kolej. Já už jsem i během závodění ve volném čase občas přivydělal nějaké peníze tím, že jsem třeba koupil levně auto, opravil ho a se ziskem prodal. Podnikali se dřevem, začal jsem jim pomáhat a poté se vrhnul na vlastní podnikání,“ vzpomíná na své první „byznysové“ začátky Dušan Kotrla.
O byznys v pravém smyslu slova zpočátku vůbec nešlo. Spíše o každodenní práci u dřeva na manipulačním skladě. Aby si mohl pořídit lesní stroj na manipulaci se dřevem, obětoval své vlastní auto. „Měl jsem na tu dobu krásné auto, takové první kulaté vajíčko od Audi. Prodal jsem jej a koupil žigula za pět tisíc, dodnes vidím ty díry v podlaze,“ směje se podnikatel.
Byla to sice dřina, ale pěkná práce, nicméně pravidelné faktury a s nimi spojený přísun peněz byly pro Dušana Kotrlu jasným signálem, že vzal podnikání za správný konec. „Na tehdejší dobu jsem fakturoval denně při manipulaci jedním strojem krásných tři a půl tisíce korun. Jezdil jsem sám, sám jsem si stroj opravoval. Doba byla taková, že kdo měl chuť pracovat a byl třeba i manuálně zručný, tak peníze vydělat dokázal. To ostatně platí i dnes co se týká jakéhokoliv řemesla, možnosti prostě byly,“ říká Kotrla.
U jediného stroje nezůstalo. V krátké době pořídil další, který obsluhoval jeho vlastní tatínek. „Následně jsem za vydělané peníze koupil podvozek z cisterny, hydraulickou ruku a postavil jsem auto pro odvoz kulatiny.Takže TATRA 148 byl můj první kamion na odvoz kulatiny. Jezdil jsem s ní i sám, stejně jako jsem si sám vyřídil první zakázky pro Městské lesy, kde potřebovali manipulaci se dřevem na svých skladech. Naše firma si ve vlastních servisních dílnách díky této zkušenosti staví odvozní soupravy pro odvoz kulatiny téměř dvacet pět let sama.“
Pak přibývaly další auta a manipulační stroje a postupem času samozřejmě také přicházeli lidé, kteří se stroji pracovali. Platila prostá rovnice: nová mašina – nový zaměstnanec.
„Chlapi, kteří dostali na pracovní smlouvě ve firmě Kotrla zaměstnanecké číslo dva, tři a čtyři, pracují pro firmu pořád i po osmadvaceti letech. S každým autem nebo strojem jsem se naučil jezdit a dělat i já sám. Prvních deset let to tak bylo vždycky. Byly chvíle, kdy jsme kupovali více strojů, dařilo se nám, chtěl jsem expandovat. Růst firmy byl postupný, plynulý; když jsem měl pocit, že mi rozšíření společnosti dává smysl, tak jsme kupovali nové stroje a nabírali nové lidi,“ líčí Dušan Kotrla.
Stejně jako v obdobných případech úspěšných podnikatelů se i u něho objevovaly krize pramenící z chyb nebo nesplněných očekávání a předpokladů. „Jednal jsem hodně pocitově a snažil se používat zdravý rozum. Samozřejmě, že jsem poslouchal rady zkušenějších, ale když šlo o zásadní rozhodnutí, dělal jsem je většinou sám. Když jsem se minul, tak to občas hodně bolelo. Jako třeba v letech 2001 a 2002, kdy se firma výrazně rozrostla a já jsem hodně přeinvestoval. Nějaký čas jsem se potýkal se ztrátami a nedostatkem finančních zdrojů. Bylo to složité období, řešili jsme i rozšiřování areálu, nakonec jsme to ale úspěšně zvládli,“ uvádí vsetínský podnikatel.
Při budování firmy využil zkušeností ze sportu. Věděl, že rychlá cesta k vrcholu rozhodně neznamená definitivní úspěch. „Ve sportu jsem měl období, kdy jsem si chvíli myslel, že to prostě půjde samo. Pak stačilo drobné zranění, které ohrozilo můj start na Šestidenní. Pochopil jsem, že žádné jistoty nejsou, že je třeba pořád bojovat, nic nepodcenit. Druhá zkušenost byla, když jsem ze střediska vrcholového sportu narukoval do Benešovských kasáren k přijímači na základní vojenskou službu. Tento měsíc, než si mě vyžádali do pražské Dukly, byl pro mě velkou životní zkušeností, ze které těžím dodnes. Taky jsem se naučil, že pokud jste ve sportu poctiví, tak vám to přinese zasloužený úspěch a je zcela jedno, na jaké úrovni. To stejné platí v osobním i pracovním životě. Tím chci říct, že z každé porážky nebo chyby se dá poučit a brát ji jako zkušenost. Pokud člověk dělá v mládí sport a pak s tímto myšlením přejde do podnikání, může z nabytých zkušeností hodně čerpat.“
Těžkých chvil bylo v osmadvacetileté historii firmy několik. Nikdy ale nepřišel moment, že by podnikatel zalitoval, že se do podnikání pustil. A taky nikdy nepřemýšlel, jestli třeba není čas skončit. Naopak, například celosvětovou ekonomickou krizi v roce 2008 využil k tomu, aby firmu ozdravil, osekal neefektivní náklady. Také se poučil, že ne vždy musí být nové investice zárukou rozvoje. „Několikrát jsme si řekli, že zpomalíme, že nebudeme řešit obrat a zaměříme se na kvalitu. Tento přístup máme i dnes. Měl jsem za dlouhá léta také spoustu příležitostí a nabídek investovat do jiných oborů podnikání, to jsem vždycky odmítl. Když jsem někam vložil peníze, tak to byla z naší strany spíše pomoc druhým než nějaká investice nebo něco podobného,“ říká Dušan Kotrla.
Osm středisek společnosti Kotrla a.s. dnes má své samostatné vedení, všechny spolupracují, v každém je jasné, jaké má náklady, tržby, kolik vydělá, jak si právě ekonomicky stojí. Výhodou je, že v čase se úspěšnost jednotlivých středisek mění v závislosti na vnějších vlivech. Ještě nedávno byla vlajkovou lodí pila a obchod se dřevem, energetická krize do popředí vyslala peletárnu, kterou Kotrla a.s. spoluvlastní s firmou BIOMAC v areálu pilařského provozu v Hranicích na Moravě. Lidé řeší levnější vytápění a pelety nebo štěpka jsou jednou z možností. Naopak stavební firmy v těchto složitých časech poptávají méně řeziva.
„Zvažoval jsem, jestli nebude lepší dočasně třeba pilu zavřít a nechat lidi doma na sto procentech platu, protože by to bylo levnější vzhledem k cenám energií. S ohledem na závazky vůči naším partnerům jsme to ale udělat nemohli. Bohužel mám v posledních měsících pocit, že stát zapomíná, kdo plní státní kasu. Jsou to z nemalé části daně a odvody za zaměstnance firem, jako je ta naše. Čekáme měsíce na nějakou zásadní reakci ohledně energií. Teď přišla sice informace o zastropování, ale pro naši firmu zcela nejasná. My jsme zatím naštěstí stabilní, těžíme z toho, že se nám posledních osm, deset let daří a jsme schopni generovat zisk, ale divím se, že to některé firmy už nezačaly pokládat. V tomto režimu nelze dlouhodobě vydržet, a to se bude týkat i zdravých a úspěšných firem,“ líčí Dušan Kotrla.
Kdyby před lety mohl tušit, jak šílené šoky ekonomiku v roce 2022 čekají, jen těžko by se pustil do jednoho z největších projektů své podnikatelské kariéry.
Dušan Kotrla se totiž rozhodl, že ve Vsetíně postaví nový tréninkový zimní stadion. Coby hokejový fanoušek a sponzor vsetínského klubu moc dobře věděl, jak druhá ledová plocha městu i klubu chybí. Původně chtěl postavit halu v těsné blízkosti stadionu Na Lapači, tam by se ale vešla jen malá hokejová hala, podnikatel měl ambice větší. Inspiroval se podobným projektem ve slovenské Oščadnici a v prostoru mezi hlavní silnicí a fotbalovým stadionem ve Lhotě u Vsetína se rozhodl postavit moderní sportovní komplex s celoročním provozem. Bez státních nebo městských dotací.
„Nám se poslední roky dařilo. Podnikatelé si kupují lodě, letadla,drahé auta nebo třeba i ostrovy. Mně dávalo daleko větší smysl postavit ve Vsetíně nové sportovní a relaxační centrum s kvalitní restaurací a hotelem. Prvotní myšlenky na druhou ledovou plochu jsme nakonec výrazně rozšířili až do dnešní podoby. Investovali jsme vydělané peníze, část jsme museli řešit úvěrem. Byť je to možná trochu nestandardní projekt, banka nám věřila. Asi i díky dlouholetým zkušenostem ze spolupráce s námi jsme neměli problémy úvěr dostat,“ říká podnikatel.
Horší dobu pro otevření možná životního projektu si vsetínský podnikatel Dušan Kotrla vybrat nemohl. Kapka Resort přivítala první stovky návštěvníků letos prvního října. V době sílící inflace, ekonomické a energetické krize. Dušan Kotrla přesto zůstává optimistou.
„Kapku nemáme primárně kvůli penězům. Samozřejmě máme propočty, že se stane životaschopným projektem, který se zaplatit dokáže. Ale určitě ne za pět nebo deset let. To bylo dopředu jasné. Ale věřím, že Kapka bude úspěšná. Chceme, aby to fungovalo jako celek, aby skupiny lidí využívaly hotel, ledovou plochu, wellness, fyzioterapii, rehabilitaci, regeneraci a další služby na sto procent, aby chodili lidé do naší kvalitní restaurace. Potenciál to má obrovský. Chtěli jsme vytvořit místo, kde lidé naleznou chuť k pohybu, kde mohou zlepšovat své dovednosti, dopřát si relax a také skvělou gastronomii. Zkrátka místo, kam se bude člověk rád vracet díky špičkovým službám a příjemné atmosféře,“ dodává Dušan Kotrla.
Spoléhat bude na kvalitní tým lidí, který dokázal sestavit. Pro řadu z nich je práce v Kapce nikoliv jen prostředkem k měsíční výplatě, ale také velkou výzvou. Projektem, kterému věří. „Nyní skončila první fáze stavby. Teď máme před sebou to složitější, jednak překonat energetickou krizi a pak přesvědčit lidi, že k nám má smysl chodit. Je to úkol obrovský, počítám s tím, že to bude trvat, ale dokážeme to. Zatím to vypadá dobře. Lidé nás přijali dobře, fandí nám, podporují, neměli jsme ani na úřadech při vyřizování dokumentace téměř nikde žádné problémy, reakce jsou veskrze pozitivní a vstřícné. Ekonomiku máme udělanou naprosto přesně, víme, jakých výsledků jsme schopni dosáhnout. Bohužel neuměli jsme predikovat to, co nastalo s energiemi, a neumíme predikovat, co ještě může přijít. Ale byť je svět vrtkavý, budeme se snažit, aby lidé vnímali, že Kapka je tady pro celý region, pro rodiny, sportovce a vůbec pro všechny, co chtějí žít zdravý a produktivní život v jakékoliv době,“ dodává Dušan Kotrla.
Až krátce před dokončením projektu se v manažerském týmu objevilo jedno hvězdné jméno. Do Vsetína se po letech opět vrátil Antonín Stavjaňa, muž, který se v devadesátých letech výraznou měrou přičinil o čtyři tituly místního hokejového klubu.
„Má na starosti všechno, co souvisí s ledovou plochou. Je to velká osobnost celého českého hokeje, my jsme moc rádi, že ho tady máme. Ostatně, celý náš tým v Kapce je odhodlaný, jsou rádi, že mohou být součástí začínajícího projektu. Třeba manažer celého resortu René Tovaryš je úspěšný podnikatel ve svém oboru, nemusel tu jít. Přesto moji nabídku přijal, je to pro něj velká výzva, aby uspěl i tady, chce se posunovat, jít dál, chce být i u nás úspěšný.“
Na dotaz, do jaké míry je velké centrum jeho „životním odkazem“, Dušan Kotrla odpovídá pragmaticky. „Tak bych to úplně nebral. Prostě mi to dává smysl mít něco takového jako součást rodinné firmy, kterou tady s manželkou budujeme už téměř třicet let. V Kapce mi pomáhají i děti, dcera s přítelem vymyslela název, pracuje na marketingu a dělá celý grafický design, chodí nám tu pomáhat i syn s druhou dcerou. Ostatně první tři písmena v názvu jsou jména našich dětí. Když jsem viděl davy lidí na slavnostním otevření, tak mě to naplnilo uspokojením, že máme šanci být úspěšní i díky Kapce. Věřím tomu,“ uzavřel Dušan Kotrla.
Dušan Kotrla
