​Nebyl bych dobrý hodinář, říká byznysmen Jiří Devát

Naposledy ho nejvíc pobavily dva krásné vtípky, které se mu podařilo udělat kolegyni v práci a své tchýni. Ale to je prý na dlouhé povídání. Takže nejlepší komedie všech dob: Někdo to rád horké, kterou sledoval o svátcích ve švýcarském Engadinu.

Jiří Devát si sám jako kluk zahrál ve filmech Outsider, Do zubů a do srdíčka nebo Pohlaď kočce uši, které v polovině 80. let vznikly na Filmových ateliérech ve Zlíně.Dnes už by se prý se svou vizáží hodil spíš na záporáka. „Takže Blofeld v příštím Jamesi Bondovi,“ glosuje recesista a úspěšný byznysmen.

Jako třicetiletý generální manažer Microsoftu měl pocit, že je šoférem na horské dráze. Pracoval i dvě noci v týdnu a byl na to pyšný. Dnes ví, že to byla hrozná hloupost. I díky tomu, že změnil svůj přístup k práci, je ještě naživu. A když to říká, myslí to smrtelně vážně.

Právě v té době se ujal akronym G9, který vznikl jako jeho obchodní značka už na gymplu na Lesní čtvrti ve Zlíně, když natáčel amatérské filmy. Jméno Jiří bylo v anglicky mluvící firmě oříškem, v české pobočce byl navíc čtvrtým v pořadí. Značka G9 se stala jeho oficiální přezdívkou, kterou jej Bill Gates oslovoval i při oficiálních jednáních. Z čehož pramenily i zábavné historky, jako když byl prezidentem Václavem Klausem tázán, o jakém programu s názvem G9 pan Gates hovořil, když zmiňoval: „G9 to vyřeší.“

V rodném listě má v kolonce místo narození Ústí nad Labem, ale jako syn známého zlínského lékaře Josefa Deváta se právem cítí být valašský patriot. Neskrývá dojetí, když vystoupá k „vlajce“ na Provodově a očima proletí kraj od Kroměříže, svatý Hostýn až po Radhošť. Jedna z nejkrásnějších vyhlídek na celé planetě je pro něj právě tady.

Před pětatřiceti lety, kdy několikrát skončil v rukou StB, tomu tak nebylo. Pokus o hudební videoklip u tribuny prvomájového průvodu nebo organizování festivalu studentských filmů z něj udělali jednoho z hlavních aktérů sametové revoluce ve Zlíně. Jako mluvčí Občanského fóra promlouval k lidem na demonstracích a 16. prosince 1989 vítal před radnicí Tomáše Baťu mladšího.

V březnu 1990 odjel na cestu po Evropě a k politice už se nikdy nevrátil.

Nestihl mít děti. Zato se mu v životě povedlo hrát si a být za to dobře placený. Šéfoval Microsoftu pro ČR a SR, působil ve vedení ČSA, řídil tuzemské zastoupení společnosti Cisco Systems. „Vším, čím jsem byl, byl jsem rád,“ říká slovy klasika muž, jenž vrcholové posty před pár lety vyměnil za vlastní byznys. Japonský čaj matcha a inovace ve Spořce, která má ambice stát se Bankou 21. století.

Rozhovor s Jiřím Devátem vznikal po e-mailu. Na zajímavosti mu to naštěstí nijak neubralo.

Nejlepší rada, jakou jste kdy v životě dostal?

Jsou rady, které jsem si vyložil špatně a sám sebe skoro zničil. Často si však připomínám tátovo „Každý je minimálně stejný blbec jako ty“, v čemž bylo spojeno nepodceňuj se, ale ani nepovyšuj.

Dostal jste někdy lukrativní nabídku, kterou jste musel odmítnout? Jakou a proč?

Několikrát. Buď jsem viděl, že se v dané pozici nemám co nového naučit, anebo se kultura dané firmy či instituce neshodovala s mými životními hodnotami.

Jaký je podle vás stav svobody téměř po 35 letech od revoluce? Představoval jste si to v těch devadesátkách jinak?

Naše společnost dnes stojí na pevných demokratických základech, a to je fantastický úspěch. Zklamáním je, že si toho dostatečně nevážíme a nedokážeme prokázat dostatečný respekt k hodnotám demokracie.

Na byznysmeny z devadesátek se dívá dnešní generace z despektem. Jak to vnímáte vy?

Despekt není vůbec na místě. Společnost i ekonomika se zčistajasna ohromně otevřely a my všichni jsme se učili nové prostředí využít co nejlépe. Ne vždy to dopadlo ve prospěch celé společnosti, ale odhodlaní podnikatelé závěru minulého století položili základy naší dnešní prosperity.

Srovnejme si obě období. Co už se dnes rozhodně nenosí?

Rozhodně se již nenosí, že ve firmě platí pro všechny jednotný režim jako na pionýrském táboře. Manažer není dráb, ale kouč. A důraz se klade na výsledný dopad (outcome), nikoli na množství přeházeného uhlí (output). Firemní kultura hraje naprosto klíčovou roli v budování schopnosti inovovat. Umělá inteligence (AI) tyto trendy jenom posílí.

V čem vám změnila život AI? Kam nás posune?

Rozvoj umělecké inteligence považuji za největší technologický předěl (minimálně) ve svém životě a změní naprosto všechny lidské činnosti. Boom generativní AI v posledních desíti měsících zásadně proměnil můj způsob práce a každý nový den se učím pracovat jinak.

Máte za sebou čtyři měsíce ve Spořce. Jaké jsou první dojmy?

Že jsem ve správný čas na správném místě. Věřím, že v průběhu příštích dvou let zásadně změníme podobu českého bankovnictví.

Chcete zlepšit finanční blahobyt v Česku. Jak konkrétně?

Díky zvýšení finanční gramotnosti a tím, že bankovní služby učiníme srozumitelnější. Součástí mé mise je dostat principy finančního zdraví do každého produktu a služby České spořitelny.

Jaké dozvuky bude mít podle vás vysoká inflace?

Byl bych rád, kdyby nás naučila fiskální kázni a vedla k omezení konzumního způsobu života. Obávám se však, že můj apel nikdy nedoletí k sluchu těch, kterým by nejvíc pomohl.

Jaká je nálada ve firmách? Mezi lidmi?

Lidé jsou po všech těch pohromách v podobě covidu, války na Ukrajině a energetické krizi opatrnější. Ale pořád se máme – jako národ – velmi dobře a cítím velkou naději.

Jsou Češi otevření? Vnímají příležitosti? Inovují dostatečně?

V genech bohužel máme to Honzovo zápecnictví a do změn se – na rozdíl třeba od Japonců – moc neženeme. Na druhou stranu jsme skvělí improvizátoři a mistři světa „life-hacků“ (vychytávek). To nám umožňuje vydat se často bočními uličkami rychleji k cíli. Když nás někdo nebo něco probudí, jsme velmi kreativní.

Sám jste pod hlavičkou IdeaSense (a následně CreativeDocku) přišel s revolučním robotem, zedníkem WallTERem. Kolik vypije piv?

WallTER má pivo rád, ale samozřejmě v práci z důvodu bezpečnosti nepije. A na rozdíl od živého zedníka může být v práci pořád - čtyřiadvacet hodin sedm dní v týdnu. Takže ještě nebyla příležitost otestovat jeho žízeň. Pokud se budeme bavit na vážnou notu, právě bezpečnost práce s robotem na otevřeném staveništi nás při vývoji potrápila ze všeho nejvíc.

Kdy to přijde? Kdy za nás budou stavět domy roboti?

Věřím, že do pěti let roboti stavebnictví ovládnou. Způsob výstavby budov se během posledních šesti tisíc let opravdu zásadně nezměnil. Je jen otázkou krátkého času, kdy všechny prvky – způsob navrhování budov, způsob výroby, způsob výstavby a provozování budov – do sebe zapadnou a nastane stavební revoluce.

Co máte na své práci nejraději? A co je pro vás největší stres?

Miluji komplexní úkoly a problémy s vysokou mírou neznáma, kde musíte jít za hranici obvyklého (business as usual) a propojit zkušenosti, myšlenky a lidi z různých sfér. Naopak mě ubíjí rutina. Nikdy bych nebyl dobrým hodinářem.

„Cítím se jako dítě Štěstěny“. Máte za sebou nějakou prohru?

Každý „hráč“ vláčí s sebou plné kapsy proher, bez nich by se nezlepšoval. A to mluvím pořád jen o profesním životě. Abych byl aspoň trochu konkrétní, dnes vím, že s některými lidmi jsem se měl rozloučit mnohem dřív. Trápil jsem tím nejen sebe, ale také je.

Kdo má dnes šanci v podnikání uspět? Co je podle vás klíčové?

Vše stojí a padá se schopností co nejdříve nabídnout produkt či službu na trh, tzv. time-to-market. Pracoval jsem s československým startupem v oblasti letecké dopravy, který přišel na trh s produktem měsíc před začátkem covidové pandemie. Nebo s americkým startupem v oblasti kybernetické bezpečnosti, který se příliš zahleděl do technického řešení a předběhla ho řešení založená na generativní AI. Na druhé místo osobně řadím schopnost odstranit úzká hrdla na zákaznické cestě – to umí (většinou) skvěle Elon Musk. A pak jsou tu Christensenovy čtyři bariéry přijetí produktu či služby.

Korporáty jsou dnes pro mladé strašákem. Co by se muselo změnit, aby to bylo jinak?

Velké firmy by neměly být pro mladé lidi strašákem. I naše Spořka se vnitřně proměnila a pracuje v agilním modelu. Způsob práce je tím úhelným kamenem, kde se musí korporáty poučit. A jde to! Například můj tým CX designérů tvoří většinou velmi mladí lidé. Jejich šéfovi Kubovi je třiatřicet a patří v týmu spíše ke starším. Mladí designéři k nám přicházejí kvůli silné komunitě a sdílení zkušeností. Kolik je v Česku firem, která má na tři desítky špičkových CX designérů?

Co vás letos čeká? Jaké největší úkoly máte před sebou?

V České spořitelně jsme se pustili do přestavby celého ekosystému návrhu bankovních produktů a služeb, který letos musíme zafixovat. A pak se chceme vydat na cestu redefinice celého bankovního prostředí v České republice. Krom toho mám stále spoustu cílů: zlepšit svou němčinu, vrátit se ke kytaře…

Co vám v životě dává největší smysl?

Nepromarnit čili naplnit svůj talent. Tím odměníte sami sebe i pozitivně inspirujete ostatní. V každém okamžiku přemýšlím, co se z dané situace můžu naučit. Hltám poznatky odevšad a snažím se je přetavit do nových ideí. Mé myšlení nejvíc otevřelo studium v Japonsku a Austrálii, konfrontace s odlišnými kulturami.

Jaký je váš sen?

Sen? Snad jen prožít zbytek života uprostřed přírody.

O SVÉM VZTAHU K REGIONU

Jsem zlínský patriot, byť jsem se ve Zlíně nenarodil. Jak se to projevuje? O Zlíně a o Valašsku mluvím pořád a všude - třeba i v Japonsku.

Zlín vnímám jako ohromně příjemné místo k životu uprostřed kopců, po kterém můžete všude chodit pěšky. Když mi ráno z Jižních svahů do města ujel autobus, stihl jsem na gympl na Lesní čtvrti ještě včas doběhnout.

Uvízla ve mně řada vzpomínek pamětníků Baťovy éry, které ve mě formovaly samostatnost, zodpovědnost a sounáležitost. Často si vzpomenu na projev Tomáše Bati ml. o výzvě pro všechny ševce světa. Výzvy vždy vnímám jako příležitosti, ne jako překážky.

V posledních desíti letech Zlín z mého pohledu opět směřuje k rozmachu, který naposledy zažil v 90. letech minulého století. Oceňuji, že je sebevědomý kulturně i vzdělanostně.

Uvítal bych odvážnější (a dlouhodobější) rozhodnutí ohledně infrastruktury – dopravní, urbanistické, zdravotní. Tak jak je před 100 lety dokázal zformulovat Tomáš Baťa.

JIŘÍ DEVÁT

Narodil se (a téměř zemřel) 2. února 1969 v Ústí nad Labem. Vyrostl ve Zlíně, s manželkou Martinou žije v Praze a částečně ve švýcarském Engadinu.

Vystudoval Fakultu technologickou, brněnské VUT (dnes UTB), absolvoval zahraniční stáže na japonské Tokyo Institute of Technology a australské Swinburne University of Technology

Téměř deset let pracoval pro Microsoft, z toho šest roků vedl českou a slovenskou pobočku. Řídil české zastoupení Cisco Systems, byl místopředsedou představenstva Českých aerolinií, členem představenstva SITA, spoluzaložil či mentoroval startupy v Evropě i Americe, byl partnerem inovačního studia IdeaSense (dnes CreativeDock Group).

Momentálně vede vývoj produktů a služeb (Head of Product & Design) v České spořitelně; spoluzaložil a vede Nadační fond Filantia.

Nositel ocenění Osobnost české ekonomiky či Manažer roku. Investujedo technologických firem, přitahují jej vklady do výtvarného umění a automobilových veteránů.

Koníčků napočítal 35, mezi jinými jsou to horská turistika, film a hudba, vaření.

Cestování je jeho vášeň. Navštívil okolo 60 zemí světa, po padesátce však začíná být podle svých slov konzerva a raději se vrací na místa, kde se cítí dobře. A to jsou švýcarské Alpy, maďarské termální lázně, chorvatské pobřeží a Japonsko, odkud dováží do Česka čaje. V hledáčku má Azory a Serengeti.

Životní motto: Zátopkovo „Nemůžeš, přidej“, na kterém už jsem se spálil. K tématu konference Fenomén se asi nejvíc hodí Wayne Gretzky: „Bruslím tam, kde puk bude, nikoli kde byl.“

Oblíbená kniha: Šógun od Jamese Clavella
Oblíbený film: 2001: Vesmírná odysea od Stanleyho Kubricka
Oblíbená hudba: Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band od The Beatles
Oblíbený humor: The Far Side od Gary Larsona

JIŘÍ DEVÁT VE ZLÍNĚ

Jiří Devát vystoupí jako jeden z řečníků na byznys konferenci Fenomén, kterou ve Zlíně organizuje vzdělávací agentura CE-PA.

Motto: „Bruslím tam, kde puk bude, nikoli kde byl.“

Téma: Jak mohou skrze inovace i 200 let trvající firmy znovunalézt svůj původní účel a smysl.

Kdy? 14. března 2024

Kde? Zlín, Štefánikova 5670

www.konferencefenomen.cz