Hruškovice od Jelínka sládne sluncem jižní Ameriky

Ľubomír Čul působí ve vizovické likérce od přelomu tisíciletí. Manažerskou pozici šéfa obchodu na Slovensku vyměnil za Chile. Právě tam v roce 2017 zamířil, aby pomohl s budováním hrušňových sadů a rozvojem místní fabriky na výrobu destilátu z hrušek Williams.

Kdo jako první přišel s myšlenkou angažovat se v Chile?

Milníkem byla léta 2005 až 2007, kdy se hruškovice stala trendy a my jsme hledali možnosti, kde ve světě můžeme kvalitní hrušky koupit. Největším světovým producentem hrušek odrůdy Williams jsou Argentina a Chile. Průzkumná skupina v čele s ředitelem Pavlem Dvořáčkem vyrazila do Jižní Ameriky v roce 2007. Výsledkem této cesty po Argentině a Chile bylo rozhodnutí rozjet vlastní podnik v Chile. Vznikla tak společnost R. JELINEK L.A. – S.A. Jen podotýkám, že teď nepopisuji tehdejší dění jako přímý účastník tohoto procesu. V té době jsem budoval obchod společnosti na Slovensku.

Nicméně coby dlouholetý manažer společnosti o historii povědomí máte. Proč právě Chile?

Chile je jedna z nejrozvinutějších zemí Jižní Ameriky, což jsme poznali okamžitě. Vhodné podnikatelské prostředí nám pomohlo, že jsme neměli žádné zásadní problémy, všechno proběhlo hladce. A hlavně, je tam dost hrušek. (smích)

Přebírali jste místního výrobce a fungující sady, nebo jste vaše aktivity budovali na zelené louce?

Koupili jsme společnost sídlící v chilském městě Quillón. Základ tam tehdy byl. Ovšem dnes už je to výrazně jiná firma. Modernější, efektivnější. Rozdíl je obrovský. Na začátku jsme museli firmu finančně stabilizovat, zajistit personálně, doplnit vhodnou technologii a standardizovat jednotlivé procesy výroby. Navýšili jsme kvasnou kapacitu, kapacitu destilace, vybudovali vhodné místo pro zrání hrušek, zrekonstruovali výrobní halu a příjem ovoce, připravili jsme pozemky na výsadbu. Kromě toho jsme vybudovali návštěvnické centrum s podnikovou prodejnou a nové kanceláře.

Jaké byly začátky?

Od začátku jsme dbali především na kvalitu. Vyškolili jsme místní zaměstnance, začali oslovovat místní pěstitele a dodavatele hrušek, investovali jsme do technologií, naši lidé dohlíželi úplně na všechno. Pracujeme jen s chilskými dodavateli, máme několik stabilních, dlouholetých pěstitelů, řada z nich pěstuje hrušky pouze pro nás. Což je ideální, protože si tak dokážeme pohlídat kvalitu.

Jak vás přijali místní?

Musím říci, že místní lidé berou naše aktivity pozitivně. V začátcích si samozřejmě museli zvyknout na přece jen jiné pracovní návyky. Ale dnes vidím, že jsou hrdí na to, že pracují pro evropskou firmu, která má své standardy. Já osobně jsem nikdy neměl s místními lidmi problémy, spíše naopak. Horší je to bohužel s úřady…

Povídejte…

Na Slovensku nebo v Česku to s byrokracií jistě také není ideální. Ale ve srovnání s Chile jsme na tom opravdu dobře. Všechno tam trvá mnohem déle než u nás. Každé razítko, každé povolení, vše je komplikované a zdlouhavé. I kvůli častým podvodům úředníci důkladně ověřují každou smlouvu, každý papír. Každá smlouva musí mít otisk prstu. Co já jsem se jich tam namačkal. (smích)

Otisk prstu? To vážně?

Má to svou logiku. V Chile byla gramotnost ještě pár let dozadu na hodně nízké úrovni, spousta lidí se nedokázala ani podepsat, takže otisky byly řešení, které se tam zachovalo dodnes.

Vy osobně jste aktivně začal v Chile působit až po deseti letech od vzniku jihoamerické společnosti R. JELINEK L.A. – S.A. Jak jste se tam tehdy dostal?

Cítil jsem, že potřebuji změnu, což jsem v roce 2016 řekl šéfovi firmy Pavlu Dvořáčkovi. Sedli jsme si a on mi nabídl Chile. Já se pousmál, nebral jsem to úplně vážně. Přece jen stěhovat se z vesnice na severu Slovenska do Chile, s nulovou znalostí španělštiny, to byl docela hardcore. Na druhé straně jsem si ale ve svých čtyřiceti říkal, kdy jindy přijmout takovou výzvu. S manželkou jsme se nakonec rozhodli tento krok udělat a náš život jsme převrátili úplně vzhůru nohama.

Zaujala mě ta vaše zmínka o nulové znalosti jazyka.

Neuměl jsem ani slovo. Před odletem do Jižní Ameriky jsem téměř rok intenzivně učil španělštinu na Slovensku. A prvních šest měsíců jsem byl v Chile ještě bez rodiny, úplně sám. Takže jsem denně musel komunikovat. Měl jsem i tam učitele. Snažil jsem se pochytit místní dialekt. Asi po roce už to trochu španělštinu začalo připomínat. V roce 2017 jsem podepsal tříletý kontrakt na pozici výkonného ředitele.

Naplňuje vás práce v Chile?

Určitě ano. Roky na Slovensku, to byl čistý byznys. Tady je to mnohem komplexnější, vrstevnatější. Řeším sady, ovoce, výrobu, destilace, investice, pracuju s lidmi, komunikuju s dodavateli a pěstiteli, mám na starosti rozvojové projekty, prostě všechno. Takže v tomto smyslu mě to naplňuje a baví mnohem víc. Byť je to někdy složitější než jen obchod.

Kolik lidí váš byznys v Chile aktuálně zaměstnává?

Není to velká společnost, máme v Chile kolem sedmnácti zaměstnanců. Samozřejmě nabíráme spoustu sezonních dělníků. Právě teď (polovina března, pozn red.) jsme v nejsilnějším období, vrcholí sklizeň, takže máme desítky dalších lidí jak v sadech, tak ve výrobě.

Jsou chilské hrušky opravdu tak jiné než ty evropské?

Jsou kvalitní, je tam hodně slunečných dnů, vhodné podnebí, půda sopečného původu, která jim svědčí. Ale hlavní přidaná hodnota a důvod, proč RUDOLF JELÍNEK působí v Chile, je vedle výjimečné kvality tamních hrušek jejich kvantita. Všude v Evropě je hrušek nedostatek. Tady jich je zatím dost.

Podobně jako tady v Česku u švestek, začal RUDOLF JELÍNEK v Chile s výsadbou vlastních sadů hrušek. Jak jste v tomto pokročili?

První stromy likérka vysadila v roce 2012. Po mém příchodu jsme v letech 2018 a 2019 osázeli dalších dvacet dva hektarů. V současné době tady máme třicet sedm hektarů hrušňových sadů. Firma vlastní v Chile celkem 180 hektarů pozemků, takže do budoucna určitě počítáme s rozšiřováním sadů. Do konce roku 2026 bychom chtěli mít třetinu této plochy osázené stromy. Což ale souvisí s dalšími investicemi do techniky a zázemí.

Předpokládám ale, že vaše sady pro potřebu fabriky nestačí. Kolik firma vykupuje od místních pěstitelů?

Pořád jsme a budeme závislí na dodavatelích. Aktuálně je ten poměr asi devadesát procent od pěstitelů, deset procent z našich vlastních sadů. Celkový objem zpracovaných hrušek je zhruba osm set tun ročně. Ale sady jsou pro nás důležité, dnes pro nás mají úplně jiný rozměr.

Chilské hrušky se v zemi také kompletně zpracují, nebo je převážíte do Vizovic?

Veškerá výroba je v Chile. Do Vizovic už převážíme hotový destilát, v areálu se jen upraví stupňovitost alkoholu. Vlastní zpracování v Chile trvá asi měsíc. Hrušky se ze stromů sbírají ještě tvrdší, dozrávají zhruba dva týdny v přepravních box paletách. Následujících čtrnáct dní probíhá fermentace, následně destilace. Výsledkem je destilát na úrovni kolem sedmdesáti dvou procent alkoholu, který exportujeme do Evropy. Takže než hrušku sundáme v Chile ze stromu a výsledný destilát se objeví ve Vizovicích, trvá to týdny; jen transport zabere asi padesát dní.

Všechna produkce z Chile míří rovnou do Česka?

Velká většina ano, část základní suroviny ale posíláme do Itálie a Německa, kde máme naše partnery. Ti pak hruškovici prodávají pod svojí značkou.

Vy jste si dal ale od Chile pár let pauzu, že?

Jakmile mi tříletý kontrakt vypršel, vrátili jsme se v roce 2020 zase zpátky. Takovou jsme měli dohodu i s rodinou. Takže jsem působil ve firmě tady ve Vizovicích na pozici manažera pro speciální prodej, měl jsem na starosti návštěvnické centrum, naše aktivity v Kostelanech a jiné projekty. Mimo jiné jsem také opět řešil i projekty na Slovensku.

Po návratu do Evropy jsme opět diskutovali nad personálním obsazením v naší chilské společnosti a já jsem cítil, že se tam ještě chci vrátit a pokračovat v dalším rozvoji firmy. Tak jsme se s rodinou rozhodli, že po ukončení kontraktu kolegy, který mě v Chile vystřídal, se tam opět vrátíme.

Bylo rozhodnutí jednodušší, než když jste do Chile letěl poprvé? Co na to manželka a tři synové?

Rodina souhlasila. Kluci umí všichni španělsky, naučili se mluvit a rozumět při prvním pobytu už snad po třech měsících. Měli klasický režim, škola, kroužky, jezdili na koních, hráli tenis, prostě standard. Takže s tím, že se do Chile vrátíme, neměli vůbec žádný problém. Jsme sice 14 500 kilometrů od Slovenska, ale přemlouvat jsem je zásadně nemusel.

Jaký alkohol vlastně lidé v Chile pijí?

Jsou to především likéry, mají rádi spíše sladší věci, milují míchané nápoje. Málokdy si dají čistý panák alkoholu. Populární je tu Pisco, což je pálenka z vinné révy. Právě Pisco si často dávají do míchaných nápojů. A tam já vidím i prostor pro nás, míchaný nápoj s naší hruškovicí, to určitě může dobře fungovat.

Chystáte nějaké speciální edice?

Připravujeme unikátní limitovanou edici pětileté hruškovice, kterou necháváme v Chile dozrát v sudech po červeném víně odrůdy Carmenere. To pochází z Francie, v současnosti už se ale pěstuje výhradně jen v Chile. Destilát díky sudům získává ojedinělou růžovou až oranžovou barvu. Je to pro nás nová zkušenost, musíme vždy vybírat vhodné sudy, záleží na tom, jak kvalitní bylo víno v konkrétních sudech, ale kombinace hruškovice a dřevěných sudů je unikátní.

Kam se firma v Chile může dál posunout?

Plánujeme další rozvoj vlastních sadů, budeme sadit další stromy. Samozřejmě budu pokračovat ve spolupráci a podpoře místních dodavatelů. Chceme více rozvinout distribuci hruškovice přímo na místním trhu. Plánujeme ještě více propagovat naše návštěvnické centrum v Chile, které jsme otevřeli v roce 2019.

Takže obdoba návštěvnického centra, které už máte v Praze, Vizovicích nebo na Slovensku?

Ano. Tato centra jsou ideálním propojením marketingu s okamžitým byznysem. Cílem je podpořit prodeje hotových výrobků v Chile. Firma chce také jeho prostřednictvím představit návštěvníkům celý proces výroby ovocných destilátů. V návštěvnickém centru mají zájemci možnost nahlédnout do částí provozu, kde se ovoce zpracovává, včetně fermentace, dozrávání, kvašení a závěrečné destilace. V degustačním baru je možné vidět, jak se má hruškovice správně podávat a jak se z ní dají namíchat různé koktejly. V tomto projektu určitě využiji zkušeností, které jsem nasbíral při budování návštěvnického centra na Slovensku ve Starém Smokovci. Firma v Chile je asi šedesát kilometrů od velkého města Concepción, je tam nádherné jezero, návštěvnické centrum tam má prostě velký turistický potenciál.

Co vám nejvíce v Chile chybí?

Pokud žijete v takto vzdálené zemi, samozřejmě se najde spousta věcí, které vám chybí. Klobásy, slanina a další. Ale to už se v dnešním světě dá řešit. Samozřejmě si vychutnáváme i místní gastronomii, ale občas se nám zasteskne po našich specialitách. Ale určitě nebudu lhát, když řeknu, že jsem v Chile rád. Máme tam spoustu kamarádů a myslím, že i přátel. Zvykl jsem si na místní lidi i jejich mentalitu. S rodinou tam žijeme úplně normální život. Pracujeme, cestujeme, bavíme se. Já jsem si tu zemi zamiloval. Firma je mi blízká a záleží mi na ní. Takže se zase rád budu podílet na jejím rozvoji a pokračovat v nových projektech.

RUDOLF JELÍNEK V CHILE

• Firma R. JELINEK L.A. – S.A. byla založena v roce 2007.
• Aktuálně jí ve vlastních sadech roste více než čtyřicet šest tisíc hruškových stromů.
• Celkem má firma sady na třiceti sedmi hektarech.
• Většina stromů je odrůdy Williams, přibližně deset procent tvoří odrůda Packhams.
• Letošní sklizeň z vlastních sadů přesáhla 1 300 tun hrušek.
• Celkem zpracuje společnost v Chile kolem osmi tisíc tun hrušek, větší část suroviny vykupuje od místních dodavatelů.

ĽUBOMÍR ČUL

• Narodil se 26. 6. 1978.
• Vystudoval Hotelovou akademii, působil v několika obchodních a distribučních společnostech.
• Od roku 2000 působí ve společnosti RUDOLF JELÍNEK, ve které se v roce 2005 stal obchodním ředitelem pro slovenský trh.
• V období 2017–2020 řídil chilskou sesterskou společnost, pak se na tři roky vrátil zpět do Vizovic, aby se do Jižní Ameriky následně vrátil.
• S manželkou vychovávají tři syny (18, 14 a 12 let).
• Byť není aktivním sportovcem, má rád procházky, hraje tenis, v Chile začal jezdit parkur. Od malička lyžuje, v Chile si rád zajede zalyžovat na sopku Termas de Chillán která je jen devadesát kilometrů od fabriky.