Sypaný čaj je skvělý nápoj, který uhasí žízeň a zkoncentruje mysl, říká majitel firmy Oxalis Petr Zelík

Vybudoval největšího prodejce sypaného čaje v Česku. Do prodejního byznysu začlenil i výběrovou kávu. Jeho firma se sídlem ve Slušovicích provozuje v České republice šestadvacet vlastních prodejen, čtyři na Slovensku, k tomu má dalších třiatřicet franšíz. Cesta k úspěchu ale jednoduchá nebyla.

Během podnikání prožil řadu složitých situací. Vyčerpání. Nevybíravý tlak konkurence. Podraz bývalého zaměstnance. Chvíle, kdy neměl daleko k vyhoření, či momenty složité v byznysu i v rodině. Bylo mu jasné, že nějak reagovat musí. „Začal jsem proto pravidelně navštěvovat čajové zahrady, před deseti lety cvičit jógu, aktivněji sportovat. Snažil jsem se meditovat, pravidelně běhat. Hledal jsem rovnováhu a vnitřní klid. To, co mě před patnácti lety dokázalo vykolejit, dnes ze sebe dokážu setřást a nepustit si k srdci,” říká Petr Zelík.

ZPÁTKY DO HISTORIE

Počátky podnikání Petra Zelíka se datují do devadesátých let minulého století. Tehdy parta pěti kolegů z kanceláře slušovického agrokombinátu založila firmy DAPEKO. „Do Československa jsme přivezli jazykové překladače z Hongkongu. Stroj uměl přeložit větu do deseti jazyků, získali jsme poptávku na deset tisíc kusů. Bylo to ohromné riziko. Museli jsme převést devět milionů, na zboží jsme čekali. Hrozilo to průšvihem. Až poslední den před vypršením lhůty pro dodání zboží překladače dorazily letadlem do Mnichova. Za minutu dvanáct bylo zboží u zákazníka. První akumulaci kapitálu jsme měli za sebou,” vzpomíná ve své knize OXALIS STORY Petr Zelík.

Krátce poté se odehrál zlomový okamžik jeho podnikatelské kariéry. Setkání se zástupcem německé společnosti Teekanne obchodující s čaji v nálevových sáčcích. „Netušili jsme, že Teekanne je největším výrobcem a distributorem porcovaného čaje v německých zemích. První Avie plné krabiček s čajem jsme okamžitě prodali Pramenu. Po roce byl obrat tohoto segmentu na osmdesáti milionech. Postupně jsme přidávali do rodícího se potravinářského velkoobchodu další zboží – oříšky, žampiony i slazené šťávy,” vzpomínal v knize Petr Zelík.

Překotný růst měl však také neblahé dopady. Přišly konflikty, z pětičlenné skupiny majitelů zůstalo duo. Pozvánku od firmy Teekanne k exotické návštěvě Srí Lanky na čajové plantáže tak skoro neměl kdo využít. Zájem projevil pouze Petr Zelík. Nemohl tehdy tušit, že návštěva čajového ráje bude jeho životním osudem.

„Srí Lanka mě dostala. Když jsem se poprvé dostal do čajové zahrady, měl jsem pocit, jako bych stál u zeleného moře. Zdánlivě nekonečné zahrady, které se sunou za obzor, a vám připadá, že nekončí. Kontrast divokého revolučního kvasu v naší zemi s klidem a nezkažeností života na plantážích byl ohromný. Změnilo mě to. Chtěl jsem klid a pokoru vnést i do svého života. Při návratu jsem už v letadle do Vídně věděl, že se s tímto světem chci propojit. Avšak s tou jeho úplně ryzí podobou. Rozhodl jsem se jít vlastní cestou, firmu opustit a spojit svoji budoucnost pouze se sypaným čajem,” líčí Petr Zelík. Životních změn bylo v onom památném roce 1993 více. Oženil se, v červenci založil společnost Oxalis, na podzim se mu narodila dcera. Jeho život nabral jasný směr.

SLOŽITÉ ZAČÁTKY

Prvním krokem bylo otevření Čajového domu ve Zlíně v ulici Sadová. Kapitál z předchozího podnikání stačil na první roky provozu firmy. Po třech letech se však úspory začaly limitně blížit nule. „Dočasně jsem se tehdy vrátil vypomáhat opět společnosti Teekanne. Ale ani na chvíli jsem nepřemýšlel o tom, že by měl Oxalis skončit, byl jsem si jistý, že chci pokračovat, že chci sypaný čaj prodávat. I kdybych neměl mít žádné zaměstnance a velké tržby, prostě jsem cítil propojení s čajovou kulturou a odmítal jsem, aby to z mého života zmizelo. Pomohl mi tehdy tatínek, který dočasně firmu vedl. Důležité pro mě bylo rovněž to, že jsem s Teekanne dosáhl konsensu, že paralelní činnost byla pouze dočasná a probíhala za souhlasu vedení firmy. Už na začátku jsem z rakouské pobočky dostal rady, kde sypaný čaj obstarat. Nevznikal zde žádný konflikt zájmů, vždyť sypaný čaj má k porcovanému blízko asi jako tramvaj k letadlu. I můj pozdější odchod z řad Teekanne byl v přátelském duchu, neboť má pomocná mise byla naplněna.“

Ve druhé polovině devadesátých let přišel zlom. Byly vlastně dva. Tím prvním byly skleněné dózy, ve kterých začal Oxalis své sypané čaje nabízet. Druhým pak rozhodnutí přesunout část byznysu do Prahy.

„Věřil jsem tomu, že v Praze můžeme prorazit. Je tam významná kupní síla, milion lidí, mnoho obchodníků na služebních cestách. Cítil jsem, že Praha bude pro náš produkt klíčová. V roce 1996 se na Vinohradech otevíralo nákupní centrum Pavilon a my jsme si tam pronajali prostor pro prodejnu. O rok později jsme nechyběli v Centru Černý Most. Velká obchodní střediska byla tehdy novinkou, koncentrovala se tam větší masa potenciálních zákazníků. A my jsme byli u toho. To byl jeden z přelomových momentů naší historie. Tím možná úplně prvním však bylo rozhodnutí prodávat čaje ve skleněných dózách. Lidé měli nově možnost prohlédnout si strukturu čaje, sami nadzvednout víko a nechat se oslovit vůní. Fungovalo to.”

Pražské prodejny Oxalisu v nákupních centrem měly pro firmu kromě tržeb také další pozitivní efekt. Začali se hlásit zájemci, kteří chtěli prodávat sypané čaje v menších městech. Právě tady se rodila síť prodejen a franšíz po celém Česku, která je dnes základním kamenem firemního byznysu.

VÝCHOVA MILOVNÍKŮ ČAJE

Nápad prodávat sypané čaje byl v začátcích devadesátých let hodně odvážný. Oproti řadě jiných odvětví musel Petr Zelík ve startu podnikání řešit kromě vlastní výroby a marketingu také edukaci potenciálních zákazníků. O čajové kultuře tehdy lidé nevěděli prakticky vůbec nic. Neznali zelený čaj, jihoafrický rooibos, rozdíly mezi indickým Assamem a Darjeelingembnebo Nilgiri. V bývalém režimu se spotřebitelé se sypaným čajem takřka nesetkali. Pestrábpaleta druhů byla najednou až šokující, bylo třeba představit úplně nové čaje dosud trhem nenabízené.

Edukace byla velmi dlouhým procesem. Ale lidé začali cestovat, navíc na přelomu milénia vyšlo o čaji hned několik publikací. „Aktuálně bych řekl, že čajová kultura je v Česku velmi vyspělá, a to i ve srovnání se západní Evropou. Lidé už umějí rozlišovat nejen mezi druhy, ale i třeba mezi regiony, dokonce i mezi jednotlivými zahradami. Děje se to k mé velké radosti. Mojí motivací bylo od začátku propojení s čajovou kulturou a zároveň samozřejmě i uživení rodiny. Těžko by mě napadlo, že budu zaměstnávat sto padesát lidí a budeme českou jedničkou,” říká Petr Zelík.

On sám i jeho firma ostatně pro čajovou kulturu v Česku udělali nemálo. „Už v roce 1997 jsme začali vydávat novinové občasníky na téma čaje a kávy. Jeden se jmenoval Čajový list, druhý Kávové zrnko. Pak jsme oba sloučili do jednoho titulu. Snažili jsme se v něm popisovat jednotlivé regiony, zahrady, plantáže, způsoby přípravy, zpracování, rozdíly mezi jednotlivými druhy. Dalším způsobem edukace lidí byly přednášky, dnes dokonce provozujeme workshopové centrum v pražské Vodičkově ulici s názvem Prague Tea Centre.”

V této souvislosti stojí za zmínku unikátní fenomén celé střední Evropy. Velmi populární jsou zde ovocné čaje, které vlastně s čajovými lístky vůbec nesouvisejí a jsou postavené na komponentech jako šípek, ibišek, pomerančová kůra nebo třeba sušené jablko. Nicméně trendy se postupem času jako ve všem mění, a to i v čajích. „Naše štěstí je, že si Češi zároveň velmi oblíbili zelené čaje. Ty jsou u nás současně nejprodávanější skupinou, ať už v čisté nebo aromatizované podobě. K mému pozitivnímu překvapení v tomto segmentu neustále roste prodej japonských čajů. Ty jsou vynikající, ale zároveň patří mezi cenově nejvýše postavené. A Češi si je kupují. I to je důkazem vyspělosti české čajové kultury,“ říká Zelík.

NÁVŠTĚVY ZAHRAD A PLANTÁŽÍ

Minimálně jednou ročně létá Petr Zelík na osobní návštěvy kávových plantáží a čajových zahrad. Důvodů pro daleké návštěvy má hned několik. Udržuje stávající obchodní kontakty, navazuje nová přátelství, na vlastní oči sleduje práci místních farmářů, ochutnává nové čaje nebo kávy. „Každá taková návštěva je spojená s degustací. Dodává mi to značnou energii. Zahrady zalité sluncem, vůně čisté přírody, to mě velmi osvěžuje a naplňuje.” S jednou takovou cestou se pojí i úsměvná historka. V březnu 2020 si Petr Zelík naplánoval cestu do Indie. Týden před odletem nakonec po zralé úvaze letenku stornoval. V Evropě kulminovala covidová pandemie a přestože v Indii byl ještě relativní klid, raději se rozhodl preventivně nic neriskovat. Bylo to prozíravé rozhodnutí. „Ve stejný termín tam letěl rakouský zákazník našeho indického partnera. Vrátil se až za půl roku, protože Indové zavřeli všechna letiště, nikdo se domů nedostal,” popisuje Petr Zelík.

Indie je pro něho zemí zaslíbenou. V loňském roce se odhodlal k mimořádné investici. Vstoupil do čajové továrny v Indii. „Jmenuje se Tea Studio. Patří nám pětinový podíl, který nás posunul v čajové kultuře zase o kus dopředu, jsme tam na jedné lodi s indickým, francouzským i kanadským kapitálem. Investice nebyla primárně byznysová, ale spíše pocitová, srdcová. Ten projekt je ostatně relativně malý, továrna odebírá čajové lístky od okolních sedmi farmářů, kteří obhospodařují tři hektary čajových zahrad. Produkuje celkem sedmnáct druhů čaje. Ekonomika nehrála úplně hlavní roli. To spíše moje snaha propojit se s čajovou kulturou ještě více, být pěstitelem nebo producentem. Druhou motivací byla možnost další edukace veřejnosti, našich franšízantů i zaměstnanců. A v neposlední řadě mi investice umožnila se pravidelně setkávat s lidmi, kteří v byznysu sypaných čajů něco znamenají. Jedním z nich je například Kevin Gascoyne z Kanady, který poprvé koupil čaj v Asii v roce 1989 a od té doby tam tráví každé jaro již třicet pět let. Patří mezi největší světové odborníky na čaj Darjeeling, jeho kniha TEA je ve světě čajové kultury legendární. A jedním z vlastníků této továrny je i Indi Khanna, který je součástí čajového byznysu padesát let. A mě moc těší, že se s takovými osobnostmi díky naší investici mohu potkávat,” doplňuje Petr Zelík.

Návštěvy čajových plantáží v Indii, Číně, Srí Lance i dalších zemích ho stále naplňují. „Spojení s čajovou kulturou, čajovým světem, světem čajových zahrad je úžasné. V těchto zemích se člověk často setká s opravdovou chudobou, lidé si tam však dokáží vážit obyčejných věcí. Pokud se s tím člověk konfrontuje, tak zjistí, co vlastně od života očekává. Problémy západní civilizace vám rázem připadají malicherné. Lidé tam žijí hlavně pro radost z okamžiku. Mnohdy působí šťastně i proto, že jsou spojeni s báječným produktem, s čajem. To je něco, co mě fascinuje a inspiruje.”

Letos na jaře se Petr Zelík poprvé dostal na kávové plantáže do Keni a střední Afriky. Poprvé také navštívil africké safari, shodou okolností se dostal na místa, kde natáčeli film o lvici Elze. „Tento zážitek se krásně propojil s mým dětstvím. Když jsem přijel domů, tak jsem si se synem hned Volání divočiny pustil.”

DŮRAZ NA KVALITU

Konkurence i zásluhou zvýšeného povědomí zákazníků o čajové kultuře v posledních letech roste. Oxalis tak musí být v permanentní pohotovosti, aby si dokázal udržet náskok získaný letitou historií a faktem, že s prodejem sypaných čajů slušovická společnost začínala ve velkém jako první v republice.

„Před dvěma dekádami jsme začali čaj dovážet přímo z pěstitelských zemí. Kdybychom ho jen přeprodávali, nefungovalo by to. Museli jsme vytvořit nějakou přidanou hodnotu. V našem případě tato přidaná hodnota přišla ve chvíli, kdy jsem se v Hamburku seznámil s člověkem, který nás za úplatu naučil čaje aromatizovat a míchat. To byl ohromný krok dopředu, protože když získáte know-how, získáte velkou konkurenční výhodu. Provozujeme vlastní laboratoř, při tvorbě čajů vytváříme specifické kombinace několika aromat a různých komponentů, které nesou výhradně náš rukopis,“ podotýká Petr Zelík.

On sám je v přípravě velmi aktivní. Účastní se všech degustací, patří mezi čtyři hlavní firemní degustátory. Postupem času si doplnil teoretické znalosti, absolvoval senzorické zkoušky, vzdělával se například i v Jižní Koreji. Během své aktivní profesní kariéry v Oxalisu ochutnal tisíce čajů i káv.

Enormní pracovní nasazení v „budovatelských počátcích” dokázal po letech dostat na standardní úroveň. V práci tráví v průměru osm až devět hodin denně. Ale pokud je přítomen ve firmě, na žádné degustaci nechybí. Firemní filozofií Oxalisu je důraz na produkt. „To, co prodáváme, je nejdůležitější. To se nemění od počátků našeho působení. Já ručím za kvalitu, protože s kvalitou je spojena i pověst firmy.”

Sám sebe Petr Zelík označuje za spíše klidnějšího šéfa. Souvisí to bezpochyby s tím, že čajová kultura mu přináší vnitřní klid a rovnováhu. „Přál bych každému zažít například návštěvu buddhistických chrámů v Japonsku. Sledovali jsme na vlastní oči meditaci tamních mnichů v Kjótó, kdy při ní pijí zelený čaj. Ta symbióza čaje a klidu v přímém přenosu byla uchvacující.”

Exportní jedničkou je v čajích pro firmu Polsko, paradoxně se prodeje daří také ve Velké Británii, kde se o byznys firmy stará Češka provdaná za Angličana. „V Polsku, ale i v Angli máme s našimi distributory už osobní vztahy, potkáváme se několikrát ročně. Zajímavé je, že třeba v prodeji kávy máme významného zákazníka i v irském Dublinu.”

Většinu surovin nakupuje slušovická společnost přímo u pěstitelů a farmářů. U kávy je to trochu složitější, v některých zemích je legislativa přímého prodeje zboží do cizích zemí komplikovaná a složitá, protože si státy hlídají exportní licence. Ne každý farmář má takm ožnost svoji produkci vyvézt.

BUDOUCNOST

S blížící se šedesátkou podnikatel stále častěji přemýšlí nad tím, kam se bude Oxalis ubírat v příštích letech. V horizontu do pěti let chystá Petr Zelík zásadní novinky. „Rád bych vybudoval z Oxalisu zážitkovou firmu. Inspiraci máme například v aktivitách společnosti RUDOLF JELÍNEK, kde mají svá muzea, prohlídkové trasy, degustační centra. Něco podobného je cesta pro nás. Nebýt covidu, možná už bychom byli v tomto smyslu dále. Ale jasné plány máme. Chceme lidem čaj nikoliv jen prodávat, ale ukázat jim celý výrobní proces, jak se čaj nebo káva pěstuje, sklízí, zpracovává a také správně konzumuje,” podotkl Petr Zelík.

Další výzvou pro jeho společnost jsou i stále rostoucí nároky na udržitelnost a ekologizaci výroby. Oxalis sice má oproti konkurenci jistý náskok, stále ale je co zlepšovat. „V mechanizaci a automatizaci výroby jsme poměrně daleko, takže náš fokus bude v příštích letech spíše na ekologii. Už teď máme kompostovatelné recyklovatelné obaly, na našich budovách máme solární panely, používáme přírodní materiály. Máme ekologickou pražičku, která výrazně snižuje uhlíkovou stopu.”

Do důchodu se Petr Zelík rozhodně hned tak nechystá. I po třiceti letech v oboru ho práce baví a každý den naplňuje. Stejně tak zatím ani akutně neřeší případné nástupnictví do čela společnosti. „Budu velmi rád, kdyby firmu děti převzaly. Ale pokud se to nestane, budu určitě chtít, aby firma pokračovala ve filozofii, kterou tady máme. Zatím vůbec nepřemýšlím nad prodejem firmy. Spíše nad co nejlepší kontinuitou, nejlépe v rámci rodiny.”

Rozhodnutí založit společnost nikdy nelitoval. „Sypaný čaj je skvělý nápoj, který uhasí žízeň, dokáže povzbudit činnost mozku, koncentrovat mysl, je součástí buddhistických meditací. Je zároveň velmi úzce propojen s východní filozofií nadhledu a klidu duše, což je mi velmi blízké. Jsem vděčný, že mi život umožnil být součástí čajové kultury a být v trvalém spojení s pěstitelskými zeměmi Dálného východu,” shrnuje úspěšný podnikatel.

OXALIS

● Latinsky znamená Oxalis čtyřlístek. Původně zvažoval Petr Zelík s manželkou asi sedm různých názvů. Nakonec si řekli, že chtějí přát firmě štěstí. Proto Oxalis.

● Aktuální roční obrat celé skupiny je 310 milionů korun.

● Tři čtvrtiny produkce prodá Oxalis na českém trhu, jednu čtvrtinu v zahraničí.

● Prodej přes e-shop tvoří zhruba 6,5 procenta celkového obratu, šedesát procent obratu vygenerují maloobchodní prodejny včetně franšízy.

● Firma Oxalis se sídlem ve Slušovicích provozuje v Česku šestadvacet vlastních prodejen, čtyři na Slovensku, k tomu má dalších třiatřicet franšíz.

● Firma ročně vyexpeduje 350 tun sypaného čaje a 110 tun výběrové kávy.

PETR ZELÍK

● Narodil se v roce 1966 v Přerově, gymnázium absolvoval v Hranicích na Moravě, v roce 1988 ukončil studium na VŠE v Praze.

● Na začátku 90. let spoluvlastnil obchodní firmu dovážející do Česka potraviny, poté pracoval pro společnost Teekanne.

● V roce 1993 sám založil společnost Oxalis, která nejprve prodávala sypané čaje, poté se začala zabývat i prodejem výběrové kávy.

● Je ženatý, s manželkou vychovali dvě děti, dceru Kristýnu (30) a syna Matyáše (17).

● Pravidelně hraje tenis, cvičí jógu, v zimě lyžuje. Zajímá se o dění kolem sebe, prohlašuje o sobě, že je „politolog amatér“. Velmi rád čte.

● Žije v obci Hvozdná nedaleko Zlína.