Barbora Mazochová vyměnila počítač za políčko, semínka a cibulky

Zkuste si to představit. Jste mladá žena, máte dvě děti, z nichž jedno je ještě miminko, a jste potřetí těhotná. Bydlíte v domku se zahradou. Když uspáváte své nemluvně, chodíte po zahradě a pokukujete po tom, co vám tam zrovna kvete. Květiny máte ráda, občas uvážete kytičku pro kamarádku. A tak vás napadne, že byste mohla zkusit se tím živit. Nic nedbáte, že jste laik a do té doby jste se věnovala úplně jinému oboru. Přijde vám to jako neuvěřitelný příběh? Pak vězte, že je pravdivý. Je to příběh Barbory Mazochové a její květinové farmy Tu máš kytku. ve Zlobicích.

„Sešlo se to ještě s tím, že zrovna v tu dobu se mi dostal do rukou článek o květinových farmách. Předtím jsem se věnovala obsahovému marketingu. Byla jsem redaktorka na volné noze, psala jsem články, mým pracovním nástrojem byl počítač. To vše jsem vyměnila za malé políčko, semínka, cibulky, hlízy a zemědělské nářadí,“ usmívá se mladá drobná žena.

Vyrůstala v domě se zahradou, kde pěstovali zeleninu a maminka se hodně věnovala i květinám. Když se pustila do podnikání, byly tyto nevelké zahradnické zkušenosti to jediné, o co se mohla opřít. Dopředu nic nestudovala, zkrátka vsadila na metodu pokus – omyl, která se ukázala jako nejlepší škola. „Když člověku něco nevyjde, tak pátrá po příčinách, proč to nevyšlo. Hledá další cesty, snaží se neopakovat chyby. To mi fungovalo nejlépe. Musím ale také přiznat, že jsem měla štěstí začátečníka,“ uvažuje po pěti letech, které uplynuly od doby, kdy začala květinovou farmu budovat. A ve fázi budování je stále, je to totiž nikdy nekončící proces, jako na běžné zahradě.

Spojení květinová farma používá Barbora Mazochová, když mluví o svém podnikání. Člověka hned napadne, v čem se liší květinová farma od běžného květinářství? „Obrovsky. Dá se říct, že je to odlišný obor. Lidé vnímají až výsledný produkt – kytici. Ale ta cesta k ní je úplně jiná. Květinová farmářka pěstuje vše od semínka, hlízy nebo cibulky podle druhu květiny. Tráví několik měsíců tím, že pečuje o rostlinu, aby ze semínka vyrostla sazenička a z ní rostlina dozrála do fáze květu, který vám nesežerou škůdci, nemá choroby a je krásný. Uvázat kytku už je pak jen třešinka na dortu celého tohoto usilovného procesu,“ popisuje farmářka s tím, že si dobře uvědomuje, že „květinová farma“ nebo „květinová farmářka“ ještě nejsou zcela zavedené pojmy. Ale věří, že se pomalu začínají dostávat do povědomí lidí. Na internetu dokonce existuje mapa květinových farem.

Semínka, hlízy a cibulky kupuje od českých obchodníků, kteří je nakupují v mekce květin – v Holandsku. Sází na jistotu, dobře ví, že tam mají velké zkušenosti a dodávají semena květin, které jsou vhodné k řezu a jdou pěstovat v našich podmínkách. Připravit půdu pro pěstování si za úkol bere manžel. Políčko musí zorat, zrotavátorovat, pohnojit, stará se o údržbu okrasných keřů a bez jeho podpory by farma nemohla být tam, kde teď je.

Veškeré úsilí ale mohou zhatit škůdci, rozmary a extrémy počasí nebo třeba i zloději a vandalové. „Škůdci se samozřejmě s velkou oblibou pouští do všeho, co mohou napadnout. To, co mají na zahradě všichni, mám i já, třeba slimáky nebo dřepčíky. Mšice jsou letos snad všude. Naštěstí nemám moc hrabošů, ti představují velký problém. Škůdcům se u mě líbí, protože na květinové farmě je pestro. Monokultury by je tolik netáhly,“ vysvětluje paní Mazochová.

o jejího podnikání promlouvá rovněž počasí. V tomto ohledu si nemůže být ničím jistá. „Extrémy počasí to rozházely tak, že už neplatí zavedené zkušenosti. Například že pivoňky kvetou na přelomu května a června, protože letos na konci května už byly dávno odkvetené, kvetly tak o měsíc dříve. A samozřejmě je tu čím dál větší riziko ničivých vlivů počasí – větru, krup i velkých teplotních výkyvů mezi dnem a nocí.“

Kdy která květina pokvete, je třeba důležité pro nevěsty. Proto raději každou nevěstu dopředu upozorní, že opravdu nemůže zaručit, jaké květiny zrovna v jejím svatebním termínu vykvetou. Mohou spolu kytku vyladit barevně a tak, aby souznila s představami nevěsty a se stylem svatby, ale na přesných druzích se už domlouvá obtížně. Naštěstí nevěsty, které se rozhodnou pro kytici z květinové farmy, to chápou a počítají s tím. Nepožadují konkrétní květinu, ale třeba jen typ vazby. A pokud se stane, že je svatba až v pozdních podzimních měsících a hrozí, že by květiny mohly pomrznout, vypomůže si farmářka sušenými květy, které se nyní vracejí do módy a krásně voní. A mimochodem – jaká byla její svatební kytice? „I před těmi devíti lety, kdy jsem se vdávala a ještě vůbec netušila, že se budu jednou květinami živit, jsem posbírala něco ze zahrady, něco jsem si posháněla od vstřícných sousedů, ale nevázala jsem si ji sama, na to jsem si v té době netroufla,“ přiznává.

Vraťme se však k jejímu podnikání, které je náročné i z hlediska vody. „Máme studnu, ale už jsme zjistili, že není bezedná. Když je sucho, kytky chřadnou. Sbíráme dešťovou vodu do velkých nádrží a když se podaří, že vydatně naprší a naplní se, je to super. Ve skleníku musíte zalévat, i když venku prší, to je jasné, ale je prima, když květiny na zahradě zaleje déšť nebo můžeme využít nasbíranou dešťovou vodu. Aby byla kytka hezká, musí mít nejen krásný květ, ale také vysoký stonek, prostě nutně potřebuje vodu,“ přemítá farmářka.

Paní Mazochová květiny pěstuje na vlastní zahradě a na malém políčku přímo ve Zlobicích. „Díky tomu, že nás tady lidé znají a že vědí, kolik úsilí nás to celé stojí, jsem zatím nemusela řešit, že by mi úrodu třeba někdo sklidil nebo poničil. Ale vím, že kolegyně v Brně se s tím reálně potýká. Ta anonymita zřejmě hraje roli,“ rozvažuje.

Kytky váže jen ze svých květin a z toho, co nasbírá v přírodě. Tam většinou čerpá na začátku jara, kdy toho ještě moc nekvete, sotva jen první cibuloviny. „Sbírám samozřejmě šetrně, ne že bych někde něco vyplenila. Využívám i příležitostí, když se seče kolem silnic, to si nasbírám, co potřebuji, protože vím, že za mnou už jede sekací auto.“

Na své farmě pěstuje více než padesát druhů květin zahrnujících jarní cibuloviny, letničky, trvalky, okrasné keře a další. Každý druh má své různé barevné variace a právě tato pestrost je to, co paní Mazochovou baví. „Když do kytice dáte tři růže, pět eustom a eukalyptus, tak mně osobně přijde, že se to brzy okouká. I když zrovna to je příklad květin, které jsou hodně elegantní, a i ta jejich prostá elegance má své velké kouzlo. Přesto, když má moje kytka 15 druhů květin, můžu si tam každou chvíli najít něco, čeho jsem si před tím nevšimla, něco se otevře, něco odkvete, třeba takový mák po sobě nechá makovičku. Využiju do té kytice nejen květiny, ale i plevel, což je další znak květinových farem, že vedle sebe rostou květiny i plevel dohromady, alespoň u nás tomu tak je,“ popisuje a dodává, že když farmář hnojí květiny, aby je povzbudil k růstu, hnojí a povzbuzuje i plevel. Proto hodně času musí věnovat pletí.

Kterou květinu má nejraději? „Když kvetou tulipány, tak tulipány, když kvetou jiřiny, tak jiřiny,“ říká s úsměvem. Třeba ony zmíněné tulipány mají odrůdy rané, středně rané či pozdní. Když však přijde brzy teplo jako letos, vykvetou všechny v podstatě naráz. To se pak farmář musí ohánět, aby je všechny sklidil. Čerstvost je jedna z velkých předností, kterou lokální květiny nabízejí. Když si takovou tulipánovou kytku koupíte, má krásně velké květy a dlouhé stonky, dlouho vydrží ve váze a stále voní.

Paní Mazochová si je vědoma, že lokální kytky však nemusí vyhovovat každému. Jsou lidé, kteří upřednostňují dovozové ze supermarketů nebo z klasických květinářství. Ona sama považuje za velkou přidanou hodnotu, když květiny neletí přes půl světa. O těch lokálně vypěstovaných si myslí, že jsou dostatečně krásné a rozmanité, aby se dostaly do popředí zájmu zákazníků.

Díky tomu, že u ní vše roste přirozeně v souladu s přírodou a jejím sezonním cyklem, si nemusí lámat hlavu nad tím, které květiny spolu budou ladit. Vychází z jednoduché myšlenky, že když spolu květiny v jednu dobu rostou na zahradě, budou dohromady pěkně vypadat i v kytici. „Nepřemýšlím, jestli se tulipán hodí k chryzantémě, protože kvetou v úplně opačných ročních obdobích. Dovozový sortiment je pestrý pořád, takže klasická floristka to má daleko těžší než já,“ usmívá se. Nejpestřejší je její políčko v létě, kdy kvetou naráz desítky druhů květin a představují i pestrou potravu pro včely a další hmyz.

Zdůrazňuje, že je velmi důležitá spolupráce mezi květinovými farmáři a sdílení vzájemných zkušeností. Existuje dokonce něco jako „oborová organizace“ Platforma Výkvět, která je sjednocuje. „Pro květiny totiž neexistuje žádná ekologická certifikace, jako je například pro zeleninu označení bio. Většina květinových farem je však ekologická a farmáři by o takové označení stáli. Takže Výkvět má své standardy, které musí farmáři dodržovat, a vzájemně k sobě jezdí na kontrolu. Když vše plní, dostanou certifikát,“ vysvětluje paní Mazochová s tím, že sama by rovněž tuto certifikaci ráda získala. Ekologicky vypěstované produkty pak ocení třeba cukrářky, které potřebují na ozdobu svých dortů jedlé květiny.

Zajímavé je, že květinové farmy jsou doménou žen. Řada farmářek začíná na mateřské dovolené. „Zpočátku má člověk minimální náklady, nepotřebujete ještě ani skleník nebo fóliovník. Jenže když to začnete dělat jako byznys, tedy chcete nabízet dostatečné množství květin po celou sezonu, náklady samozřejmě rostou. Někdy se někteří lidé diví, kolik lokálně pěstované květiny stojí, ale ony opravdu nevyrostou samy – respektive ano, vyrostou, ale potřebují ve vhodnou dobu zasít či zasadit, potřebují kvalitní substrát, při ekologickém pěstování organické hnojivo, vodu a pak už i ten skleník nebo fóliovník, jeho vytápění či temperování. A také několik rukou, které všechnu tu péči obstarají. Kvalitní hlízy, cibuloviny i semínka, to vše je drahé. Některá semínka si na další sezónu sklidím sama, ale některá je potřeba znovu a znovu nakupovat. To už jsou pak velké náklady,“ vypočítává.

A kdo kytky z květinové farmy kupuje nejvíce? K jejím častým zákazníkům, jak už jsme zmínili, patří nevěsty, jež chtějí kytici nejen pro sebe, ale samozřejmě mají zájem o celou květinovou výzdobu na svatbu, což znamená dodat stovky květin. Kromě svateb váže i běžné kytice pro oslavence, mezi její stálé zákazníky patří i instituce, například Muzeum Kroměřížska, kam putují květiny na vernisáže. Když má hodně volných květů, vytvoří kytice a dodává je do kroměřížské kavárny Velo Café, kde je najdete ve stojanu a můžete si je zakoupit prostřednictvím QR kódu. Vlastní prodejnu nemá, ale pokud si chcete květiny vyzvednout v Kroměříži, jako výdejní místo má domluven bezobalový obchod Verlen.

Pokud váže na oslavu, přizpůsobuje vazbu osobě jubilanta. „Pro mladší lidi volím svěžejší, světlejší barvy a vzdušnou, třeba i asymetrickou vazbu. Pro konzervativnější zákazníky zase klasické kulaté vazby. Pokud vím, že vážu pro muže, úplně vynechávám růžovou a vytvářím kytku z bílé, zelené, modré či fialové,“ vypočítává.

Když posloucháte, s jakým nadšením o květinách mluví, napadne vás, jestli je vůbec možné jí darovat kytici, jen aby si ji užila jako každá žena, aniž by zkoumala, z čeho a jak je uvázaná. „Moc kytky nedostávám. To je asi největší nevýhoda toho, že jsem květinová farmářka,“ směje se a jedním dechem dodává, že vlastní domov rozhodně nemá nijak zvlášť květinami vyzdoben. Ač to zní neuvěřitelně, i od květin si musíte umět odpočinout.

Právě o odpočinku květinových farmářek mají lidé velmi mylné představy. Vždyť od listopadu do března se žádné květiny nepěstují, takže má pět měsíců prázdnin. Nebo ne? „Kdepak! Záhony musíte vyčistit, zorat, pohnojit, aby mohly odpočívat přes zimu. Na podzim už vysázíte dvouletky, pak připravujete adventní vazby, nakupujete semínka na další rok a vlastně vůbec celý následující rok musíte naplánovat a poskládat sortiment. Rozmyslet se, které druhy vyřadíte a které naopak začnete pěstovat. A v lednu už začínáte s výsevy a pak už jste v jednom kole. Je toho hodně na práci i mimo tu produktivní část roku,“ přemýšlí.

Při práci se drží zemědělského biodynamického kalendáře, který se jí osvědčil. První výsevy jí klíčí doma na parapetu, neboť skleník plně nevyhřívá, jen temperuje. Při pěstování ve vyhřívaném skleníku by musely všechny květiny stát mnohem více, a koneckonců, o nějaké ekologii by pak nemohla být řeč. Svůj odpočinek odhaduje na dva až tři týdny, kdy opravdu nemusí nic připravovat.

„Další plány na rozšiřování farmy nemám. Na začátku jsem si říkala, že to zkusím a když to bude fungovat, bude fajn, když to budeme moci dělat s manželem tak, aby nás to živilo. V této fázi teď jsme. Nejsem takový ten ambiciózní typ, který by chtěl mít z farmy velkou firmu, mít zaměstnance, bála bych se, že už toho všeho bude tolik, že z toho budu frustrovaná,“ přemítá. „Je to práce, která vás nejenže musí bavit, ale musíte ji dělat srdcem. Výsledek však jednoznačně stojí za to, květiny totiž lidem umějí dělat skutečnou radost, inspirují je a zároveň je na nich krásné, že jsou tak pomíjivé,“ uzavírá květinová farmářka.

Barbora Mazochová

● Narozena 29. 11. 1984

● Vystudovala Fakultu multimediálních komunikací na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.

● Pracovala jako redaktorka a freelance manažerka obsahového marketingu.

● S manželem Karlem má tři děti: Eduarda (7 let), Adinu (5 let) a Alfréda (3 roky).

● V roce 2020 začala budovat květinovou farmu ve Zlobicích u Kroměříže.