Vyučený truhlář Tomáš Minařík vytváří funkční designy produktů, interiérů i exteriérů
Umělecký truhlář, technik ve firmě svého otce, marketingový pracovník, webdesigner, grafik, modelář, editor, obchodník i prodejce. Tomáš Minařík z Lipiny u Valašských Klobouk je vším, co mu život doposud nabídl.
Každou profesní výzvu přijímá s otevřeným hledím. S výučním listem v kapse se postupnými kroky dostal až do světa funkčního designu interiérů i exteriérů, grafiky a budov propojených s chytrou domácností.
Dá se říct, že po letech utekl z firmy svého otce, který mu zřejmě budoval pozici budoucího majitele. „Vypiplal si mě. Deset let jsem v jeho firmě pracoval a bez něj a jeho firemních partnerů bych nedospěl k tomu, co dělám a mám v plánu dělat teď. Ale byli jsme občas v dobrém slova smyslu dva kohouti na jednom smetišti. Viděl jsem, že mnoho věcí bych chtěl dělat jinak. Zpětně samozřejmě vidím i to, že měl otec v jiných věcech pravdu,“ přiznává Minařík.
Přestože měl kariéru jasně nalajnovanou, rozhodl se jít vlastní cestou. „Otec mi neřekl jednoznačně, abych zůstal. Dal mi radu do života ve smyslu: běž, zkus a uvidíš. Běžel jsem, zkusil jsem a jsem za tu možnost moc rád.“
Ale nic není hned. Přestože je dnes na prahu vlastního podnikání, stále je zaměstnancem nadnárodní společnosti. Při chvilkách pak úspěšně rozvíjí svou novou identitu designéra. „Odpoledne přijdu z práce domů za rodinou a když děti usnou, jedu do kanceláře a dlouho do noci sedím nad zakázkami. Je jich už tolik, že logický krok je vlastní firma,“ vysvětluje.
Připouští, že není žádný střelec. K rozhodujícímu kroku dozrával postupně. Krok za krokem si buduje zázemí, navíc totiž živí rodinu a tu rozhodně do nejistoty kvůli svým snům posílat nechce.
Tomáš Minařík se profesně začal rozvíjet hned po vyučení. Inkoust na jeho výučním listě uměleckého truhláře obrazně řečeno ještě nezaschl a už jej čekalo místo v nábytkářské firmě Edel, kterou spoluvlastní jeho otec. „Taťka mně nabídl práci a začali jsme společně v jeho zaběhlé firmě rozšiřovat vlastní výrobu v truhlářské dílně. Firma Edel vyrábí sériově, ale hodně věcí dělá na zakázku, což bylo perfektní. Dělali jsme často něco nového, jiného,“ vzpomíná na svá učednická léta Minařík.
Postupem času se vypracoval na designového konstruktéra. „Tehdy jsem začal objevovat 3D prostor. Začal jsem kreslit návrhy nábytku a dodnes si pamatuju své první křeslo Wave, což byl pro mne tehdy nesmírně náročný úkol. Hodně mi pomohli moji kolegové.“
Když se ohlédne zpět, ve firmě svého otce má za sebou designovou sadu moderního čalouněného nábytku vyráběného na zakázku dle požadavků zákazníků. Křesla, postele, sedací soupravy, čalouněné panely, čalouněné stropy a virtuální prostory. „Učil jsem se za pochodu. Každá zakázka mě posouvala dál.“ Přestože o sobě tvrdí, že se nerad učí a dává přednost manuální zručnosti, musel velmi rychle nasávat nejenom pracovní zkušenosti, ale i potřebné vědomosti. Díky svému designérskému snu začal navštěvovat lekce renomovaného designera Michala Poláka.
Řešit konstrukce ainteriérový design musel vlastně od začátku své profesní kariéry. Hned od startu navrhoval interiéry, ve kterých by se vyjímal nábytek, který designoval dle požadavků zákazníka. „Bylo to opět spojené s firmou mého otce. Pozice konstruktéra tam vyžadovala také tento druh kreativní práce. Získávali jsme tehdy zákazníky, kteří mají např. hotel či restauraci a naší prací bylo vymyslet nejen nábytek a jeho konstrukci, ale také často samotný design interiérů, který by s nábytkem souzněl.“
Jeho práci tak mohou obdivovat mimo jiné třeba hosté hotelu Sheraton Prague Charles Square v Praze (lobby část a jídelna).
V posledních letech se pak už pod svým jménem pustil do návrhů bytových domů i kanceláří po celém regionu. „Zakázky se postupně nabalovaly. V tu chvíli jsem si řekl, že mě to prostě baví. Tak jsem si založil vedlejší příjem a začal budovat značku Minařík Tom.“ Pod svým jménem vytváří interiérové designy především po východní Moravě od roku 2023. Jeho práci ale možná ocení brzy i v Dánsku. „Jednání teprve probíhají. Jedna společnost po mně chce vytvořit showroom,“ prozrazuje Minařík.
Přestože odstartoval svou samostatnou designérskou kariéru teprve nedávno, má už nyní za sebou řadu projektů nesoucích kromě jeho jména především styl, který lahodí nejenom oku, ale je stoprocentně funkční. „Znám vlastnosti materiálů a jejich vhodnost pro různé účely, jako jsou látky, kůže, koženky, dřevo, dýhy a plošné materiály. Při navrhování se řídím individuálními potřebami klienta, jeho rozpočtem a možnostmi daného prostoru. Klíčová je pro mě znalost produktů a jejich vlastností, abych mohl nabídnout praktická, esteticky vyvážená a funkční řešení, která budou odpovídat konkrétní situaci.“
Aby si zjednodušil případné nedorozumění s prodejci v oblasti nákupu kůže, sepsal a nakreslil pro ně brožuru „Kůže s pravdivým příběhem“. To mu nakonec ulehčovalo situaci i při prodeji nábytku vyrobeného ve firmě jeho otce.
Kreativní duše Tomáše Minaříka nechce dělat mainstream. „Pokouším se zákazníkovi nabídnout něco, co neví, že bude chtít. Pro mne není moc zajímavé dělat interiéry, které jako by vyjely z linky. Pokaždé se pokouším být originální. Design není jen to, jak to vypadá, ale především, jak to funguje.“
Podle svých slov je člověkem, který má rád výzvy. „V životě hledám oříšky, abych je mohl rozlousknout.“ Připouští, že je pro něj vždy nejtěžší začít. Jakmile už ale vstoupí do proudu dění, jde si poctivě za svým.
Fascinuje jej design, který je plně funkční. Snad právě proto se s bratrancem své ženy rozhodl, že rozjedou firmu, která propojí design interiérů s moderním, tzv. chytrým bydlením. „Naším cílem je vhodně propojit chytrou domácnost s funkčností, designem daného objektu. Do konce roku by měla nová firma startovat. A bude se jmenovat krásně valašsky Enem,“ dodává jedním dechem. Název nové firmy má podle něj vystihovat přesně to, co slovo v kontextu nářečí znamená. „Říká se, že něco enem uděláme nebo enem dáme kafe atd. Chceme naše služby zákazníkovi předávat tak, aby to pro něj bylo opravdu enem to nejlepší.A v tomto duchu plánujeme firemní filozofii. Ale nebude to enem tak,“ směje se Minařík.
V každém případě už nyní se prý zakázky na jejich produkt jenom hrnou. A nejsou to jenom věci týkající se bytového designu. V minulých měsících připravil například novou logo identitu vesničky Lačnov na Vsetínsku, která v letošním roce slaví 600 let od první písemné zmínky. „Nabídka mě nadchla. Pořádně jsem si nastudoval dědinu, její historii, specifika. V Lačnově to bylo o to jednodušší, že tam mají šafránové louky, které zde vznikly po průjezdu zásobovacích kolon armády Napoleona se senem z alpských luk. To byla pro mne ta inspirace, s níž jsem na novém logu Lačnova pracoval.“
Pro firmu OBA MONT s. r. o., která se zabývá prodejem a montáží oken, dveří a schodišť a také stavbou rodinných a bytových domů vytvořil novou logo identitu jejich tří divizí (Oba Mont, Oba Home, Oba Domy). Ve Valašských Kloboukách a Francově Lhotě pak navrhl dva bytové domy včetně 3D návrhů interiérů devíti bytů a virtuálních prohlídek. Pro firmu OBA MONT vytvořili také webové stránky pro jejich projekty.
Zatímco ale jeho firma čeká na ostrý start, stále nabírá zkušenosti ve svém současném zaměstnání. Do konce roku pracuje pro nadnárodní společnost Groz-Beckert, kde podle svých slov navrhuje a optimalizuje výrobní procesy, zabývá se tam také designem strojových parků, zásobováním atd.
„U Groz-Beckertu jsem získal cenné technologické a systémové zkušenosti, na které bych jinde nenarazil kvůli přísnému utajování know-how. Byl jsem součástí vzdělávacích programů pro zaměstnance a pochopil jsem, že firma, která chce skutečně podporovat rozvoj svých lidí, jim musí nejen poskytnout příležitost ke vzdělávání, ale také očekávat, že nabyté znalosti uplatní v praxi.“ Tuto filozofii nakonec plánuje přenést i do svého podnikání.
TOMÁŠ MINAŘÍK
- Narodil se 14. července 1991 v Přerově.
- Vyrůstal v Bystřici pod Hostýnem.
- Vyučen v oboru umělecký truhlář na Střední škole nábytkářské a obchodní Bystřice pod Hostýnem.
- Od roku 2007 do roku 2017 pracoval ve firmě svého otce.
- V současné době žije s manželkou Alenou a dvěma dětmi ve Valašských Kloboukách – Lipině.