Ušúlejte si Vánoce. Vizovické obřadní pečivo přináší radost přes 150 let

„Šúlání, my tomu tak říkáme,“ usmívá se sedmdesátiletá pekařka a v rukou jí přitom vzniká jeden ze symbolů tradičních valašských Vánoc. Ježek symbolizuje zdraví, a proto dřív nesměl na žádném štědrovečerním stole chybět. „Říkalo se, že ježek vypíchá všechny nemoci a lidé chtěli být celý rok zdraví. Dávala se taky holubička, aby byl ve světě mír. Samozřejmě miminko, které přináší do rodiny radost. Podkovičky pro štěstí a další symboly. Každý stolovník měl u svého místa zvířátko, které podle hospodyně nejvíce potřeboval,“ vysvětluje Elen Macháčková.

Během svého vyprávění se ale nejprve vrací ke svým kořenům. Vizovické pečivo ji naučily dělat její babička Marie Kalivodová a maminka Ludmila Kalivodová, které byly nositelkami této tradice. S mladší sestrou Janou vždycky dostaly trochu těsta a sledujíce babičku s maminkou, snažily se tvořit. „Ze začátku to byly takové nepodary. Zvířátka vypadala všelijak. Potom už člověk postupně získával zručnost.“

Maminka s babičkou napřed dodávaly zvířátka do rožnovského muzea. Později začaly vyrábět pro Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV) v Uherském Hradišti, od roku 1957 především podle objednávek. Marie Kalivodová se výrobou pečiva začala živit až v penzi. Její snacha Ludmila pak od roku 1971. Zakázek na tradiční pečivo bylo v sedmdesátých a osmdesátých letech stále dost.

„Tenkrát totiž fungovaly po celé republice takzvané Krásné jizby (projekt založený v roce 1927 na podporu kvalitního a umělecky hodnotného spotřebního zboží, který po roce 1948 přešel pod ÚLUV a zaměřil se na lidové výrobce z přírodních materiálů. V roce 1995 po neúspěšné privatizaci řetězec zanikl, pozn. red.) a ÚLUV Uherské Hradiště zásobovalo naším pečivem všechny své pobočky po celém tehdejším Československu,“ popisuje paní Macháčková.

Jeden ježek se prý tehdy prodával za šedesát haléřů. Za šedesát korun si ale tenkrát žena mohla koupit šaty. Zájem o pečivo byl tehdy obrovský. „Když jsem chodila na zdravku a paní kastelánka ze zámku po nás chtěla nějaká zvířátka pro návštěvníky, tak hned ten den, co jsme je přinesly, je vykoupil zájezd, který přijel na prohlídku.“

Změna nastala po roce 1989. ÚLUV zaniklo a odbytiště pro šikovné lidové řemeslníky z celé republiky přestalo fungovat. Vizovické pečivo, holubičky i figurky z šustí si tak musely najít své odběratele jinde. Lidoví umělci se rozjeli po jarmarcích, začali pořádat výstavy a rukodělné dílny, kde své řemeslo předávali dál. „Já jsem na jarmarky moc nebyla. Co jsem napekla, dala jsem prodat známým, kteří jezdili se svými výrobky,“ přiznává paní Elen.

Na umění rodiny paní Macháčkové lidé ale nezapomněli. Vždyť její maminka i babička obdržely v sedmdesátých letech minulého století titul Mistryně lidové výroby, což byla jistá garance kvality a dodržení tradičních postupů. Sama paní Macháčková získala v roce 1974 titul Pracovnice lidové výroby, což byl jakýsi předstupeň k mistrovi, zmiňuje vizovická pekařka.

Řemeslo přebírala po mamince a babičce v průběhu času. Sama se však šúláním nikdy úplně neživila. Byl to pro ni jen vítaný přivýdělek v dobách, kdy zakládala s manželem rodinu a stavěli rodinný dům. Tradiční pečivo přesto peče dodnes. „Šúlám pro galerii ve Vizovicích a do informačního centra. Protože když přijedou návštěvníci do Vizovic, vždycky se ptají po vizovickém pečivu.“ Většinou už ale spíš peče pro radost ostatním. Účastní se besed a předvádí svůj pekařský um dětem v knihovně nebo ve družině, většinou v období před Vánocemi.

Vánoce a vizovické pečivo

Právě v předvánočním období mívají tradičně pekařky z Vizovic nejvíc napilno. Lidé poptávají především betlémy. Ty jsou ale na výrobu mnohem složitější. „Dělám je ve tvaru jeskyně a chci, aby výrazy Josefa, Marie a Jezulátka byly co nejhezčí. Každá jej děláme trochu jinak, každá má svůj rukopis.“

Co by nemělo na tradičně ozdobeném vánočním stromečku vizovickým pečivem chybět? Podle paní Elen je to ryba a další zvířátka, která žijí v našich zeměpisných šířkách. Každé z nich, a je jich třicet čtyři, má přitom svou symboliku. Právě ryba je symbolem mlčenlivosti a má se prý dávat tchýním, aby držely pusu. „Veverka je symbolem dobré hospodyňky, protože sbírá oříšky. Sluníčko je dárce života, ještěrka prý přináší bohatství. Zajíc odkazuje na chlapeckou bystrost a živost. Kohout představuje mužnou sílu, slepička je ochránkyně rodiny, protože si hlídá kuřátka. Koník též zosobňuje živost a ovečka pokoru,“ popisuje pekařka. Sama tvaruje nejraději ježky a andělíčky.

Paní Elen měla dlouhá léta zdobený vánoční stromeček právě z vlastních výrobků. Vnoučatům na něm ale chyběly baňky, protože ty v jejich očích září a třpytí se. „Teď už jsou odrostlejší, tak si ozdobím sice menší stromeček, ale už podle svého,“ usmívá se pekařka. Kromě Vánoc je hlavní sezóna pro výrobu vizovického pečiva také období Velikonoc, kdy pekařky vyrábí zajíčky, kohoutky, slepičky a další figurky spojené s jarem.

Kromě tradičních symbolů připravují během roku speciality na přání. „Měla jsem třeba objednávku, kdy nevěsta chtěla pro každého hosta na stůl srdíčko, to jsem jich dělala myslím třicet. Občas chce zase někdo před Vánocemi pro kolegy sluníčka nebo za mnou přijdou, že chtějí něco do tomboly na ples. Je to různé.“

Elen Macháčková ale upozorňuje, že ze dne na den větší množství pečiva udělat nedokáže. „Do zásoby už nedělám, nemám na to prostory. Když si ale někdo řekne dopředu, můžu si to předchystat.“

Naše povídání se ještě na chvíli vrací k symbolice dalších figurek. Pokud se lidé pro nějaký symbol rozhodnou, měli by podle paní Elen vědět, co jim do domu přinese. „Někdo se ptá, jak se do našeho seznamu dostala mořská panna. Tady se říká, že je to vzpomínka na moře, které tady kdysi bylo. Mrtvá husička se před časem dávala zbojníkům, dnes je symbolem boje za svobodu. Páv znamená bohatství, žabka zase čisté vody. Rak chrání před neštěstím, jelen přináší bystrost a pavouk je symbolem štěstí. Ale toho nedělám, těch se štítím,“ přiznává se smíchem pekařka.

Jak se peče vizovické pečivo

Nejdůležitější pro neznalce je informace, že pečivo z Vizovic je takzvaně obřadní. Neslouží tedy k jídlu, ale historicky k připomenutí daného svátečního okamžiku, ať to byly Vánoce, Velikonoce nebo i třeba svatba či pohřeb. Vyrobeno je z mouky a vody. Je tedy nejedlé a křehké. „Je povoleno jenom pět druhů zpracování. Střih, řez, vpich, obtisk a mašličkování. Nepoužívají se formy a šablony a především se tvoří z volné ruky. Na pomoc si bereme jenom takové nástroje, které jsou součástí domácnosti: nůžky, pinzetu, nožík a váleček.“

Nejnáročnější je pak příprava těsta. Na tom podle Elen Macháčkové ztroskotává zájem případných adeptek. „Příprava těsta dá zabrat. Hnětení trvá až čtyři hodiny. Správně má odpočívat v silonovém sáčku. Proces se několikrát opakuje – tak dlouho, dokud není těsto vláčné a hladké, aby se z něj dobře tvarovalo. Vždycky si proto těsto udělám večer a ráno až si odpočine, šúlám. Odpoledne peču. Protože když už mám hotové figurky, musí zaschnout. Kdo to chce mít rychle hotové, tvary mu popraskají a může to vyhodit.“ Vizovické pečivo se peče až čtyři hodiny při 100 stupních Celsia.

Těsto

Jednu dávku si připravuje pekařka z půl kila, vznikne tak těsto pro 35 zvířátek, což je podle paní Macháčkové ideální množství na zpracování. Do mouky postupně přilévá vodu, doporučené množství jsou 2 dcl. „S vodou se musí opatrně. Když je řídké těsto, hrozně špatně se s tím pracuje. Je potřeba dát to dohromady ručně, robot tohle neumí. Takže zamíchám, nechám odpočinout a pak už nezbývá než hníst, hníst, hníst, zase nechat odpočinout a zase hníst. Těsto potřebuje teplo lidských dlaní. To je vlastně to nejdůležitější.“

Figurka

Jedna figurka se vyrábí zhruba pět minut. Některé holubičky a sluníčka jsou ale časově náročnější. „Oči dělám po vzoru maminky a babičky z koukolu nebo hrachoru. Dřív se dávala hořčičná semínka. Jsou ale kulatá a malá a stávalo se, že z těsta vypadávala. Má se zkrátka používat to, co roste v naší přírodě, klidně třeba pepř.“

Po ušúlání je třeba figurky nechat oschnout na vzduchu. „Pak se natřou jedním rozkvedlaným vajíčkem, aby se leskly. Pokud by se natíraly hned po vytvoření, detaily by se uhladily a nebylo by z toho nic.“

Historie pečení

Tradičně se mluví o 150 letech historie pečení obřadního pečiva ve Vizovicích. První zmínky se ale objevují v církevních kronikách už v 16. století. Novodobá tradice se váže k pekařským rodinám Lutonských nebo Hallů (Hallova parní pekárna slouží obyvatelům Vizovic dodnes, pozn. red.), kam si chodily povykládat mladé ženské a přitom šúlaly. Pečivo si pak dávaly do nůší a šly to prodávat třeba až do Vídně. Tehdejší výrobky by se ale zřejmě dnes lidem příliš nelíbily. „Tvary nebyly tak hladké. Dnes je základem úplně obyčejná hladká mouka, takže i figurky se dají lépe modelovat.“

Ale zpět k odkazu pečení. Současné pekařky společně s etnografy se odvolávají především ke stařečkům Lutonským, kteří tradici po první světové válce udrželi a předali dalším generacím. Ještě v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století se ve Vizovicích výrobou tradičního pečiva zabývaly ženy ve spoustě rodin. Teď už jsou jenom čtyři, o kterých Elen Macháčková ví. Ona a její sestra Jana, Romana Hrušková a Helena Kučerová. Problém spočívá nejenom v náročnosti zpracování. „Vizovické pečivo musí být vyrobeno ve Vizovicích. Máme své logo, kterým jsou oprávněné označit své výrobky pouze pekařky z Vizovic,“ vysvětluje paní Elen.

Sama to ale s pokračováním rodinné tradice vidí bledě. „Dcera by to i uměla, jenomže pracuje jako účetní a po práci se jde radši do přírody protáhnout než sedět znovu u těsta. Vnučky to bavilo velice, teď už mají mobily,“ posteskla si jedna z posledních držitelek tradice pečení vizovického pečiva Elen Macháčková.

A co by vzkázala ostatním následovnicím? „Je to tradice. U vizovického pečiva je dostupný materiál – mouka a voda. Zbývá jenom chuť připravit si těsto a pak už je to radost. Stačí, aby si pospolu maminky, babičky s dětmi sedly ke stolu k desce a šúlaly. Kdyby si tu svou větvičku nazdobily vlastním pečivem, určitě by z toho měly radost.“

Symbolika vizovického pečiva

● Holubička – klid a pokoj v rodině

● Ježek – zdraví (vypíchává nemoci a neduhy)

● Kohout – mužnost (dával se hospodářům)

● Zajíc – dával se chlapcům, aby byli rychlí a bystří

● Veverka – dávala se dívkám, aby se naučily hospodárnosti

● Žába – dostatek pitné vody („Žaba cúdí devaterý pramének.“)

● Štír – bohatství a štědrost (hlídal zakopané poklady)

● Kachna – symbol dobré matky

● Ovečka – bezradnost, následování, ale i pokora

● Pavouk – štěstí, spřádá nit osudu nebo času

● Rak – ochrana před neštěstím

● Jelen – bystrost

● Ryba – mlčení (dávala se lidem „na výminku“, zejména tchýním)

● Štika – ochránkyně vod

● Kůň – věrnost

● Liška – dávala se lstivému člověku

● Labuť – trvalá láska, milostnost

● Páv – bohatství

● Mrtvá holubička – symbol, který oznamoval, že v horách umřel zbojník, dnes symbol

boje za svobodu

● Děťátko – radost

● Mořská panna – připomínka moře

● Slunce – dárce života, velkolepost

● Strom – manželská věrnost, trvalé štěstí

● Slepice a kohout – plodnost

● Křepelka – masopustní symbol – symbol jara, úrody

● Mořští tvorové – symbolizují moře, které tady kdysi bylo

ELEN MACHÁČKOVÁ

● Narozena 26. 9. 1951 ve Vizovicích.

● Po základní škole absolvovala Střední zdravotnickou školu, obor zdravotní sestra.

● Pracovala v Gottwaldově (dnešní Zlín) na neurologii.

● Následně začala pracovat v jeslích ve Vizovicích.

● Po zrušení jeslí nastoupila v místní mateřské škole.

● V roce 1974 získala titul Pracovnice lidové výroby.