Tomáši Blablovi se Resort Valachy stal osudným. Značku úspěšně buduje už 15 let
V šestatřiceti letech obdržel prestižní ocenění Hoteliér roku 2014. Řídí Resort Valachy Velké Karlovice, který patří ve Zlínském kraji mezi klíčové hráče v oblasti cestovního ruchu a gastronomie. A i po patnácti letech je Tomáš Blabla stejně nadšený a zapálený, jako když v roce 2008 do pozice šéfa společnosti nastoupil. Jeho životní příběh rozhodně zaujme. Je všechno možné, jen ne tuctový.
Autor: Dalibor Glück
Měla to být krátká spolupráce na pár měsíců. Pracovní nabídku od jednatele zlínské společnosti HP Tronic Daniela Večeři bral Tomáš Blabla jako zajímavou příležitost. Nemohl tehdy v roce 2008 tušit, že příchod do Velkých Karlovic, do Resortu Valachy, se stane tím pověstným „osudovým okamžikem“ jeho profesní kariéry i osobního života. Přesně to se ale stalo.
Následovalo patnáct let permanentní „akce“. Pod jeho rukama postupně společnost rostla. Zvelebovala své hotely ve Velkých Karlovicích, budovala wellnesová a relaxační centra, pečovala o Ski areál Razula i Golfové hřiště Horal, úspěch přinesl i důraz na kvalitní gastronomii, kterou Tomáš Blabla důsledně prosazoval. Nemalou zásluhu měl na vzniku proslulého Karlovského gastrofestivalu, na který přijížděly desítky tisíc lidí ze všech koutů Česka. Ve výčtu projektů, na kterých se tento manažer a hoteliér podílel, nesmí chybět ani Bistrotéka Valachy, nový podnik v někdejším zlínském Prioru, který se proměnil v Obchodní dům Zlín.
Řečí čísel vypadá působení Tomáše Blably v Resortu Valachy působivě. V době jeho příchodu měla společnost sto zaměstnanců a roční tržby kolem 75 milionů korun. Dnes zaměstnává firma téměř tři sta lidí, tržby atakují hranici 350 milionů korun.
Ale pojďme popořádku.
Vraťme se v čase do proslulých „devadesátek“, kdy Česká televize reprízovala Rozpaky kuchaře Svatopluka. Právě populární seriál z kuchařského prostředí s Josefem Dvořákem v roli Svatopluka Kuřátka byl totiž hlavním důvodem, proč si Tomáš Blabla vybral obor kuchař-číšník.
„Já jsem si to povolání i díky tomuto seriálu vysnil. Bohužel realita byla úplně jiná, než jsme sledovali na obrazovce. Kuchyně v devadesátkách, to byla úplná divočina. Kuchaři takřka nevařili, byla to éra prášků a velkého ulehčování práce. Přemýšlel jsem, že půjdu z toho oboru úplně pryč, že budu třeba prodávat auta. Přišlo mi to opravdovější,“ popisuje Tomáš Blabla.
Ve chvílích nelehkého rozhodování a frustrace z reality zasáhla paní Jiřina Klučková. Důstojná dáma z Luhačovic, jejíž manžel byl šéf hotelu Alexandria, dokázala v roli učitelky na učilišti mladého studenta přesvědčit, že gastronomie opravdu může být krásnou profesí..
I díky tomu Tomáš Blabla zklamání překonal a nastoupil na hotelovou školu. „Přiznávám bez mučení, že jsem si taky chtěl prodloužit mládí. Tancovali jsme v klubu u Mědílků, chtěl jsem se věnovat tomu koníčku. Na hotelovce jsem potkal druhou sudičku svého života. Paní Věra Změlíková mě naučila gastronomii do hloubky, díky ní jsem začal nad vším víc přemýšlet. Například v oblasti osobních vztahů, které jsou po tento obor klíčové,“ líčí Blabla.
Třetí sudičkou byla posléze na Vysoké škole hotelové v Praze paní Božena Fialková, která vedla jeden semestr na téma víno a sommelierství. „Jednou mě pozvala na degustaci, kde jsem nakonec i potkal svého prvního zaměstnavatele. I díky ní jsem získal obrovský vztah k vínu,“ říká Tomáš Blabla.
Praktické zkušenosti získával už během studií. Začínal u společnosti Bernard Hoffman, která zajišťovala catering akcí pro tehdejšího bavorského ministerského předsedu Edmunda Stoibera, šest let spolupracoval na pozicích hlavního sommeliéra a trenéra personálu gastro provozů ve společnosti Bacchus.
Po návratu z Německa se pak na jedné akci potkal s jednatelem společnosti HP Tronic Danielem Večeřou. „Dali jsme se do řeči. Oni tehdy chystali modernizaci svých hotelů Lanterna a Horal v Karlovicích. A hledali někoho, kdo by jim pomohl stabilizovat služby na čtyřhvězdičkovou úroveň a povýšit úroveň gastronomie. Jeho vize byly rozhodně zajímavé, takže jsme si plácli a na začátku roku 2008 jsem nastoupil. Přišel jsem asi ve správnou dobu, firma chtěla do svého majetku investovat a potřebovala někoho, kdo je schopen se k tomu postavit. Měla to být krátká spolupráce na pár měsíců, ale byla zakončená nabídkou pozice výkonného ředitele, kterou vykonávám dodnes,“ popisuje Tomáš Blabla.
Při vzpomínání na tři ženy, které formovaly jeho vztah ke gastronomii i vínu, neopomene zlínský manažer vyzdvihnout vůbec nejdůležitější postavy jeho života. Rodiče.
„Vděčím jim za mnohé. Dali mi do života důležitý základ. Smysl pro automatiku, umění slušné komunikace s druhým, nedělat nikomu, co by se nelíbilo mně, vyjít vstříc, ale zároveň umět říci jasné ne, znát svou hodnotu, naučili mě správně přemýšlet o penězích. Byli hodně konzervativní, takže když jsem odjel do Německa, tak úplně nadšení nebyli. Ale dali mi volnost, umožnili mi ten začátek, netlačili na mě, abych co nejdřív založil rodinu. Jednoduché to pro ně určitě nebylo, pracovali ve Svitu a měli v sobě díky tomu zažité baťovské principy, takže celý svůj život fungovali v jasném režimu s danými časy pro pravidelný spánek, snídani, práci, oběd, odpočinek. Když mi bylo dvacet, vnímal jsem tento režim samozřejmě jako strašně protivný. Možná i proto jsem vyrazil do Německa. Oni projevili obrovskou dávku tolerance a prostor mi dali,“ říká Tomáš Blabla.
Po dvaceti letech pochopil, že tento konzervativní baťovský přístup k životu se s úspěšnou kariérou vůbec nevylučuje. Ba právě naopak.
„Pracoval jsem dlouhá léta na sto dvacet procent. Bylo to divoké a živelné. Chyběl mi režim. Měl jsem nadváhu, žádnou pravidelnou dobu na spánek a pohyb. Po té čtyřicítce se objevily první problémy. Vysoký tlak a podobně. Vystrašil mě lékař, že už to bude na prášky. Shodou okolností jsem v té době objevil knížku Jozefa Banáše, který zachytil životní příběh Tomáše Bati. Kniha mě naprosto strhla, začal jsem se Baťovi víc věnovat, poslouchat jsem podcasty, komunikoval s Gabrielou Končitíkovou z Nadace Tomáše Bati. Vrátilo mě to do toho režimu mých rodičů, který jsem dlouhých dvacet let kvůli byznysu a kariéře popíral. Těch dvacet let jsem žil v nerovnováze, hodně jsem se orientoval na práci a výsledek. Málo jsem dočerpával rovinu sebepotřeby. Při čtení a studiu baťovských principů jsem pochopil, že rodiče měli pravdu. Že jejich přístup k životu byl správný. Řád dává člověku určitou svobodu a svým způsobem kvalitní život. Věděl to Tomáš Baťa, moji rodiče a nakonec jsem to pochopil i já,“ vysvětluje Tomáš Blabla.
Svému otci stihl o svém poznání říci v poslední možné chvíli. „Umřel v lednu 2022. Byl onkologický pacient. Při cestách k lékařům na procedury jsme spolu strávili intenzitou nejvíce času za posledních třicet let. Jsem moc vděčný, že jsem dostal tolik času se s ním rozloučit. Jeho odchod nás obrovsky zasáhl, ale odehrál se s pokorou a klidem, protože jsme měli čas se na to my i otec připravit.“
Návrat „ke kořenům“ a objevení baťovských principů mělo na Tomáše Blablu zásadní vliv. „Pravidelně se hýbu, vstávám denně v 5:50, každé ráno chodím na páse, několikrát týdně plavu. Zdravotní trable zmizely, tlak mám jako studentík. Bohužel jsem trochu pořád neukázněný v tom smyslu, že si nedokážu vždy odepřít večerní jídlo. Je to ale těžké, protože večery často trávím s přáteli a lidmi, které mám rád. Ale návrat k řádu a režimu mi rozhodně prospěl.“
V Resortu Valachy dnes Tomáš Blabla zastává pozici generálního ředitele. Pod jeho řízení spadají hotely Lanterna, Horal, Galik i Pod Javorem ve Velkých Karlovicích, Ski areál Razula i golfové hřiště tamtéž, ve Zlíně pak Bistrotéka Valachy a další gastro provozy v Obchodním domě a také hostel ve Valticích, kde firma koupila areál bývalého železničářského učiliště s krásnou zahradou.
Svého rozhodnutí přijmout nabídku Daniela Večeři nikdy nelitoval. „Naší výhodou je, že majitel (HP Tronic – pozn. redakce) má hlavní byznys v jiné oblasti a aktivity Resortu Valachy podporuje. I po patnácti letech je pro mě moje práce ohromně zajímavá a dynamická. Pracujeme s emocemi, ovlivňuje nás počasí, klíčové jsou vztahy. Jak vztahy lidí v našem týmu, tak také kontakt s našimi klienty, kteří k nám jezdí. Vrací se, což je pozitivní, ale i zavazující. Musíme udržovat kvalitu. Stálá klientela je náročná. Velmi nás to školí a posunuje. Vůbec ničeho nelituji. I proto, že mám velké štěstí na kolegy. Jedeme dlouhé roky ve stejném týmu, máme důvěru jednatele a chuť mateřské firmy provozy podporovat a investovat do nich. Nikdy tu asi ani nenastala nějaká stagnace. Je to radost,“ říká Tomáš Blabla.
Přestože řídí úspěšnou firmu a kontroluje finanční toky v řádech desítek milionů korun, snaží se pořád držet základních principů, které nabral u svých rodičů, pedagogů nebo třeba při studiu knih o Tomáši Baťovi. Sám sebe považuje za dítě štěstěny.
„Spousta lidí pracuje primárně, aby zabezpečila základní životní potřeby. Ne každý má štěstí, že může dělat, co ho baví a naplňuje. Samo to ale nepřijde, je potřeba pro to něco udělat, něco obětovat. A samozřejmě je důležité potkat ty správné lidi, kteří vás formují. Potkat někoho, kdo vás dostane výš, kdo vám představí další inspirativní osobnosti. Vždycky říkám učňům, ať mají oči otevřené. Nikdy nevíte, kdo vás vytáhne. Musíte být na ten moment připraveni. Těch klíčových chvilek v životě není zase tolik. Je potřeba mít pokoru, být připraven a dělat svoji práci rád a upřímně. To jsou podle mě základní atributy, které je potřeba žít, nejen předstírat. Já jsem to štěstí měl, svůj postoj k práci i životu neměním. Chovám se ke všem stejně. Žiju v pravdě, to považuju za nejdůležitější, to je základ,“ dodává Tomáš Blabla.
Obor gastronomie a hoteliérství vnímá po letech praxe jako mimořádně složitý, protože velkou roli hraje faktor emocí a mezilidských vztahů.
„Máme parametry, které jsou těžko zachytitelné tabulkami. V tom je třeba, berte to s nadsázkou, jaderná fyzika jednodušší. Tam se všechno vejde to tabulek. My musíme volit různé přístupy a způsoby komunikace. Například na Valašsku jsou oproti jiným regionům velmi odlišní lidé. Jsou velmi srdeční a hodní, dobří, poctiví, upřímní, ale je potřeba si k nim najít cestu. Jakmile se vám to podaří, vznikají přátelství na dlouhé roky. My v Resortu Valachy hodně spoléháme na vracející se hosty. Umíme s těmi lidmi vytvořit vztah. Vracejí se k nám pak rádi, jako domů. Aby se to podařilo, musíte umět propojit lidské vztahy s dobrým renomé a špičkovým produktem,“ vysvětluje manažer.
Úspěch Resortu Valachy v posledních letech podle něho souvisí především s kvalitním týmem lidí na všech úrovních řízení. Tu nejvyšší vedle jednatele HP Tronicu Daniela Večeři a Tomáše Blably takřka od počátku tvoří Martin Pařízek, který řídí volnočasové aktivity a wellness centra, a Michal Vala zodpovědný za obchod a marketing.
„Symbióza nám fakt zaklapla, i lidsky. Máme dobrý vztah. Nejdeme si po krku, jsme si hodnotnými přáteli. Jsme úspěšní i díky tomu, že se dokážeme dohodnout. Pořád máme ambice se rozvíjet. Klíčová je podpora mateřské firmy. Díky ní jsme během covidu nemuseli propustit jediného člověka. Myslím, že to firmě vracíme v podobě dobrého renomé a dobré ekonomiky. Do hotelů jsou investované velké peníze a my jejich údržbou zvyšujeme hodnotu. Jsme soběstační.“
Za patnáct let se Tomáš Blabla a jeho tým samozřejmě nedokázali vyvarovat chyb. Za jednu z nich považuje zlínský manažer fakt, že nedokázali včas vykoupit chaty za hotelem Galik, které dnes patří soukromým majitelům. „Chyby přišly, když jsme něco nedokázali správně vyhodnotit. My se snažíme, aby jich bylo co nejméně. Sebereflexně teď vyhodnocuji třeba rozjezd Obchodního domu ve Zlíně. Už bych asi nikdy nechtěl otvírat tolik provozů najednou. Každý potřebuje svou speciální péči. Přijde mi, že to pak někdy dobíháme jak autobus a vkládaná energie nemá efekt ve spokojenosti hostů. Někdy je méně více. Nechci už dělat věci jen na povrchu. Radši něco zabrzdím, než abych udělal něco špatně,“ přiznává Tomáš Blabla.
Právě Obchodní dům skýtá podle něj také největší rezervy do budoucna. Bistrotéka Valachy si rozhodně našla množství zákazníků, rozjíždí se také Galerie Desítka určená pro pořádání firemních akcí, svateb nebo výstav, ale stále není dokončený hotel a wellness, což připravuje společnost o tržby a potenciální zákazníky o komplexní nabídku.
Naprosto zásadní pro úspěch považuje Tomáš Blabla kvalitní zaměstnance. Na výběr těch nových nezřídka sám dohlíží. A rozhodující parametr pro něho není, co všechno dotyčný uchazeč umí, ale jestli má o práci skutečně vážný zájem.
„Je mi v podstatě jedno, jestli jde o obsazení pozice ředitele hotelu nebo paní u myčky nádobí. Klíčové je, že ten člověk tu práci chce dělat. Samozřejmě požadavky na kvalifikaci nejde pominout, ale chuť do práce, radost z toho a přesvědčení, že tady chci být, je základní. Když to tam je, tak se dá z toho tvořit. Potřebujeme srdcaře, máme na tom všechno postavené. Neběžíme sprint na padesát metrů, ale jedeme ultramaraton. Vybírám lidi hlavně podle osobnostních parametrů. Několikrát se nám za těch patnáct let stalo, že jsme někoho angažovali na doporučení. Něco se nám sice nezdálo, ale dali jsme jim šanci a nedopadlo to dobře. Každý má kladné a špatné vlastnosti. Jde o to, v jaké míře se s tím dá pracovat, jak je člověk vyzrálý. To je pro mě důležitější než odbornost, která je dokladována nějakým bezchybným sívíčkem.“
On sám občas neváhá a jde svým spolupracovníkům pomáhat při roznášení jídla nebo pití.
„Mám to rád, baví mě služba lidem na všech úrovních. Zlepšuje to i vztahy s kolegy. Pomáhá to tmelit tým. Zaměstnanci v gastru žijí jako rodina. Máme to dost postavené na těchto věcech. Umožňuje mi to také zblízka vidět, jestli děláme chyby. Rád tam chodím.“
Výjimečný je přístup Tomáše Blably ke konkurenci. „Máme férový vztah ke všem ostatním podnikatelům ve Velkých Karlovicích. Vzájemně se respektujeme. Lidé, kteří k nim jezdí, během pobytu často využívají i naše služby – wellness, golf, restaurace… My jsme prostě pro všechny partneři, často i spolupracujeme a je to jediná možná cesta, která existuje. Naší zásadou také je, že nepřetahujeme lidi. Když začnete přetahovat zaměstnance druhým, dvakrát se vám to ve zlém vrátí. Samozřejmě od nás občas někdo ke konkurenci přejde sám, ale to je přirozené. Když jsme před lety v gastru začínali, byly obavy, že to nezvládneme. Ale prokázali jsme, že jsme seriózní a rovný partner. Na tom si napříč lidmi a turistickými resorty zakládáme. Nikomu nevadíme. Jedeme si svou. Máme dobrý produkt. Ceny nepodsekáváme. Nepodbízíme se.“
Tomáš Blabla
14× Tomáš Blabla
O Resortu Valachy
Myšlenka dovolenkového resortu spojujícího hotely, wellness, lyžování a dobré jídlo se zrodila v hlavě zakladatele HP Tronicu Milana Hradila. Měl chalupu ve Velkých Karlovicích a na konci 90. let dostal nabídku odkoupit sousední hotel, dnešní Horal. Brzy nato přibyly hotely Lanterna a Galik. Hotely provozujeme od roku 1997. Milan Hradil zemřel, jeho ideu ale dál rozvíjíme.
O klientech a zákaznících
Rád se potkávám se zákazníky. Je to o emocích. Když mají lidi dobrý pocit z toho, co jim nabízíme, ochotněji utratí peníze. Nechci, aby měli naši klienti pocit, že utratili víc, než zažili. Chceme, aby byli potěšení a nadšení z něčeho, co třeba ani nečekali. Aby si neříkali, že se jim to nevyplácí.
O konkurenci
Rád chodím k ostatním, kteří to dělají dobře. Když se podaří otevřít něco dobrého, tak jsem nadšený, mám z toho radost. Strašně rád chodím ve Vsetíně k Výchopňům. Petr Samsonek tam s Dušanem Machalou odvádějí poctivou práci. Také Borákovi v Augustiniánském domě v Luhačovicích jsou skvělí. Pomohli tomu hotelu v době, kdy to bylo potřeba. Vrací se jim to. Úžasný podnik je také La Villa ve Zlíně. Za mě neprávem trošku v pozadí. Nádherný prostor, atmosféra, špičkový kuchař.
O podnikání v gastronomii
Gastro je dnes náročná disciplína. Neustále rostou mzdy, náklady, s tím i prodejní ceny… Je náročné obhájit, že kvalitní jídlo z kvalitních surovin stojí víc než tam, kde spoléhají na šedou ekonomiku. My fungujeme otevřeně, férově, zaměstnancům platíme řádně, využíváme skladové systémy, evidenci. Trochu nás to diskvalifikuje, prodražuje se nám to, ale nechceme z toho uhnout. V této souvislosti vnímám zrušení EET jako velkou chybu.
O budoucnosti
V roce 2022 jsme dokončili rekonstrukci Spa hotelu Lanterna – přistavěli jsme venkovní terasu, modernizovali restauraci s lounge barem, pořídili nové moderní pokoje se zimní zahradou a máme radost, že se to hostům líbí. Čekají nás další projekty. Hotel Galik čeká proměna v apartmánový dům. Chystáme se i na investice do Ski areálu Razula, kde chceme mít nové zázemí v kombinaci s bydlením pro děti, školy, turisty. Síla a chuť ze strany majitelů je velká. V Obchodním domě Zlín bychom v horizontu dvou let rádi dokončili hotel s wellness. Myslím, že k nám díky tomu dostaneme i víkendové zákazníky.
O Zlínském kraji
Občas slýchávám, že do Zlína nejezdí turisté, protože tu nejsou kvalitní hotely a restaurace. Myslím, že už to dávno není pravda. Lidi sem jezdí i na dovolenou, je potřeba pro ně mít produkty a aktivity. V létě si čistím hlavu tím, že se jedu projet na Vespě a náš region mě pořád dokáže překvapit. Třeba dole u Boršic, to je jako bych projížděl Toskánskem. Máme tu památky, poutní místa, Baťův kanál, jezera, vinice. Co můžeme chtít víc?
O hotelu Horal
Místo, kde se potkávají generace. Je to multifunkční resort, který nabízí vyžití rodinám s dětmi, sportovcům i milovníkům relaxace. Jsem hrdý, že je relaxační centrum Wellness Horal pojmem u nás i na Slovensku.
O hotelu Lanterna
Naše vlajková loď. Butikový koncept, prioritní péče o hosta. Přejeme si, aby host – obrazně řečeno – po příjezdu oblékl župan a svlékl ho až při odjezdu domů. Užívá si pohodlí, služby a péči.
O hotelu Galik
Moje dětství, moje tábory. Cítím, že se chystá nová etapa, a toto místo může opět rozdávat radost a zázemí dalším generacím.
O Ski areálu Razula
Dnes zde máme dva lyžařské svahy. Sjezdovka u hotelu Horal je skvělá pro děti, funguje tu lyžařská škola, snowtubing a další služby, rodiny s dětmi si ji velmi oblíbily. Druhá sjezdovka Razula je v této lyžařské sezóně mimo provoz. Podepsal se na tom růst cen energií. Navíc má specifika, která už dnes nejsou v souladu s potřebami lyžařů. Potřebuje změnu, nový dech a rekonstrukci, chystáme se na to.
O hotelu Pod Javorem
Počítáme s ním do budoucna jako s centrem golfového dění ve Velkých Karlovicích.
O Karlovském gastrofestivalu
Začali jsme s ním před dvanácti lety. Z malé akce, kterou v prvním ročníku navštívilo 300 lidí a byly do ní zapojeny jen tři naše hotely, se postupně rozrostl ve velký gastronomický festival s farmářským trhem, doprovodným programem a návštěvností až 40 tisíc lidí za víkend. Pak ji přerušil covid a nyní zvažujeme, jak dál. Definitivně se myšlenky na obnovení festivalu ještě nevzdáváme.
O Bistrotéce Valachy
To jsou poslední čtyři roky mého života, zajímavá zkušenost, velká jízda. Zlínský provoz je mladý. Vyvíjí se. Nezdá se to, ale je to obrovská fabrika. Generujeme denně kolem tisíce porcí jídla. Vyrábíme tuny pečiva a cukrářských výrobků. Motorem jsou nám zákazníci, kteří oceňují tu kvalitu. Přibývá jich. To vše nás zavazuje.
O Obchodním domě Zlín
Unikátní místo, nádherně opravená zlínská dominanta. Jsem rád, že zde můžeme zachovávat baťovskou tradici a poskytovat ji lidem.
