​Ředitel luhačovického hotelu Augustinián vsadil na netradiční koncept ubytování

Ucítíte to hned, když do tohoto hotelu vejdete. Zvláštní a příjemný klid. Máte okamžitě chuť se usadit do jakéhokoliv zákoutí hotelu a jen tak odpočívat a nasávat tu příjemnou atmosféru. Přestanete najednou spěchat. A je jedno, kam se uchýlíte. Zda do hotelové restaurace s terasou a výhledem do přírody, nebo do ojedinělé meditační jurty. Nebo zakotvíte v zahradě šesti smyslů či v některém relaxačním zákoutí wellness centra.

Všude na vás bude působit klid a harmonie. „Augustiniánský dům je místem, které léčí duši,“ říká jeho ředitel Petr Borák, který je s hotelem životně propojený. Společně s bratrem a kolegou Romanem Taťákem tento luxusní wellness hotel vybudovali doslova z ruiny bývalého kláštera. I když je široké okolí od tohoto úmyslu odrazovalo, šli si vždy pevně za svým, a nyní do Luhačovic přijíždí lidé za jejich službami z celého Česka i zahraničí. Než si začneme povídat o vaší práci, řekněte nám, co vám dnes udělalo radost. Byl to nový dýňový bezlepkový chleba a vajíčka ve tvaru srdce. Šel jsem do kuchyně, kde jsem pochválil našeho kuchaře. Mám vždy z takovýchto novinek a detailů radost.

Co cítíte, když se teď rozhlédnete okolo sebe?

Cítím opravdovou lásku a úctu k tomuto místu. Toto místo má pro mě specifickou energii, a s tímto domem jsem absolutně spjatý. Promítám do něj vše, co zažiju. Zrcadlí se v něm můj život, mé zkušenosti a prožitky.

Co vás napadá, když procházíte hotelem? Vidíte kolem sebe práci a další příležitosti nebo si dokážete i užít, co jste vybudoval a co máte kolem sebe?

Když se procházím po hotelu, tak vnímám především to dobré, co se podařilo vybudovat, a užívám si to. Práce v hotelu, zejména pak s mými kolegy, mě nesmírně baví a naplňuje. A když se tady něco změní k lepšímu, sebemenší detail, tak mě to opravdu potěší. Když tato změna vyjde z vlastní iniciativy od spolupracovníků, tak mě to potěší ještě více.

Hotel Augustiniánský dům letos slavil už dvanácté narozeniny. Jak vznikla myšlenka vybudovat luxusní hotel na okraji Luhačovic?

Myšlenka přišla od mého otce. Měli jsme velkou firmu velkoobchod s ovocem a zeleninou, ale jeho sen byl, aby po jeho smrti zůstalo něco hmotného. Jeho vizí bylo mít hezký čtyřhvězdičkový hotel, kde by mohl chodit na stáří na kávu. Protože byznys jako takový se rozplyne. Asi tři roky jsme hledali to pravé místo. Tento dům měl otec od začátku na prvním místě. Hledali jsme i jiné lokality, ale vždy jsme se vrátili sem, do Luhačovic, k Augustiniánskému domu. Otce to sem jednoduše táhlo, tento dům ho okouzlil.

Čím?

Dům má silnou energii, která je cítit všude. Byl postavený brněnskými Augustiniány v letech 1902-1904, kam členové řádu, kněží a církevní rodiny jezdili především za duchovním odpočinkem, ale i fyzickým zotavením. Postupem let se z něj stalo ubytování i pro širokou veřejnost. V 80. letech zde byla započata rekonstrukce, která však díky politickým změnám v roce 1989 nebyla dokončena, a tak dům chátral dále, zejména kvůli špatné střešní izolací, a nekvalitní krytině. „V celkem slušném stavu“ se dochovala jen fasáda, kaplička a pár prvků v interiéru. Ale paradoxně i přes všechny tyto necitlivé stavební úpravy si dům svoji energii zachoval. Je to dáno především i polohou domu, která je výjimečná. My jsme toho využili a přirozenou cestou navázali na historii a původní záměr zakladatelů.

A proč jste se vydali právě cestou luxusního wellness hotelu? Takový koncept byl do té doby v Česku unikátní.

My jsme od začátku chtěli přinést do Luhačovic něco, co tady doposud nebylo. A to byly pětihvězdičkové služby spojené se zážitky, wellness a výbornou gastronomií. Luhačovice byly do té doby zejména postaveny na tradici lázní a lázeňské péči. Kromě originální nabídky wellness & spa centra, masáží a rituálů jsme začali nabízet služby, které v Luhačovicích před dvanácti lety nenabízel téměř nikdo. První věc, na které jsme wellness hotel stavěli, byli kuchaři s mezinárodními zkušenostmi, a především kreativní lidé, kteří se nebáli tvořit a měli zahraniční zkušenosti. Já jsem pracoval v zahraničí, viděl jsem, že to lze dělat jinak.

Bavíme se o letech 2007 až 2010. Na svou dobu to byl jistě troufalý projekt. Věřil jste mu od začátku? Odrazovalo vás okolí?

Bylo tam několik těžkých chvil a mezníků. Začínali jsme v době, kdy se naplno projevila finanční krize, nejistota, a měli jsme velký úvěr. Byla to pro nás velmi složitá situace. V té době mi bylo dvacet pět let a jediné, co jsem měl, bylo mé nadšení a víra našeho týmu, že to zvládneme. Nepřipustili jsme si ani na chvíli, že by to nevyšlo. Okolí nás samozřejmě odrazovalo. „Takový dům v Luhačovicích? To nemůže fungovat. Ani nezačínej, to pohřbíš,“ apod. Pevně jsme své vizi věřili. Protože podobné, fungující koncepty jsme znali ze zahraničí. A i proto jsme tento dům postavili na lidech, kteří působili v podobných hotelích a dokázali své zkušenosti a profesionalitu předat dál.

A za jak dlouho se vám podařilo dostat do černých čísel a jak jste nalákali klientelu?

První tři roky pro nás byly obrovskou zkouškou. Udělali jsme několik chyb, ale byly důležité, protože jsme se z nich poučili. Po čtyřech letech se začala tvořit naše klientela. Vychytávali jsme provozní věci a sbírali zpětnou vazbu od našich hostů. Byla to pro nás dlouhá a trnitá cesta. Zpočátku jsme se zaměřovali na gastro koncept. Chtěli jsme, aby k nám lidé jezdili za kvalitními gastrozážitky. V další fázi vývoje jsme se zaměřili na wellness služby. A nyní jsme ve třetí etapě, a tou je návrat k životní a duchovní rovnováze. To je pro mě vize a smysl tohoto domu. I do budoucnosti. Řekl bych, že jsme právě zhruba v polovině cesty, kam se chceme s hotelem dostat.

Nakolik tato vaše současná vize a cíl pramení z potřeb hostů? Cítíte, že lidé hledají v dnešní době více než jen ubytování?

Hodně cestuji, takže vidím, kam trendy směřují. Také vnímám a pozoruji naše hosty, kteří zde přijíždějí. Primárně k nám totiž jezdí načerpat energii, odpočinout si nejen fyzicky, ale i psychicky. Protože tlak na člověka, na jeho výkonnost je dnes extrémní. A energie člověka je omezená. Proto jsme před šesti lety pro hosty vytvořili zahradu šesti smyslů, a později, s mou ženou, meditační jurtu. Chceme nabídnout lidem prostor pro zklidnění, odpočinek nejen na těle, ale také na duši.

Zmínil jste, že jste na půl cesty v naplňování vizí hotelu. Když si představíte Augustiniánský dům dejme tomu za deset let, jak bude vypadat? Jak si ho představujete?

Augustiniánský dům za deset let vnímám jako dům zážitků & wellness, místo které léčí duši a inspiruje vás. Vlastně jsme tento koncept zahájili již nyní. Toto místo prezentujeme jako místo, kde se můžete zklidnit, na chvíli odložit veškeré denní starosti a navrátit se sám k sobě. To je cesta, ve které vidím smysl a budoucnost a to, co chci nabízet klientům. Zážitek je totiž neocenitelný. Protože příjemný zážitek ve vás zůstane do konce života. Je to příjemná vzpomínka. A zážitek se tvoří pomocí emocí a emoce jsou spojeny se smyslovými vjemy. Na tomto principu je třeba momentálně postavena naše zahrada smyslů. A tento koncept chci dále prohlubovat a rozšiřovat. Chci více vyšperkovat jednotlivá relaxační místa a prostory, kam se člověk může uchýlit a jen tak být. Mám hodně nápadů, které chci zrealizovat. A opravdu vnímám, že jsme v půli cesty. Proto i do úvodního dopisu našim hostům píšeme: „Vaše wellness cesta právě začala...“

Můžete být konkrétnější? Na co se vaši hosté mohou v nejbližší budoucnosti těšit?

Momentálně dokončujeme přírodní koupací jezírko s vodopádem a odpočinkovými zónami. Plánuji rozšíření zahrady šesti smyslů, kdy v našem přilehlém lese vznikne sedm stanovišť, které budou v rámci rozvoje osobnosti navazovat přirozenou cestou na to, co už tady funguje. Nově zde chci vybudovat také velmi specifickou a ojedinělou relaxační místnost zaměřenou na léčbu hudbou. Na nic takového jsem ve světě ještě nenarazil. Takže to bude naprostý unikát.

Proč právě léčba hudbou?

Hudbu miluji, relaxuji u ní a nabíjím se. Navíc tento dům je historicky spjatý s hudbou, protože tady tvořil Leoš Janáček. Tento dům miloval a byl pro něj inspirací. Vnímám, že hudba má léčivé účinky a osobně jsem s ní zažil několik velmi silných zážitků. Absolvoval jsem různé muzikoterapie, takže vím, co hudba dokáže s člověkem, nebo spíše s jeho duší, a je to nepopsatelně silný zážitek. A proto jsem se rozhodl, že chci tento element využít.

Jak vypadá v současné době vaše klientela?

Náš hotel je z velké části postavený na hostech z ČR a Slovenska. Novou klientelou jsou páry, nebo skupiny žen ve věku od 25 – 35 let. Před covidem byli zvyklí jezdit do zahraničí, ale v posledních dvou letech vyhledávají originální koncepty i u nás. Hosté se k nám vrací i několikrát do roka. A to je to pro mě signál, že je to u nás baví a jsou zde spokojení. Rád se ptám hostů, odkud k nám přijeli, a devadesát procent z nich mi řekne, že na doporučení od známých. A to mě velmi těší, protože to je ta nejlepší zpětná vazba. Obecně je pro nás totiž péče o hosty a jejich potřeby prioritou. Naučili jsme se jim maximálně naslouchat. Mluvíme s nimi, pravidelně vyhodnocujeme zpětnou vazbu, řešíme vše, co se od nich dozvíme. Většina hostů už má k našemu hotelu vztah a svými podněty nám chtějí pomoci se zlepšit. A toho si velmi vážíme. Kvůli tomu jsme dokonce vytvořili speciální pracovní pozici, jejíž náplní je péče o klienty.

Jakou největší chybu jste v hotelnictví udělal a poučil jste se z ní?

Největší školou pro mě byla práce s lidmi. Dřívější nastavení manažerů bylo: já jsem tady šéf a vy mě budete poslouchat. Já jsem ale postupem času přišel na to, že ve službách a gastronomii to takto nemůže fungovat. Člověk musí být pevný, dobrý leader, ale zároveň musí být psycholog a poznat lidi nejenom z pracovní stránky, ale i z té osobní. Znát jejich problémy a starosti. Protože pokud doma řeší problémy, tak jeho vnitřní stav se ve službě projeví. A to pak pocítí i host. Chování a projevy personálu mohou ovlivnit vnímání hotelu jako celku. Tohle byl jeden z mých zásadních posunů. Už více než pět let se proto snažíme věnovat zaměstnancům, nasloucháme jim, snažíme se budovat pevný a stabilní tým.

Nelze se nezeptat na nedávnou pandemii koronaviru. Sotva se hotelu začalo dařit, přišel lockdown, vládní restrikce a plošné uzavření hotelů a restaurací. Jak se s vládními restrikcemi hotel vyrovnal?

Byla to velmi náročná zkouška, nebudu si hrát na hrdinu. Nejvíce nám pomohlo, že jsme jako personál drželi spolu. Že jsme se neuzavřeli do svých domovů. Snažili jsme se našim zaměstnancům maximálně pomoci, a to i na individuální úrovni, snažili jsme se společně pracovat, vzájemně se motivovat. Sám jsem se snažil mnohem intenzivněji komunikovat s managmentem, a ti následně se svými kolegy, abychom se udržovali všichni v psychické pohodě. Věděli jsme, že jednoho dne zase otevřeme, a já jsem potřeboval mít tým připravený a kvalitní. Také nám velmi pomohli naši stálí klienti, hosté. Začaly se nám hodně prodávat dárkové poukazy, což byl pro nás jediný příjem, když nepočítám dotace. A to nám pomohlo se přenést přes tu nejtěžší dobu. A pak, když jsme otevřeli, hotel byl velmi dobře obsazen již od prvních dnů. A to je zase ta zpětná vazba, která mě a mé kolegy žene dál.

Jak hodnotíte z pozice hoteliéra přístup vlády a podporu státu směrem ke gastroprůmyslu? Byla dostatečná?

Bez podpory vlády bychom to nezvládli, to bychom zavřeli všichni. Stát nemá jednoduchou roli. A v krizové situaci padají různá rozhodnutí. Ale já se na to nedívám tak, co by kdo mohl udělat líp. Snažím se vždy pracovat s tím, co je, a naložit s tím co nejlépe. Vím, že bez podpory státu bychom to neustáli.

Stala se pandemie koronaviru milníkem? Dá se mluvit v hoteliérství o období před covidem a po covidu? Změnilo se něco zásadně v cestovním ruchu?

Rozdaly se nové karty. Třicet procent provozovatelů odešlo z oboru, protože ho začali vnímat jako velmi rizikový. Lidé si odvykli chodit do restaurací, hodně se rozjel rozvážkový byznys. A je teď na nás, abychom lidi opět naučili do restaurací chodit, jinak tyto služby zaniknou, kvalitní a vyškolený personál odejde do jiných odvětví.

Jak vypadá běžný den ředitele Augustiniánského domu?

Rád začínám den klidem, chci se navnímat, a připravit se na daný den. Mám rád kvalitní a lehkou snídani. Pracovní den začínám v hotelové restauraci, rád rozjíždím hotel ráno s personálem. Mám rád chvíle, kdy se vaří první káva. Než se rozběhne denní chod, tak se setkáme, pobavíme a tyhle okamžiky si velmi užívám. Den pak končím u nějakého sportu. Mám rád běh, fitness nebo box. A také miluji přírodu, která mě čistí a nabíjí.

Jaké vlastnosti by měl mít podle vás úspěšný ředitel hotelu?

Primárně musí být dobrý leader, který rozumí svým lidem. Musí je znát a zajímat se o jejich problémy. Musí jít vlastním příkladem a musí mít důvěru lidí a také lidem i důvěřovat. Protože dobrý manažer se pozná tak, že je schopný se obklopit chytřejšími lidmi, než je on sám, ale musí je umět řídit. A to je velmi těžké. Manažeři mají často rádi vše pod kontrolou a mají pocit nenahraditelnosti.

Z vašeho hotelu dýchá pohoda, klid. Stejně tak z vás. Je to tak, že myšlenku a vizi duchovního klidu a rovnováhy žijete i mimo něj? Jak se to dá skloubit s tvrdým světem byznysu?

Vnitřnímu světu jsem byl otevřený odjakživa. V různých životních etapách jsem byl pro tuto myšlenku různě zapálený. Nyní možná ještě o něco více. Největším motorem v hledání vnitřního klidu je moje žena, která mě hodně naučila a je pro mě velkou inspirací, mám k ní obrovskou úctu a respekt a dala mi hodně podnětů. Další velmi silný prvek v životě, ze kterého čerpám, je příroda. Já se jednoduše sbalím na pár dní a žiju v lese. Piju vodu z potoka, dělám si oheň. Nechám na sebe přírodu působit, snažím se napojit sám na sebe, naslouchat svému vnitřnímu hlasu. Přemýšlím, medituji. Člověk se pak vrátí zpět v úplně jiné kondici, a to je pro mě životní nabíječka. Jeden den v lese a vracím se jako jiný člověk. V dnešním uspěchaném světě totiž chybí lidem prostor pro sebe. A to je důvod, proč třeba u nás v hotelu vznikla meditační jurta. Člověk zde může přijít a jen tak být. Bez vnějších stimulací. Dívat se do krbu, do přírody, vypnout mysl a jen tak vnímat, co se v něm odehrává za pocity...

Vy jste podnikatelského ducha zdědil po svém otci. Máte dva syny, byl byste rád, kdyby se jednou vydali ve vašich stopách?

Chci, aby byli šťastní, to je pro mě priorita. Aby dělali to, proč na svět přišli. A pokud budou chtít pokračovat v tomto domě a budou se zde cítit naplnění a posunou to ještě dál, budu jen rád. Ale nemám to postavené tak, že bych na tom trval, aby šli v mých stopách. To mi přijde velmi nezdravé. Určitě jim dám základy, předám jim vše, co jsem se naučil, a pak už je na nich, co s tím udělají.

Máte ještě nějaký další životní cíl, nějakou metu, kterou se ještě nepodařilo pokořit? Ať již v pracovním nebo osobním životě?

Je toho hodně. Říkal jsem, že jsme v půli cesty. Teď se chystám zužitkovat vše, co jsem se doposud naučil. A nemám na mysli jenom hotel. Zajímá mě rozvoj značky Augustiniánský dům, Augustian-life.cz. Vždy jsem chtěl vybudovat silnou značku, která přesahuje hranice Luhačovic a pak i hranice České republiky. Značku, která vystihuje životní styl. Chystáme developerské projekty a vlastní výrobek. Jedná se o různorodé aktivity spojené s „augustiniánským“ životním stylem, propojené s mým osobním životem.

Na závěr nám prozraďte, jaké je vaše nejoblíbenější jídlo a pití?

Mám rád kvalitní věci. K jídlu spíše lehčí wellnessovou stravu, miluju asijskou kuchyni, ale dám si rád i dobrý smažák. K pití víno či slivovici, ale musí být kvalitní.

Co kdybychom náš rozhovor uzavřeli nějakým vaším inspirativním mottem či životním krédem, které vás ve vašem životě provází?

Mám jich několik, ale tím stěžejním je: Žij každý den, jako by byl ten poslední a užívej si ho. To vystihuje celý můj život a moji životní filozofii. Ne vždy se to ale daří, ale snažím se.

Petr Borák

● Narodil se v roce 1982, nedávno oslavil čtyřicáté narozeniny

● Vystudoval UTB ve Zlíně, obor Marketing a management a Podniková ekonomika.

● Začínal v rodinné firmě TEKKOO, čtyři roky pracoval v zahraničí v oboru hotelnictví.

● Ve svých čtyřiadvaceti letech byl pověřen řízením rekonstrukce a přístavby

Augustiniánského domu a následně převzal jeho řízení.

● Poslední roky je jeho největším koníčkem příroda, les a oheň.

● Jeho celoživotní vášní je cestování po světě a poznávání nových kultur (Amerika,

Asie, Evropa).

● Zajímá se o osobní a duchovní rozvoj osobnosti

● Od patnácti let se věnuje motorsportu, primárně rally a motorkám.

● Pravidelně sportuje (fitness, box, běh).

● Je podruhé ženatý, z prvního manželství má dva syny.