Svátky jsou pro kněze nejnáročnějším, ale i nejkrásnějším obdobím, říká katolický kněz z Velehradu Josef Čunek

Desítky hodin ve zpovědnici, příprava promluv k lidem, celebrování mší, návštěvy nemocných, organizace chodu baziliky a poutního místa, to vše i spousta dalších tradičních kněžských povinností čeká i Josefa Čunka, administrátora římskokatolické farnosti Velehrad.

„Vánoce jsou pro nás společně s Velikonocemi asi nejnáročnějšími dny v roce, ale zároveň také nejkrásnějšími. Mám velice rád vůni smrků a jehličí v kostele. To dává prostoru úplně jiný rozměr, kostel i díky této specifické vůni připomíná příchod Krista, který se narodil prostě v přírodě. Velmi se těším bez ohledu na únavu. Vánoce mají totiž svého ducha, Panna Maria počala Ježíše z Ducha svatého a Evropa se probudila ze sna pohanství právě v tomto Duchu a světle Betléma. Křesťané prožívají radost pastýřů i mudrců (třech králů) a z toho společného prožívání čerpáme radost i potřebné síly,“ říká Josef Čunek v rozhovoru pro Magazín PATRIOT.

Příprava na velké křesťanské svátky pro něj i další kněze začíná dlouho před tím než v éteru poprvé zazní Rybova mše nebo klasické „Rolničky“. Předvánoční období pro správce farností, to jsou především hodiny a hodiny strávené rozhovory a hledáním pokoje ve zpovědnici.

„Advent je doba přípravy na Vánoce, období duchovní přípravy. Křesťané si uvědomují, že Bůh slíbil Vykupitele, že ho vlastně každý očekává. Kdo by netoužil po trvalé spravedlnosti, dobru a přátelství mezi lidmi? Že do každého toužícího srdce chce vstoupit Bůh. Kdo by nepocítil tajemnou Něhu při pohledu na jesličky a Betlém? Kněz je poslán k otvírání srdcí a myslí pro tuto pravdu a naději. A tak se několik hodin denně věnuje velmi různým lidem, samozřejmě s přibývajícím věkem (Josefu Čunkovi bylo letos 66 let – pozn. redakce) to ubírá energii. Ale každý z nás to vnímá jako službu nejenom věřícím. Kněžím se říká také pater nebo otec, což odráží fakt, že on sám chápe své poslání něco jako otec rodiny. S farníky žijeme, prožíváme jejich radosti i strasti. Naštěstí si při zpovědích dokážeme s dalšími kolegy pomoci, jezdíme na předem ohlášená místa svátosti smíření (zpovědi), neboť pokoj a orientaci v dnešním světě hledá stále více věřících i nepraktikujících,“ popisuje Josef Čunek.

Součástí „vánočních povinností" kněze jsou i návštěvy v rodinách. „To je samozřejmě i běžná součást naší práce. O Vánocích chodíme lidem žehnat domy, rodiny. Pozvání máme spoustu, některá musíme odmítat, protože bychom jinak asi nic jiného nedělali. Potřebujeme i soukromí, ticho a klid, abychom nabrali síly na náročný vánoční program.“

Příprava na promluvy k lidem během Vánoc jsou pro velehradského kněze přece jen trochu jiné než obvykle. I proto, že do kostelních lavic zavítají o svátcích i ti, kteří jinak boží chrámy míjejí bez povšimnutí.

„Církev je samozřejmě otevřená všem, všechny vítá a každý kněz má jistě radost z plného kostela. Ale pocity máme někdy rozporuplné. Vánoce jsou svátky, kdy se radujeme z něčeho, čemu ateisté či lhostejní ne úplně mohou rozumět. Bohužel se někdy stává, že tito lidé obřady a mše dokonce i ruší, výjimečně přicházejí třeba opilí lidi. Přirovnal bych to k orchestru, ve kterém by hrál nebo zpíval někdo bez hudebního cviku. Pro dirigenta to pak není jednoduché.“

Právě s ohledem na výjimečné obsazení chrámových lavic si Josef Čunek připravuje kázání neboli promluvy. „Jinak to nejde. Musíme hledat ta správná slova, která se dotknou všech lidí dobré vůle, všech příchozích. Třeba na půlnoční mši svatou k nám jezdí lidé od Zlína až po Kyjov. Poutní místa mají pro lidi speciální atmosféru. Pro mě je proto předvánoční čas i hledáním správného slovníku, který je blízký současnému člověku, moderní době, Kristus se narodil opravdu pro všechny. Uvědomme si, že On jediný proměnil Evropu válčících kmenů v nový kontinent kultury a univerzit. Ani Asie, a především Afrika dosud takovou civilizaci nemají. Hledám tedy inspiraci všude. V krásné literatuře, hudbě, současném světě, hledám příklady,“ dodává Josef Čunek.

Letos bude právě on hlavním celebrantem půlnoční mše ve velehradské bazilice. Téma promluvy zatím v hlavě nemá, ta správná inspirace přichází až krátce před Vánocemi. Obvykle dva, tři dny před mší. „Je dobré v kázání reagovat i na aktuální vývoj situace ve společnosti. Samozřejmě nad hlavním tématem proslovu: člověk se narodil; ale proč? Bůh vstoupil do dějin – jak to, že Dvořák, Mozart, Michelangelo, Karel IV., Hus, Komenský, Pascal to poznali a Nietzsche, Sartre, Marx odmítli? Přemýšlím delší dobu, nějak se to ve mně kumuluje, ale opravdu až krátce před mší vím, o čem budu mluvit.“

Podobně jako při svém působení na poutním místě Sv. Hostýně i letos nechá při půlnoční mši promluvit „světelnou" symboliku. „Rád si v kostele hraju se světlem. Kristus se narodil v noci a přišel na svět jako ten, který zahání temnoty, což velice rád symbolicky zvýrazňuji během půlnoční. Nechám třeba v kostele při promluvě na chvíli zhasnout, aby byla chvíli tma a lidé si uvědomili, že příchod Krista znamená příchod Světla do našich myslí, životů.“

Na Vánoce se Josef Čunek těší i proto, že Štědrý den je i pro něj výjimečný. S dalšími knězi si ve velehradském společenství užije i slavnostní večeři, při které se všichni kolem sedmnácté hodiny potkají. „Budeme mít kapra se salátem, s přípravou nám pomohou i farníci. Strávíme spolu hezké chvíle a pak se rozejdeme, abychom se všichni připravili na bohoslužby a prožitky s věřícími.“

V promluvách reflektuje i aspekty „moderní doby“. Kněz by podle něho měl být tím nejmodernějším prvkem v této době. „Musíme samozřejmě vnímat všechno, co současná doba přináší. Tedy i svět internetu, nových technologií i třeba sociálních sítí. Díváme se na věci z trochu z jiné pozice, vidíme, co lidé prožívají, co je trápí, co je zatěžuje. Je našim úkolem pomáhat především mladým lidem se orientovat, aby se v užívání techniky neztratili. Člověk je inteligentní bytost a pořád bude hledat nové a nové vynálezy a prostředky a technologie, díky kterým si slibuje zlepšení životní úrovně, usnadnění života a nejednou i z pohodlnosti. Jenomže se tak může snadno utopit, dostat se do pasti. V tom vidím nezastupitelnou roli kněžství,“ uvádí administrátor velehradské farnosti.

Právě schopnost orientace se v současném světě je pro věřící podle Josefa Čunka čím dál obtížnější. „V poslední době se to moc nedaří, člověk se stává hluchým, bezbranným, bohužel většinou z vlastní viny. Je až moc jednoduché říci: jsem nevěřící. Je to jako vysvléci se do naha a pobíhat v trní. Když si kupujete chleba, taky nezkoumáte, jestli náhodou není otrávený. Křesťanství posiluje víru ve smysl života, ve vztahy s rodinou, blízkými i přáteli. Dvacáté století tuto víru rozbíjí. Lidé ztrácejí schopnost rozlišit, že víra se týká pravdy, že musí přemýšlet, komu věřit, komu nevěřit. Vánoce nám dávají příležitost, jak s tímto bojovat. Umocňují možnost přemýšlet nad tím, že někdo tento svět stvořil. Příroda je krásná, rozumná, harmonická. Je dobré jí věřit a věřit jejímu stvořiteli. Když člověk věří, tak v sobě posiluje schopnosti rozlišit dobré od zlé, podstatné od malicherného,“ říká Josef Čunek.

Přestože velehradský kněz stále neví, o čem přesně bude při štědrovečerní půlnoční mluvit, rozhodně bude jeho kázání mířit k jasnému poselství.

„Přál bych si, aby lidé nedělali z těchto křesťanských svátků pohádku. Ale aby se podívali, že cokoliv se v přírodě zrodí, tak potom dále roste a obohacuje svět. Vánoce jsou úžasem nad zrozením dítěte s velkým D, jehož poselství nám i po tisíciletích přináší moudrost, pochopení a pokoru. Křesťanství není pohádka ani folklor. Je to zásadní věc. Vánoce slaví všichni, i ateisté. Jsou jakousi nití, která Evropu sjednotila. Víra vytvořila kulturu, kterou tady máme. Vánoce slavili naši předkové jako křesťané, k tomu bychom se měli vracet. Vánoce jsou momentem, kdy máme šanci pustit do našich životů Boha, světlo, které přichází do našich temnot, do našich stínů, do našeho trápení, někdy i beznaděje. Vánoce chtějí zahánět strach, jsou to svátky radosti a světla. Kéž ho bude v našich rodinách více a více,“ uzavírá Josef Čunek.

Josef Čunek

• Narodil se 6. června 1955.
• Do jezuitského řádu vstoupil tajně v roce 1979 ovlivněn již zesnulým slovenským jezuitou Jozefem Porubčanem a fascinován myšlením Pierra Teilharda de Chardin SJ.
• Po studiích filozofie a teologie v Litoměřicích byl v roce 1985 vysvěcen na kněze.
• Po revoluci působil krátce ve Vatikánském rozhlase a jako socius magistra noviců v Kolíně.
• Poté absolvoval třetí probaci v Polsku a 31. července 1996 složil v Praze slavné sliby.
• V tomtéž roce se stal magistrem noviců českého a posléze česko-slovenského noviciátu.
• Působil jako rektor kostela sv. Ignáce v Praze a představený tamější komunity. Od 1. srpna 2016 byl rektorem kostela Nanebevzetí Panny Marie v Brně a představeným tamní jezuitské komunity.
• V září 2018 se přestěhoval na Svatý Hostýn, kde doposud působil jako rektor baziliky a superior komunity.
• V roce 2019 se stal hlavním administrátorem farnosti ve Velehradu.
• Jeho bratrem je známý politik Jiří Čunek.
• Ve výjimečných chvílích volna rád mapuje umění, hlavně architekturu, občas najde čas na kolo a procházky do přírody.