Státní zástupce Radim Daňhel zažívá kombinaci adrenalinu a rozvahy u soudu i ve včelíně

Jeho profesní životopis je plný významných postů, ze kterých se ale nikdy nebál odcházet. Naposledy za velkého zájmu médií rezignoval na pozici vrchního státního zástupce v Olomouci.

Jak se kluk z Bystřice pod Hostýnem dostane do čela Vrchního státního zastupitelství v Olomouci?

Trvalo to přes dvacet let, jak to stručně shrnout? Státním zástupcem jsem se stal v roce 2003, v době, kdy doznívala 90. léta a řešily se hospodářské kauzy z té doby. Takže jsem se začal věnovat hospodářské trestné činnosti, a i když to nebyla úplně dobrovolná volba, nelituji toho. O specialisty na tuto trestnou činnost je vždycky zájem, takže jsem se brzy dostal na stáž na Krajské státní zastupitelství v Brně. Z rodinných důvodů jsem byl přeložen do Prahy, kde jsem díky mladické smělosti potom vyhrál konkurz na státního zástupce na Vrchním státním zastupitelství v Praze. Po dalších kariérních zkušenostech jsem se ale z osobních důvodů rozhodl po letech vrátit na Moravu. Začínal jsem znovu od pozice řadového státního zástupce v Kroměříži a postupně získával vyšší pozice. Loni v létě jsem po dlouhém zvažování přijal funkci vrchního státního zástupce v Olomouci.

Ve váš prospěch hrály zkušenosti, které jste nasbíral v Praze?

Moje profesní historie určitě hrála velkou roli. Jednak jsem byl za pobytu v Praze rok pověřen výkonem funkce ředitele odboru dohledu na ministerstvu pravedlnosti, což je poměrně významný útvar. Tento odbor řešil celou řadu agend od stížností na porušení zákona po dohled nad soudy. Setkal jsem se tam také s celou řadou vynikajících právníků, specialistů na trestní právo a jejich profesionalita a zkušenosti vedly až k nějakému mému profesnímu prozření. Stal jsem se výrazně pokornějším a začal jsem si více uvědomovat odpovědnost, kterou ta práce nese. Po návratu na Vrchní státní zastupitelství v Praze jsem se stal ředitelem odboru závažné hospodářské a finanční kriminality. Někteří čtenáři ho možná znají pod názvem „6. odbor“. Tyto odbory jsou zřízeny pouze u obou vrchních státních zastupitelství v Praze a Olomouci a u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně a zabývají se případy té nejsložitější a nejzávažnější trestné činnosti. V současné době nejen té hospodářské či ekonomické, ale například i korupční či teroristické.

Měl jste tak mimořádně zajímavou práci, a přesto jste se rozhodl odejít a začít znovu od začátku. Proč?

Cítil jsem se jako křeček v kolečku, který prostě běhá furt dokola. Byl jsem nespokojený v osobním životě a to se promítalo i do života pracovního. Potřeboval jsem z toho kruhu vyskočit. Proto jsem požádal o přeložení do Kroměříže. Nevadilo mi být znovu řadovým státním zástupcem. Po návratu na Moravu jsem se podruhé oženil, kromě syna z prvního manželství mám teď další tři děti. Všechno to začalo dávat smysl a práce mě zase opravdu bavila. Postupně jsem se stal náměstkem a pak okresním státním zástupcem.

Na pozici šéfa Vrchního státního zastupitelství v Olomouci vás loni osobně uvedl ministr spravedlnosti, získal jste prestižní místo s velkou mediální pozorností. Ale vy jste se po roce rozhodl se všeho vzdát. Znovu se ptám, proč?

Těch důvodů bylo více. Jsem rád, že jsem se rozhodl pragmaticky a byl jsem schopen odolat tomu pozlátku, těm benefitům, které tato významná funkce přináší. I když já jsem z toho žádné výhody neměl. Postupně prostě narůstala moje nespokojenost. Komunikace s některými kolegy byla příliš formální a odtažitá a celý systém, který jsem částečně zavedl i já, nefungoval přirozeně. Chybělo mi, že už nechodím k soudům, nemám žádné živé kauzy. Byl jsem také rozčarován z toho, jak v současné době funguje mediální prostředí. Cítil jsem velkou zodpovědnost, ale abych ji byl schopen unést, musel bych mít elementární jistotu, že ten úřad funguje podle mých představ. Navíc mou velkou pracovní vytíženost odnášela rodina. Když jsem předal panu ministrovi svou rezignaci, velmi se mi ulevilo. I když jsem pak musel ustát další mediální tlak i vysvětlování svého kroku nadřízeným a kolegům.

Teď jste měsíc zpátky v Kroměříži. Dá se vstoupit dvakrát do téže řeky?

Není to tatáž řeka, zastupitelství se za ten rok, co jsem tu nebyl, trochu personálně obměnilo. Ale doufám, že se z něj nestane prudký horský proud nebo vyschlý potůček. Každou změnou a zkušeností navíc člověk získá nějaké ostruhy. Pomáhá mi to lépe porozumět kolegům na pozicích, kterými jsem sám prošel. Taky se mi tady vždycky dobře spolupracovalo s policií, s obhájci i dalšími subjekty, které se na trestním řízení podílejí. Strávil jsem v létě krásnou dovolenou s dětmi, hodně jsem si odpočinul a vyčistil si hlavu. Teď už se těším na nějaký ten adrenalin u soudu.

Je to adrenalin, i když soud nevyhrajete?

Když je to složitá kauza, je tam kvalitní obhajoba, a přesto to dopadne odsuzujícím rozsudkem, tak mám na konci pocit naplnění. Ale totéž jistě cítí i obhájce na druhé straně, když je verdikt opačný. Na chodbě se s advokáty v klidu bavíme, třeba i vtipkujeme, ale před soudem jsme protivníci. Někdy je to souboj o výkladu práva, velkou roli tam hraje umění argumentace, připomíná to složitou šachovou partii. Ten adrenalin stoupá. Občas se mi stalo, že mi po soudu poděkovali poškození, že se jim líbilo, jak jsem vyslýchal svědky nebo jakou jsem měl závěrečnou řeč. Někdy se karty obrátí až v průběhu hlavního líčení, svědci změní výpovědi nebo nastanou nějaké pochybnosti. Je tam hodně proměnných. I když kauza skončí zproštěním obžaloby, tak to neznamená, že žaloba neměla být podána.

Ovšem pohled na státního zástupce je v takovém případě zjednodušeně takový, že neuspěl.

V tomto ohledu je to dost nevděčná práce. Je vždy třeba najít další motivaci, například jak se ještě zlepšit v přípravném řízení.

Dost často se asi potkáváte s lidmi, kteří se vlastní nerozvážností dostali do velkých problémů. Není vám jich někdy až líto?

Velká část klientů na té okresní úrovni prostě byla v nesprávný čas na nesprávném místě. A udělali to horší ze dvou špatných rozhodnutí. Vnímám intenzivně příběhy lidí, kteří jsou z důvodu exekucí nebo pohnutých životních situací na tom tak špatně, že jim z jejich úhlu pohledu nic jiného než drobná majetková trestná činnost nezbývá. Když toho litují, jsou pokorní, tak ani můj přístup jako státního zástupce nebude nějak drakonický, extrémně přísný. Věnuji se hlavně hospodářské kriminalitě, ale pokud moje rozhodnutí o návrhu trestu bude mít například dopad na děti, vždycky na to beru ohled. A ano, někdy cítím i lítost.

Změnila se za těch dvacet let nějak zásadně práce státního zástupce?

Když jsem v roce 2001 nastoupil jako právní čekatel, tak jsme neměli žádné počítače a ani žádný elektronický právní systém, bez něhož si dnešní absolventi právnických fakult nedokážou práci dle mého názoru už vůbec představit. Diktovali jsme, psalo se rukou do formulářů, posílaly se dopisy. Dříve byla právní pomoc v zahraničí spíše raritou, dnes je to poměrně běžné. Co se ale změnilo zásadně, to je samotná trestná činnost. Kriminalita byla jiná, byly jiné důkazní prostředky, pachatelé neměli mobilní telefony a vůbec neexistovaly elektronické důkazy. Obecně se dělo více násilné trestné činnosti nebo docházelo k vykrádání aut či chat. Po covidu se část trestné činnosti přesouvá do prostředí internetu, což je pro nás pro všechny obrovská výzva. Státní hranice pro pachatele trestné činnosti přestaly existovat.

Navíc je zřejmě obtížnější pachatele dopadnout?

Samozřejmě, že ta úspěšnost v trestním řízení je nižší než u těch vykradených aut. Pachatelé velmi často sídlí v zahraničí a komunikují anonymně přes internet. Jsou to vypracované strategie, kterým je někdy těžké nepodlehnout. Peníze je dnes možné přeposlat nebo proměnit na virtuální měnu během několika málo vteřin. Navíc lidé poskytují pachatelům dobrovolně třeba vzdálený přístup do svého počítače a pak se velmi diví, že jim někdo ovládá internetové bankovnictví.

Hodně se mluví o umělé inteligenci (AI). Vnímáte ji jako hrozbu, nebo jako příležitost?

Podle toho, na které straně zákona bude (smích). Už loni na setkání specialistů na kybernetickou trestnou činnost padl dotaz, do jaké míry se AI promítne do této oblasti. Tehdy se to jevilo jako běh na dlouhou trať, ale ty zločinecké struktury toho budou chtít využít. Manipulovat s důkazy, upravovat obraz a zvuk. Je to obrovská výzva. Už teď se u trestné činnosti páchané prostřednictvím internetu manipuluje s těmi poškozenými pomocí propracovaných metod sociálního inženýrství. Dnes jsou známy případy, že zaměstnanci volá někdo z telefonního čísla jeho nadřízeného a požaduje po něm okamžitou finanční transakci. Mluví dokonce jeho hlasem. Argumenty jsou logické. Napadne vás, že může jít o podvod? Vždyť na velkou část populace fungují i relativně jednoduchá schémata.

Tou nejohroženější skupinou na internetu jsou lidé 50+ a senioři?

Podle některých výzkumů není nejzranitelnější obětí internetové trestné činnosti generace mých vrstevníků, tedy čtyřicátníků či padesátníků, ale mnohem mladší generace. Pro ně je využívání internetu úplně přirozené, nic jiného vlastně neznají, jsou důvěřivější, reagují automaticky. I pro mě je to výzva, jak vést své děti, které ještě žádné sociální sítě nemají. Když jsem byl malý, rodiče mi říkali: Nebav se s cizími lidmi, nikomu cizímu nevěř. Platí to vlastně i dnes pro svět virtuální.

Jsou ještě nějaká další pravidla, jak se chránit?

Určitě obezřetnost. Pokud se vás kamarád ze svého profilu na sociální síti ptá jinak než obvykle, zavolejte mu a ověřte si, že mu profil nikdo neukradl. V e-mailech nikdy nesdělujte citlivé údaje ani čísla platební karty, natož přístupové údaje do bankovnictví či PIN ke kartě. A hlavně nikdy neotvírejte hypertextové odkazy. Ani z počítače, ani z mobilu. Protože například spear phishing je velmi zákeřná metoda cíleného útoku na konkrétní osobu. E-mail dostanete z adresy člověka, kterého znáte, a obsah je osobní. Crackeři, internetoví zločinci, si o vás shromáždí všechny informace, které jste sami poskytli na sociálních sítích či v e-mailech, proto bude obsah zprávy vypadat velmi realisticky. Univerzální rada, jak se bránit, neexistuje. Ale určitě je dobré zvážit, co všechno o sobě veřejně sdělujete.

Vraťme se k tématu umělé inteligence. Dají se její superschopnosti nějak využít na straně soudnictví?

AI by nám ale mohla výrazně uvolnit ruce a urychlit některé administrativní procesy. Když píšu obžalobu, mám třeba dvacet svědeckých výpovědí a musím pak shrnout, co který svědek v přípravném řízení řekl. Musím to znovu přečíst, pak přepsat nebo nadiktovat, tohle by mohla AI při správném zadání udělat za mě a trvalo by to třicet vteřin. Taktéž u zpracování odpovědí při vyhodnocení opakovaných podání by AI byla schopna zjistit mnohem rychleji než my, zda je v podání případu nějaká nová skutečnost. Vidím prostor i ve využívání inteligentních jazykových modelů, protože komunikace se zahraničím je stále častější. U méně závažných případů bychom třeba nemuseli využívat soudní tlumočníky a překladatele.

Taky by mohla AI překládat z češtiny právnické do češtiny laikům pochopitelné?

Ano, to je výzva. Většina čtenářů pravděpodobně neviděla nějaký popis trestného skutku, ale z hlediska stylistiky jsou to velmi komplikované konstrukce. Dokážu si představit, že by AI upravila právnicky složité věty do čitelnějšího formátu. Každopádně se už nemůžeme tvářit, že tu umělá inteligence není. Velmi rád bych Zaznamenal nějaký signál, že ministerstvo spravedlnosti nebo nejvyšší státní zastupitelství se tím reálně zabývá a snaží se ty výhody AI implikovat do našich každodenních činností. Bez jejich svolení to ale nejde, vždyť vlastně nevím, co se s textem, který poskytnu AI, doopravdy děje? Narážíme na ochranu osobních údajů i další limity. Takže zkoušet AI v práci na vlastní pěst by byla velká partyzánština. Kybernetická bezpečnost je navíc v soudnictví nastavena na hraně uživatelského komfortu.

Ale soukromě jste si AI určitě vyzkoušel?

Tak i svůj rezignační dopis jsem dal přečíst AI, jestli by ho nějak nevylepšila (smích). Zkoušel jsem AI nechat vytvořit nějaké repliky na podání, které se týkalo mé osoby a které nesouviselo s mou profesí, a musím přiznat, že některé bych hned podepsal a poslal na soud. Ovšem pokud jde o fakta, je třeba skutečně všechno ověřovat. AI použila číslo judikátu, který jsem nikde nenašel. Na doplňující dotaz mi upřímně odpověděla, že spisová značka toho judikátu byla vygenerována na základě obecných pravidel.

Promítá se práce nějak do vašeho osobního života? Jste třeba ostražitější, vyhýbáte se konfliktům?

Pokud jde o niterné pocity, vnímám sám u sebe vyšší míru cynismu. Je to zřejmě takový obranný mechanismus, jak se s některými věcmi a událostmi vyrovnat. Pokud jde o vztahy s jinými lidmi, souhlasím, že je vždycky nejlepší se domluvit a naslouchat jeden druhému. O to se určitě snažím i v rodině. Ani na děti nekřičím, jsem ten hodnější z rodičů. Určitě ale řeším v životě věci, které mé okolí běžně nechávají v klidu. Třeba v autě nikdy nic nenechávám na viditelném místě. Měl jsem případ, kdy kvůli igelitce s odpadky rozmlátili auto, a protože šlo o majetkovou trestnou činnost, ještě jsem musel nechat ten pytlík u znalce nacenit (smích). Všem také říkám, na co si dávat pozor, když prodávají či nakupují na internetu a podobně. A také jsem si moc dobře vědom toho, že příčinou mnoha vleklých sporů jsou neurovnané sousedské vztahy. Takže když jsem si dal na misky vah vlastní uspokojení z toho, že budu mít včely na zahradě za domem, a klidné vztahy se sousedy, tak zvítězil ten sousedský smír. Včely mám jinde.

Včelaření vás uklidňuje od toho pracovního adrenalinu?

Včelaření je úplně vynikající koníček, přesně pro mou profesi. U včel musí být člověk v klidu, protože ony hned poznají, když v klidu nejste, a pak se podle toho chovají. Takže je to klid a adrenalin dohromady. Další výhodou je, že na včelnici vás moc lidí neotravuje, protože bodavý hmyz budí nějaký respekt (smích). Včelařem byl už můj pradědeček, jeho jméno figuruje v historii místního včelařského spolku. Mám zpracovaný celý rodokmen.

Rodinné kořeny jsou pro vás důležité?

Když máte pevné kořeny, pomáhá vám to najít životní stabilitu. Náš život navazuje na životy předků, není to nahodilé. Ovšem to vnímání důležitosti rodinného zázemí se přirozeně mění s věkem. Dnes mě mrzí, že si nepamatuju žádné vyprávění babičky s dědou, a teď už se na rodinné historky nemám koho zeptat. Ale vydal jsem se ke kořenům a zjistil jsem, že můj pradědeček se překvapivě narodil v jiném regionu, v Buchlovicích. Už jsem tam několikrát byl a navštívil vzdálené příbuzné, se kterými jsem si okamžitě porozuměl. Krev není voda. Ovšem doma jsem tam, kde je vidět horizont Hostýna.

Takže vaše velká rodina hrála důležitou roli i ve vaší rezignaci z postu vrchního státního zástupce?

No v porovnání s mým prapradědečkem jsou mé čtyři děti skoro k smíchu. Ale jinak je to pravda, ta osobní rovina je stejně důležitá jako kariéra. Když řešíte kauzy, kde jsou věci zpolitizované, tak je ta pozornost médií opravdu velká, každý novinář si chce něco urvat. Je to dravá řeka a já jsem se v ní nechtěl ztratit, nechat v ní všechny síly. Býval jsem tak vyčerpaný, že jsem po příjezdu domů pozdravil ženu a děti a šel se někam schovat. Se psem do lesa, ke včelám nebo do dílny. Teď mám více energie na to, abych děti skutečně viděl vyrůstat. Nedívám se jen videa a fotky ze školních besídek, ale jsem tam s nimi.

Připravujete se na nějakou další pracovní změnu? Nechtěl jste si nikdy vyzkoušet třeba práci soudce?

Na začátku, po ukončení studií ve třiadvaceti letech, jsem si to vůbec neuměl představit. Necítil jsem se ani zdaleka na to, abych o něčem a někom rozhodoval. Teď už se dostávám do věku, kdy si to představit dokážu, ale zatím o tom neuvažuju. Práce státního zástupce mě pořád baví, hlavně předávání zkušeností mladým právním čekatelům.

Máte nějakou optimistickou zprávu na konec?

Statisticky ubývá násilné trestné činnosti, ale – a to už není tak úplně optimistické – souvisí to zřejmě s omezováním naší osobní svobody. Svět je více kontrolovatelný, a to i zpětně, všude jsou kamery, každý má mobilní telefon s kamerou. Je to něco za něco a hledání té míry je mimořádně obtížné. Každá zásadně negativní událost ve světě vede k tomu, že se naše svoboda trochu víc omezí. Na druhou stranu, když se dřív někdo porval v hospodě a došlo k ublížení na zdraví, vyslechli jsme 20 účastníků a měli jsme 20 různých příběhů. Teď vidíme celou rvačku na kamerovém záznamu. Jsme schopni spočítat počty úderů pěstí i počty kopů včetně toho, kam mířily. Abych to trochu odlehčil, díky těmto zkušenostem vím přesně, kam nikdy nepůjdu na pivo.

Radim Daňhel

● Narodil se v Bystřici pod Hostýnem.

● Vystudoval práva na Masarykově univerzitě v Brně, téma jeho diplomové práce bylo

„Využití entomologie v činnosti orgánů činných v trestním řízení“.

● V roce 2000 prošel základní vojenskou službou jako právník skupiny velitele útvaru.

● Dva roky sbíral zkušenosti jako právní čekatel a v roce 2003 se stal státním zástupcem.

● Působil na řadě míst. Nejprve v Brně, posléze v Praze, kde pracoval v letech

2007–2013 na vrchním státním zastupitelství a vedl i odbor závažné hospodářské a finanční kriminality.

● V roce 2013 se vrátil do rodného kraje, kde se z pozice řadového státního zástupce postupně vypracoval na okresního státního zástupce v Kroměříži.

● Loni byl jmenován vrchním státním zástupcem v Olomouci a po roce na tuto pozici rezignoval.

● Od srpna 2023 je znovu na Okresním státním zastupitelství v Kroměříži.

● Je podruhé ženatý, má čtyři děti.

● Ve volném čase se věnuje turistice, práci se dřevem, včelaření a canicrossu.