Nejnovější zprávy: Zlín dětem nabídne trochu jiný cirkus V Uherskohradišťské nemocnici se letos narodilo už 560 dětí

Kultura

​Rok 2022 v českém filmu pohledem magazínu Patriot

Pro začátek několik suchých čísel. Do kin vloni vstoupilo 51 tuzemských hraných a animovaných filmů. Přesně sedmadvacet komedií, jeden horor, stejný počet sci-fi a fantasy, dva krimi thrillery, čtyři pohádky, tři animáky, čtyři životopisná dramata a osm dramat rozervaných.


Autor: Falcon. Bontonfilm, Cinemart

Co se týká počtu domácích premiér, máme za sebou bezesporu nejplodnější rok od listopadové revoluce a v budoucnu se už pravděpodobně nebude nic podobného opakovat. Vzhledem k okolnostech, které k přetlaku českých premiér vedly, je to nakonec dobrá zpráva. Český film, aby byl pro diváka atraktivní, totiž nepotřebuje dva roky uzavřená kina, ale především zajímavé příběhy.

První loňskou českou premiérou se stalo Srdce na dlani producenta Tomáše Hoffmana a režiséra Martina Horského, tvůrců veleúspěšného trháku Ženy v běhu. Nasadit film do kin v době, kdy vláda ještě pořád diskriminovala neočkované, bylo bez pochyby rizikem, leč návštěvnosti pomohlo, že očkovaný divák neměl už měsíc možnost shlédnout nic z domácí produkce. Přeslazená komedie nakonec vydělala téměř třicet miliónů korun, což vzhledem k okolnostem není až tak špatný výsledek.

Únor konečně přinesl konec restrikcí, distributoři otevřeli sklady a začali vypouštět české filmy po jednom až dvou kusech týdně. Situační fraška odehrávající se převážně ve vlaku, Mimořádná událost režiséra a scénáristy Jiřího Havelky, sice nedosáhla tržeb Havelkova debutu Vlastníci, přesto jde dle mě o nejlepší českou komedii loňského roku. Druhá únorová premiéra, pohádka Tajemství staré bambitky 2, je mezi českými filmy raritou. Navázala totiž na původně televizní snímek filmem určeným pro široké plátno. Diváci znalí prvního dílu se do kin hrnuli po tuctech a kdo zajít nestihl, mohl pohádku shlédnout na Štědrý večer v hlavním vysílacím čase. Slovensko-českou komedii V létě ti řeknu, jak se mám nezachránilo obsazení mnoha populárních herců (Martin Hofmann, Ondřej Sokol ad.), ani rádoby atraktivní postavy (politik, televizní celebrita apod.). Výsledek, opisující z podobně přihlouplých amerických předloh, je sice podaný atraktivní formou, leč plytké a zveličené (ne)problémy syntetických protagonistů nechávají myslícího diváka chladným. Poslední únorová premiéra, drama Zpráva o záchraně mrtvého, je první z letošních filmů, na který by přišel stejný počet lidí během restrikcí i po nich. Tedy skoro nikdo. Přesto nebyl snímek o rodinné tragédii úplně marný a vnímavý divák si v něm pár silných míst určitě dokázal najít.

Betlémské světlo tandemu Svěrák & Svěrák rozhodně patřilo mezi nejočekávanější premiéry nejen měsíce března. Velké naděje bohužel nebyly naplněny, diváci se na lehce zmatený snímek nehrnuli a ze všech filmů dosavadní společné tvorby otce a syna Svěrákových jich tento navštívilo nejméně.

Naopak příjemným překvapením bylo sportovní drama podle skutečné tragické události Poslední závod, odehrávající se těsně před 1. světovou válkou. Ačkoliv běžkaři Hanč a Vrbata na filmovém plátně zmrzli už v roce 1956 v povedeném snímku Synové hor, nové zpracování je ještě o chlup lepší, a co je dnes vzácností, nepostrádá vlasteneckého ducha. Nutno ocenit, že představitel Hanče Kryštof Hádek se na svou roli patřičně připravil a na chvíli se dokázal vymanit z postav věčně nezodpovědných přestárlých výrostků.

Ani Známí neznámí, tuzemský remake italského snímku Naprostí cizinci (který má momentálně už 19 remaků), cílového diváka nezklamal a každý majitel chytrého telefonu se mohl vcítit do hrdinů, jež se rozhodli jeden večer s přáteli a partnery sdílet každou přijatou zprávu či hovor a odkrýt svou pravou tvář.

První dubnovou premiérou se stal drsný thriller Stínohra, který kupodivu nenapsal chlapácký scénárista, ale křehká žena Vendula Bradáčová. Řečeno jednou větou, je tu vražda, pomsta, box, zpocené ženy, ještě zpocenější chlapi a hlavně nejzákeřnější tuzemský padouch od Horáce „Hogo Fogo“ Badmana v podání Jana Jankovského. Kdo má rád špinavé thrillery, určitě si přijde na své. Vyšehrad: Fylm, čistě filmové pokračování snímku Vyšehrad: Seryál, se stalo návštěvností nad 660 000 diváků a tržbami přes sto osm miliónů korun nejúspěšnějším českým filmem letošního roku. Drsný košilatý humor očividně zabral a přišli se podívat i ti, co byli v kině naposledy na Vinnetoua. Diváky nezklamalo ani další dubnové pokračování s názvem Po čem muži touží 2. Přestože si druhý díl úspěšné komedie nevedl tak dobře jako jednička, návštěvnost měl pořád slušnou a ve výsledku byl lepší, než se mohlo zdát z traileru. Druhý březnový thriller s názvem Promlčeno sice zklamal milovníky akce, zato potěšil fandy konverzační krimi. Záhadný muž (Karel Roden) zde skrze rádio vypráví svůj pohnutý příběh a komunikuje s ještě záhadnějším mužem z minulosti, se kterým ho spojuje vražda. Mimi & Líza: Zahrada, první loňský domácí animák, je celovečerní verzí TV seriálu o dvou kamarádkách, z nichž jedna je nevidomá.

Květen začal stylově, romancí. Láska hory přenáší je bezpochyby nejsvižnější česko-slovenská romantická komedie v historii. Navíc jde o jakousi variaci na Rašómon, neboť je v ní příběh vyprávěný ze tří úhlů pohledu a všechny jsou zábavné. Ženy a život, další premiéra z ranku komediální romantiky, se naopak nepovedla a nezachránil ji ani Jakub Kohák s Jiřím Lábusem ve vedlejších rolích. Chybí zde humor a příběh dívky, která jde za svým cílem, už jsme viděli stokrát a lépe. Další drama, které nikdo neviděl (tentokrát ani já) se v kinech objevilo pod názvem Když prší slzy. Vypráví módní příběh lásky dvou mladých žen, jejichž vztahu nepřeje přítel jedné z nich, násilnický policista. Díky námětu mají tvůrci velkou šanci dostat film na Netflix. Komedie Tři Tygři ve filmu: Jackpot, jeden z nejočekávanějších filmů nejen v Moravskoslezském kraji, neplánovaně ukázala, že parta komiků kolem Kozuba si je pořád jistější na poli krátkých skečů. Slušné tržby by mohly pobídnout tvůrce k natočení dvojky. Pokud si se scénářem tentokrát dají víc práce, proč ne.

Nezájem o pohádku Zakletá jeskyně by se dal vysvětlit jejím uvedením v nepohádkovém měsíci červnu. Ve skutečnosti za diváckým neúspěchem stojí fakt, že jde o jednu z nejhorších tuzemských filmových pohádek vůbec. Zmatený příběh, laxní zpracování a plno nelogičností jsou důvodem, proč nepovedená báchorka patrně zmizí v propadlišti filmových dějin. Další červnové premiéry patřily všudypřítomným komediím. Pánský klub je průměrné zpracování inscenace Divadla Na Jezerce, které se nevyhnulo současným trendům, jako je latentní homosexualita šovinistického hřebce či glorifikace zženštilých mužů. Uvedení hořké hasičské komedie Kdyby radši hořelo předcházela pověst úspěšného účastníka několika západoevropských festivalů. Očekávání vyvolaná chválou filmu nakonec spíše uškodila, sály zely prázdnotou a místo smíchu v nich převládalo rozpačité ticho. Hudební komedie Andílci za školou vypráví příběh dívky Nikoly, která přechází na novou školu a bojuje o své místo ve světě s tamními vrstevníky. Z vod undergroundu do multikin, tak se dá popsat evoluční cesta pokračování komedie Párty Hárd s názvem Párty Harder: Summer Massacre. U jedničky se zastyděl i nejeden otrlý divák fekálních komedií a dvojka si s ní v ničem nezadá. Prezidentka je barvotiskovým milostným příběhem sochaře (Ondřej Vetchý) a hlavy státu (Anna Geislerová). Mezi hlavními protagonisty, pokud nepočítám všudypřítomné mikroplasty, bohužel absolutně chybí chemie. Celkově jde o lovestory v rádoby hollywoodském stylu, která si od svým vzorů vzala jen to nejhorší, tedy patos, faleš a pozlátko.

Komedie ovládly i měsíc červenec. Osobitý režisér Robert Sedláček se po Dědictví aneb Kurvaseneříká opět nechal zlákat k čistě komerčnímu filmu, tentokrát plnému psů a jejich páníčků. Řekni to psem je ve výsledku bohužel jen další průměrnou romantikou, která vybočuje z průměru jen svým kynologickým zaměřením. Vcelku příjemně naopak překvapili Hádkovi. Konverzační komedie na ploše panelákového bytu o jedné, dědictvím polarizované rodině uteče jako voda a k tomu pobaví. Velká premiéra je třetím celovečerním autorským počinem Miroslava Krobota. Jeho kariéra režiséra má jak vidno sestupnou tendenci, po slušné Díře u Hanušovic a rozvleklém Kvartetu je třetí Krobotův film hlavně velkou nudou, v níž marně čekáte na alespoň závan humoru.

Prvním srpnovým filmem se stala Střídavka plná klišovitých postav propojených současnými či bývalými milostnými pouty a hlavně dětmi. Vcelku plochá a nepříliš zábavná komedie nečekaně přitáhla do kin téměř 200 000 diváků. Cesta do Tvojzemí, slovensko-český animák, vypráví o dobrodružství malého chlapce v paralelním světě, který je lepší, než je ten náš, dokud se v něm neobjeví zlý diktátor. Posledním srpnovým filmem se stal životopisný Arvéd o Jiřím Smíchovském, intelektuálovi obcujícím s okultismem, s mladými muži i se samotným ďáblem. Nedějová smyčka odehrávající se v mozku pološíleného jedince má sice povedenou atmosféru a zajímavé audiovizuální zpracování, při dvouhodinové stopáži může ovšem divák mající za sebou náročnou šichtu ve fabrice neplánovaně usnout.

Měsíc září otevřel očekávaný a dlouho odkládaný Jan Žižka. Brutální historický akční film producenta, scénáristy a režiséra Petra Jákla bez debat sesadil můj horor Někdo tam dole mě má rád z postu nejkrvavějšího českého filmu v historii. Co se týká dějepisného přínosu, nebude valný, každopádně jde o parádní chlapskou podívanou, jaká tu dlouho nebyla. Protikladem podívané je naopak Slovo, statické, dějově, emocionálně i niterně nulové drama, na které se podruhé podívá jen masochista. Snímek navíc disponuje tak podivně nasnímanými záběry, že tápete, zda onu polovinu hlavy protagonisty zabral kameraman z uměleckých důvodů, nebo jen promítač nedostatečně roztáhnul oponu. Indián, příběh podnikatele, do nějž se vtělil duch indiánského náčelníka, sliboval velkou zábavu i poučení o tom, jak správně žít v dnešní přetechnizované době. Potenciál komedie zůstal bohužel z velké části nevyužit a film nezachránil ani Karel Roden v hlavní roli. Drama Banger naopak beze zbytku využilo všechny ingredience, které nabízí svět kolem rapu, tedy drogy, sex a slovník starého prasáka Bukowského. Vznikl zábavný, zdánlivě amorální film s velmi morálním poselstvím, který nedokázal pokazit ani Adam Mišík v hlavní roli. V dramatu Spolu se Štěpán Kozub předvedl v další podivínské roli, tentokrát v postavě mladého muže, kterého všichni označují za autistu, přestože se jen coby normální dítě silně praštil do hlavy. Bez ohledu na diagnózu zahrál svého hrdinu bezpochyby dobře a nominace na Českého lva ho určitě nemine. I poslední film měsíce, rodinný snímek Buko o přátelství vdovy a cirkusového koně, byl velmi příjemným překvapením.

Drama Světlonoc, první premiéra na české filmy bohatého října, zavedl diváky mezi zaostalé obyvatele slovenských hor, kteří nevěří na emancipaci, zato se bojí strašidel. Českými kiny krátce prosvištěl, aniž by rozpoutal feministickou revoluci. O něco úspěšnější byl animovaný snímek Websterovi ve filmu, vycházející z TV seriálu Websterovi. Vypráví o pavoučí rodině, jejíž členy, ač patří mezi členovce, zaměstnávají velmi lidské problémy. Komediální snímek Cirkus Maximum, řadící se k filmům z manéže, může potencionálního diváka zaujmout bohužel jen dvěma aspekty. Figurkami cirkusáků a reálnými artistickými čísly, zejména dechberoucí jízdou tří motorek na stěně smrti.

Sci-fi Běžná selhání je nepříliš povedeným pokusem o hlubokomyslnost, vyprávěným prostřednictvím příběhů tří ženských hrdinek na pozadí nadcházející globální katastrofy. Že snímek vypadá levně a občas i amatérsky by až tak nevadilo, kdyby to celé mělo nějaké poselství. Tady vše zůstalo jen ve stádiu pokusu. V ulicích Ostravy se odehrává romantická komedie Za vším hledej ženu o lásce třicátnice a počínajícího geronta v podání Marka Vašuta, který je pro role svůdníků v těsně předdůchodovém věku jako stvořený. Ostravačky jásaly, Ostraváci už tak ne. Životopisný snímek Il Boemo režiséra Petra Václava patří nejen mezi nejlepší české filmy října, ale i celého roku, a jako takový byl právem vyslán do soutěže o Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film. Patrně ho nedostane, Mysliveček byl totiž bílý heterosexuální muž a navíc skladatel vážné hudby, kterou některé americké univerzity označily za rasistickou. Princ Mamánek vzhledem k názvu a veselým plakátům sliboval vtipnou pohádku a zpočátku se o ni i snažil. Debutující režisér Jan Budař bohužel, k překvapení všech, poslal svého hrdinu místo za zábavným dobrodružstvím do temnoty, aby tam obcoval se smrtí. Výsledkem je tak žánrový hybrid, u něhož nirvány nedosáhnou ani milovníci pohádek, ani fanoušci hororu.

Hranice lásky slibovaly v sychravém listopadovém počasí horké chvilky a renesanci volného sexu. Nažhavení diváci se dočkali mírně lechtivého dramatu v lákavém hávu lascivnosti, které ve výsledku především moralizuje. Což naštěstí neznamená, že je to špatný film. Drama Oběť vypráví o mladém Ukrajinci žijícím u nás, který tvrdí, že ho zbili Romové, což se ukáže jako lež. Drama se před premiérou zúčastnilo všech dostupných festivalů, posbíralo ceny a sklidilo potlesk ve stoje. V českých kinech na se něj kupodivu nehrnuli ani Ukrajinci, ani Romové a majoritních diváků jen hrstka. Zato první čistá česká fantasy podívaná Princezna zakletá v čase 2 dopadla nad očekávání dobře a ač nevyčnívá nad svými zahraničními vzory, určitě jim nedělá ostudu. A co je hlavní, neprzní osvědčená pravidla žánru módními novotami. Road movie Grand Prix Jana Prušinovského se hlásí do ranku hrubozrnných bláznivých komedií, bohužel má příliš hluchých míst, aby mohla konkurovat klasikám žánru. Jednou větou, chtělo to přitvrdit. Poslední listopadové novince by naopak slušelo držet se víc při zemi, protože Vánoční příběh by se docela dobře obešel bez vulgárních výrazů, kterých je tu zhruba stejně jako v Prušinovského snímku.

Prosinec zahájil Největší dar, povedená pohádka o soužití slovanských bohů a lidí na Valašsku. Ač se prvoplánově nehlásí ke komediálnímu žánru, ve výsledku je vtipnější než většina loňských komedií. Poetické drama Bandité pro baladu balancující na hranici hraného a dokumentárního filmu vypráví o partě herců, kteří jedou hrát muzikál o Nikolu Šuhajovi na Koločavu. O filmu prakticky nikdo neví a zhruba stejný počet diváků na něj zašel do kina. Hořké drama A pak přišla láska o zmatené psycholožce, která odpověď na otázku jak žít hledá u kartářky, patří k nejhorším filmům roku. Ač dobře zahráno, mění posezení v kině v čekárnu na závěrečné titulky a náhodnému divákovi dává důvod znovu do kina na český film nejít. Posledním tuzemským snímkem roku se stal úsměvný vánoční příběh s lakonickým názvem Kůň.