René Ondra, nejlepší rytec zbraní Česka
Z pistolí a loveckých zbraní dělá skvosty pro světové galerie i soukromé sbírky. Služební pistole či lovecké pušky se pod jeho rukama mění v umělecká díla nedozírné hodnoty.
Autor: Pavel Bohun, archiv Reného Ondry
Prezidenti, vysocí církevní hodnostáři i šlechtické rody, premiéři, politici, společenské celebrity, dále pak nejrůznější sběratelé, majitelé galerií z celého světa. To jsou šťastlivci, kteří vlastní zbraň zdobenou mistrem Reném Ondrou z Dolního Němčí na Slovácku. Nejlepším rytcem zbraní v česku.
Desítky let pracuje především pro Českou zbrojovku v Uherském Brodě, zdobí ale také zbraně jiných značek, třeba německých a anglických.
Rodinný klenot České zbrojovky
Generální ředitel České zbrojovky měl před časem o Reném Ondrovi prohlásit, že je pro firmu něco jako rodinný klenot. A měl pravdu. Když přijde s nápadem připomenout nějaké výročí nebo historické období, sběratelé z celého světa žhaví telefony a nakupují mnohdy ještě dřív, než zbraně z rytecké dílny, kterou ve zbrojovce vede, vůbec vyjdou.
Jako hold první republice i českým vojákům za druhé světové války vymyslel pro Českou zbrojovku speciální trilogii. „Kolekce pistolí měly název Antropoid, Republika a Tobruk. Třeba Republika byla série, kde si mohli zákazníci kupovat zbraně se sériovými čísly připomínající roky narození svých blízkých,“ vysvětluje mistr rytec René Ondra. A doplňuje: „Vždy se jednalo o jedinečné sériové výrobní číslo CSR – 1918 až 2018.
O zbraně s příběhem založení republiky byl neskutečný zájem. Zatímco pistole v první sérii Antropoid byly zpočátku v hledáčku sběratelů spíše v zámoří, právě připomínka stých narozenin Československa se stala doslova hitem, který předčil veškerá očekávání.
Jak na svůj přelomový nápad přišel? Prý to přišlo s věkem.
„Po svých padesátinách jsem začal přehodnocovat vlastní život. Přestaly mne autorsky uspokojovat tradiční práce a postupy. Chtěl jsem začít dělat něco, co by mělo nástavbu trvalé hodnoty,“ vysvětluje Ondra.
Velkou inspirací pro něj v tomto směru byli jeho předchůdci Jiří Medlík, Ivo Jurčík, Jaroslav Tvrdoň, který dělal také známky pro Českou poštu. „Uvažoval jsem, co bych mohl udělat, aby to mělo přesah. Kolik práce a energie jsem věnoval pracím, které skončily nenávratně v zahraničí… Jsme přece Češi, tak by to mělo být něco, na co jsme jako národ hrdí. Když se pak blížilo výročí, jak ti naši kluci zabili Heydrycha, vznikla edice Anthropoid,“ vzpomíná rytec.
Návazně na to přišlo výročí republiky. „Všude byly billboardy, víno ke sto letům a podobně. Napadlo mě, co pro to můžeme udělat my? Produkt, který je mi nejbližší, je pistole CZ 75,“ říká Ondra. Série Tobruk, která připomíná Čechoslováky bojující ve druhé světové válce v Africe, přišla posléze. „Rád bych tuto vzpomínkovou sérii ještě dotáhl s připomínkou českých pilotů, kteří bojovali v Anglii,“ dodává se skromným úsměvem dvorní rytec uherskobrodské zbrojovky.
Vlastní projekty
Ve vlastní dílně, se věnuje dalším projektům. Teď jej zaměstnávají letecká esa první světové války. „Jedná se o autorskou edici Manfred von Richthofen. To je ten známý červený baron, René Fonck, Otto Jindra, Josef Kiss. Pak mám pochybnosti nad těmi, co později inklinovali k nacistům, letecká esa Ernest Udet a Hermann Göring patrně vynechám,“ dumá nad dalšími jmény rytec. Hned přidává historku, jak nápad se vzpomínkou na I. světovou válku vznikl. „Můj praděda byl legionář na italské frontě, bojoval u Doss Alto v Itálii. Když jsem byl malý prcek a dívali jsme se za komunistů na ruské válečné filmy, vždycky to vypínal, jak tam Rusové útočili ve vlnách. Říkal, že by je hned postříleli. On byl totiž za kulometem Maxim. Popisoval také, jaké to bylo, když šli třeba do útoku na bodáky, miloval tatíčka Masaryka, vedle svatební fotky v legionářské uniformě měl jeho portrét,“ prozrazuje své důvody k prvoválečné sérii.
V plánu měl udělat rovněž trilogii ke třicetileté válce. Z toho nakonec sešlo, ale pro svého přítele lékaře nicméně připravil One of One pistoli s dobovým vykovaným skalpelem chirurga uloženou v kazetě se starou mědirytinou, která připomíná stětí doktora Jána Jesenia, který byl společně s dalšími 27 českými pány popraven v roce 1621 u Staroměstské radnice v Praze. „Vděčím mu v hluboké úctě za hodně a chtěl jsem tímto k jeho překvapení nemalému vzdáti poctu, neb opravdových přátel si skutečně vážím,“ vyznává se.
Rytec ze Slovácka pro svá díla upřednostňuje zbraně české výroby. Zdobí především staré pistole vyrobené do roku 1992 Made in Czechoslovakia.
Zákazníci z Blízkého východu
Kromě pistolí ale René Ondra upravuje také lovecké zbraně. Hodně těchto zakázek pak odešlo z jeho Engraving Art Studia, potažmo z České zbrojovky do arabských zemí. Práce pro tyto zákazníky je podle něj velmi specifická. „Tam je to jednoduché. Když přijedete do Spojených arabských emirátů, všude jsou vystaveny podobizny sultána zakladatele v nadživotní velikosti. To je pro naše vnímání něco, jako byl v Rusku Stalin. Konkrétně pro něj jsme připravili kolekci pěti kusů. Díky tomu vzniklo poprvé historicky jiné číslování než tradiční sériové. Musel jsem to vyběhat a samozřejmě dodržet sedm znaků. Tak vzniklo MBZ jakože Mohamed bin Zajed pomlčka 001 až 005. A bylo to pět kulovnic celkem. Samozřejmě nechyběl znak arabských emirátů ve zlatě, plus portrét jeho excelence,“ vysvětluje.
Zákazníci z Blízkého Východu podle něj vždy požadují drahé kameny i kovy. „Používám pro tyto účely safíry, někdy i brilianty nebo český granát. Čím více zlata, tím lípe. S tím, jak my pohlížíme na to, co je střídmě hezké, tak tady by si to nikdo nekoupil,“ dodává jedním dechem rytec. Zdůrazňuje přitom, že všechny zbraně, které pro zahraniční klienty zdobí, jsou plně funkční. Práce Reného Ondry neputují pouze do arabského světa. Ať už pro Českou zbrojovku nebo vlastní zákazníky jsou na všech světadílech kromě Antarktidy.
Trendy zdobení
„Záleží, jakou tomu dám formu, i na povrchové úpravě. Osobně si libuji ve skladbě materiálů. Snažím se dělat pažbičky z přírodních materiálů. Pak je kombinuju podle pocitu. Záleží na tom, jak se pistole tváří barevně, doplním ji ryzím zlatem, nebo stříbrem. I povrchy jsou pokaždé jiné. Buď je pistole modrá, nebo stříbrná, černá a tak dále. Spíš je to tak, že si prostě s kompozicí hraju, což mě činí šťastným,“ směje se.
„Je zajímavé, že trh zcela citlivě vnímá personifikaci. Často je na zbrani napsáno „One of One“, protože neznám koncového zákazníka, tak je to jasné. Ale to nebývá často, protože většinou nevíte, komu ta zbraň přijde. V případě že ano, veskrze se ve světě používá označení Hand made for…“
A kterého ze svých děl si váží nejvíce? „To, co jsem doposud nedokončil. Kolekci nožů a kulovnic z damaškové oceli, kterou mám desítky let zakonzervovanou proti korozi v trezoru. Obdaruji doufám moje děti,“ říká s vážným tónem v hlase.
Kuriozity
„ Absolovoval jsem před lety profesní epizodu pro jednoho Angličana. Většina zakázek se týkala odporného sexu. Na zbraních chtěl mít ztvárněny výhradně sadomasochistické praktiky. Bičíky, latex a podobně. Mě tato práce dvakráte neuspokojovala, ale jeho klientelu evidentně ano,“ směje se. Proč nakonec neobvyklou zakázku vzal? „Nejdříve jsem odvětil kategorické ne, ale když nabídl cenu, rychle jsem musel změnit názor.“
Lovecké zbraně
„U loveckých zbraní je tradiční zdobení takové, že je určitá ráže určena na lov konkrétní vitální zvěře. Takže co se s tím střílí, to se na tu zbraň většinou dělá. Ale u těžkých ráží si libuju v tom, že na ně dělám třeba mamuty. Vracím se tím opět do dětství, do pravěku. Kdo z nás nečetl od Eduarda Štorcha knihu Lovci mamutů. Vložím tam třeba kus fosilní kosti, zubu, nebo oblíbenou mamutovinu, která při práci zapáchá jako spálené nehty, to neosprchujete. S tím rád pracuju.“
A zákazníci jsou podle něj přímo nadšení. „To si ale koupí sběratel, ne ortodoxní nimrod,“ upozorňuje.
Za svůj život vyzdobil už tisíce zbraní. „Nepočítám to,“ krčí rameny.
Jak jej napadlo, že bude rytec zbraní?
„Když jsem chodil do lidové školy umění a prarodiče a rodiče dělali ve zbrojovce, přinesli mi domů brožuru, kde byli rytci. Díky obrovskému štěstí, že se pak na učilišti ve Dvoře Králové uvolnilo místo, mě tam vzali,“ vysvětluje a připomíná, že za komunistů musel každý učeň předem vědět, kam půjde pracovat.
„Prostě se nade mnou smilovali a zaměstnali mě jako rytce razidel. Tehdy ještě nebyly lasery. Označení do zbraní se razilo strojově. A právě na tom jsem začal před vojnou makat, což byla skvělá škola, protože se vše dělalo precizně ručně na desetinu milimetru.“
Svému řemeslu se pak věnoval také během dvouleté vojenské služby. „Mám takovou historku. Mí soudruzi ve zbrani, velitelé z generálního štábu, chtěli udělat věnování pro ruského generála. Vše se muselo stihnout přes noc. Tu měď, kde byl vyobrazen leptem pilot s vrtulníkem Mi-24, jsem stříkal bezbarvým lakem, který byl ve spreji. Ono to však úplně neuschlo. Pak mě říkali piloti, kteří dar převáželi, že jak jej zabalili do Rudého práva (stranické noviny KSČ v dobách komunismu, pozn. red.), aby se dílo nezaprášilo, tak se Rudé právo otisklo do laku a přilepilo. Dodnes nevím, jak to dopadlo, ale nezavřeli mě,“ směje se.
Do Bílého domu
Dvě zbraně, které prošly rukama rytce z Dolního Němčí, byly adresovány do sídla amerických prezidentů Bílého domu „Prezident George W. Bush dostal od Mirka Topolánka kulovnici. Druhá zbraň byla pistole ze série 100 let republiky. Dostal ji Donald Trump od současného premiéra Babiše.“
Zbrojní pas
„Zbrojní průkaz samozřejmě mám, ale nestřílím. Ale to není podstatné, pro svou práci potřebuji především licence, které mě opravňují se zbraněmi, které dělám, bezpečně manipulovat. Je kolem toho trochu papírování i policejních kontrol, ale dá se to zvládnout i pacifistou...“
Rytecký sen
„Mě už se snad všechny splnily. Kdyby mi však někdo prorokoval, když jsem měl ještě vlasy, a řekl, že objedu díky své profesi celý svět, že mě budou volat z aukčních síní, zda mám něco na prodej, myslel bych si, že se zbláznil. Musím ale přiznat, že zatímco zpočátku to bylo super, dnes mě to už víceméně stresuje.“
Nože
„Nože dělám jenom okrajově, ale teď třeba mám zakázku na tři v kolekci s pistolemi investora, které budou zdobit zuby z megalodona, což byl pravěký žralok. Tematicky to bude věnované období jury, druhohor, pravěkých ještěrů.“
Profesní záliba
„Libuju si, když seženu nějaký starý artefakt, už to samo o sobě má hodnotu. Tak ho dávám do té kazety, ve které je zbraň uložena. Většinou je v ní také umístěna tematická malba, něco jak maloval Zdeněk Burian. Je to pro mne přidaná hodnota, že to není obrazně řečeno jenom něco „orýpat“ na zbraň. Prostě, musí to mít příběh, pointu…
Na zbraních dělám s oblibou třeba děti majitelů jako skřítky nebo manželku jako vílu nebo i jako bohyni lovu Dianu. Snažím se pro zákazníky do produktu vložit to, co je pro ně nejcennější. Většinou si je nechávají vyrobit úspěšní lidé, kteří nemají s financemi problém. A pro tyto zákazníky je nejdůležitější v životě právě rodina, zbraň je pak pro ně dědičná a nedotknutelná.“
Zajímavost
V posledních letech jsou jeho nejčastější zákazníci sběratelé obrazů. „Nikdy by mě nenapadlo, že bych měl i takovou klientelu. V poslední době jsem dělal pro sběratele obrazů, který má trezorovou místnost plnou vzácných šerosvitových děl. Dostaly se ke mně dokonce zbraně nekorunovaného krále českých puškařů z 19. století Antonína Vincence Lebedy, které lze vidět jen v muzeu. Měl na nich původně dělat italský kolega. Zpracoval jsem na nich estetické úpravy. Samy o sobě měly tyto zbraně milionové hodnoty. Na této zakázce jsem si úzkostlivě vyzkoušel i staré zlatnické postupy. Nebýt koronaviru a uzavřených hranic, tak se to ke mně v životě nedostalo.“
Vzpomínka na císaře pána
„Pracoval jsem na nádherných párových zbraních brněnské výroby. Měla to být připomínka výročí návštěvy císaře Františka Josefa I. a jeho manželky císařovny Sisi v Brně. Udělal jsem na nich brněnský i císařský znak, nápisy v němčině a panorama Špilberka z doby císaře pána s portréty obou.“
Česká rytecká tradice
„My máme specifickou tradici, které se říká pražská růžičková rytina. Snažíme se v tom ve studiu pokračovat. Lehce ten styl napodobujeme, ale pořád se snažíme držet stylu, aby zbraně byly na mezinárodní úrovni identifikovatelné. Snažíme se ještě do toho navíc vložit český symbol lipového listu. Samozřejmě trendy se v čase mění. Rytiny na zbraních do padesátých let byly jemné, osmdesátá léta byla už výrazně hrubší, hodně až téměř 3D. Devadesátá léta kopírovala německou zaalpskou školu. Je toho hodně, podle čeho se to dá identifikovat. Obecně můžu říci, že každý národ má svůj vlastní osobitý styl. Angličané si dodnes drží viktoriánské motivy, Kanaďané mají své javorové listy, Němci zase dubové. Mě fascinuje vídeňská medailérská škola z druhé poloviny devatenáctého století.“
Zákaznice
„Ženy mají jiný vkus než muži. Jedna z mých zákaznic byla top modelka a také naše přední zpěvačka. Jména bych nechtěl zveřejňovat. Jediné, co tam chtěly, byl monogram, zbytek nechaly na mě. Myslím si, že z těch zbraní v životě nevystřelily. Pro ně to spíše bylo dílo rozmaru, jako šaty na míru.“
Zbraň jako investice
„Lidé si nechávají vyhotovit zbraně převážně z rozmařilosti, jednoduše si chtějí udělat radost. Ale faktem je, že spousta z nich si tyto zbraně v poslední době pořizuje jako investici. Mnohdy se mě ptají: uděláte mě tu investiční zbraň? Osobně to nechápu. Dříve jsem tento výraz neslýchával. Ale je to tak. Lidé prostě nevěří bankám, tak nakupují cenné věci, které mají stálou hodnotu, včetně tedy mnou zdobených zbraní, tento trend v zahraničí běžný zřejmě dorazil i k nám.“
Ceny zdobených zbraní
Od pár tisíc po sedmimístné částky o ceně vždy rozhodne neviditelná ruka trhu, jak jste vnímaný, uznávaný, což veskrze vyprofilují aukční ceny, není to jen o řemesle. Je to individuální.
Za jak dlouho zbraň vyzdobí
„Výzdoba trvá od 14 dní po několik měsíců i let. Záleží, co investor očekává, jak to chce a co tam chce.“
Nástupce
„Zatím nemám, ale jistě na to přijde. Určitě si zkušenosti, které jsem nabyl, nevezmu do hrobu. V rodině to asi nebude. Neznám kolegu rytce, kterého by následoval jeho potomek. Ale mám už vytipované začínající kolegy, kteří by mohli být mými pokračovateli. Pomalu na tom pracujeme. To je však proces na 10 i 15 let. To se musí vysedět. Není prostor na nic jiného. Vezme to veškerý čas.“
Talent
„Od školky jsem kreslil. Vždycky i na dovolené musely být pastelky. Pak v lidové škole umění jsme měli skvělého pana učitele. Strašně mě bavilo dělat linoryty. Pamatuji si, jak byla dlátka ze zakaleného plechu v plastové rukojeti tupá, měl jsem z nich propíchané prsty. U toho jsem vlastně zůstal, protože technika je obdobná. Plně si uvědomuji to štěstí i poslání, že patřím do klubu vyvolených lidí, kteří se mohou živit koníčkem bez ohledu na vnější vlivy.
René Ondra
