Čokoládovna JANEK, to je čokoláda bez výmluv

Když v květnu 1940 burcoval Winston Churchill anglický národ před německou invazí, byl k lidem nemilosrdně upřímný. Nemohu vám slíbit nic než krev, dřinu, slzy a pot, vzkázal Angličanům. Ti mu přesto uvěřili.

Podobný slogan by se před lety hodil Václavu Durďákovi, když s tehdejší přítelkyní (dnes už manželkou) Anetou, partnerem v podnikání Vlastimilem Urbancem a několika brigádníky probírali, co všechno bude nutné obětovat pro zdárný rozjezd plánovaného byznysu.

Příběh trojice nadšenců by mohl aspirovat na využití do učebnic ekonomie i marketingu. Po letech vše nasvědčuje tomu, že projekt Čokoládovna Janek bude mimořádně úspěšný.

Nestalo se tak zásluhou štěstí, ale tisíců hodin odříkání, píle, sebeobětování, námahy, stresu, starostí a znovu dřiny a dřiny.

Když se před šesti lety vrátil Vlastimil Urbanec ze zahraničí zpět do Uherského Brodu a chtěl rozjet vlastní podnikání, oslovil svého spolužáka a přítele Václava Durďáka. „My jsme s Anetou už od našich devatenácti let provozovali obchůdek s vínem a delikatesami. Po debatě jsme se shodli, že by tím novým byznysem mohla být čokoláda. Z našich zkušeností jsme věděli, že je po ní poptávka. Tak jsme se rozhodli, že najdeme výrobce kvalitní čokolády, budeme od něho odebírat a byznys ve spolupráci s Vlastíkem rozšíříme,“ vzpomíná Václav Durďák.

Znělo to jako dobrý plán. Měl jeden maličký háček. Trojice záhy zjistila, že najít opravdu kvalitního dodavatele čokolády je mise, při které by jak papírový čert pohořel i Ethan Hunt. Ano, to je ten, co běžně zvládá Misson: Impossible. Tom Cruise.

Svůj původní záměr odhodlaná parta mladých dříčů opouštět úplně nechtěla. Jen ho mírně modifikovala. „Rozhodli jsme, že čokoládu budeme vyrábět sami. Měli jsme kliku, prakticky okamžitě jsme našli levné a pro výrobu čokolády vhodné prostory po masně, která po velkém požáru zavírala provoz. A šli jsme se do boje,“ líčí Aneta Durďáková.

Kdyby tušili, co všechno je čeká, možná by se raději pustili do nějakého menšího dobrodružství. S nadsázkou řečeno, možná by bylo jednodušší a jistější rozjet továrnu na třaskaviny. Tak by to možná vyhodnotil doktor Vlach, jeden z hrdinů Jirotkova románu Saturnin.

Všichni tři dřeli jako pivovarští koně. Počet pracovních hodin každého z nich v jednom měsíci nezřídka kulminoval kolem tří stovek. „Rekord drží Aneta, bylo to kolem tři sta šedesáti hodin za měsíc,“ směje se Vlastimil Urbanec.

Mnohokrát si říkali, jestli nebude lepší se na čokoládu vykašlat. Ale nevzdali se. Průběžně jezdili na školení, studovali teorii, vzdělávali se. Po šesti měsících zkoušení, testování, pokusů, omylů, starostí i trablů se strojním vybavením drželi před Velikonocemi roku 2016 v rukou první tabulku „své“ čokolády.

Trojice mladých podnikatelů zakusila alespoň na chvíli opojný pocit vítězství. Vyhráno zdaleka neměli. Čekala je možná ještě složitější část na cestě k úspěchu. Dokázat vyrábět kvalitní čokoládu dlouhodobě, vymyslet obchodní strategii, přesvědčit obchodníky, že má smysl si jejich produkty kupovat, získat na svoji stranu koncové zákazníky, to byly další úkoly.

Do projektu vložili všichni tři všechny své úspory. Obchod s vínem a delikatesami vydělával jen na čokoládovnu, která byla permanentně v červených číslech. Jeli všichni prakticky bez výplat, drobné sumy odcházely jen na konta občasných brigádníků. Co šlo, udělala trojice vlastními silami. Nocí, které strávili se zástěrami v provozu, bylo nespočet.

Sílu do dalších bojů hledat nemuseli. Důvodů pro optimismus, že nakonec přece jen prorazí, měli hned několik. Tržby se pomalu zvyšovaly. Obchodníci i zákazníci si pochvalovali kvalitu a chuť čokolády. Měli přehršel perspektivních nápadů. A co je důležité, panovala mezi nimi shoda.

„To je naše velká síla, že se na všem dohodneme bez velkých konfliktů. Spousta lidí nám prorokovala, že když se třeba začne dařit, tak naše vztahy ochladnou nebo se rozhádáme. My jsme zatím úplně v pohodě, i v otázce kam tu firmu budeme dál směrovat, jsme vždycky dokázali najít společnou řeč. Každý rok jsme rostli o padesát procent, což nás uklidňovalo. Viděli jsme jasně, že jdeme správným směrem,“ vysvětluje Václav Durďák.

I proto se mohla trojice pořád držet původní myšlenky. Dělat čokoládu bez výmluv. Z výběrových kakaových bobů. Bez kompromisů. Českou, poctivou a domácí. Pomocí ruční práce. Z kvalitních surovin. Bez chemických přísad nebo uměle ochucených past, které třeba s ovocem mají společnou tak akorát barvu.

Počet odběratelů plynule organickou cestou narůstal, na začátku roku 2020 už jich měl Janek kolem tří stovek. Trochu zaostával prodej přes e-shop, podstatnou část produkce tvořily právě dodávky obchodníkům.

Začátek loňského roku nasvědčoval spíše katastrofě. Už v závěru února bylo jasné, že přijdou nějaká omezení spojená s covidem, pak vládní opatření uzavřela obchody, tradiční sezonní nápor před Velikonocemi se nekonal. A Durďákovi s Vlastimilem Urbancem zoufale sledovali ubývající objednávky, začali počítat ztráty.

Vzdát se po čtyřech letech dřiny? To ani náhodou. Naopak. Blížící se krizi vzali za správný konec, uchopili koronavirová omezení jako příležitost. Jako šanci dát svému byznysu pevnější základy.

„Spoustu věcí jsme do té doby nestíhali a najednou jsme zničehonic měli času dost. Protože nebylo pro koho vyrábět. Nemohli jsme provozovat ani svůj obchůdek. Takže jsme po letech nastavili jasnou firemní strukturu, vylepšili e-shop, vymysleli nové produkty, receptury, připravili seznam propagačních i prodejních akcí, nachystali marketingové kampaně a věřili, že náš čas přijde. Prakticky až do začátku podzimu jsme vyráběli na sklad,“ popisuje asi nejkrizovější období v historii čokoládovny Durďák.

Po dvou měsících covidového trápení přece jen zaplápolal plamínek naděje a světla na konci tunelu. Zakázka pro firmu Avast. „Právě tato obří vzpruha, jak psychická, tak finanční, nám pomohla pokračovat v úsilí a přípravách na podzim. Do té doby jsme dva měsíce pracovali, ale finanční výsledek nebyl žádný. Ta zakázka nás nakopla,“ říká Aneta Durďáková.

Už na konci léta se objevily první pozitivní signály změny. Objednávek, které přicházely z internetu od koncových zákazníků, přibývalo. A pak přišel absolutní zvrat. Šílený, obrovský, ohromující zlom.

Objednávky se do Uherského Brodu hrnuly ze všech stran. Z celé republiky. Pořád. Nonstop. Trojice dříčů sice věřila a doufala, že podobný moment přijde. Nikdo z nich ale nemohl čekat, že vlna zájmu bude mít tak obrovitánskou intenzitu. Bylo to jako tsunami. Objednávali lidé i velké firmy. Za desítky tisíc.

„Museli jsme okamžitě najmout nové brigádníky. Dělali jsme prakticky v nepřetržitém provozu. Najednou jsme nestíhali. Dříve jsme měli třeba kolem sta objednávek měsíčně, ze dne na den jich bylo klidně i sto za čtyřiadvacet hodin. Takže jsme najali další brigádníky. Pak ještě další. Byly třeba momenty, kdy na expedici čekalo pět stovek objednávek. Museli jsme dočasně zastavit rozjeté reklamní kampaně,“ líčí Václav Durďák.

Enormní nápor posledních měsíců roku 2020 uherskobrodská čokoládovna zvládla. Srovnání obratu s předchozím rokem bylo nadmíru pozitivní. Nárůst o 280 procent. Zatímco v roce 2016 měl Janek obrat kolem milionu korun, za loňský rok už dosáhl hranice nižších desítek milionů. Letos plánuje Durďák a spol. další navýšení o minimálně 250 procent. Firma drží patnáct kmenových zaměstnanců, pomáhat chodí další brigádníci. Je zřejmě, že z Janka se stává mimořádně perspektivní a úspěšný projekt.

Segment B2B roste pořád stejným tempem, tedy zhruba padesát procent meziročně, ale závratnou rychlostí jede e-shop, prodej koncovým zákazníkům. Pohled na čísla je pro podnikatelskou trojici z Brodu jako injekce adrenalinu. Motivace a chuť do další práce a překonávání překážek roste možná ještě rychleji než obrat.

I díky tomu mohou zakladatelé firmy pořád držet původní krédo, se kterým se do společného podniku pustili. Heslo zní jednoduše. „Než šidit, raději zdražíme”.

Durďákovi i Urbanec si moc dobře uvědomují, že jejich čokolády a čokoládové výrobky nejsou ve srovnání s konkurencí nejlevnější. Ale jejich vysvětlující argumenty, proč tomu tak je, mají „betonové základy“.

„My opravdu nic nešidíme. Držíme pořád velký objem ruční práce, tak je drahá. Kakaový bob stojí nějaký peníz, musíme je přebrat, upražit, rozdrtit. Náplně vaříme sami, než koupit nějaký šunt nebo náhražky do náplní, tak jdeme jinou, vlastní cestou. Mnohdy dražší. Raději uděláme poctivé malinové pyré v poměru devadesát procent maliny a deset procent cukr, přidáme kvalitní malinovou pálenku od místní likérky a máme poctivou pralinku. A stejně přistupujeme ke každému našemu produktu. V našich čokoládách je vždycky větší procento kvalitních a poctivých surovin než třeba u svých výrobků nabízí globální nadnárodní výrobci,“ říká Václav Durďák.

Konkrétním příkladem, že sázka na kvalitu funguje, je například mléčná čokoláda z kakaových bobů z Madagaskaru, kokosového cukru a sušeného mléka, se kterou Janek nedávno uspěl v prestižní soutěži Great Taste. Ta bývá často přirovnávána ke gurmánské obdobě filmových Oscarů. Ocenění se dočkala i lískooříšková pomazánka Lískovka, která má 71 procent oříšků. Pro srovnání: Nutella jich má procent třináct.

Do této soutěže ve Velké Británii se každý rok hlásí výrobci z více než sta zemí. Porotci hodnotí produkty naslepo. Neznají jejich příběh ani složení. Řeší jen chuť. Protekce tak nehrozí. Čokoláda z Brodu uspěla v konkurenci 13 000 výrobků.

Rostoucí příjmy umožnily podnikatelům naplánovat velké investice do rozmachu. Původních osmdesát čtverečních metrů už dávno nestačí, dnes využívá Janek plochu takřka desetinásobnou. Firma koupila nové sklady, na konci dubna pak definitivně uzavřela velkou transakci, nákup pozemku o rozloze pět tisíc metrů na periferii města. Do tří let by tam měly na zelené louce vyrůst zbrusu nové výrobní i skladovací haly, které poskytnou manufaktuře dostačující zázemí na další desetiletí.

A jak vidí Václav Durďák výhled do dalších let? „Věřím, že ještě pár let dokážeme růst. Že se nám podaří postavit novou moderní čokoládovnu. Že udržíme obrat ve vyšších desítkách milionů. Že s námi budou naši zákazníci a obchodní partneři spokojeni. Že udržíme kvalitu našich výrobků. Našlápnuto máme dobře, jen to nesmíme podělat. I díky skvělému, perspektivnímu a spolehlivému kolektivu, všichni ve firmě jsme pod třicet let, to můžeme dokázat,“ uzavřel Václav Durďák.

JANKOVY HITY

Adventní box

Čtyři okénka, čtyři adventní neděle. V každém pak balíček kávy, jedna malá pálenka a několik čokoládových výrobků. Tento box byl za zhruba 2 500 korun a prodalo se jich víc než tisíc.

Proteinová čokoláda

Lidé nejčastěji kupují pralinky a tabulkovou čokoládu, ale Janek nabízí i takové speciality, jako je cibulové chutney s čokoládou a chilli nebo proteinová čokoláda.

Absintová čokoláda

Bylinky, ze kterých se míchá absint, rozemleli s kakaovými boby v žulových kamenech, takže v čokoládě je nepoznáte, jen cítíte jejich chuť.

Veganská bílá čokoláda

Místo sušeného mléka obsahuje mléko rýžové.

OSOBNOSTI ČOKOLÁDOVNY JANEK

Vlastimil Urbanec

Hlídá standardní režim, dlouhodobé procesy výroby, dodnes strávil tisíce hodin ponořený v čokoládě. Přebíral, ochutnával, učil se. A díky tomu se stal skutečným mistrem svého řemesla, který nezřídka sám vybírá nejkvalitnější kakaové boby. Veškerá čokoláda nese jeho rukopis.

Aneta Durďáková

Zklidňující element mezi třemi zakladateli. Aktuálně na mateřské dovolené s dcerou Eliškou a v očekávání dalšího potomka. Nicméně do firmy stále dochází, i díky její preciznosti (mnohdy až se sklonem k puntičkářství) jsou výrobky z Brodu na úrovni nejen chutí, ale i designem. Spojuje kreativitu s precizností a sebemenší detail je pro ni obrovsky důležitý.

Václav Durďák

Mozek, motor, vizionář. Tak trochu kalkulačka, tak trochu manažer. Studnice nápadů a taky ten, kdo nakonec stojí za jejich realizací. Novinky, spolupráce s partnery, kampaně – to je jeho doména a jeho hřiště.