Nejnovější zprávy: Luhovaný Vincent bude letos „přes čáru“ Koupaliště ve Valašském Meziříčí letos otevře nový bazén

Aktuálně

Nepřicházím dělat údržbáře, říká nový hejtman Radim Holiš

Sázkové kanceláře by na jeho úspěch vypsaly spíše větší kurz. S tím, že by starosta Rožnova pod Radhoštěm Radim Holiš mohl vystřídat Jiřího Čunka v hejtmanském křesle, moc lidí nepočítalo. Nicméně stalo se.

Každá velká změna přináší podle Radima Holiše nervozitu personálu a ve Zlíně tomu není jinak
Autor: archiv Radima Holiše

Pětačtyřicetilety politik ANO překvapil možná i sám sebe. Urputná snaha Jiřího Čunka prosadit svoji vizi nové nemocnice v Malenovicích narazila na tvrdý odpor, který se následně ve volbách ukázal jako rozhodujíci faktor. Těsné vítězství ANO znamenalo, že za nejdelší konec provazu tahal v povolebních jednáních právě Radim Holiš. Jeho pokus složit krajskou koalici byl úspěšný. Co od svého působení na hejtmanství očekává? Jaké má vize? Dozvíte se v obsáhlém rozhovoru pro Magazín PATRIOT.

Hejtmanem jste necelý měsíc. Pokud byste měl charakterizovat poslední týdny jedním slovem, jaké by to bylo a proč?

Zážitek. To je asi správné slovo. Před nástupem do pozice hejtmana jsem si nemohl být jistý, co tato práce obnáší. A s potěšením a uspokojením zjišťuji, že jsem se zatim nedostal do nekomfortní situace, kdy bych si nevěděl rady. Podobné to bylo, když jsem si před lety osahával úkoly starosty. Já se do práce těším, vidím obrovské výzvy a dosud jsem nenarazil na překážku nebo problém, se kterým bych se nedokázal popasovat. Užívám si každý den, posledný týdny jsou pro mě pozitivním zážitkem.

Pro nejbližší období bude určitě výrazným tématem COVID-19, nicméně co bude vaší prioritou, jakmile se epidemii podaří zastavit?

V roli starosty jsem mnohokrát čelil kritice za něco, co jsem vůbec nemohl ovlivnit, protože to souviselo se státními orgány nebo krajem. Největší moje vize je, aby se žádný starosta nemusel omlouvat za špatnou práci kraje. A v tom je řečeno úplně všechno. Služby, autobusy, zdravotnictví, uklizené cesty, prostě perfektní servis kraje. Pokud chcete trochu podrobnější odpovědi, tak chci otevřít kraj lidem, zapojit mladší generaci, podpořit podnikatelský sektor v maximální možné míře, to jsou klíčové priority. Udělat z kraje atraktivní místo, se kterým se lidé budou moci ztotožnit. To se nyní neděje, málokdo je na kraj hrdý. Z kraje odcházejí mladí lidé, kraj stárne. Když takový středoškolák Zlinský kraj opustí, odejdou spolu s ním všechny peníze, které do něho kraj coby zřizovatel středních škol investoval. To je špatně, to se musí změnit. Mladí lidé musí už na střední škole vědět přesně, kde by mohli pracovat, že dokážou sehnat dostupné bydlení, že s nimi prostě kraj počitá, že se jim tady vyplatí zůstat. Kraj je potřebuje. Stejně je to s vysokoškoláky. A podobně je to s podnikateli. Kraj si je musí hýčkat. Takový přístup musí v dlouhodobém horizontu přinést pozitivní efekt a zisk pro cely kraj.

V koalici jste společně s Piráty, ODS a ČSSD. Není to příliš nesourodý spletenec?

Na první pohled možná je. Ale už když jsem řešil koalici v Rožnově, tak jsem do ní nebral kamarády nebo známé. Rozhodující bylo, co dotyční říkali a garantovali. Nejsem sólový hráč, sázím na tým. V Rožnově jsme se nepodrazili a já věřím, že stejné to bude v krajské koalici.

Máte pocit, že se může povést?

Ano, může. Pestrost názorů je pozitivní a já ji vždycky vítám. Je pro mě rozhodující, že jsme se s partnery shodli na klíčové věci. Klidně se seřežeme na radě mezi sebou, ale nebudeme se ohledně sporných věcí nebo názorů bavit přes noviny, nebudeme si nic vzkazovat přes socialní sítě. Pojedeme z očí do očí. Moje krédo je, že nechci lidi otravovat politikou a politikařenim. A toho se budu držet.

Jak vás přijali úředníci a zaměstnanci na krajském úřadě?

Každá velká změna v takových úřadech přináší nervozitu personálu.Ve Zlíně to není jinak. Sedne si to.

Jednoduchá otázka. Už jste řešil na kraji nějaké výpovědi z pracovního poměru?

Dva zaměstnanci – vedoucí kanceláře hejtmana a jeho tisková mluvčí oznámili odchod sami v den mého zvolení. Usoudili, že propojení s předchozím hejtmanem bylo takové, že bychom společně spolupracovat asi nemohli. Po dohodě se mnou skončil asistent hejtmana. Jinak jsme zatím žadné personální změny neřešili.

Jaký vztah máte s vaším předchůdcem Jiřím Čunkem? Bylo „předání úřadu“ kultivovanějši než se to aktuálně děje v USA?

Ono v podstatě žádné předání nebylo. S bývalým hejtmanem jsme se nepotkali. Předání agendy zajišťují zaměstnanci uřadu.

Ta otázka je obligátní, nicméně asi padnout musí. Čekáte nějaké „kostlivce“, kteří by postupem času mohli z krajských skříní vypadnout?

Kostlivci už vyskakují. Problémové je samozřejmě zdravotnictví. Můj předchůdce prezentoval, že na stavbu nové nemocnice má kraj k dispozici čtyři miliardy korun. Ale to není pravda. Ano, na účtech kraje takové peníze jsou, ale rozhodně nejsou vyčleněny jen na stavbu nové nemocnice. Také v případě investic do nemocnic ve Vsetině a Kroměříži jsou zásadni rozpory mezi tím, co řikalo a slibovalo předchozí vedení a skutečností. Takřka kritická byla situace v dopravě, tam nám předali agendu v opravdu špatném stavu. U devíti nádraží nebyly dojednány pronájmy pozemků, přičemž nové řady už byly dávno vytištěné a sjednané. Slibovali integrovanou jízdenku, ta se nestihne v jimi garantovaném termínu ani náhodou. Nehledě na to, že tento projekt absolutně nereflektuje technologický vývoj a požadavky moderní doby. Já chápu, že v oblasti IT je vývoj dynamický, ale sakra, třeba v případě integrované jizdenky se nebavíme o měsíci, ale o roku a půl času na připravu. A my máme dneska lidem nabidnout papírovou jízdenku? To nejde.

Co podle vás nejvíc trápí Zlínsky kraj?

Tak asi nepřekvapím, když řeknu, že kvalitnější připojení na dálniční síť. To je totiž alfa omega všechno. Bez toho se kraj rozvíjet nebude. Pokud lidé tráví čas v kolonách, má to jasně negativní dopad a efekt na komplexní ekonomické fungovaní. Mám vizi zavést ve Zlínském kraji prvky moderní dopravy, kterou by lidé mohli využívat tak, aby se snížil počet osobních automobilů. Aby nemuseli lidé ztrácet v kolonách drahocenný čas, který by mohli využít mnohem efektivněji. Chceme si brát inspiraci z moderních zemí, například z Dánska. Je to všechno propojený koloběh. Když bude fungovat doprava, budou fungovat další ekonomicky důležité aspekty.

Tak s ohledem na čtyřletý mandát je asi logické, že dlouhodobé vize se mezi politiky moc nenosi…

Já nepřicházím na kraj dělat údržbáře. To opravdu ne. Myslím to vážně, chci otevírat debatu o dlouhodobých projektech a změnách věcí, které tady nikdo dlouhá léta neřešil. Chybí nám tu velké nadčasové vize a já se jich nechci bát. Opravdu chci docílit toho, aby se lidé s krajem identifikovali. Abychom společně měli odvahu věci měnit.

Dokážete definovat jednu konkrétni věc, velkou investici, nový projekt nebo vizi, kterou byste rád do konce čtyřletého volebního období coby hejtman pomohl prosadit?

Je toho víc. Ale samozřejmě doprava, tu jsme v prvních dnech po příchodu na kraj museli řešit v režimu akutní krizové situace. Velkou výzvou je samozřejmě i Baťovka, ve všech aspektech, tedy zastavení projektu nové nemocnice v Malenovicích, stabilizace v oblasti kvalitního personálu a rekonstrukce stávajících budov. Prakticky ihned začínáme s přípravou digitalizace, tady jsou obrovské rezervy a možnosti. Když jsme měli první jednání krizového štábu a kvůli koronaviru jsme vše řešili online, spadla nám čtyřikrát wifi během hodiny. V tomto směru máme kvalitní lidi, v oblasti digitalizace nepochybuju, že uděláme velký posun.

Přivedete si na krajský úřad do některých funkcí nebo pozic své spolupracovníky z rožnovské radnice nebo se spolehnete na stávající obsazení krajského úřadu?

Nikoho z Rožnova přetahovat nebudu. Ano, minimálně některé skutečně kvalitní lidi bych rád na krajském úřadě viděl, ale nechci a nebudu rožnovskou radnici oslabovat. Případné obsazování pozic budeme zpravidla řešit transparentním výběrovým řízením. Tak jako v Rožnově věřim, že se k nám lidé budou chtít přidávat sami.

Jak vnímá váš „přesun“ do Zlína rodina? Jak moc vám to manželka rozmlouvala?

Vždycky, když jdete do takové politické soutěže, tak sázíte život celé rodiny. Bylo to tak u komunálnich voleb a o to silnější prožitek nyní u hejtmana. Musím své ženě poděkovat za odvahu, kterou má, že mě v tomto podporuje. U dětí problém není vůbec, jsou už velké (syn 21 let, dcera 18 let – pozn. redakce), takže není nezbytně nutné řešit dnes a denně jejich výchovu. Oba mi dělají radost.

Česká wikipedie říká, že mezi vaše záliby patří sport (především běh a běh na lyžích), rybolov a kultura. Platí to pořád? Máte vůbec na takové věci čas?

Ano, pořád rybařím a pořád se také považuji za závodníka v běhu na lyžích a běhu. Už od deseti let jsem členem oddílu TJ Gumárny Zubří, osm let jsem trénoval malé lyžaře, jsem aktivni rozhodčí v běhu na lyžích nejvyšší kvalifikace, absolvoval jsem prakticky všechny známé evropské dálkové běhy na lyžích, jako je třeba slavná Marcialonga. U nás samozřejmě jezdím Jizerskou padesátku. Škoda, že se tam nejede kategorie hejtmanů, v ní bych si věřil.

Trénování vám musí brát hodně času.

Čím víc mám pracovních a politických povinností, tím víc zkracuju závodní vzdálenosti. V běhu aktuálně nejčastěji dávám „pětku“, na které mám rekord 17 minut. Ale přiznávám, rekord je z mých mladších časů, momentálně jsem schopný pět kilometrů uběhnout pod dvacet jedna minut.

Jaké jsou vaše politické ambice? Co Parlament? Senát? Přemýšlel jste nad tim?

Já jsem neměl ambice ani dělat starostu, natož hejtmana. To se nedá plánovat. Byl jsem naštvaný na fungování radnice v Rožnově, chtěl jsem, aby se některé věci změnily, a proto jsem se rozhodl kandidovat. Po šesti letech v pozici starosty se nám řada věcí podařila a já během starostování vnímal rezervy ve fungování kraje. A tak jsem přijal další výzvu. V tuto chvíli absolutně neřeším svoje politické ambice. Mám před sebou jedinou výzvu – pomoct Zlínskému kraji.

Máte v české politice mezi aktivními (či bývalými) politiky nějaký vzor? A ve světě?

Chci být originál, nemám žádné vzory, nechci, aby mě lidé s někým spojovali nebo ve mně viděli kopii kohokoli. Jsem svůj a svůj zůstanu.

Co je vaší největší přednosti? Slabostí?

Tam, kde ostatní kolabují a padají vyčerpáním, já teprve začínám. To říkám samozřejmě s nadsázkou, ale moji kolegové z kampaní a z radnice dobře ví, že výkon a energie mi rozhodně nechybí. Slabinou je možná občasná netrpělivost, snaha urychlit některé procesy. Ale tuto slabinu si uvědomuju a snažim se s tím pracovat. Ostatně, myslím si, že právě netrpělivost a snaha protlačit projekt nové nemocnice „na silu“ připravilo o hejtmanství mého předchůdce. A já se umím učit z chyb druhých.

Máte nepřátele? Dostáváte anonymy? Odkud dostáváte nejvíce kritických reakcí?

Společnost je totálně polarizovaná a ano, spousta lidí řeší jen čistou antibabišovskou kampaň. Já se nemám za co stydět a s kritikou jsem schopný se vyrovnat. Ale bohužel, setkávám se s tím, že lidé neřeší, co se nám podařilo a jen očerňují kvůli stranické příslušnosti.

Kolik lidí ze svého okolí dokážete označit jako „své skutečné přátele“? Ať už z politiky nebo osobniho života.

Pár jich je. Svoje soukromé kamarády mám dlouhá léta a udržuju si je úplně mimo politiku. Ti mi zůstali a jsou mezi nimi i totální antibabišovci. Ale dokážeme se od toho oprostit, protože nás spojují krásné zážitky. V politice je to složité, tam jede kampaň proti kampani. I diky tomu jsem se naučil, že než si na cokoliv udělám názor, musím se mít na pozoru, abych si tento názor nenechal vnutit mediálním prostorem. V tomto jsem hodně obezřetný. Ale i v politice pár skutečných přátel mám a nedám na ně dopustit. Taková přátelství prošla tvrdými zkouškami a jsou o to pevnější. Když jdete na těžká jednání a jste odkázaný na to, jestli vás kolegyně podrží a je na vás vyvíjen opravdu těžký tlak a ona vydrží, tak z takových těžkých momentů vznikají pevná přátelství.

Co očekáváte po čtyřech letech na kraji?

To v tuto chvíli neřeším. Já mám jednu výhodu, nejsem na práci starosty nebo hejtmana závislý. Mám takové přirovnání s nádražím. Když skončím ve „vlaku hejtmana“, tak mi v nádraží stojí několik dalších vlaků. Okamžitě můžu naskočit do jiného vlaku a vyrazit jiným směrem. Nedělám kroky zpět. To mi dává velkou svobodu v rozhodování. A takto mě to baví.