Za pivem a krásnou procházkou do Valašské Polanky

Když mají na Slovácku burčákový pochod, proč bychom na Valašsku nemohli mít Slivovicový pochod? Přesně to si před jedenácti lety řekli ve Valašské Polance.

„Myšlenka byla prostá. Vybereme trasy kolem vesnice s několika stanovišti, na kterých se lidé potkají, dají si slivovici, poklábosí a půjdou zase dál. Projdou i méně známá místa, pokochají se výhledy, udělají něco pro své zdraví. Pak nám ale došlo, že slivovice možná nebyl úplně dobrý nápad, to by to mohlo být náročné a možná i rizikové. Takže jsme ten alkoholový bonus pochodu změkčili v promilích a nakonec se rozhodli uspořádat Pivní pochod,“ vzpomíná jeden z autorů myšlenky Jiří Daněk.

Společně s několika dalšími pomocníky vybrali trasu, zorganizovali stanoviště se sudy piva a dalším občerstvením a čekali, jestli bude o akci zájem. V prvním roce do hor a na louky kolem Valašské Polanky vyrazilo kolem stovky účastníků.

„Jejich reakce byly mimořádně pozitivní, všichni si pochvalovali vzájemná setkání u pivka v lese,“ vzpomíná Martin Šeliga, který během následujících let převzal společně s Pavlem Rabasem a několika dalšími místními na svá bedra organizaci této akce. „Pomocníků jsme měli hodně, nelze je všechny vyjmenovat. Ale Vít Hyžák, Petr Lukáš starší, Jiří Daněk i bývalý starosta Josef Daněk a jeho zástupce a současný starosta Jan Kozubík si veřejné poděkování jistě zaslouží,” dodává Šeliga.

Nemohli tehdy vůbec tušit, do jakých rozměrů se Pivní pochod, posléze přejmenovaný na Pochod kolem Polanky, rozroste.

Zatím rekordní ročník 2021 navštívilo téměř 1500 lidí z celého Vsetínska, přijeli lidé ze Slovenska a dalších koutů republiky. Koordinátor veřejné dopravy Zlínského kraje dokonce v posledních letech vypravuje posílené vlakové spoje, protože autobusová doprava nával stovek turistů nezvládala.

Postupem času se kvůli rapidně rostoucímu zájmu lidí výrazně proměnila i samotná organizace. Připravit všechno tak, aby stovky lidí byly spokojené, není úplně jednoduché. „Další ročník začínáme chystat prakticky v okamžiku, kdy jeden skončí. Všechna stanoviště jsou v terénu, na loukách, v lese, ne všechna jsou třeba autem úplně ideálně přístupná,” dodává Martin Šeliga.

Zatímco v prvních ročnících bylo součástí organizačního týmu pár lidí, dnes čítá parta nadšenců téměř osm desítek dobrovolníků. Do organizace se zapojují všechny složky vesnice, lidé Kulturní komise při Obecním úřadě, myslivci, kteří patří ke spolupořadatelům již od počátku, ale nově i hasiči, fotbalisté nebo třeba také Cyklopartyja, jak si říká početná skupinka polanských příznivců rekreační cyklosturistiky.

„Prvotní myšlenka byla, že stanoviště s pivem a občerstvením budou zajišťovat majitelé a provozovatelé polanských restaurací a hospod. To se ale ukázalo jako složité a nemožné, nemohli najednou zvládnout vlastní podniky a současně řešit stanoviště na Pochodu. Takže jsme museli zapojit složky,” líčí Martin Šeliga.

Každý rok vyberou společně organizátoři jinou trasu. Účastníci Pochodu kolem Polanky tak za uplynulých deset let prošli vesnici opravdu ze všech možných stran, při některých ročnících se podívali i na hřebeny katastru sousedních obcí.

Náročnost trasy se v jednotlivých letech lišila, pořadatelé při výběru terénu přihlížejí k tomu, že na pochod přijíždí stále více a více celých rodin, nechybí desítky menších dětí.

„Jelikož je naše vesnička víceméně v kotlině, tak se úplně nedá vybrat trasu, aby lidé nešli do kopce. Ale prostě ty nejnáročnější výstupy už nezařazujeme, myslíme i na ty nejmenší. Pro ně už také pravidelně chystáme i program na závěrečném setkání, kdy se všichni účastníci pochodu sejdou v místním sportovním areálu. Tam vždycky chystáme vyžití pro dospělé i děti,“ říká Martin Šeliga.

o, jak oblíbeným a populárním se Pochod kolem Polanky za deset let existence stal, potvrzuje mimo jiné předloňský ročník, poznamenaný mimořádně nepříznivým počasím. Po celý den od rána liják, silný vítr, pocitové teploty se blížily k deseti stupňům. Pršelo silně prakticky bez přestání.

„Přesto všemi stanovišti prošly více než čtyři stovky lidí. Bylo to naprosto neuvěřitelné, nečekali jsme ani stovku. Pro všechny to bylo neskutečně náročné, všichni měli sice pláštěnky, ale stejně byli promočení od hlavy až k patě. I tak byli spokojení. Jsme rádi, že jsme takovou tradici dokázali založit, a budeme v ní určitě vždy na červencový svátek Cyrila a Metoděje pokračovat i v příštích letech,” vzpomíná další z organizátorů Pavel Rabas.

Rostoucí masovost akce zákonitě přináší i problémy v logistice. Na některých stanovištích občas vznikají fronty, protože zástup účastníků pochodu se mezi jednotlivými stanovišti přesunuje během několika málo hodin. Ale vadí to pramálo.

„Když lidé čekají na pivo nebo jiné občerstvení, tak přesně tento moment je ideální chvílí pozdravit a promluvit si se známými, kamarády a třeba s lidmi, které lidé potkají právě jen tady u nás. A to je ono – komunikace mezi lidmi, jejich setkávání a poznávání i méně známého okolí vesnice. Přátelská a pohodová atmosféra je přesně tím důvodem, proč Pochod kolem Polanky děláme,” uzavírá Martin Šeliga.