Nechci, aby moje návrhy končily v šuplíku, říká uznávaný designér ze Zlína David Polášek
Aby se mohl věnovat vysněnému oboru, obětoval David Polášek tři roky života. Na dřevařské škole poznal, že jeho cestou je design, takže po maturitě nastoupil na další střední školu. Nikdy nelitoval, dnes patří mezi výrazné osobnosti průmyslového designu v Česku. Služeb jeho studia využívá řada renomovaných firem.
Autor: Dalibor Glück, studio NOVO DESIGN
Příběh úspěšného designéra – rodáka z Hradčovic na Uherskohradišťsku – rozhodně stojí za podrobnější zmapování. Od malička rád tvořil. Bavilo ho kreslení, takže jediný parametr, který rozhodoval kam na střední, byla snaha uplatnit kreativitu, myšlenky a nápady.
Ovšem záhy se ukázalo, že dřevařská škola v Luhačovicích jeho představy nenaplnila. Truhlářství, řezbářství, případně restaurátorství historického nábytku, celé řemeslo mířilo na jednotlivce, nicméně Davida lákala představa, že bude součástí návrhů produktů, které využije širší skupina lidí. Chtěl se podílet na vývoji a vzniku věcí, které lidem nejenže usnadní život, ale zároveň ponesou vyšší estetickou úroveň, protože věcmi kolem sebe ovlivňujeme celou kulturu prostředí.
„Design patří do užitého umění a mě se líbilo, že propojuje i řemeslo. Třeba malba je výstup čistě emocionální a estetický, vytvořený pro výstavu, popřípadě míří k majiteli jednotlivci. Kdežto kvalitní průmyslový design může ovlivňovat život více lidí. Dostat se na vysokou školu designu z dřevařské školy mně přišlo nereálné, takže jsem to ani nezkoušel a strávil další tři roky v Uherském Hradišti na SUPŠ v ateliéru Vojtěcha Anderleho. Vůbec toho nelituju. Nikdy jsem to nevnímal tak, že něco ztrácím, že mi něco utíká. Tyto tři roky mně pomohly se v klidu připravit na nový směr mého povolání.
Přijímačky na univerzitu ve Zlíně byly i díky tomu výrazně snazší, udělal jsem je na první pokus,“ popisuje David Polášek další krok v průmyslovém designu.
Tři roky, o které si oproti vrstevníkům protáhl středoškolská studia, ho ujistila v tom, že design bude jeho pravou životní cestou. Přispěla k tomu také krátká stáž v Dánsku, kde společně s dalšími mladými studenty z celé Evropy vůbec poprvé zblízka nahlédl do skutečného procesu designérské metodologie velké společnosti, jak to jde od začátku od zadání až po stanovené cíle a výsledky. Mladí adepti průmyslového designu měli mimo tvůrčí proces možnost nahlédnout do výroby, do montážního procesu až po balení a marketing. Dánové je provedli i prodejnami, aby viděli, jak produkt prezentují a dostávají na trh mezi lidi.
„Ta skutečnost byla opravdu cenná. Bylo to všechno neuvěřitelně profesionální, jak mají vše do posledního kroku přesně naplánované. Pro mě to byl jeden ze zlomových momentů. Věděl jsem od té chvíle, že to chci dělat podobně. Že chci, aby moje věci nekončily v šuplíku. Je spousta designérů, kteří dělají nádherné studie produktů, ale nedostanou je na trh, protože nefunguje ekonomika, investování, vývoj, možnost to vůbec vyrobit nebo není klientela. Já jsem chtěl být spíš ten pragmatik, realista, který dostává skutečné věci mezi skutečné lidi i za cenu toho, že věc nemusí být z hlediska designu, mých původních představ na sto procent dokonalá. Každá realizace musí být trochu kompromisem, vždy jde o nějakou symbiózu s konstrukcí, technologiemi, materiály a marketingem. To pro mě bylo zásadní. Chci být více designérem, který má možnost své návrhy sériově reprodukovat, než designérem umělcem. Přišlo by mi to velmi neefektivní, trávit čas nad něčím bez skutečného smyslu, který tento obor představuje,“ popisuje David Polášek.
Nečekal na nic. Mimo své studijní povinnosti se věnoval i nejrůznějším mezinárodním soutěžím a díky pomoci profesora Pavla Škarky mohl začít i s prvními konkrétnímy pokusy průmyslového designu pro menší zlínské firmy, které s tímto uznávaným odborníkem spolupracovaly. Už v období magisterského studia si David Polášek založil živnost, připravoval své první vlastní návrhy a projekty. To se posléze ukázalo jako obrovský benefit. Po promocích totiž opustil zlínskou univerzitu nejen s diplomem, ale řadou důležitých kontaktů, známostí a vazeb na firmy, které jeho služeb začaly využívat stále častěji.
Univerzitu Tomáše Bati navíc opouštěl coby držitel prestižní ceny Red Dot Design Award. Tato soutěž patří k největším světovým soutěžím v oblasti produktového designu. Cenu získal za kreativní návrh designu traktoru, který představuje přechod mezi současnými typy zemědělské techniky a typy s autonomním řízením, které se budou prosazovat v budoucnosti. V kategorii Design Concept uspěl v konkurenci dalších více než 3500 soutěžících z téměř padesáti zemí světa.
„Jen na základě televizní reportáže o vyhlášení této soutěže se mi ještě tentýž týden ozvaly čtyři velké zlínské firmy a projevily zájem o spolupráci. Všechno rázem odstartovalo. Byly zakázky a já nemusel řešit, kde a jak budu vydělávat peníze na živobytí a plnění svých plánů. Stačilo jen tvrdě pracovat, dotáhnout každý jednotlivý projekt, snažit se neustále vylepšovat postupy a vlastní metodologii. Úplně první chvíle v komerčním prostoru jsem prožil společně se spolužákem z univerzity Michalem Vlčkem, který ale ještě před završením studií ve Zlíně odcestoval studovat prestižní Royal College of Art v Londýně a časem se prosadil jako renomovaný designér v automobilovém průmyslu. Působil například i u automobilky McLaren a momentálně je designérem ve společnosti AUFEER DESIGN v Mladé Boleslavi. Když srovnám začátky a současnost, je ten posun obrovský. Teď jsme schopni společně s kolegy – převážně externími – dělat více zakázek najednou, za rok až deset realizací určených převážně pro globální trh. Když vidíme, že to jde, máme velkou motivaci. Už takřka dvanáct let pracuji pod značkou studia NOVO DESIGN, název vychází z latiny, chceme tvořit něco nového, hezkého,“ říká Polášek.
Zakladatel, šéfdesignér a majitel této značky v současné době spolupracuje s desítkami značek. Pro některé tvoří dlouhodobě, pro některé nárazově, zhruba deset společností jsou stálice, s nimiž David Polášek drží pevné propojení už dlouhá léta. Vzájemná důvěra je v těchto případech na velmi vysoké úrovni a tito stabilní klienti mají logicky přednost, pokud něco potřebují.
Velké penzum práce samozřejmě nemůže designér zvládat sám. Studio NOVO DESIGN aktuálně čítá pět lidí, na které se může stoprocentně spolehnout a jejich služeb také pravidelně využívá.
„Když máme větší zakázky a projekty, tak se spojíme a společně na tom pracujeme. Průmyslových designerů je jako šafránu a vytvořit trvalý tým špičkových profesionálů není jednoduché. Navíc, tento kreativní obor je natolik volný, že ti nejlepší designeři často nechtějí být zaměstnaní někde v korporátech. Mají své firmy, studia nebo jsou ryze na volné noze a nechají se najímat společnostmi jako externí dodavatelé – tedy outsourcing. Pro firmy je to často velmi výhodné i ekonomicky po takovém modelu sáhnout. V korporálech může být velký tlak, stává se, že i nadaný designer úplně vyhoří a musí jít o dům dál nebo dokonce s oborem úplně skončí. Naše práce není snadná, klient potřebuje svůj budoucí produkt vidět co nejdříve, promítnout do něj své obchodní plány, vlastní názor na styling, který může být zcela odlišný. Pak dochází na řadu čistá diplomacie a boj o kompromis. Někdy vyhotovíme i desítky návrhů, než dojdeme k rozhodnutí, že ten první byl celou dobu nejlepší. Nutnost prozkoumat všechny alternativy je však někdy v konkurenčním boji nutností. Čím sebejistější výrobek bude na konci vývoje, tím vyšší šanci na trhu bude mít. Může fungovat léta, a to je zlatý scénář,“ popisuje designér.
I kvůli výše uvedenému David Polášek neuvažuje, že by své studio v budoucnosti nějak zásadně rozšiřoval. Momentálních deset realizací ročně ho naprosto uspokojuje, za strop považuje zvládnout dvanáct produktů za dvanáct měsíců. To by pro něho byl pomyslný limit na realizace a supervize. Za celou dobu podnikání designér zpracoval kolem stovky projektů, zhruba polovina z nich se dostala na trh mezi spotřebitele. Jasně si vymezit cíle, ale v tomto oboru nejde zcela přesně. Vývoj většiny produktů trvá většinou měsíce a u některých jsou to i nižší jednotky let.
„Kdybych chtěl víc, tak se obávám, že by to bylo poznat na kvalitě práce, na motivaci, na chuti dělat, a to nechci dopustit. Nechci být víc manažerem než designérem. Už nyní je to náročné, mám to padesát na padesát. Polovinu dne strávím u kreativní činnosti, zavřu se v kanceláři a vymýšlím – druhá půlka je managment, obchod, klienti, cestování. Raději budu mít méně klientů, ale dobrých, solidních a takových, kteří nám věří. Ideálně je mít každý rok alespoň jeden stěžejní projekt, který vás posune o úroveň dál.“
Kterého ze svých klientů nebo návrhů si cení úplně nejvíc, podle designéra nelze jasně říci. Ale jednou z těch klíčových a dlouhodobých je spolupráce se společností BTL, která do celého světa – dominantně USA – dodává zdravotnické přístroje určené k rehabilitaci, estetice těla, kardiologii i dalším lékařským oborům. Její výrobky patří minimálně v neinvazivní estetické medicíně do světové špičky. S designérským studiem Davida Poláška spolupracuje tato úspěšná česká firma několik let.
„Já jako designer nemůžu rozumět úplně všemu, ale je úžasné sledovat práci všech ve vývoji konstrukce a technologie, že někdo vymyslí přístroj, který bezbolestně bez invazivních zákroků do lidského těla dokáže nějakým způsobem léčit, redukovat obezitu, posilovat svalstvo, vazy po úrazech nebo problémy s páteří. Podle mě tato firma vymazala ze světa invazivní zákroky jako například liposukci. Jejich technologie dokáže za třicet minut terapie vytvořit ekvivalent energie odpovídající dvaceti tisícům sklapovaček, které budují svalovou hmotu a odstraňují podkožní tuk například v oblasti břicha. Nejde jen o estetiku, ale této technologie využívají i špičkový sportovci v kombinaci se standardním tréninkem,“ líčí David Polášek.
Podobnou „srdcovou“ záležitostí jsou pro designéra také vstupní turnikety, jejichž podobu navrhl pro zlínskou firmu Cominfo. Letitá spolupráce vyústila v unikátní produkt, nejtenčí plně vybavený turniket na světě, který disponuje inteligentní světelnou navigací, revoluční diagnostikou, čtyřiadvaceti páry bezpečnostních senzorů, variabilními zvukovými efekty, čtečkou čárových a QR kódů a integrovaným lapačem karet. Firma dlouhodobě spolupracuje s architekty i designéry. Zadáním bylo připravit návrh turniketu, který bude co nejvíce neviditelný, který dokáže splynout s okolním prostředím. Cena v mezinárodní soutěži A'design Award and Competition 2020 v kategorii bezpečnostních produktů ukazuje, že spolupráce byla přínosná oběma stranám.
„Přemýšlím, jestli ještě něco z naší produkce vypíchnout, ale moc to nejde. Mám rád všechny realizace. Za každou je schován nějaký zajímavý proces. Nicméně zdravotnické přístroje a turnikety jsou první, které mně přijdou na mysl. Ještě například letecký průmysl a vývoj elektro zařízení pro chytrou domácnost. Pro každé designérské studio je spolupráce s velkými firmami hodně důležitá. Pracují s většími rozpočty, dají vám více času experimentovat, smíte prozkoumat více cest. V neposlední řadě jde také o reference. Budoucí firmy si vás vybírají nejenom na základě realizací, doporučení nebo ocenění, ale také podle kritéria, pro jaké značky jste již dříve pracoval. Zavedené značky vám můžou v tomhle jen pomoci, jde o další benefit,“ uvádí designér.
Pro nejbližší roky se chce řídit známým mottem „Cesta je cíl“. Rozhodně se nechce soustředit na jeden konkrétní bod. Obává se, že by ho mohl případný neúspěch demotivovat. Nechává tak věci přirozeně plynout. Jeho studio těží i z nesporné výhody, že není orientováno na jednu oblast či jeden obor. David Polášek se snaží nebrat v tomto směru žádná omezení. Může za ním přijít klient s tím, že potřebuje navrhnout kuličkové pero, stejně tak klient s potřebou vyhotovit případovou studii na design letadla. Byť žádné konkrétní vize a sny designér nemá, jedním z tajných přání je podílet se v budoucnosti na designu vlaků či prohlubovat spolupráci v leteckém průmyslu.
„Transport design je pro průmyslového designéra jistý kariérní vrchol. Pokud se k tomu někdy dostaneme, budeme nadšení. Pokud ne, nebudu to brát jako prohru nebo tak něco. Pro mě je samotná realizace každého jednotlivého konkrétního produktu ohromnou satisfakcí. Když vidíte skici na papíru a potom si najednou před hotovou věc stoupnete nebo ji držíte v ruce a vidíte, že to splnilo očekávání, je to pocit k nezaplacení,“ říká Polášek.
Jedinou výraznou změnu by v nejbližších letech možná mohla přinést nová projekční kancelář v Praze. Nad jejím zřízením David Polášek už delší čas uvažuje. Tím, že řada jeho současných klientů i někteří aktivní spolupracovníci a kolegové mají sídlo v Praze, by nová pražská kancelář dávala smysl.
„Tam jsou ty kontakty, které mi pomáhají. Designérská práce se dá dělat na dálku, ale jsou projekty, u kterých právě kvůli vzdálenosti může přijít křeč. Zatím jsem věrný Zlínu, ale nevylučuji jisté hrátky i se západem republiky.”
A co musí mít dobrý designér především? Podle Davida Poláška jsou rozhodující tři faktory. Trpělivost, disciplína a flexibilní kreativita.
U nás občas panuje mylná představa, že designér sedne za stůl, něco nakreslí, obdrží vysoký honorář a tím jeho práce končí. Je to mnohem komplexnější a složitější. Mě baví dělat věcí, které třeba nikdy na světě ještě nebyly, nikdo je nedělal. V některých případech udáváme směr, musíte to sami nadefinovat, jaká bude estetika, jak to bude ekonomicky, jakou technologií a z jakého materiálu se to bude vyrábět, jak se to bude sestavovat, servisovat, prodávat, atd. To vyvažování mezi funkcí a samotným stylingem, tak aby se hotová věc líbila a zároveň dobře fungovala, je přesně důvod, proč mě moje práce naplňuje a baví. Tady se bavíme o desítkách skic, o desítkách 3D modelů, které musíte udělat, než se dostanete k finálnímu řešení. Všichni musíme mít jistotu, že to funguje. Hádáme se o milimetry, protože produkt musí opravdu šlapat. Obecně musí být designér hodně odolný. Když je příliš submisivní, nedokáže klienta, který platí faktury, o ničem přesvědčit. Nesmí se bát jít do konfrontace, je to součást naší práce umět klienta přesvědčit, že takto je to opravdu správně. Toto vás na fakultě nenaučí, to si musí každý prožít a naučit se sám,“ uzavřel David Polášek.
David Polášek
