Nejnovější zprávy: Kam vyrazit v úmorném vedru? Přehrada nebo koupaliště v Pozlovicích to jistí ​Čtvrt milionu kostek na jednom místě: ve Zlíně se otevře výstava a herna Lego®

Byznys

Katamarány ze Slovácka brázdí vlny sedmi moří. Sbalíte je do tašky

Martin Horák měl velkou chuť vyrábět něco vlastního. Netušil, jestli se pustí do výroby lyží, lodí nebo bot. Pak si jeho otec postavil katamarán. A bylo rozhodnuto. Český rybník dnes bílovickému podnikateli nestačí. Od Kanady až po Hawai prodal přes tři tisíce lodí. V osmi lidech tvoří třicetimilionový obrat a chystá další novinky.


Autor: Martin Štecher, archiv Minicat

V dvoutisícové obci na Slovácku, přímo naproti kostelu, vznikají plachetnice, které zná celý svět. Pokud si je budete chtít prohlédnout, navštivte starou školu. Ve druhém patře budovy, kterou před sedmi lety zrekonstruoval podnikatel Martin Horák, najdete i malé „muzeum“.

Aspoň chvíli si můžete připadat jako na moři. Kulatá okénka, voňavé dřevo a kolem samá loď. Sem si zve majitel návštěvy, tady relaxuje, pokud potřebuje chvilku klid. Cestou se ale můžete zastavit ve výrobě. O patro níž zaměstnankyně Minicatu kompletuje další katamarán. Na příď lepí štítek s pořadovým číslem 3128. Do tří dnů bude u dalšího šťastlivce, který má sto tisíc korun nazbyt. „Nejčastěji je to muž přes čtyřicet. Člověk, který je finančně zajištěný, sportuje a hledá něco, co by si pořídil k vodě. Pak jsou to lidé, kteří chtějí zkusit něco nového. Vzít na vodu děti, manželku a dopřát jim něco víc,“ popisuje majitel.

Jachtaření je vášeň. A Martin Horák si jím tak trochu plní svůj klukovský sen. Od doby, kdy sestavil svůj první katamarán, uplynulo sedmnáct let. V nabídce jeho modelů si dnes vybere jak úplný začátečník, tak i zkušený jachtař. Oproti klasickým plachetnicím mají totiž jednu velkou výhodu: dají se složit. Pohodlně je naložíte do auta a po zbytek roku jednoduše uskladníte doma ve skříni.

Novinka Guppy druhé generace váží pouhých dvacet sedm kilogramů a měří tři metry. Během deseti minut ji podle Martina Horáka dokáže složit i dítě. Tak snadné to prý je. Minicat dnes patří mezi špičku v oboru a každá loď je do velké míry ruční práce. Na to je podnikatel právem hrdý. Současně ví, že nesmí zaspat. Sleduje novinky a v hlavě má celou řadu nápadů, které jen čekají na svou příležitost. „Trendy jdou dál. Když se dnes zpětně dívám na katamarán, který jsem dělal před deseti lety, tak si říkám, že s tímto bych dnes absolutně neměl šanci uspět. To by mi zákazníci omlátili o hlavu.“

Jak moc se liší váš nejnovější model od toho, který jste vyrobil před sedmnácti lety?

Neskutečně. Je to jako s auty. Liší se detaily, ale každý rok změníte něco a ve finále ujdete velký kus cesty. Pravdou ale je, že lodě, které jsme vyráběli před deseti lety nebo ještě dřív, jsou dodnes funkční. Vídám je i na srazech, vrací se nám na servis. Ale když mi taková loď přijde, už se musím usmívat, jak jsme to kdysi dělali.

Je to dva roky, co jste sliboval katamarán se stanem. Jak jste daleko?

Máme hotové čtyři prototypy, teď nás čeká testování. Doufám, že bude na trhu příští rok. Popravdě letošní rok se nevyvíjí tak, jak bych si představoval. Uvidíme, jak to všechno půjde.

Zažíváte krizi?

To, co vyrábíme, lidé úplně k životu nepotřebují. Odloží si to na dobu, kdy budou mít volné prostředky, čistší hlavu a méně starostí. Covid nám doslova nahrál do karet, ale současná situace nás dost postihuje. Ne, že bychom na tom byli tragicky, ale pokles je poznat.

Poslední roky jste vyráběli pět set katamaránů za rok. Kolik je to teď?

Loni už jsme začali pociťovat mírnou stagnaci, vyrobili jsme asi 450 lodí. Teď jsme na vrcholu sezony a prodej oproti předchozím letům je poloviční. Řekl bych, že letošní rok je za posledních pět let nejhorší. Ale možná je to souběh okolností. Vypukla válka, roste inflace, panuje všeobecná nejistota. Zřejmě tomu nahrává i fakt, že letošní sezona je dost chladná.

Rozevírají se nůžky a většina lidí šetří.

Všechno tomu nasvědčuje. Míň jdou na odbyt levnější lodě, zato se prodávají dražší karbonové hightech lodě. Lodí se prodává míň, ale prodávají se ty dražší. Lidi, kteří peníze mají, si rádi připlatí, ale méně příjmová skupina je zkrátka opatrnější.

Co to pro vás znamená?

Posledních pět šest let jsme každý rok rostli o dvacet pět procent a dostali se do rekordních čísel. Když jsme dosáhli na pětistovku, říkal jsem si: to je počet, kam už to dál nepůjde a budu rád, když to takhle zůstane. Myslím, že když se letos dostaneme na čtyři stovky, budeme spokojení.

Podle všeho jste optimista.

Optimista zůstávám. Tohle je jen dočasné. Naštěstí nejsme v situaci, kdy bych byl nucen propouštět.

Začínal jste od nuly. Jak na to období vzpomínáte?

Začátky byly krušné. Vrátil jsem se ze zaměstnání, doma dvě malé děti, pracoval jsem po nocích a stěží zvládl jednu loď za měsíc. Potom to byly dvě, pak čtyři. Často na tu dobu vzpomínám, ale zažít bych ji znovu nechtěl.

Firma o pár lidech ze Slovácka, bez přístupu k moři, dobyla svět s katamarány. Čím si to vykládáte?

Vyrábíme modely, které moc firem ve světě nenabízí. Naši loď sbalíte do tašky. To je velký benefit, který hodně lidí přesvědčí. Chodí za námi jachtaři, kteří říkají: už nás nebaví platit každý rok poplatky za tahání lodi, servis, přívěsy. My jim nabízíme loď, která je plnohodnotná sportovní plachetnice, ale složí ji do tašky a můžou uskladnit v garáži. V Evropě máme dvě konkurenční firmy, ale jinak tady podobných plavidel moc není.

Pětadevadesát procent vašeho odbytu směřuje do zahraničí. Kam nejčastěji?

V Evropě je to jednoznačně Německo, celkově pak Spojené státy a Kanada. Spojené státy jsou za poslední čtyři roky nejsilnější trh.

Máte ohromnou distribuční síť. Napočítala jsem minimálně třicet míst.

Distributorů máme spoustu, bez toho to nejde. Stane se, že prodáme loď a přímo z Bílovic jde k zákazníkovi na Nový Zéland, ale většina lodí se prodá právě přes distributora. Prodejce v Německu tomu navíc věnuje čas. Pořádá testovací jízdy, předváděčky a lidé si mohou lodě sami vyzkoušet. Když si chcete takovou věc koupit, musíte se do ní zamilovat.

Kdy jste se zamiloval vy? Vzpomínáte, kdy jste byl na lodi poprvé?

Bylo to v dětství. Jako kluk jsem jezdil na windsurfingu a to mě hrozně bavilo. Přivedl mě k němu otec. Potom mi ušil malou plachtu na windsurfing, to mi mohlo být tak deset. Na střední to nějak vyšumělo a vlastně až na vysoké škole jsem se náhodou dostal k jachtingu a od té doby jezdím. Ale že bych měl nepřetržitou šňůru a od dětství jezdil na lodi, tak to ne.

Co vás na jachtingu tak přitahuje?

Je to určitě láska k vodě, tu člověk musí mít. A nechci říkat svoboda, to je takové klišé, ale když trávíte čas v přírodě na čerstvém vzduchu a můžete vyrazit kamkoliv, to je parádní. Nemusí to být jen pohodová líná plavba s rodinou, ale i sportovní zážitek. Když si zajezdím sám, je to adrenalin. Člověk je zbitý, bolí ho svaly...

Jak často se dnes dostanete na vodu?

Míň než kterýkoliv zákazník. Poslední roky vlastně jenom tehdy, když testuju nové modely. Když jsme začínali, bral jsem to trochu na lehkou váhu a potom jsme v průběhu výroby pořád nacházeli nějaké dětské nemoci. A když je ladíte v průběhu výroby a prodeje, je to problém. Než se dnes loď pustí do prodeje, předchází tomu mraky jízd.

Zhotovujete lodě pro celé rodiny. Ale žena na palubě, to je prý hotové neštěstí. Jste pověrčivý?

Pověrčivý nejsem. Ale pravda je, že moře vyžaduje obrovský respekt. Sám jsem se o tom přesvědčil. Dřív jsem spoustu věcí podceňoval a vyrazil na vodu nepřipravený, ale stačí málo a podmínky se rychle mění.

Máte za sebou nějaký nepříjemný zážitek?

Bylo to před několika lety v Chorvatsku. Hned první den, když jsme přijeli, se začal zvedat vítr a já si říkal, to jsou super podmínky. Rychle poskládám loď a zajezdím si. Vzal jsem si jenom vestu a vyrazil jsem. Jenže podmínky se tak změnily, že jsem se dostal kilometr od břehu a přestal loď ovládat. Vítr byl tak silný a vlny tak velké, že jsem měl problémy dostat se zpátky. Od té doby si dávám pozor.

Který z vašich modelů osobně preferujete?

Každá loď je určena pro někoho a pro něco jiného. Ale osobně mám nejvíc v oblibě model 420, který nabízí dostatek výkonu pro sportovní plavbu, ale když chci, vezmu na něj celou rodinu. Vejdeme se tam všichni čtyři a užijeme si plavbu.

Jak často se stává, že při svých cestách narazíte na vlastní modely?

Tady v Čechách hodně často, možná proto, že vodních ploch tu není tolik. U moře, tam už je pravděpodobnost menší, ale i v Chorvatsku nebo v Itálii potkáváme naše modely a je to příjemný pocit.

Oslovujete lidi, zeptáte se na zpětnou vazbu?

Jo. A musím říct, že mě moc těší, že nám hodně zákazníků posílá svoje fotky, názory, podněty ke zlepšování. Za to jsem hodně vděčný. Často to jsou ale nadšené dojmy, že si tu loď užívají, že je to pro ně splněný sen.

Za co rád utrácíte vy?

Já jsem skromný člověk. Často jezdím na lyže, na kolo, ale nemusím mít každý rok nové vybavení. Naposledy jsem si koupil horské kolo, kdy jsem si udělal radost karbonovým rámem. Jinak mám hodně rád veterány. Můj koníček jsou stará auta a staré motorky.

Jak velkou sbírku vlastníte?

V kopřivnickém muzeu mám garážované Aero 30 a u rodičů Škodu 110R. To bylo moje první auto a už je taky veterán. No, a pak sbírám staré české motorky Jawa a ČZ. Auta mám dvě a motorek sedm, to mi stačí. Nejsem sběratel, který hromadí věci proto, aby je měl, ale spíš se snažím si užít toho, co mám. Tak tohle je věc, do které rád investuju peníze.

Statisíce korun ročně investujete i do vývoje. Jak vznikají dobré nápady?

Stačí jen poslouchat, co lidé chtějí. Třeba to, že přespávají na lodi, není můj objev. Zákazníci, kteří podnikají různé expediční plavby kolem pobřeží, si sami začali kupovat stany – tu nejmenší velikost, která se na loď vleze. A já si řekl, to je dobrý nápad. Poskytnout lidem stan, který jim nabídne úplný komfort. Pokaždé se snažím si představit, co bych sám od té lodi chtěl. Jak bych chtěl, aby se skládala, aby mi to nedalo moc práce a aby ji vlastně složilo i děcko.

Prozradíte, co dalšího máte v šuplíku?

Další věcí, kterou momentálně připravujeme, jsou katamarány vybavené foilem. To jsou křídla, která dokážou loď zvednout nad hladinu. Dává se to na windsurfing, cateboardy a je to teď velký trend i na velkých katamaránech. Nechceme, aby nám ujel vlak, ale abychom byli jedni z prvních, kteří se k tomu dopracují.

Létající katamarán, to zní skvěle. Jak jste daleko?

Momentálně tvoříme nějakou konstrukci a letos bych chtěl připravit aspoň první pracovní prototyp. Těch testů bude hodně. Není to tak, že se postaví první prototyp a hurá na vodu. Tohle bude ještě běh na dlouhou trať. Ale nevím o nikom, kdo by momentálně vyráběl skládací katamarán se stanem nebo s foilem. Když se nám to podaří realizovat, budeme minimálně první v Evropě, ne-li na světě.

Ptám se na to každého byznysmena: Jak se vám podniká v Česku?

Asi nemám velké výhrady. Jako velkou bolest pociťuju jenom to, že u nás není zavedené euro. Nebo že kurz koruny a eura není fixovaný. Poslední dobou na tom spíš tratím. Dnes vyrábíme pod cenou, kterou jsem si kalkuloval v prosinci s rezervou. S tím ale člověk bohužel nic nenadělá.

Jak změnilo sedmnáct let v byznysu Martina Horáka?

Hlavně mi přibyly šediny. Ale to nadšení a chuť pořád něco dělat a posouvat to dál, to se nevytratilo. Někdy si připadám unavený, vyčerpaný, ale stačí pár dnů, abych si od toho odpočinul, nabral energii a zas už mě to táhne do dílny.

A rodina? Sdílí vaše nadšení?

Myslím, že jo. Manželka má svoje podnikání, ale podporuje mě a hlavně podporovala, když byly děti malé.

Na co se teď nejvíc těšíte?

Teď se nejvíc těším na testování nové lodě. Vezmeme s kamarády jednu dvě plachetnice a spojíme příjemné s užitečným.

Existuje místo, které byste si rád projel?

Rád bych se někdy podíval na finská jezera, kde byl minulý rok Michal Krysta, taky na Mazurská jezera... Je toho hodně, ale konkrétní lokalitu, kam bych se chtěl vypravit, nemám. Užívám si toho, co mám před sebou.

A co nějaká profesní meta?

Rád bych se posouval dál, ale zjistil jsem, že velikost rodinné firmy, kde se lidi dobře znají, mi hrozně vyhovuje. Takže bych výrobu ani moc extra rozšiřovat nechtěl. Pět set katamaránů za rok je tak akorát. Pořád to má punc ruční výroby, v každé lodi je cítit lidský dotek. Není to výroba, kde se lodě dělají po tisících. U nás má každá loď svůj vlastní příběh.

KATAMARÁNY VE ZKRATCE

● Výroba: 90 % výroby chystá Minicat přes zimu, v sezoně už jen kompletuje hotové díly.

● Postup výroby: V regálech připravené trubky, odlitky i profily vozí Minicat ke svářečovi, který zkompletuje jednotlivé části rámu. Eloxované nebo nalakované dílce se osazují v provozovně. Plováky dodává externí firma z Beskyd, plachty si šije firma sama. Pod každou je podepsaná konkrétní osoba.

● Materiál: hliník, nerez, karbon, dakron, monofilm, recyklovaný plast.

● Počet lidí: 3 montážníci, 4 šičky, vývojář, externí svářeč.

● Prostory: sídlo firmy Minicat, které by majitel rád rozšířil o novou výrobní halu.

NEJZNÁMĚJŠÍ FANOUŠCI MINICATU

● Laura Dekker – holandská jachtařka, ambasadorka Minicatu. Nejmladší osoba, která v šestnácti letech samotná obeplula celý svět. S nafukovacím katamaránem se poprvé setkala v roce 2009 při své zastávce v Panamě. S firmou spolupracovala na návrhu své vlastní verze nejprodávanějšího modelu MINICAT 420 a společně navrhli model 420 Laura Dekker Ltd. Edition.

● Michal Krysta – všestranný sportovec, který přeplul Atlantik na lodi, kterou si sám vyráběl. Pro expedici do Finska zvolil skládací Minicat. A chystá se s ním i na další plavby.

● William Thomson - anglický vědec, který studoval na mořích příliv a odliv, strávil na svých poznávacích cestách i půl roku a k tomu využíval právě Minicat.

MARTIN HORÁK

● Narodil se 2. září 1976, pochází z východních Čech, žije v Uherském Hradišti.

● Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, katedru designu.

● Krátce pracoval v rodinné firmě se stavební chemií, během toho rozjel vlastní byznys.

● Skládací katamarány vyrábí 17 let, jeho firma patří mezi světovou špičku.

● Firma Minicat získala v roce 2018 ocenění Inovační firma Zlínského kraje.

● S manželkou Janou má syna Filipa (18) a dceru Janu (16).

● Sbírá veterány a rád sportuje, nejraději na kole a lyžích.

● Miluje Itálii, jeho osobním tipem jsou jezera Lago di Garda a Lago di Como.

Fotogalerie