​Hudební producent Luděk Malár vydal svůj Reset a vzpomíná na Czechtalent

Pod jeho taktovkou nastartovala svou kariéru hned celá řada zajímavých tuzemských interpretů včetně zpěváka Tomáše Kluse. Přesto ale Luďkovi Malárovi, uznávanému zlínskému producentovi a skladateli, v hudebním portfoliu něco chybělo.

Tak dlouho se věnoval druhým, až mu nezbyl žádný čas na vlastní tvorbu. Jak sám říká: „Dlouhé roky jsem produkoval mladé a talentované umělce. Nápady, inspirace a hudební motivy zůstávaly v šuplíku. Teď konečně uzrál čas se jim věnovat.“ Stalo se. V uplynulých týdnech zaplavila pulty obchodů i všechny digitální platformy Malárova autorská deska nesoucí trefný název Reset.

Kdy se ve vás vlastně zrodil nápad natočit čistě vlastní album? Co bylo tím definitivním spouštěcím momentem?

Vezmu to trošku zeširoka. Muzice se věnuji v podstatě celý život, první vlastní písničky jsem si amatérsky natáčel už někdy v osmnácti letech na dva obyčejné magneťáky. Netrvalo však dlouho a autorskou tvorbu bylo nutné odsunout, protože jsem začal hrát v profesionálních klubových kapelách, kvůli kterým jsme byli pořád někde na cestách a vydělávali jsme celkem slušné peníze. Dá se říct, že jsme se v podstatě nezastavili. Stejně tak ale zůstala moje tvorba v šuplíku i po revoluci, kdy jsem se vrhl na vyhledávání mladých talentů, založil jsem hudební soutěž Zlíntalent (později přejmenovanou na Czechtalent) a vydržel jsem u toho dlouhá léta. Producentská činnost mě opravdu bavila, naučil jsem se díky ní spoustu užitečných věcí, získal jsem cenné kontakty, avšak jednoho dne mi došlo, že jsem věnoval spoustu času, energie i financí do druhých a jaksi zapomínám na sebe...

Takže jste ten svůj pomyslný šuplík otevřel a rozhodl se, že po pěti dekádách na hudební scéně ten autorský debut přece jenom natočíte.

Přesně tak, řekl jsem si, že už mám dost roků, že bych se ani nemusel stydět. Desku jsem nazval Reset, protože v tomto směru přece jenom začínám jaksi od začátku, a vybral jsem na ni celkem dvanáct písní, kdy polovina je vlastní a polovinu tvoří coververze. České texty jsem si napsal sám, s anglickými mi pomáhali synové, kteří žijí v zahraničí a přece jenom vládnou jazykem lépe. Dvěma skladbami mi pak na desku přispěl i můj dlouholetý přítel Michael Jay, držitel Grammy za spolupráci na albu Céline Dion a autor mnoha úspěšných celosvětových hitů, z čehož mám obrovskou radost. Myslím, že vznikla zajímavá kolekce.

Promítla se na vašem albu nějakým způsobem skutečnost, že jste se coby producent podílel na více než třiceti deskách nejrůznějších interpretů?

Troufám si říct, že se do něj promítla zejména preciznost, které jsem se díky producentské práci naučil. Opravdu jsem do světa nechtěl pustit nic polovičatého, přemýšlel jsem nad každou notou.

S jakými ambicemi jste vlastně hudební soutěž Czechtalent ve druhé polovině devadesátých let zakládal? Chyběly vám na tuzemské scéně zajímavé a neotřelé tváře?

Určitě to byl jeden ze dvou hlavních důvodů. V devadesátých letech se střednímu proudu moc nedařilo, velké pozornosti se hned po pádu komunismu dostalo nejrůznějším undergroundovým směrům, které byly dlouhá léta potlačovány, a naopak na okraj veřejného zájmu se postupně dostal pop. Takže popoví zpěváci, ať už začínající nebo zkušení, najednou neměli kde vystupovat. Myslím, že jsem s Czechtalentem přišel ve správný čas, protože neokoukaným tvářím dal prostor se ukázat a hudebním stálicím, jako byli kupříkladu Karel Gott, Helena Vondráčková, Jiří Korn nebo Vašo Patejdl, umožnil pravidelně vystupovat.

A ten druhý hlavní důvod, proč jste se rozhodl vrhnout do hledačských vod, byl jaký?

Chtěl jsem předávat zkušenosti. Od začátku jsem věděl, že vítězům nabídnu komplexní spolupráci, že jim poskytnu servis, jaký je běžný dejme tomu v Americe, zkrátka, že se o začínajícího interpreta postarám producentsky a pomůžu mu s vydáním regulérní desky, což tehdy nebylo tak jednoduché jak dnes. Vůbec prvním muzikantem, kterému jsem takový kompletní servis nabídl, byl zpěvák Petr Fanta a krátce nato následovali vítězové prvního ročníku Zlíntalentu, kterými byli Dasha a Petr Bende.

Czechtalent napsal velkou spoustu příběhů a fungoval celkem třiadvacet let. Měnila se v průběhu let nějakým způsobem vaše motivace, co se pořádání soutěže týče?

V roce 1999 mě napadlo, že bych zkusil prorazit i v zahraničí a zkontaktoval jsem Iva Letova z agentury Pragokoncert, který mi pomohl navázat spolupráci s mezinárodní organizací festivalů FIDOF, díky čemuž jsem skutečně začal pořádat mezinárodní soutěž Universetalent v Praze. Do soutěže se hlásili muzikanti z celého světa, koneckonců hned první ročník vyhrála zpěvačka z Ameriky, stejně jako bylo vždy pestré i obsazení poroty, do které mi pravidelně někoho zajímavého doporučoval už zmiňovaný skladatel Michael Jay. Universetalent jsem dělal šest let a byla to velmi důležitá životní kapitola, a to třeba i z toho důvodu, že jsem se díky němu dostal do porot prestižních světových soutěží a taky jsem okusil, jak se to dělá jinde. Nemluvě o tom, že všechny ty zahraniční tváře pak rády jezdily i do Zlína.

Přihlásil byste se do podobné soutěže, kdyby to v době, kdy jste s muzikou začínal, bylo možné?

Asi ne, protože se výhradně necítím jako zpěvák. Považuji se spíš za hudebníka, za muzikanta, který ví, jak mají dané věci znít, jak by měly být správně zazpívány, i když nejsem ten, kdo je tam na první dobrou vypálí. Je ale pravda, že na vojně jsem nejrůznější hudební soutěže vyhledával, ať už byly kvalitou jakékoliv, protože to byla skvělá záminka, jak vypadnout a ulít se. Dokonce si pamatuji, že jsem byl na Festivalu politické písně, kde jsem dostal od generálů přes prsty s tím, že údajně zpívám pacifistická témata.

Mimochodem, jak jste to měl v hlavě nastavené, když jste v sedmdesátých letech s muzikou začínal?

Vždycky jsem věděl, že se chci muzice věnovat profesionálně. Když jsem se vrátil z vojny, tak netrvalo dlouho a společně s kytaristou Jardou Zemanem jsme založili kapelu Horoskop a do roka se nám skutečně podařilo vrhnout se na profi dráhu. Na začátku osmdesátých let jsme nastoupili na brněnského klubu Metro jako úplní zelenáči, kde jsme to však rozbalili naplno. Vydrželi jsme tam tři měsíce, pak jsme se přesunuli do Uherského Brodu, kde si nás naštěstí všimla jedna švýcarská manažerka, které jsme se tak zalíbili, že nás takzvaně koupila a my jsme se zase stěhovali. Ve Švýcarsku jsme měli k dispozici špičkový aparát a deset let jsme objížděli ty nejlepší tamní kluby. V roce 1984 jsme navíc přešli pod slovenskou agenturu Slovkoncert Bánská Bystrica, u které jsme zůstali až do roku 1990, než jsme se rozešli a skupinu Horoskop rozpustili. No a pak už vlastně přišlo období Czechtalentu...

Co vlastně stálo za definitivním koncem soutěže v roce 2018?

Peníze. Do určité chvíle jsme měli nejenom skvělé partnery, ale také podporu ze strany města Zlína a všechno parádně fungovalo, všechno jsme dokázali s klidem pokrýt. Postupně to však začalo jít do kytek, a to přesně v okamžiku, kdy se do místní politiky začali vměšovat všichni ti mimostraničtí a nezávislí kandidáti, kteří okamžitě začali shazovat věci ze stolu, akce eliminovali a dělali na radnici v uvozovkách pořádek. Najednou už jsme na podporu města nedosáhli, a tak jsem si řekl, že na to kašlu, že už se nebudu nikoho doprošovat, ačkoliv si pořád myslím, že tato soutěž měla pro Zlín svůj význam, že sem přilákala celou řadu zajímavých osobností.

..

A zapříčinila konec soutěže i neustále se vyvíjející a zrychlující digitální doba?

Určitě to svůj vliv mělo. A dřív nebo později by to hrálo možná stejnou roli jako ty finance. Vždyť dneska jsou už možnosti úplně někde jinde než před deseti patnácti lety. Nemluvě o tom, jaké byly podmínky, když jsme se soutěží začínali. V současné době stojí všichni interpreti na stejné startovní čáře, kdy dobrou nahrávku můžou udělat doma za pomoci dostupné kvalitní techniky, takže vlastně nevím, jestli by byla pro začínající muzikanty výhra v talentové soutěži s následnou možností vydat desku stále tak velkou motivací.

Pokud byste měl říct, na které objevené tváře jste nejvíc hrdý, které by to byly?

Určitě Dasha, Mirka Miškechová, která byla opravdu velkým talentem, udělala obrovský hit s Xindlem X, avšak bohužel o ní teď není moc slyšet, a pochopitelně Tomáš Klus.

Ještě pořád vám Tomáš Klus říká „trenére“?

Ano, pořád jsem pro něho trenér...

Vybavíte si, jak vaše spolupráce začala?

Začala prakticky okamžitě po jeho výhře v Czechtalentu v roce 2007. Když jsem slyšel Tomášovu závěrečnou písničku, spadla mi brada. Z ničeho nic začal neuvěřitelně improvizovat, až jsem nechápal, kde se to v něm bere. Nedalo mi to, zavolal jsem mu a okamžitě se ho zeptal, kolik má složených písniček. Vypadlo z něho, že asi padesát. Poprosil jsem ho, aby mi je poslal, že musíme udělat album. Nakonec jsme vybrali nejlepších sedmnáct věcí, přes léto jsme je natočili a všechno se naplno rozjelo.

Mimochodem, Tomáš i trošku přepsal historii celé soutěže...

Jak to myslíte?

Než vyhrál, tak vesměs všichni účastníci zpívali pouze převzaté písničky. Najednou však po jeho vzoru začali do soutěže chodit mladí kluci a mladé holky s vlastní tvorbou a nestyděli se za to. To bylo zajímavé – Tomáš vlastně otevřel cestu mladým a kreativním muzikantům. Produkoval jste mu nejenom debut Cesta do záhu(d)by, ale i druhou desku Hlavní uzávěr splínu. Jak jste Tomáše vnímal z profesního hlediska tehdy a jak ho vnímáte dnes?

Pořád je to obrovský hudební talent. V životě jsem ho neslyšel zazpívat jediný falešný tón. Taky to má v hlavě skvěle srovnané, možná i díky tomu, že se věnoval sportu a byl mistrem Evropy v moderním pětiboji, tudíž mu nechybí disciplína a řád. Odjakživa si jde za tím, co chce, avšak má kolem sebe špičkové muzikanty, kterým dal svobodu v tvorbě, což je taky nesmírně důležité. Jak známo, má za sebou období, kdy se hodně snažil inklinovat k bigbítu a určité alternativě, nicméně nyní se zase vrací k písničkám, z čehož mám radost.

Momentálně zase tvoří u vás. Polichotilo vám, že si znovu vybral vaše studio a vaše cenné producentské zkušenosti?

Určitě. Když jsme se před časem potkali, říkal jsem mu, proč hudebně vybočuje, proč stále směřuje někam jinam a nedrží se toho, co mu jde nejlépe a co ho udělalo tím písničkářem, kterého mají všichni rádi, takže mě těší, že si to nakonec uvědomil.

Asi se shodneme na tom, že vyhrát talentovou soutěž prostě nestačí. Zároveň ne každému se podaří vlastní pílí a odhodlaností vystoupat nahoru, jako se to podařilo právě Tomáši Klusovi. Jaké vnímáte nejčastější chyby u začínajících muzikantů, kteří mají co nabídnout, nicméně neprorazí?

Častokrát se mladí muzikanti snaží být za každou cenu příliš umělečtí, přitom jak se říká, míň je někdy víc. Znovu to uvedu na příkladu Tomáše. Pamatuji si, jak mi v jednom období lidi říkali, že ty jeho nové písničky už nejsou to, co bývaly, že měli rádi spíše tu jeho původní tvorbu, ty první Tomovy skladby, které si mohli zazpívat. A takto je to s jakoukoliv hudbou – v momentě, kdy se muzikant odkloní od své podstaty a hledá složitější cesty, tak je to podle mého názoru špatně. Podívejme se na Rolling Stones, vždyť ti se stále drží svého, mají neskutečnou pokoru k tomu, co je proslavilo a skvěle to funguje dodneška.

Máte vy osobně ještě nějaké nesplněné hudební přání? Je ještě něco, na co byste rád dosáhl?

Ani ne. Rád bych si ještě udělal jednu desku, tentokrát kompletně autorskou a s českými texty, jenom trošku bojuji s egem ve smyslu, jestli je mám psát sám anebo dát šanci někomu druhému. Je pravda, že nad texty se musím potit, zatímco muzika mi jde tak nějak lehčeji. Naštěstí je na obzoru jedna mladá talentovaná textařka, která mi pár textů dala a musím uznat, že jsou moc hezké, tak uvidíme, jak to dopadne...

LUDĚK MALÁR

● Narodil se 15. 7. 1957 v Uherském Hradišti.

● Absolvoval hru na housle a kytaru v malenovické Lidové škole umění.

● Producent a hudebník, letos v červnu mu vyšlo debutové autorské album Reset.

● Od sedmdesátých let působil v několika rockových kapelách, jako například

Horoskop, Yeště to yde nebo Smokie Forever. V současné době hraje ve skupině 80’Factory.

● V roce 1996 založil pěveckou a autorskou soutěž Zlíntalent, později přejmenovanou na Czechtalent, a byl 24 let v jejím čele. Sám vyprodukoval přes 30 alb.

● Stál u startu zpěváků Tomáše Kluse, Dashi, Mirky Miškechové, Markéty Poulíčkové, Alice Konečné a dalších.

● Od roku 2001 je každoročně zván do poroty v New Yorku a Los Angeles jednou z největších agentur pro vyhledávání talentů v USA, IMTA, kde hodnotí interpretační a autorskou soutěž společně s úspěšnými americkými umělci.

● Je majitelem zlínského nahrávacího studia Esorecording.