David Pavlík: pomáhal díky SpaceX dostat člověka na Mars

Potkal se s Elonem Muskem, pracoval pro Billa Gatese, Jeffa Bezose i další lídry světového byznysu. Byl u počátků rychlého rozmachu Netflixu, natáčení ikonické série House of Card, pracoval na projektu kosmické lodi Dragon, v Česku působil ve vedení miliardového startupu Kiwi.com, aktuálně působí v pozici technologického šéfa v logistickém startupu ShipMonk, který před lety ve Spojených státech založil jeden z nejúspěšnějších českých miliardářů v zahraničí Jan Bednář.

Zcela výjimečná profesní kariéra v osobním kontaktu s dvaačtyřicetiletým Davidem Pavlíkem nijak znát není. Rozhovor pro Magazín PATRIOT se odehrál v pohodové „domácí“ atmosféře obývacího pokoje domu rodiny Pavlíkových ve stráni nad Lůžkovicemi.

Vznikl obsáhlý text, který mapuje na české poměry rozhodně unikátní příběh. Jeho začátek se datuje ještě do začátků devadesátých let, konkrétně do sobotního odpoledne, kdy tatínek Davida Pavlíka přivezl domů nový počítač.

„Rodiče nás s bráchou zavolali do své ložnice, kterou měli v patře. A tam byl spuštěný počítač. 386 DX, 40 MHz procesor, 4 MB RAM, 80 MB hard disk. Byl tam MS-DOS 6. Mám na takové věci dobrou vizuální paměť,“ říká nyní David Pavlík.

Byl to váš úplně první „kontakt“ s počítači?

Strejda pracoval v JZD ve Slušovicích, takže jsem měl k tomu i díky rodině docela blízko. Občas mi něco ukázal doma nebo v práci, mě počítače fascinovaly. Na základce ve Zlíně jsme ve skladu u školníka vyhrabali Apple II, což byl jeden z nejpopulárnějších počítačů své doby. A ten komp tehdy fungoval. Apple II firmu na konci sedmdesátých let proslavil, byl průlomovým modelem díky svému barevnému displeji, vestavěné klávesnici i možnosti připojení k televizoru. Škoda, že ho dneska nemám, mohl bych mít pár desítek tisíc korun.

Takže jste sám začal zkoušet programovat nebo něco tvořit?

Pamatuju si jedno léto, koupil jsem si časopis Chip, ve kterém bylo asi deset stránek o firmách ze Silicon Valley, jak vznikaly Apple, Hewlett Packard a Microsoft, byly to příběhy zakladatelů. Četl jsem to jedním dechem, v hlavě mi zůstala touha po neznámém, pionýrství v IT mě od té chvíle absolutně fascinovalo. Takže ano, zkoušel jsem pak programovat, zpočátku triviální věci.

Do Silicon Valley je ale od klukovských snů ještě setsakramentsky dlouhá cesta?

Měl jsem v sobě asi víc touhy než technického nadání. Strašně mě baví něco tvořit. A šel jsem za tím. Říkal jsem už v několika rozhovorech, že do Silicon Valley bych šel klidně i dělat uklízečku na záchodech jen proto, abych tam mohl na chodbě potkat Steva Jobse. Ale už na střední jsem věděl, že počítače, programování a prostě IT technologie chci dělat.

Po dokončení fakulty informatiky na Masarykově univerzitě v Brně jste nastoupil do českého Microsoftu. Jak se to studentovi z Veselé podaří?

Rok jsem strávil na stáži v rakouském Linci. Působil jsem tam jako softwarový vývojář, ohromně mě to tehdy nakoplo, že jsem se chtěl postavit na vlastní nohy. Do Microsoftu jsem se hlásil ještě coby student, byla to zajímavá letní stáž přímo v centrále firmy v Redmondu, ale oni tehdy pozici obsadili někým jiným. Nicméně už o mně věděli, takže mi pak česká pobočka Microsoftu nabídla juniorní pozici a já do toho hned skočil. Po třech letech přišla nabídka z Ameriky.

Pamatujete si ten moment?

Byl jsem za mořem na služební cestě, bavil jsem se tam se širším týmem, že kdyby se nějaká možnost objevila, rád tam zůstanu. Pak jsem absolvoval nějaké pohovory a nabídka opravdu přišla.

Asi jste neváhal…

Ani minutu. Sbalil jsem saky paky a letěl.

Jaké jste měl v prvních dnech a týdnech pocity? Naplnila se vaše očekávání?

Abych řekl pravdu, prožíval jsem určitou deziluzi. V českém Microsoftu to bylo zajímavější, atraktivnější, všichni jsme se znali, komunikovali spolu, byli jsme vlastně takový mini startup. V Americe byly stovky firemních budov, v každé tisíce lidí, obrovský kolos. Microsoft je velký moloch, v tom dobrém i špatném slova smyslu. Je tam hodně byznysových vertikál a nelze vše poznat do detailu.

Na jakých projektech jste u Microsoftu pracoval?

Na vývoji webových stránek technické podpory pro malé a střední země. Už to nebylo v mém případě jen programování, ale spíše projektový management.

Posléze jste přešel do Amazonu.

To mě nakoplo. Amazon se po krizi v roce 2008 začal neskutečně rozvíjet a růst. To byla velká jízda, začali pronikat do spousty odvětví, expandovali, rostli neskutečným tempem. Pracoval jsem na jednom projektu přímo s Andy Jassym, který před dvěma lety vystřídal Jeffa Bezose na pozici generálního ředitele. Potkával jsem se s ním každý měsíc a to byly opravdu velké lekce do budoucna.

Které jste potom zužitkoval v Netflixu?

Byl neskutečný zážitek s nimi pracovat. Když jsem do Netflixu přišel, teprve se rozjížděl. Ve vývoji tam bylo asi sedm stovek lidí, což je třeba srovnatelné s dnešním Kiwi.com. Ale Netflix prokázal obrovský tah na branku. Dokázali vyzobávat nejlepší lidi na trhu a natáhnout je k sobě. Měli fantastický produkt a super lidi, pro mě to byly moje „golden years”. Opravdu moc jsem si to užíval. Tam jsem se cítil jako Alenka v říši divů, nestačil jsem zírat, kam jsem se dostal. Ohromně to fungovalo, spouštěli jsme trhy po celém světě, dělali fakt velké věci. Začal se natáčet seriál House of Cards, náš tým měl na starosti dozorovat, jak to vlastně funguje, jestli se všechno správně streamuje. Minimálně ve světě streamingu jsme tvořili historii.

Vám ale angažmá u jednoho z hlavních hráčů v oblasti streamovaného obsahu s globální působností nestačilo.

Od dětství mě láká nepoznané a touha tvořit nové věci. A SpaceX, do které jsem nastoupil v roce 2014, byla v tomto směru absolutně nejdál. Oni opravdu tvořili a tvoří historii. Prolínají se tam špičkové strojařství a pokročilé softwarové koncepty s něčím nepoznaným, s něčím, s čím se každý den nesetkáte. To mě nabíjelo obrovskou energií.

Lidé ze SpaceX si vás vyhlédli sami?

Byli jsme tehdy na dovolené na Havaji. Ráno jsem vstal a jako každý jiný den kontroloval emaily. A v jednom z nich byla otázka, jestli chci jít pomoci SpaceX dostat člověka na Mars. Tak jsem napsal, že samozřejmě ano.

Elon Musk je proslulý náročností. Zvládal jste nároky na vás kladené?

Byla to vážně neskutečně těžká práce. Ale přesvědčení všech, že jde všechno, že se projekty mohou uskutečnit, že prostě rakety do vesmíru dostaneme, to všechny ve SpaceX posunovalo a motivovalo k obrovským výkonům. I mě.

Potkal jste se někdy s Elonem Muskem?

Ano, ale tváří v tvář jsme spolu nemluvili. Potkat ho nebyl až takový zázrak, protože on ve svých firmách normálně pracuje, v Tesle dokonce údajně přespával, aby pomohl rozjet produkci. Pro mě to byla ohromná motivace. Nejen pracovat pro Muska, ale pro firmu, která má vizi dostat lidstvo na Mars a dělat jakousi evoluci lidského druhu.

Jak vás poslouchám, tak jste měl ohromné štěstí, protože jste se do těchto byznysových gigantů dostal vždy v tu správnou chvíli jejich největšího rozvoje.

To určitě ano, načasování bylo neuvěřitelné. Prakticky ve všech případech jsem se k nim dostal v jejich klíčové trajektorii, kdy tyto firmy obrovsky rychle rostly. Měl jsem veliké štěstí. Když se ohlédnu zpátky, tak žasnu, že se mi to podařilo.

Mluvíte o velké náročnosti. Jak v reálu vypadá takový džob pro světové technologické giganty?

Je to především o tom, jak si člověk práci dokáže zorganizovat, jak dokáže svůj tým nastavit. Hodiny nikdo neřeší. Zakladatelé a majitelé si moc dobře uvědomují, že pokud chtějí postavit fungující firmu, která dokáže růst, nepotřebuje své lidi odvařit, aby mu za rok naprosto vyčerpaní odešli. Jde o to najít nějaký balanc mezi soukromím a prací. Oliver Dlouhý z Kiwi.com používá termín Work-Life Integration. Ale je fakt, že třeba ve SpaceX to bylo opravdu vyčerpávající.

O podobné profesní kariéře nepochybně sní řady schopných lidí. Jaké mají šance? Co byste jim doporučil nebo poradil?

Zaručený návod rozhodně neexistuje. Je to o přístupu, motivaci, pracovitosti. Já jsem každou pozici a každý projekt bral tak, že musím odvést maximum, abych pomohl plnit zadání zaměstnavatele a zároveň, abych se posunul i já sám. Člověk musí mít i štěstí.

Mají zakladatelé a majitelé těchto světových gigantů něco společného?

Ano, jednu zásadní a klíčovou věc. Všichni do jednoho jsou neskutečně kompetentní v tom, co dělají. Svým firmám rozumí ve všech detailech, tam i zpátky. Umí na sebe vzít risk budoucnosti celé firmy a dávají tomu opravdu hodně. Každý den, každou hodinu. Jsou v tomto pro své lidi opravdu inspirativní.

Myslel jsem, že spíše zmíníte jejich vizionářství.

Tak to samozřejmě platí beze zbytku. Ví přesně, kam chtějí svoji firmu dostat a dotáhnout. Amazon má ambici být největší firmou na světě zaměřenou na zákazníka, Netflix chce být největší entertainment firmou planety, SpaceX se reálně snaží dostat člověka na Mars, Oliver Dlouhý v Kiwi.com chce ovládnout svět cestování a Honza Bednář v ShipMonku úspěšně pracuje na tom, abychom se stali největší logistickou firmou pro náš segment na světě. Oni své vizi i sami sobě fakt věří. Je neuvěřitelně inspirativní, kolik tomu oni sami dávají. Někdy se člověk až téměř stydí, že do toho nedává stejně.

Oni to dělají, protože jsou to jejich firmy, kterém jim vydělávají…

Jasně, ale to asi není to úplně hlavní, co je žene dopředu. Motivací je asi pro všechny tyto typy lidí i větší poslání, chtějí po sobě něco zanechat. V podání těchto osobností to není jen čirý byznys a vydělávání peněz. Touha vydělat je samozřejmě dobrým motorem, ale myslím, že to má i přesahy. Ostatně, Musk je aktuálně nejbohatším člověkem na zemi. Takže jeho hnacím motorem jistě není být ještě víc nejbohatší (úsměv).

Vraťme se ze Silicon Valey a USA do Česka. Strávil jste tam řadu let a podle svých vyjádření v rozhovorech jste měl nabídku k návratu do Netflixu. Nikdy jste nelitoval, že jste tam ještě pár let nezůstal?

Nelitoval. V Americe jsme s rodinou prožili kus života, ne vždy to bylo tak snadné a růžové, jak si možná lidé mohou myslet, prožili jsme i obtížné chvíle. Ale každá taková mě osobně posunula dál. Ta cesta, kterou jsme si prošli, byla strašně zajímavá a atraktivní. Ale jsem rád, že jsme se vrátili, mohli jsme být blíže rodičům, kamarádům, děti mají jedno pevné místo na zemi, máme domov.

V Česku jste nejprve působil v Kiwi.com, pak jste přešel do projektu ShipMonk. Čím vás Oliver Dlouhý a Jan Bednář přesvědčili?

V Kiwi.com i nyní v ShipMonk jsem dostal neskutečnou příležitost, nesrovnatelnou s mým předchozím působením v pozici v podstatě běžného zaměstnance. V Kiwi.com jsem strávil krásné dva roky, poznal skvělé lidi a naučil se plno nových věcí. Jsem moc rád, že mi Oliver a Jozef Képesi před lety dali šanci. No a moje současné působení u ShipMonk beru jako velkou výzvu a zároveň jako obrovskou odpovědnost.

Udělal jste ve své kariéře nějaké profesní chyby, které měly fatální následky?

Fatální ne, nikdo neumřel, ale chyb jsem samozřejmě udělal hodně. Z některých jsem měl třeba dva, tři týdny žaludeční problémy. Ale naštěstí to nebyly chyby kardinální, byly to omyly, ze kterých se člověk poučí, zapamatuje si je a pak je neopakuje a díky tomu se posune dál.

Buďte prosím konkrétnější.

Zpočátku to byly chyby technického rázu, které lidem moc neřeknou, programátorské překlepy a podobně. Později v manažerských pozicích pak šlo typicky o chyby organizační nebo třeba lidského rázu. Vyberete špatného člověka nebo vymyslíte proces, který váš tým nepřijme úplně dobře.

Kdy vám bylo úplně nejhůře?

Asi v momentech osobního rázu. Když se měla narodit Anežka, ztratili lékaři na pět minut její tep a my jsme nevěděli, co bude. Samozřejmě se jako každý necítím dobře ve chvílích, kdy je váš blízký nemocný. V byznysu si pamatuju na moment ve SpaceX, kdy se řešilo, že jsme něco špatně nakonfigurovali a v konečném důsledku to mohlo zhatit start rakety. Myšlenka, že právě vaše chyba může narušit proces, kterým během sekund protékají desítky tisíc dolarů, není příjemná, bylo mi opravdu zle. Nakonec jsem až víceméně náhodně za nějaký čas zjistil, že to moje chyba nebyla.

Co považuje za svoji největší přednost?

Jsem docela hrdý na to, že zůstávám člověkem za každé situace. Kolikrát se mi stalo, že jsem raději zařadil zpátečku, než bych něco tlačil na sílu. Mockrát se mi to vyplatilo při stavbě týmů.

Dostáváte nějaké pracovní nabídky?

Jasně, poměrně pravidelně, stále se někdo ozývá. Já je většinou přeposílám dále, protože mám plno schopných přátel. Snažím se lidi a firmy propojovat a docela to funguje.

O žádné nabídce jste třeba v posledních dvou letech reálně nepřemýšlel, že byste ji přijal?

Jednou, dvakrát se objevila opravdu lákavá nabídka, někdo extrémně zajímavý. Takže se s nimi potkám, popovídáme si, seznámíme se. Ale od začátku mého působení u ShipMonku to nebylo nikdy o tom, že bych opravdu reálně zvažoval přechod.

Co vlastní byznys? Mít svoji firmu, to vás nikdy nelákalo?

Já jsem spokojený v roli profesionálního zaměstnance. Na vlastní byznys se člověk musí nadechnout, musí mít prostor, čas i peníze. Veškerou svoji energii dávám rodině a zaměstnavateli. Hodně mi to vyhovuje. Ale několik projektů jsem přece jen zkusil během těch let, vždycky ale víceméně při práci.

Povídejte.

Byly to menší startupy, například pro prodej moravských vín nebo jsme třeba rozjeli službu nalok.cz, což byl jakýsi adresář lokálních farmářů, farmářských produktů. Na tuto stránku chodilo hodně lidí, ale finančně to nijak velké peníze nedělalo. Možná jsme trochu předběhli dobu, dnes by to mělo asi větší šanci. Třetím mým projektem večerního a víkendového programování je dosud fungující Kancelář bez hranic. Jde o správu nemovitostí, lidé si mohou vlastně „na dálku“ koupit byt nebo nemovitost. Svůj podíl jsem v tomto projektu prodal, ale kolega se o to stará dál.

Kdybyste měl možnost vrátit čas, do kterého momentu své kariéry byste se chtěl vrátit a udělat něco jinak?

To je zajímavá otázka. Takových momentů nemám moc. Možná do doby, kdy jsem po škole koketoval s vlastním startupem? Nebo do Netflixu, abych tam zkušenosti využil ještě více? Vážně nevím. Já jsem za svoji cestu a životní zkušenosti vděčný. Asi moc nechci přemýšlet, co jsem mohl udělat jinak. Mě nemotivuje stání na místě, chci se pořád posunovat, pořád objevovat nové. A to se mi daří.

David Pavlík

• Narodil se 21. 11. 1980
• Vystudoval fakultu informatiky na Masarykově univerzitě v Brně.
• Začínal jako manažer pro technickou podporu v Microsoftu, poté si postupně prošel Amazonem, Netflixem nebo SpaceX.
• V roce 2018 se z USA vrátil do Brna a pomáhal v dalším růstu start-upu Kiwi.com.
• Nyní je technologickým ředitelem české logistické společnosti ShipMonk.
• S manželkou Michaelou (36 let) mají tři děti, Anežku (12), Elišku (9) a Josefa (5).
• Mezi jeho záliby patří rybaření, dříve chytal i na Dřevnici, trofejní kusy se mu daří lovit především na Floridě.
• S rodinou rád jezdí na kolech, chodí pěšky po Tatrách, v zimě často lyžuje. S manželkou Michaelou zbožňují objevování krásných koutů Evropy.
• Rád také vaří. Při práci pro SpaceX jednou na recepci české ambasády vařil svíčkovou s knedlíkem pro sto lidí.