​Cukrářka z Přílep dobývá Moravu svými 3D dorty

Pravidelná rubrika Magazínu PATRIOT o zručných řemeslnících hlásí novinku. Po kováři a šikovném nožíři z Napajedel představujeme premiérově ryze ženskou profesi.

Ale pozor. Radka Otavová z Přílep na Holešovsku není úplně tuctová cukrářka. Sladké rohlíčky, rakvičky, věnečky nebo indiánky si raději sama koupí než by je pekla.

Má jinou specializaci. Ti, kteří rádi nocují v knihovnách, by možná řekli, že disponuje unikátními „skills”. Jakými dovednostmi konkrétně? Peče a vyrábí 3D dorty.

Na zrodu jejího cukrářského byznysu měli zásluhu dva muži.

Prvním byl otec, který na oslavě narozenin při pohledu na dort v podobě vojenského tanku, kterým ho dcera obdarovala, s nostalgií zavzpomínal na léta strávená na vojně. Druhým a možná rozhodujícím jazýčkem na vahách byl její přítel Jan Körner. Cukrářku oba muži přesvědčili, že její 3D dorty mohou být úspěšné. Že má smysl je dělat profesionálně.

„Dalo by se říci, že jsem se tehdy hledala. Zkoušela jsem dělat obchod i jiné zaměstnání. Ale jsem vyučená cukrářka, občas jsem připravila nějaký dort známým. Teprve před deseti lety mě poprvé napadlo, že bych to mohla zkusit dělat jako profesi, V té době ještě tolik soukromých cukrářek jako nyní nebylo. Konkurence nebyla velká. Spíše se objednávalo v klasických kamenných cukrárnách,“ vzpomíná Radka Otavová.

Rozhodla zmíněný tank na oslavě tatínkových narozenin. Velký úspěch přiměl partnerskou dvojici k rozhodnutí zkusit péct profesionálně.

„Udělali jsme internetové stránky a do půl roku to už jelo ve velkém. Lidi každý druhý den volali nebo psali. Velkou roli hrálo samozřejmě doporučení. Spokojení zákazníci svým příbuzným a známým o Radce řekli,“ říká přítel cukrářky Jan Körner, který se od začátku chopil role pomocníka v podobě zajištění marketingu a propagace.

„Šíleně mě to bavilo. Nechtělo se mi pracovat v cukrárně a dělat úplně strojovou práci. Zájem lidí mě potěšil. Byla to pro nás ohromná motivace,“ dodává Radka Otavová.

Při vzpomínkách na byznysový model prvních týdnů a měsíců se oba partneři usmívají. Byl to tehdy v roce 2011 slušný „punk“. Jeden dort pekla cukrářka klidně i tři, čtyři dny. Když přišlo na placení, měla obavy si říct pět set korun. Dnes si již Radka více uvědomuje, že je potřeba nechat svoji práci adekvátně ohodnotit.

Začínala s klasickými „figurkovými“ dorty. Přibližně po třech letech začala víc přemýšlet, kam se posunout. Zákazníci reagovali v začátcích nadmíru pozitivně, což jistě souviselo s tím, že 3D dorty teprve přicházely do módy.

„Zjistila jsem, že nejvíc mě baví 3D dorty a zvířata. Dnes mi přijdou moje tehdejší dorty hodně amatérské. Takové, jaké jsem pekla v začátcích, už bych dnes lidem neprodala. Souvisí to s tím, že jsem perfekcionistka, úplně spokojená asi nebudu nikdy.“

Práci na 3D dortech lze podle ní s trochou nadsázky přirovnat k sochařině, kterou má moc ráda. Zručné a inspirativní sochaře obdivuje. „Když peču, napadají mě různá vylepšení, detaily, nové postupy. Myslím, že tak nějak podobně kreativně pracují i sochaři. Pro mě osobně je to opravdu individuální umělecká činnost,“ vysvětluje Radka Otavová.

Její pracovní kalendář se mnohdy plní i na týdny nebo měsíce dopředu. Před covidem věděla na čtvrt roku dopředu, kdy a komu bude jaký dort péct. Ve své domácí dílně trávila i čtyřiadvacetihodinové šichty, aby stihla slíbené. Mnohdy dokončovala dorty za cenu totálního fyzického vyčerpání nad ránem. Řadu zákazníků dokonce musela kvůli totálnímu zaneprázdnění odmítat.

Koronavirus samozřejmě úspěšnou cukrářku v rozletu mírně přibrzdil. Lidé nemohli pořádat rodinné oslavy, logicky proto nepotřebovali dorty. Situace se ale postupně vrací do normálu.

Inspiraci pro své výrobky bere Radka z různých zdrojů. „ Nemám ráda kopírování. I u obyčejných dortů se snažím uplatnit vlastní nápady a originalitu. Samozřejmě platí, že ve většině případů základní a výchozí téma navrhnou sami zákazníci podle preferencí či přání oslavence a obdarovaného. Dodají téma, popřípadě pošlou nějaký náhled. Dále si pak dort namyslím sama. Občas se inspiruju třeba Pinterestem, kde je hodně australské a americké tvorby, které se mi líbí,“ říká Otavová.

V zámoří nebo třeba právě v Austrálii je řada televizních pořadů, které moravskou cukrářku inspirují. Její kolegové v nich jsou nadmíru kreativní a originální. Byť tyto vzory vnímá Radka Otavová s jednou velkou výhradou.

„Cukráři v těchto zemích hojně pracují s kovovými konstrukcemi, což se mi tolik nelíbí. Jsem zastáncem toho, aby byl dort celý jedlý. Občas to není jednoduché, ale já to mám raději. I když třeba u sloního chobotu nebo uší je to samozřejmě složitá práce navíc. Nejedlé předměty, jako třeba špejle či párátka se snažím používat opravdu v jen těch nejnutnějších případech.“

Krizových situací za deset let „u trouby“ zatím moc neprožila. Zatím nikdy ji nenapadlo, že by pečení dortů opustila a zkusila něco jiného. Motivaci má i díky pochvalným zmínkám zákazníků. Ty nejtěžší chvíle se týkaly spíše vyčerpání. „Neumím říct ne. Jedu pak nonstop a to je pak hodně náročné. Chuťově jsou zákazníci většinou naprosto spokojení. Uznávám klasické české recepty, používám je raději než nějakou moderní gastronomii. Například kombinaci sladkých a slaných chutí vůbec nemusím.“

Také „vizuál“ dortů Radky Otavové má u zákazníků úspěch. Ostatně, v případě zvířat nebo pohádkových postaviček jsou předlohy zcela jasné. A ano, kapr v jejím podání opravdu vypadá jako kapr, slůně je jako opravdové a drak je k nerozeznání od předlohy z filmového hitu Jak vycvičit draka.

Na jednu výtku si ale cukrářka vzpomíná. To se stalo v případě, kdy se nechala přesvědčit a pustila se do dortu inspirovaného dětským animákem, který od začátku dělat nechtěla. Paní měla při předávání dortu pocit, že postavička se předloze moc nepodobá a připomíná spíš ježibabu. „Jako bych to tehdy podvědomě cítila, že to nemusí úplně klapnout. Od té doby už se nenechám tlačit do zakázek, o kterých nejsem přesvědčená, že dopadnou dobře.“

Ani po letech nemá Radka Otavová pocit, že umí všechno. Stovky upečených dortů její sebevědomí rozhodně zvýšily, nicméně coby sebekritický perfekcionista nepochybuje, že se má stále kam posouvat. Jedním z takových cílů jsou pro ni opravdu velké dorty. Klidně pro sto padesát lidí. Zatím největším dortem, který pekla, byla imitace kamen, kterou nechali pro svého šéfa udělat zaměstnanci jedné kamnářské firmy. To byl dort pro zhruba dvě stovky lidí.

Asi úplně nejvíce má cukrářka ve své paměti příběh narozeninového dortu v podobě slona. „S tím se pojí zajímavá story. Oslavenec má ke slonům blízký vztah. Když byl s rodinou v jedné z asijských zemí na dovolené, tak podobně jako stovky a tisíce turistů koupili standardní komerční projížďku na slonech. Oni ale takové využívání slonů vnímají jako jejich týrání, takže tu koupenou hodinu na slony nesedli, prostě jim jen čas věnovali k odpočinku. O rok později při další návštěvě pána ten slon poznal. Jen pro pořádek – dort se povedl a vážil čtyřicet kilogramů,“ líčí Radka Otavová.

Nejen pro ni, ale také pro spoustu zákazníků přinášejí atraktivní dorty dva problémy. Tím prvním je doprava. „U náročnějších dortů na přepravu se snažím dort přivézt sama. Nezřídka jedeme dlouho před oslavou, abych ho třeba mohla dozdobit na místě. U některých 3D dortů je dokončení nebo kompletace v místě oslavy nutnost, bylo by prakticky nemožné, aby hotové dílo přečkalo přesun po silnici bez úhony. Když někam jedeme, dokonce si i sami zjišťujeme, jak kvalitní je cesta až do domu zákazníka,“ říká manažer cukrářského byznysu z Přílep Jan Körner.

Druhý problém je možná ještě závažnější než doprava. Týká se rozkrojení dortu. To má na starosti zpravidla oslavenec. A to je mnohdy potíž.

Říznout do imitace milovaného zvířete? Milované pohádkové postavy? Domácího mazlíčka? Hrdiny z večerníčků? Kdepak, to není žádná legrace. Stává se pravidelně, že místo oslavence to musí udělat někdo jiný. Na dětských oslavách občas dokonce zůstává dort nerozkrojený. „Tehdy do toho slona vůbec nechtěli říznout. Stejné to bylo i v případě, když jsem dělala pro rodinu dort podle milovaného německého ovčáka. Rozříznout jsem ho musela já. Když dělám 3D dort pro děti, tak rodiče upozorňuji, že by říznutí do realistické podoby mazlíčka mohlo být pro děti traumatizující,“ dodává Radka Otavová.

Seznamy všech 3D dortů, které za poslední roky udělala, si nevede. Ale byly jich desítky, ne-li stovky. Aktuálně 3D dorty výrazně převažují nad klasickými „nakedy“ nebo-li „naháči“.

Ze zvířecí nebo pohádkové říše už moc předloh nezbývá. V krabici už k oslavencům zamířili psi, medvědi, sloni, ryby, beran, obojživelníci, králíci, kočky. Z pohádek všechny možné postavy, Mickey Mousem počínaje, Patem a Matem konče. Pro firemní klientelu pak třeba udělali v Přílepech dort ve formě splachovadla. Rozhodně originální pak bylo sladké modelování páteře s pánví, kterou k narozeninám dostal od svých přátel fyzioterapeut.

„Bohužel se občas nevyvaruju opakování. Prostě přání zákazníka je rozhodující. Ale mě nejvíc baví kreativní vymýšlení nových návrhů. Když se něco opakuje příliš, tak už mi to připomíná strojovou práci. Vždy lidem připomínám, že to nemusí být nutně stejné a vítám nějaké změny a nápady.“

Pečení je pro ni zdrojem příjmů, ale nikoliv prostředkem ke zbohatnutí a primární motivací. To ostatně nade vší pochybnost potvrzuje i fakt, že striktně vylučuje možné rozšíření výroby a třeba přijetí pomocníků, díky kterým by dortů mohla poslat mezi oslavence více.

„Peču sama a chci to tak udržet. Nejlevnější moje dorty nejsou. Ale je za nimi ukryta spousta práce, kvalitních surovin a moře času. Mám svoje vlastní nápady a chci spoléhat pouze na svoji odpovědnost. Samozřejmě vím, že kdybych vzala jednu, dvě pomocnice, mohla bych vydělávat mnohem více peněz. Ale pro mě je důležitější, že coby sólo hráčka můžu být kreativnější a svým klientům garantuji sama za sebe kvalitní vizuál i dobrou chuť dortů,” uzavírá Radka Otavová.