Sokolník rektorem. Zlínské univerzitě šéfuje Milan Adámek

Ráznými kroky kráčí k výtahu. Míjí chodbu s ochozy, které zdánlivě připomínají klasický pavlačák. Je vidět, že je v kondici. Přikládá prst na tlačítko přivolání. Mimo provoz. „Nedivte se. Tahle budova má osmnáct let. Není v havarijním stavu, ale pokud se do ní neinvestuje, je to poznat. Nedávno jsme vyměnili část oken a podlahy na balkonech včetně fasády. Každý rok něco,“ vysvětluje Milan Adámek.

Na Fakultě aplikované informatiky je jako doma. Před osmnácti lety stál u jejího zrodu. Osm let byl tady děkanem, čtyři roky ředitelem ústavu, čtyři roky proděkanem. Profesor s tituly z experimentální fyziky a informatiky má před sebou aktuálně další výzvu. Čtyři roky v čele jedné z nejmladších univerzit v Česku.

„Původně jsem chtěl být lesák, fyzika byla spíš alternativa. Do přírody mě to táhne pořád. Tam dobíjím baterky,“ přiznává Milan Adámek.

Nejčastěji ho potkáte v lesích u Holešova, kousek za domem, kde s rodinou bydlí. Potmě běhá se psem. Kromě loveckých psů má však ještě jednu vášeň. A tu mi chce ukázat. Zamíří k autu, kde na něj čeká jedenáctiletá sokolí dáma Natálka. Už se těší, až si uloví něco dobrého k snědku.

Jak dlouho vydrží čekat sokol v autě?

Až dvanáct hodin. Má na hlavě čepičku. Běžně ji tak dlouho nenechávám, ale jednou do týdne ji vezmu s sebou do práce. Počká na mě v autě a pak spolu jedeme na letiště do Holešova, kde ji pustím na volno. Létá na drona a většinou trvá dvacet minut, než si něco chytí ve vzduchu.

Netradiční záliba. Odkdy trénujete sokoly?

Je to můj koníček od dětství. Prvního sokola jsem si koupil v roce 2010, dnes jich mám doma dvanáct. Teď létám dva sokoly stěhovavé, to je pro mě úlet. Se psem nebo se sokolem musíte jít ven, i když je škaredě nebo prší.

Výcvik sokolů je prý vrcholem umění. Co máte za sebou jako vědec?

Jedním z větších výstupů, který jsme na fakultě dokončili v roce 2020, je projekt třídění lesních sazenic pro největší lesní školku v ČR. Jak nastalo sucho a kalamita v lesích, výrazně se zvýšila poptávka po lesních sazenicích, které musí splňovat českou státní normu. Mít určitou šířku stonku, výšku, nesmí mezi nimi být dvojáky. Když třídili v lesní školce sazenice ručně, produkovali jich čtyři miliony za rok. Díky nám se dostali na kapacitu 40 milionů sazenic za rok.

Jak se vám to podařilo?

Jako fakulta jsme přispěli principem třídění kamerovým systémem a rozhodovacími algoritmy. Třídící linka během sedmi desetin sekundy sazenici nasnímá a rozhodne, zda ji zařadit do skupiny A, B nebo C na sešrotování na hnojivo. Už je to zapatentováno. Majitel lesní školky je takový nový český Baťa. Kromě Cetkovic má filiálku v Mariánských lázních, v Rakousku a dokonce v Argentině. Doufám, že i tam bude patent aplikovaný. Autorem projektu je profesor Vladimír Vašek, já, pánové Petr Chalupa a Jakub Novák.

Na výzkum už teď moc času mít nebudete. Nemrzí vás to?

Nepředpokládám, že odejdu z fakulty. Je mi ale jasné, že času znatelně ubyde.

Po pětadvaceti letech na univerzitě jste se rozhodl kandidovat na rektora. Proč?

První silné úvahy byly v roce 2018, ale to jsem si říkal, že ještě není ten správný čas. Člověk, který kandiduje na takovou pozici, by měl být podle mě věkově vyzrálejší.

Před čtyřmi lety vám bylo jednapadesát. Netroufal jste si?

Ne. Druhý důvod byl, že jsem měl v té době na fakultě řadu rozjetých projektů. Byl jsem čerstvě zvolen děkanem a nepovažoval jsem za vhodné odejít.

Měl jste jediného protivníka. Dosavadního rektora UTB Vladimíra Sedlaříka, kterého jste v tajné volbě porazil o dvacet hlasů. Čím si to vykládáte?

Nedovedu to komentovat. Nečekal jsem takový výsledek.

Překvapil vás?

Byl jsem až dojatý, to řeknu otevřeně.

Co na to vaše manželka?

Když jsem s ní diskutoval, jestli do toho jít, nebo ne, nakonec kývla. Byla si vědoma toho, že to bude časově náročné. Ale to bylo i v roli děkana. Můj den vypadá tak, že ráno vstanu, jedu do práce, do čtyř nebo do půl páté trávím čas na fakultě, pokud zrovna nejsem na cestách, a večer od sedmi do půl druhé sedím u počítače.

Teď budete muset jezdit ještě dřív. Z Jižních Svahů se stěhujete na rektorát. Jak velká změna to pro vás je?

Velká. Na Fakultě aplikované informatiky jsem od roku 2004, to znamená osmnáct let. Velká změna pro mě bude i dojíždění přes město.

Čtyřleté funkční období vám začíná 15. prosince. Co máte v plánu udělat ze všeho nejdřív?

Budu se zabývat jednotlivými odděleními, kde bych se rád setkal se všemi vedoucími. Proberu strukturu rektorátu, jeho náplň a vizi. V akademickém senátu nechám jmenovat nové prorektory. A jak začnou fungovat, chtěl bych aspoň ze začátku chodit na pracovní porady, abych nasál atmosféru a zjistil, jaké řeší problémy.

Zmínil jste personální změny. Budou velké?

Žádné čistky neplánuji. Že bych nastoupil a někoho vyhazoval, to nemám v povaze. Zatím mám jen v plánu volbu pěti nových prorektorů. Jde o lidi, které dlouhá léta znám, v některých případech jsem dal na doporučení. Jmenovat je budu zřejmě až v lednu. V prosinci přechází univerzita do vánočního režimu. Fakulty se zavřou, aby se trošku ušetřilo.

Dojde ke změně kvestora?

Pan kvestor (Alexander Černý, pozn. red.) odvedl obrovskou práci při rozvoji univerzity, ale už má svůj věk. Tuto otázku s ním budu probírat.

PLÁNY A VIZE

Máte rád výzvy? Řídit univerzitu následující čtyři roky zřejmě bude velký adrenalin. Jak se s tím hodláte poprat?

V některých okamžicích to možná bude adrenalin, ale pro mě to bude určitě životní zkušenost. Počítal jsem s tím, že nebude jednoduché řídit tak velký kolos. Na druhou stranu, osm let jsem řídil Fakultu aplikované informatiky, předtím jsem řídil ústav, takže postupně směřuju k těm větším celkům.

Kde bude muset univerzita šetřit? Je vůbec na náročné období připravena?

Myslím, že se bude muset udělat celá řada ekonomických opatření. Bude se muset šetřit na energiích. Rektorát i fakulty budou také hledat rezervy. Je otázka, zda se vyplatí diskutovat o fotovoltaice, tématu zelené střechy a tepelných čerpadlech. Je potřeba zvážit, zda to bude pro univerzitu ekonomicky zajímavé.

Příjem od státu zřejmě výrazně vyšší nebude. Jaké má univerzita možnosti získat peníze zvenčí?

Stále máme možnost získávat dotace. Existuje prostor pro spolupráci s firmami a společné podnikání – např. smluvní výzkum. I fakulty, které jsou v začátcích výzkumu, se mohou snažit získávat prostředky navíc.

„Chtěl bych, aby univerzita měla deset tisíc studentů, kteří by byli uplatnitelní v praxi a také na zahraničním trhu,“ zmínil jste v oficiálním prohlášení. Buďme konkrétní. Jak toho chcete dosáhnout?

Studenti technicky zaměřených fakult mají obecně dlouhodobě lepší uplatnitelnost na trhu práce. Jsou ale fakulty, kde je uplatnitelnost horší. Tam je třeba se zamyslet nad tím, zda stávající studijní programy v takovém směru udržovat nebo ještě rozšiřovat.

Co navrhujete?

Jedna z cest je zavádění studijních programů ne akademicky, ale profesně zaměřených. Na Fakultě aplikované informatiky zvažujeme zavedení oboru Učitelství informatiky, které je na základních a středních školách hodně žádané. Velký prostor je i na Fakultě humanitních studií, kde se hodně diskutuje o tom, že by se otevřely nové studijní programy Záchranář a Radiolog. Fakulta se na to však musí personálně připravit.

Jak si na tom UTB stojí co do počtu odborníků?

Problém je, že řada akademických pracovníků jsou absolventi UTB. Bylo by velmi dobré, kdybychom zaměstnávali absolventy i jiných vysokých škol z ČR, kteří přinesou trochu jiný úhel pohledu.

Čím je nalákat?

Pokud působí jako absolventi v Praze ve firmě, tak je asi nenalákáme. Je to spíš dáno tím, jestli se například místní chtějí vrátit do Zlína, zapustit zde kořeny. Další variantou je získat pracovníky ze zahraničí. Máme na fakultě nějaké Mexičany, kteří jsou u nás na hlavní pracovní poměr, a věřím, že i jiné fakulty touto cestou půjdou. Samozřejmě je to otázka financí.

Co dělá univerzita pro to, aby si udržela vlastní lidi?

Není to jednoduché. Lidé na univerzitě začínají za nepříliš velkou mzdu podle mzdového tarifu. Nastupující člověk navíc není schopen hned publikovat a získávat projekty. Můžete mu dát osobní ohodnocení, ale bylo by to nefér vůči těm, co dlouhá léta pracují. Na fakultě máme alespoň motivační systém, abychom mladé udrželi. Protože když nastoupí do firmy, mají mzdu dvojnásobnou až trojnásobnou a nemusí nijak růst. Ale to je asi o tom, co člověk v životě chce. Je třeba řada lidí, kteří chtějí být programátory, ale pak zjistí, že to není to pravé ořechové.

Znáte takové případy?

Znám řadu případů, kdy má programátor 35 nebo 40 let, je úplně vyhořelý a jde radši dělat maséra. Vidina zisku je jedna věc, ale někdy se ten nápor nedá dlouho vydržet. Řada lidí si zvolí pokojnější cestu a jde možná cestou akademické svobody. A ta by podle mě měla na univerzitě pořád být.

Univerzity chrlí tisíce absolventů ročně. Má to nějaký význam pro společnost?

Člověk se nad tím zamýšlel už mockrát. Ale řeknu vám to takto: když jsem rekonstruoval rodinný dům, dveře mi instaloval inženýr, který má firmu, dva zaměstnance a je absolventem Mendelovy univerzity. Mít širokou vrstvu vzdělanců je podle mého názoru dobře. I když člověk nepracuje na pozici, kterou vystudoval, tak mu to rozhled dá.

STUDIUM A INVESTICE

Která z fakult dělá podle vás Zlínu nejlepší reklamu?

To je těžké říct, nerad bych některou urazil. Myslím, že velmi známá je Fakulta multimediálních komunikací, která dělá dobrou reklamu na úrovni republiky. Je to vidět i na zájmu o studium. Nedávno vyšlo hodnocení ekonomických škol, kde se velmi dobře umístila Fakulta managementu a ekonomiky. A známá je i Fakulta technologická, která je více než padesát let na trhu. Ta je teď velmi silná hlavně v oblasti potravinářské. Fakulta aplikované informatiky je na tom také dobře.

Co zbývající fakulty?

Fakulta humanitních studií a Fakulta logistiky a krizového řízení jsou na trhu nejmladší. FLKŘ se podařilo získat magisterský stupeň studia, nemá však zatím doktorský ani habilitační stupeň a profesorské řízení. To je běh na dlouhou trať. Tam vidím rezervy největší. Je potřeba posílit fakultu personálně, protože je budována historicky možná i z lidí, kteří pracovali spíš v oblasti armády a nejsou zaměřeni publikačně.

Kdybyste si měl vybrat jediný obor na univerzitě, který by to byl?

Robotické systémy. Po absolventech, kteří ovládají robotiku a mechatroniku, je obrovská poptávka. Navíc je to obor velmi zajímavý. A druhý, který bych si vybral, by bylo výrobní inženýrství, strojírenství. Ale je to pouze můj úhel pohledu, jsem technicky zaměřený.

Co se univerzitě zatím nedaří?

Nedaří se nám přilákat studenty ze Zlína. Hodně lidí z regionu odchází do Brna, do Olomouce, do Prahy. Celkem tomu rozumím. Chtějí vysokoškolský život spojený s životem na kolejích v jiném městě, ve velkoměstě. Jenže často tam pak zůstávají a nechtějí se vracet zpátky. Podobný problém řeší Ostrava, která se jako aglomerace postupně vylidňuje.

Je tedy váš cíl udržet počet deset tisíc studentů reálný?

Myslím, že ano. Daří se nám naštěstí přilákat studenty ze Slovenska, kam jezdíme na propagační návštěvy, na veletrhy studia. Chodí k nám také studenti z Čech, ale ne v tak velké míře. Co chybí univerzitě, aby přilákala další nové studenty, je i sportovní zázemí.

Stavba univerzitního sportoviště je v plánu dlouhodobě. Jak to s ní aktuálně vypadá?

Projektová dokumentace je hotová a jakmile se naskytne vhodná výzva z ministerstva školství, tak do ní půjdeme. Doufám, že se to povede. Jedna z verzí je postavit sportoviště přímo v areálu Jižních Svahů vedle vědeckotechnického parku. Uvidíme, jaká bude ekonomická situace.

Druhou velkou investicí, a to přímo v centru Zlína, má být stavba fakulty technologické. Jak je univerzita s přípravami daleko?

Stará budova už je odpojena od jakýchkoliv zdrojů a do jara bude zbourána. Aktuálně se řeší detaily v projektové dokumentaci a někdy v letech 2025 až 2026 by měla být postavena nová budova. Velký problém je zdražování všeho. Cena se může zvednout až o čtyřicet procent oproti původně plánované. Je velké téma, jak stavbu dofinancovat. Ideální by bylo získat ještě další projektové finance.

Kde vidíte UTB za pět, za deset let?

Jako univerzitu, která zastává na trhu výraznější podíl ve vzdělávání. Aktuálně zaujímá podíl 3,16 procenta, kdyby byl o něco vyšší, bylo by to dobré. Viděl bych ji jako úspěšnou univerzitu, která spolupracuje s firmami. Příkladem může být otrokovická firma Prozax, s níž aktuálně řešíme robotizaci linky na velké pneumatiky. Projekt, který se podařilo dotáhnout až do Indie. Už mají zájem o naše absolventy. To je trend, který by měl napříč fakultami nastat.

MILAN ADÁMEK

Narozen 1967 v Přílepích, žije v Holešově. Ženatý, má jednoho syna, který studuje Fakultu logistiky a krizového řízení UTB.

Absolvent Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, dokončil magisterské studium v oboru experimentální fyzika, později tříletý obor zaměřený na informatiku.

Rok učil na základní škole, tři roky na Gymnáziu v Holešově, od roku 1997 působí na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.

Začínal na Fakultě technologické, kde učil elektrotechniku a technické prostředky automatizace, v roce 2002 udělal doktorát na téma Měření malých průtoků plynů a v roce 2008 habilitoval. V letošním roce má za sebou profesorské řízení.

Podílel se na zprovoznění a chodu Vědecko-technického parku ICT, který je v provozu deset let, také na budování Regionálního výzkumného centra CEBIA-Tech.