Majitel shořelé chaty Tesák chystá její stavbu. Na obnovu přispívají dárci z celé republiky

On sám síly na obnovu chaty nemá. Ale jeho syn Miroslav rozhodně ano. Má i chuť. Věří, že základy budoucí nové chaty se podaří vybudovat už v letošním roce.

Požár v únoru 2022 zlikvidoval prakticky všechno. Na spáleništi zůstala jediná konkrétní připomínka původní podoby. Mramorová deska s nápisem „chata Tesák“ a informací o nadmořské výšce, která visela před chatou na dřevěném sloupku. Desku Miroslav Nakládal mladší pečlivě opatruje. Je přesvědčený, že ji brzy vrátí na její původní místo. Na věrnou kopii dřevěného sloupu, po kterém často lezl coby čtyřletý capart.

„Moje úplně první vzpomínky na Tesák si ani přesně neumím vybavit. Já jsem za taťkou na chatu chodil od čtyř let. Ale určitě byly spojené s lyžováním nebo jak jsem chodil prosit do kuchyně o smažák. Jakmile jsem byl starší, pomáhal jsem v kuchyni, s úklidem, prostě co bylo potřeba. Už ve čtrnácti jsem prodával ve stánku na zahrádce. Tajně jsem si tam zařídil točené pivo a úplně se to chytlo,“ vzpomíná Miroslav Nakládal mladší.

Přestože první týdny po požáry byly pro celou rodinu emočně i fyzicky extrémně náročné, Miroslav Nakládal už krátce po odjezdu hasičů věděl, že udělá maximum, aby chata Tesák znovu přivítala turisty a poutníky.

„Solidarita byla velká, za první dva týdny vyhlášené sbírky na stavbu nové chaty se vybral téměř milion korun. Bylo vidět, že nezapomenutelné vzpomínky z Tesáku mají desítky tisíc lidí z Česka. Chata Tesák měla silný genius loci. Patřila mezi místa, u kterých se lidé tajně modlí, aby zůstala, jaká jsou. Aby se neměnila. Na polévku, čaj s rumem, grog, smažák, kuře s rýží, plněné papriky tu pravidelně chodily zástupy od nepaměti. Turisté, lyžaři, táborníci, věřící poutníci cestou k Hostýnu, motorkáři, zastavily se i rodinky jen projíždějící kolem. Tisíce lidí se na svahu příznačně nazvaném Cvičák v blízkosti chaty učily lyžovat,“ říká Miroslav Nakládal.

I kvůli dárcům plánuje Miroslav Nakládal, že nová chata ve všech aspektech naváže na tradici té původní. Ostatně, ohromně silný moment prožil i autor tohoto textu krátce po požáru přímo na Tesáku. Během rozhovoru s oběma Nakládalovými se ozvalo nesmělé zaklepání na dveře. Přišli manželé Pokorní, jejich sousedé a přátelé. Oběma mužům podali ruku, popřáli hodně sil, na stůl položili bez jakýchkoliv okolků bílou obálku. „To máte od nás na novou chatu,“ popřáli, po krátkém rozhovoru se rozloučili a odešli.

„Kvůli takovým dobrým lidem nemůžeme udělat na hřebenu nějakou moderní chatu s wellnessem. To ani náhodou, nic takového, zcela tuto možnost vylučuju. Dřevěné obložení, sloupy uvnitř, stoly, židle a samozřejmě i ty vlaječky, to všechno tady bude znovu. Přes to nejede vlak. Lidé by nám neodpustili, kdyby to bylo jinak. Připravujeme projekt tak, aby se mohlo začít už letos. Budova bude delší, počítáme jen s menšími úpravami interiéru. Restaurace zůstane v původní podobě, jen bar bude vpravo místo vlevo. S projektantem teď ladíme detaily. Samozřejmě musí být nová chata funkční, musí odpovídat požadavkům současné doby. Odpady, vytápění, protipožární opatření, prostě všechno. Ale vizuálně bude stejná. Musí to tak být. Věřím, že se nám to může podařit,“ dodává Miroslav Nakládal.

Rodina se semkla. Nevzdala. Rozhodnutí postavit chatu od základu novou padlo už několik dnů poté, co spáleniště opustili poslední hasiči. Víru v lepší zítřky Nakládalovým dodala také obrovská vlna solidarity od lidí z blízkého okolí a vlastně všech částí republiky.

Miroslav Nakládal samozřejmě počítá s tím, že do chaty se vrátí její kolorit v podobě tisíce vlaječek z celého světa. Přestože unikátní sbírka shořela, už teď je k dispozici bohatší nová sbírka. Už krátce po požáru ji začali organizovat nadšenci a turisté z Přerova. Hlavní organizátor Josef Vojáček dal dohromady pět tisíc vlaječek, další dva a půl tisíce už mají Nakládalovi.

Stejně jako v původní chatě budou vlaječky umístěny přímo v prostorách nové turistické chaty. „Dáme je, kam to jen půjde. Bez nich by to nebylo ono,“ poznamenal Miroslav Nakládal mladší.

Aktuálně vítá hosty v sousední budově v chatě Klubu českých turistů. „Věřím, že se nám náš rodinný sen podaří dotáhnout do konce. Přál bych si to nejen kvůli sobě, ale hlavně kvůli otci, který tady strávil téměř celý profesní život. Hosty vítal desítky let každý den včetně svátků, sobot a nedělí. Z 365 dnů v roce vynechával jediný. Štědrý den patřil samozřejmě rodině. Tesák byl, je a bude srdcová záležitost naší rodiny. Oheň nám všechno vzal a zničil. Musíme to dokázat,“ uzavřel Miroslav Nakládal.

Chata Tesák

Příběh legendy Hostýnských vrchů začal ve třicátých letech minulého století, kdy ji dělníci postavili u zbrusu nové spojnice Hané a Valašska.

Horská sedla, která byla do té doby přístupná jen pěším, se tak otevřela dalším návštěvníkům.

Bylo logické, že se v krátké době u silnice objevila restaurace, která krmila hladové žaludky a žíznivé krky nejen řidičů, ale i prvních lyžařů, běžkařů a turistů.

Miroslav Nakládal starší pracoval na Tesáku coby kuchař od sedmdesátých let. Chata tehdy patřila pod RAJ (národní podnik Restaurace a jídelny, pozn. redakce). Po převratu si vzal chatu do pronájmu, na začátku devadesátých let ji pak společně s dalším partnerem odkoupili.

Obrovský boom nových návštěvníků hřebene Hostýnských vrchů přišel krátce poté, co nedaleko vyrostla nová rozhledna Kelčský Javorník. Ta přitáhla do regionu tisíce nových turistů, z nichž řada nevynechala ani chatu Tesák.

Kombinace ohně, větru, starého dřeva v chatě a nedávno natřených podlah i oken se ukázala být pro chatu Tesák, postavenou v roce 1934, smrtící na konci února 2022, kdy chata shořela.