Jiří Foltýn sbírá autogramy osobností. Má jich už pět a půl tisíce

Mimořádnou sbírkou více než pěti a půl tisíce autogramů králů, knížat, princezen, prezidentů, premiérů, sportovců, kosmonautů, cestovatelů, vědců a také v jiných oblastech významných osobností, se může pyšnit sedmdesátiletý Hradišťan Jiří Foltýn.

Svoji expozici má tento skromný sběratel podpisů výjimečných lidí uloženou ve svém bytě v osmi desítkách šanonů, přehledně naskládaných v prostoru na čtyřech metrech čtverečních.

Tomuto svému koníčku se věnuje už jednašedesát let a mezi nejstarší autogramy v jeho sbírce patří ty ze začátku minulého století. Co se však zaměření týče, převažují mezi jeho sběratelskými klenoty podpisy od sportovních veličin, olympioniků a legend.

První autogram do deníčku mu v jeho devíti letech poskytl lidový vyprávěč Vašek Mlýnek z horňáckého Kuželova. „Velice dobře si na to vzpomínám. Jeli jsme tehdy vlakem se školou do Strážnice na dětský program, který předcházel hlavnímu programu tamního folklorního festivalu. Vašek Mlýnek měl v areálu strážnického zámku své vypravěčské pásmo. Už tehdy byl populární osobností, tak jsem si počkal až skončí, a poté jsem si ho nechal podepsat,“ vzpomíná Jiří Foltýn.

Honbě za autogramy se přitom začal věnovat proto, že chtěl mít památku a vzpomínku na osobnosti, se kterými se potkal. Tak jako jiní sbírali známky, další nálepky, nebo třeba fotografie, on se rozhodl „lovit“ podpisy známých a slavných person.

Do kategorie svých začátečnických úlovků řadí soubor podpisů fotbalové reprezentace z roku 1965. „Tehdy jsem chodil do deváté třídy a v Uherském Hradišti zrovna hrálo zápas národní reprezentační fotbalové mužstvo v rámci svého soustředění v Luhačovicích. Vencel, Lála, Popluhár, trenér Marko, Hrdlička, Smolík, celý ten kádr se utkal proti výběru našeho okresu. Využil jsem jejich večeře ve sportovní hale a při té příležitosti se mi všichni podepsali do deníčku. Šlo o mé první nakouknutí mezi sportovní osobnosti,“ líčí Jiří Foltýn jeden ze svých velkých chlapeckých zážitků.

Kde se něco šustlo, tam musel být

Další podpisy ve svém mladickém věku získával v tehdejším Gottwaldově na hokeji, kam častokrát zavítal. Jeho nejvýraznější vzpomínka z toho období patří Václavu Nedomanskému.

Maminka Jiřího Foltýna pracovala na telefonní ústředně v hradišťské nemocnici v roce 1967, kdy tam byla hospitalizovaná také maminka hokejisty Nedomanského a její syn ji tam jezdil navštěvovat, o čemž proto Jiří Foltýn věděl. „Jednou, když hrál Nedomanského Slovan Bratislava ve Zlíně, jsem se osmělil a přišel si po zápase pro jeho podpis s tím, že jsem mu řekl, že jsem z Hradiště, kde on má hospitalizovanou maminku. Jakmile to Nedomanský uslyšel, nabídl mi svezení v autobusu Slovanu Bratislava do Uherského Hradiště. A tak jsem tehdy já fanoušek cestoval z hokeje ve Zlíně domů s takovými velikány, jakými byli Nedomanský, Golonka nebo legendární brankář Dzurilla,“ pokyvuje Jiří Foltýn hlavou.

Za další z mimořádně cenných autogramových skalpů považuje ten od držitele Zlatého míče pro nejlepšího evropského fotbalistu roku 1962 Josefa Masopusta.

„Byl to můj premiérový korespondenční požadavek, prosba o podpis, kterou jsem zaslal dopisem. Josef Masopust byl férový člověk, který každému odepsal. I mě tehdy přišla z Dukly Praha fotka s jeho podpisem. Takové byly moje sběratelské začátky. Prostě, kde se něco šustlo, tam jsem musel být i já,“ poznamenává Jiří Foltýn.

Jeho koníček jej v 80. letech minulého století přivedl až do Klubu sběratelů autogramů. To už si autogramy pečlivě archivoval do přesně stanoveného mustru, kdy formátu A4 musí dominovat podpis dotyčného s jeho fotkou, popiskou, datem narození a oborem či odvětvím kde působí. Podpisy získává osobním kontaktem, korespondenční cestou na požádání, nebo výměnou od jiných sběratelů. „Doposud jsem jich shromáždil asi od pěti a půl tisíce osobností a některé z nich mám podepsané i několikrát,“ vysvětluje sběratel.

Podepsal se mu i španělský král

Nutno podotknout, že jeho sbírka je nejenom pestrá, ale překypuje skutečně výjimečností osobností, které z Foltýnova souboru činí skutečnou vzácnost. Mezi jeho nashromážděnými podpisy jsou například ty od španělského krále Juana Carlose I. i jeho ženy Sofie, nebo monackého knížete Rainiera III., jeho syna Alberta a dcer Karolíny i Stefanie.

Podařilo se mu získat podpisy všech slovenských prezidentů. Ivana Gašparoviče potkal a o podpis jej požádal na Velké Javořině při setkání Čechů a Slováků v roce 2007. „Podpisy československých i českých prezidentů vlastním také všechny. I Háchův mám. Masarykův podpis na pohlednici jsem získal od jednoho sběratele z Prahy,“ přiznává Jiří Foltýn a pokračuje ve svém téměř nekonečném výčtu historicky významných, ale také zajímavých lidí, mezi nimiž mu nechybí podpis Otto von Habsburga, nejstaršího syna císaře Karla I., do zániku rakousko-uherské monarchie korunního prince a později také europoslance.

V šanonu s označením Politici nechybí Jiřímu Foltýnovi ani autogramy bývalého ministra zahraničních věcí Spojených států amerických Henriho Kissingera či někdejšího amerického senátora Edwarda Kennedyho.

Podpis Gorbačova dorazil z Karlových Varů

Nepřehlédnutelný mezi ostatními je podpis sovětského vůdce, autora perestrojky a nositele Nobelovy ceny za mír Michaila Sergejeviče Gorbačova. „Tomu jsem psal, když jsem se dozvěděl, že je na léčení v Karlových Varech. Dopis s prosbou v ruštině jsem mu adresoval do hotelu, kde bydlel, a dovnitř jsem vložil ofrankovanou obálku s kartičkou. Ta mi i s jeho podpisem dorazila do týdne.“ Do kategorie nositelů Nobelovy ceny patří také bývalý izraelský prezident Šimon Peres.

Za vzácnost Jiří Foltýn považuje vlastnictví podpisu vůdce kubánské revoluce Fidela Castra. „K tomu jsem přišel, jak se říká tak trochu po haluzi. Tatínek mého spolužáka z Boršic byl zaměstnaný v ZPS Gottwaldov a jednu dobu působil jako montér na Kubě. Shodou okolností celou skupinu montérů z Československa jednou Fidel Castro přijal a tam se mu podepsal. Od syna tohoto boršického montéra se po letech podpis dostal ke mně, což pro mě byla opravdu bomba,“ líčí Hradišťan další z neuvěřitelných příběhů, vyprávějících o tom, jak k autogramům světových osobností přišel.

Pozoruhodným souborem jsou podpisy generálních tajemníků OSN. Většinu z nich mu pomohli sehnat zaměstnanci pobočky OSN v Praze. Je mezi nimi i autogram Kurta Waldheima, jenž byl poté rovněž prezidentem Rakouska. „Toho jsem potkal ve vídeňském Prátru na nějaké výstavě těsně po sametové revoluci. Kráčel proti mně uprostřed své ochranky, oslovil jsem ho a on mi na místě svůj podpis ochotně věnoval,“ popisuje sběratel další ze svých zážitků.

Inspirací pro sběratele jsou také olympiády

Zajímavý je podpis Rádžíva Gándhího, syna někdejší zavražděné premiérky Indie Indíry Gándhíové, jenž se stal rovněž premiérem a také on zemřel při atentátu. Půldruhého roku před svou tragickou smrtí však Rádžív stačil poslat na žádost Jiřího Foltýna svůj podpis na jeho adresu do Československé socialistické republiky. Obálka dorazila na Slovácko do rukou sběratele 17. října 1989.

Za svému srdci nejbližší a pro něj nejcennější považuje Jiří Foltýn podpis prvního kosmonauta, který se podíval do vesmíru a obletěl naši zeměkouli, Jurije Gagarina. „Víte, když vystartoval do kosmu, toho 12. dubna 1961, mně bylo zrovna deset let, a tak jsem to vnímal hodně osobně. Sehnat jeho autogram se mi podařilo prostřednictvím jednoho vojáka z povolání sloužícího v posádce v Uherském Hradišti, který později odešel do civilu a nastoupil do podniku, kde jsem pracoval. Ten v minulosti sloužil také u jednoho pluku nedaleko Karlových Varů, kam Gagarin jezdíval do lázní a při té příležitosti ten pluk navštěvoval a dělal tam vojákům přednášky. No a při té příležitosti Gagarin podepsal fotku tomu mému pozdějšímu známému, a já ji od něj po letech získal,“ vzpomíná sběratel.

Olympijský Peking byl inspirací pro členy Klubu sběratelů autogramů k loňskému vyhlášení olympiády jako tématu soutěže pro veřejnou ukázku z archivu sbírek sběratelů. Zvítězila sbírka podpisů olympioniků Jiřího Foltýna, kterou si pak veřejnost v Praze mohla prohlédnout.

„V expozici jsem měl autogram držitele zlaté olympijské medaile z olympijských her v roce 1924 ve šplhu Bedřicha Šupčíka. Františka Ventury, který v roce 1928 získal v jezdectví zlatou medaili na olympijských hrách v Amsterodamu. Z předválečných zlatých olympioniků jsem nemohl neprezentovat podpisy zlatého vzpěrače Jaroslava Skobly, olympijského vítěze z roku 1932 v Los Angeles, otce Jiřího Skobly, ale také gymnasty Aloise Hudce, který si odnesl zlatou medaili za cvičení na kruzích z olympijských her v roce 1936 v Berlíně,“ vypočítává vystavené autogramy předválečných zlatých československých olympioniků.

Z těch poválečných vystavil sběratel podpisy Emila Zátopka, jenž na letních olympijských hrách v Helsinkách vybojoval tři zlaté medaile. V běhu na pět a deset tisíc metrů i v maratonu, který běžel poprvé v životě a zvítězil. „Karta s podpisem nechyběla ani od Zátopkovy manželky Dany, která se na olympijských hrách v Helsinkách dočkala zlaté medaile v hodu oštěpem, který poslala za hranici padesáti metrů (50,47 m). Autogramy byly na výstavě také od gymnastky Věry Čáslavské, zlaté olympioničky z Tokia v roce 1964 a držitelky tří zlatých medailí z Mexika,“ doplňuje výčet českých zlatých olympioniků Jiří Foltýn.

Její výsost Alžběta II. poslala vzkaz

Na otázku, jak často se stává, že jej někdo odmítne a svůj podpis mu nedá, se zamýšlí a odmítavě kroutí hlavou s tím, že takových případů zažil málo. Jeden pikantní však ale nakonec přece je zmiňuje.

Britská královna Alžběta II. prostřednictvím svého sekretariátu na žádost Jiřího Foltýna o její podpis odepsala: „Drahý Jiří, jsem pověřen královnou poděkovat Vám za Váš dopis a sdělit Vám, že královna musí dodržovat určitá pravidla a ta jí nedovolují poslat Vám podepsanou fotografii ani podepsat kartičku, kterou jste přiložil. Královna dostává mnoho podobných žádostí, a tak doufám, že pochopíte důvody pro které by nebylo správné dělat nějaké výjimky. Ještě jednou vám její Veličenstvo děkuje za dopis a přání všeho nejlepšího.“

Přestože Jiří Foltýn nashromáždil za ta léta úctyhodnou sbírku podpisů, přiznává, že ještě jeden sen má. „Chtěl bych do své kompletace všech zlatých medailistů v historii Československa i České republiky získat podpis jednoho, který mi chybí. Ladislava Váchy z roku 1928, kterého za války Němci zabili. Byl to sokol. Pátrám už dlouho. V obci sokolské ve Zlíně, tam jsem byl i v Muzeu jihovýchodní Moravy, kde mají jeho sokolskou průkazku a uniformu, byl jsem také u jeho hrobu v Malenovicích. Problém je v tom, že neměl potomky ani přímé příbuzné. To by byla asi velká náhoda, abych jeho podpis získal,“ přemítá sběratel s tím, že teď ve stáří si začíná více vybírat osobnosti, za nimiž to stojí za to se pachtit. Větší důraz klade na ty, kteří opravdu cosi znamenali, nebo kteří něco významného dokázali. „Už jen takové mi stojí za to oslovovat,“ prozrazuje Jiří Foltýn závěrem.