Bretaň, kolo, dron... a rouška, cesta po francouzském severovýchodu v době pandemie

Den před odjezdem dokončuji lůžkovou úpravu svého Range Roveru, naplním jej fotovýbavou, trochou potravin, neb se těším na ty francouzské týdny v Lidlu, na tažné nasadím držák a na něj kolo.

Nezbývá nic jiného, než vyrazit za poznáním. Přes D1 se proploužím k Praze a mířím směr Norimberk až k hranicím Francie. Prvním cílem je katedrála Notre-Dame v Remeši. Gotická stavba, kde bylo korunováno více než 30 panovníků a 17. 7. 1429 při korunovaci Karla VII mu po boku stála Jana z Arku.

Jsem v srdci kraje Champagne. Projedu městečka, ochutnám nejlahodnější šumivá vína, a na trhu spolu s malou dojemně francouzsky štěbetající holčičkou fantastické kozí sýry.

Přes zámek ve Versailles, u kterého přenocuji a půl dne jezdím na kole, se přesouvám k ikonickému opatství Mont Saint Michel.

půlnoci procházím prázdné uličky. Ještě ve dvě ráno vedle kola stojí stativ a pořizuji spoustu nočních fotografií. Brzy ráno už létám s dronem a jsem fascinován rychlostí odlivu, který může být vysoký až 15 metrů.

Pár dní na pobřeží mi přináší pocit dovolenkové slasti. Projíždím krajem, živím se čerstvými slávkami, srkám ústřice chvíli po vylovení z oceánu, snídám francouzské quiche se zeleninou. Ochutnávám crêpe - slané palačinky se sýrem, šunkou a vajíčkem. Jezdím na kole, létám s dronem, fotím i stojím v roušce ve frontě na čerstvé pečivo.

Miluji focení majáků po celém světě. Už v Ostravě jsem plánoval, které si ulovím na západním pobřeží. Nesmí mi uniknout Cap Fréhel. Mám pocit, že patří k nejkrásnějším mysům nejen francouzského smaragdového pobřeží.

Jeden večer trávím v městečku Tréguier. Tady zažívám malebný západ slunce a fantasticky línou atmosféru.

edle přístavního městečka Paimpol fotím starý kláster Beauport.

alší den ráno přeplouvám trajektem na romantické souostroví Île de-Bréhat. Své kolo nechávám i s autem na pevnině a na ostrově si pujčuji francouzkého "horáka". Ten mě vozí pavučinou cestiček tohoto nečekaně klidného ráje, plného hortenzií, palem, mimóz a dramatických scenérií růžových skalisek.

o pár dnech v Bretani se přesouvám do Normandie. Táhne mě zde zájem o místa vylodění spojeneckých vojsk. Po návštěvě obrovského muzea ve městě Caen ještě plný dojetí zaparkuji u Omaha Beach.

rozivá mračna, zvedající se vítr a mírný déšť jsou pekelnou zkouškou pro můj dron. V myšlenkách se mi však promítá scéna vylodění z filmu Zachraňte vojína Ryana. Z představy, že stojím na místě tisíců zmařených životů, mi běhá mráz po zádech.

V průvodci hledám další cíl. Plán přespat v Caen mizí jako ranní mlha nad městečkem Yport. Koupání v oceánu, slávky s rokfórovou omáčkou, prohlídka bunkru, jedna hra petangu s místními, to byla výplň dne → a západ slunce nad útesy Étretat již zachycuje čip mého DJI dronu z Telinku.

ečerní procházka po pobřeží odhaluje tu hrůznou dobu ovlivněnou Covidem 19. V celé Francii jsem neviděl jedinou nezakrytou tvář a to bohužel i na odlehlých plážích, skalách, lesních cestách, parcích i městech. Policií tvrdě trestané nenošení roušek zde zanechalo stopu. Za 13 dní jsem viděl pouze dvě zahraniční auta s německou SPZ. Pro Francouze jsem byl zjevením. Už to, že jsem se pohyboval po jejich silnicích v anglickém voze, bylo pro ně málem k nevíře, ale korunoval jsem to příslušností z Česka...

esmím ale zapomenout na nečekaný skvost při cestě zpět domů. Největší památková zóna Francie. Historické městečko Laon s fantastickým náměstím Aubry plným společenských her a skvostnou katedrálou, kterou jsem prošel s průvodkyní. Nerozuměl jsem sice ani slovo, ale líbivá francouzština, modré oči nad rouškou a překrásné výhledy na město mě nadchly a dodaly potřebnou sílu na dlouhou cestu domů.