Veganské boty rodačky ze Žop dobývají svět

Příběh designérky obuvi Evy Klabalové je rozhodně zajímavý. Čtenářům Magazínu PATRIOT ho přibližuje sama designérka.

Věděla jsem brzy, že tíhnu k designu. I proto jsem chtěla jít na střední uměleckou průmyslovku do Hradiště. Hlásila jsem se na oděvní design, ale u přijímacích zkoušek jsem si uvědomila, že chci pracovat s kůží. Začala jsem se zajímat, co všechno taková práce obnáší.

Bylo mi patnáct a pochopila jsem, že mým osudem budou boty. V té době jsem ušila svůj první pár.

Vystudovala jsem design obuvi, technologie výroby a to se mi stalo osudným. Do bot jsem se zamilovala a věnuji se jim dodnes. Už je to sedmnáct let.

V začátcích na střední škole, ani posléze na univerzitě jsem nikdy netoužila mít svoji vlastní značku obuvi. Nepřemýšlela jsem o tom. Byla to souhra mnoha okolností.

Na univerzitě jsem využívala studijní pobyty v zahraničí. Byla to pro mě možnost, jak studovat a nechtít peníze po rodičích. Studovala jsem v Lotyšsku, Polsku i Turecku. Pak jsem odjela do Izraele, který mi naprosto učaroval. Z jednoho semestru byl rok, nakonec jsem zůstala roky dva. Musela jsem se hodně snažit, abych se tam uživila a zaplatila nájem. Už jsem totiž nedostala žádný studentský grant. Pracovala jsem jako servírka na židovských svatbách a uklízela byty ortodoxní části populace před šabatem. To vše abych mohla studovat na tamní vyhlášené univerzitě.

Moje závěrečná práce z Jeruzaléma dokonce zaujala redaktory britské mutace magazínu VOGUE. Dostat se do této módní bible je sen snad každého designéra. Pro mě to byl velký úspěch, který mě ujistil, že jdu správným směrem. Byl to takový hnací motor k další práci.

Díky doporučení mé úžasné profesorky Eliory z Israelské akademie jsem získala stipendium na magisterská studia v Holandsku. Studium ve Waalwijku spočívalo kromě jiného v úzkém zapojení studentů do spolupráce s konkrétními firmami. Díky tomuto studiu jsem odjela na několik měsíců do Číny, která se pro mě pak stala poměrně častou pracovní destinací. Továrny vyráběly miliony párů bot pro západní trh bez ohledu na životní prostředí nebo zdraví svých zaměstnanců. A právě v Asii se to ve mně zlomilo. Rozhodla jsem se něco ve svém životě opravdu změnit.

Pamatuju si to přesně. Pracovala jsem pro obrovskou továrnu a bydlela v hotelu, který byl hned naproti. Když jsem vyšla na balkon, špatně se mi dýchalo. Kvůli smogu a znečistění jsem vůbec neviděla továrnu na druhé straně silnice. Přestože byla jen pár desítek metrů daleko. Uvědomila jsem si, že už nechci být součástí velkovýroby. Já jsem odjet mohla, ale co lidi, kteří v takových továrnách pracují a každým nádechem si otravují plíce?

To právě tehdy na čínském balkónku ve mně dozrálo přesvědčení, že půjdu vlastní cestou. Vrátila jsem se do Zlína a oslovila továrnu, do které jsem chodila během studií na brigádu. Zajímala mě především díky tomu, že pořád používala staré stroje ještě z baťovských dob. Měla jsem jasnou vizi. Navrhnout produkt v závislosti na dané výrobní technologii tak, aby byl originální a konkurence schopný a nezatěžoval životní prostředí. Takový, který bude splňovat náročné požadavky na kvalitu. Zároveň, aby se využívalo pouze existující strojní vybavení a neinvestovalo se do nových strojů. Třeba formy na podešve, které používám, jsou z roku 1955. A právě díky tomu, že jsou kovové, mají dlouhou životnost a skvěle fungují dodnes.

Výsledkem je značka, ekologická, veganská, udržitelná.

V praxi to znamená, že tenisky KAVE jsou vyrobeny ze zbytkových materiálů. Jedná se o nezvulkanizované odřezky gumy z předchozí výroby. Svršky jsou z takzvaných „ležákových materiálů”. Jsou to materiály, které zbydou po jiných značkách a leží ve skladech. Časem by skončily na skládce. Když jsem s danou technologií přišla, bylo mi řečeno, že to nepůjde. Nedala jsem se a získala skvělé lidi v továrně na svou stranu. A ono to nakonec přece jen fungovalo. Díky unikátní technologii je každá teniska barevný originál. Zákazník má vždy jistotu, že má jedinečný kousek umění. Každý pár má své unikátní číslo.

Jedná se o zcela jiný přístup k designu, než je běžné. Designéři často neznají technologii, kterou bude jejich produkt vyroben. A bez hluboké znalosti výroby nelze navrhnout plně funkční produkt. Já na to jdu právě od výroby. Prioritní je nastudovat proces výroby a najít v něm moment, který se dá změnit k vytvoření nového produktu.

I ve svém osobním životě se snažím chovat zodpovědně, ekologicky. Spoustu věcí dělám už automaticky. KAVE filozofie je vlastně moje zrcadlo. Jsem to já.

Samozřejmě, že to nebylo tak jednoduché, jak se možná na první pohled zdá. Výrobu prvních tenisek jsem financovala ze svých vlastních úspor. Tomu odpovídalo i množství tenisek, první kolekce čítala sto párů.

Měla jsem je tehdy uskladněné v domě u rodičů v obývacím pokoji na skříních, krabice byly tehdy všude. Takhle to trvalo asi dva roky. Lidé si jezdili kupovat tenisky k nám do Žop. Tomu už dneska ani nemůžu uvěřit. Samozřejmě jsem nevydělávala hned. První tři roky byly ztrátové, výrobu jsem dotovala. Pracovala jsme stále pro zahraniční klienty a věřila, že se to povede.

Úplně první boty byly černé s barevnou podrážkou, myslím, že je doma ještě mám. Snažím si nechat od každé kolekce alespoň jeden pár, ale určitě už nemám komplet všechny. Některé jsem prodala, když lidé moc prosili a žadonili o konkrétní pár.

Dělala jsem si všechno úplně sama. Od designu přes marketing až po posílání balíčků. Když pak jede výroba, oblékám se do pracovního a každý den nastupuju v 5:30 na směnu v továrně. Je pro mě důležité být součástí výroby. Během posledních let značka rostla a díky silnému příběhu získávala srdce stále více lidí. Až před nedávnem jsem začala v marketingu spolupracovat s profesionály.

Značka KAVE a moje tenisky mají silný příběh. A ten rezonuje. Trefila jsem dobrou dobu, tři, čtyři roky dozadu byl velký boom Instagramu, všechno šlo propagovat velmi rychle.

Jako skvělá se ukázala myšlenka používat pro výrobu kávový lógr. Já si bez kávy nedokážu představit svůj den. Každý den se ve světě vypijí biliony šálků kávy a lógr se pak vyhazuje. Dá se použít jako hnojivo, ale to je pouze malý zlomek. Nadchla jsem se myšlenkou používat lógr společně s kaučukem pro výrobu podrážek. Nemá to jen vizuální efekt, káva nahrazuje část chemických pojiv a není třeba používat tolik materiálu nového. Celý proces vývoje trval několik měsíců a výsledek stojí za to.

Podobné to je i s dalšími materiály, které jsme zkoušeli s naší výrobou propojit. Ať už se jednalo třeba o využití recyklovaných džínsů. Aktuálně třeba rozjíždím spolupráci s jednou firmou, díky které pro výrobu podešví testujeme možnosti využití dřeva. Je to firma, která vyrábí z kvalitního dřeva šperky a doplňky. Při výrobě vznikají jemné piliny, které se pak stávají součástí našich podešví.

Jsem workoholik a občas pracuju i šestnáct hodin denně. Stává se, že mi přítel volá, kde jsem, že už je čas na večeři a já ani nevím, že už je tolik hodin. Moc dobře vím, že v tomto režimu se dlouhodobě jet nedá. V poslední době se snažím mít víc volného času.

Aktuálně děláme ročně zhruba 2 500 párů bot. Začínala jsem na sto párech, s každou další kolekcí to bylo víc a víc. Paradoxně nám covid pomohl. Tím, že veškerá propagace je hlavně online a přes devadesát procent všech objednávek je přes eshop, tak se pro nás v podstatě moc nezměnilo. Já osobně mám ale teď více času pro vývoj, což se projevilo na nových modelech a množství přijatých objednávek.

V loňském roce jsme zaznamenali jejich ohromný nárůst. Možná to bylo i vlnou mediálního zájmu, která se přes KAVE přelila po zveřejnění rozhovoru ve Forbesu. Jedním z důvodu samozřejmě byl i fakt, že byly zavřeny kamenné prodejny. Následujících několik měsíců jsem měla marketing zcela organický a neinvestovala do něj ani korunu.

Můj příběh zaujal a objednávek přibylo. Moc mě těší, že lidé jsou s teniskami tak spokojeni, že se vracejí a kupují další páry. To je ta nejkrásnější odměna za odvedenou práci. Můj přístup k výrobě se během pandemie sice změnil, ale pořád platí, že ze své filozofie nikdy neustoupím. Chci držet tři jasné zásady: unikátní design, využití starých strojů a technologií, důraz na udržitelnost při výrobě. To vše lokálně - bez morální kocoviny.

Snažím se vše dělat tak, aby značka KAVE sice rostla, ale velmi pomalu. Je pro mě důležité stavět pevné a poctivé základy. Na prvním místě je srdce, pak byznys. Kvalita a poctivost má přednost před kvantitou. Pro boty KAVE se nikdy nová, drahá, moderní výrobní linka pořizovat nebude.

Zpětné vazby od zákazníků si nesmírně vážím. Reference mám ve většině případů pozitivní. Mnohem důležitější jsou ale ty negativní. Díky nim mohu tenisky stále vylepšovat. Vždycky, když jsem třeba ve větším městě, kde se pohybuje více lidí, tak se dívám, jestli nenajdu někoho v mých teniskách. Většinou danou osobu hned zastavím a ptám se, jak se jim v nich chodí, jak jsou spokojeni. V centru Prahy jsem tak náhodou během jediné procházky potkala pět lidí. A byl to úžasný pocit.

Jsem šťastná, že mám ideální vztahy právě v mateřské zlínské továrně, kde se moje boty vyrábějí. Nešla jsem do úplně cizího prostředí. V této továrně jsem už během studia na střední škole pracovala jako brigádník. Když jsem přišla se svým šíleným nápadem na výrobu, vyšli mi vstříc.

Procestovala jsem kus světa, možnosti a potenciál pro naplnění svých snů, vizí a ideálů jsem hledala tisíce kilometrů daleko od domova, abych to nakonec všechno našla prakticky za humny v rodném kraji.

Doufám, že během příštích let dokážu firmu a značku úplně stabilizovat, aby dobře fungovala s mojí minimální účastí. Tak, abych dělala design, návrhy, strategická rozhodnutí a garantovala kvalitu. Ale samotnou výrobu, prodej a marketing bych předala dál.

Chci založit rodinu, chci dobře vychovat své děti a věnovat se jim co nejvíce to bude možné. Také je ještě spousta zemí, které bych chtěla procestovat s batohem na zádech. Tak snad mi to můj životní projekt KAVE a rodina umožní.

EVA KLABALOVÁ

Narodila se v roce 1989 ve Zlíně.

Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a design obuvi na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně

Absolvovala stáže v Polsku, Turecku i Izraeli, nizozemském Waalwijku, Číně.

Spolupracovala s obuvnickými společnostmi v Austrálii, Číně či Itálii, pořádala workshopy pro známé značky jako například Adidas nebo Timberland.

Fotku jejích extravagantních kozaček otiskla dokonce britská Vogue.

V roce 2015 založila značku KAVE, vyrábí boty za použití recyklovaných materiálů.

Spolupracuje s Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně v centru výzkumu obouvání a na Fakultě multimediálních komunikací, ateliér průmyslový design.

Všechny boty, které KAVE vyrábí, jsou veganské, nejsou v nich žádné materiály živočišného původu.

O obuvnické DNA: Praděda byl švec a babička s dědou pracovali ve Svitu celý život. Ale to jsem se dozvěděla až v momentě, kdy jsem se sama rozhodla botami zabývat.

O odkazu Tomáše Bati: Ráda se potkávám s pamětníky a poslouchám jejich příběhy. Pro mladé lidi, kteří v oboru začínají, je to obrovsky motivující. Zlín je v tomto naprosto unikátní.

O nejdražším páru své značky: To byly asi boty, které vznikly s pomocí tetování známého tatéra Ondřeje Konupčíka. Bylo jich sto párů, stály 3850 Kč.

O inspiraci: Vidím ji všude kolem sebe. Když mám volno, tak mířím do přírody. Sama, někdy s přítelem a psem. Vždycky si krásně vyčistím hlavu a zpomalím.

O originálních návrzích bot: Papír snese všechno. Vzniká řada zajímavých návrhů, které ale není možné v dílně ušít. Není to tak, že si člověk vymyslí co chce, a někdo mu to ušije. Každý designér bot musí znát technologii výroby a funkci chodidla.

O oblíbeném páru: Mám ráda ty se zipem. Nebaví mě zavazovat tkaničky

O barvách podrážek tenisek: Nikdy nevím dopředu, jaké barvy budu mít k dispozici. Vždy to záleží na materiálu, který je zrovna k dispozici.

O úspěchu, na který je pyšná: Když moje kozačky otiskl britský Vogue ujistilo mě to, že to co dělám je správné. Že jdu správným směrem. A rozhovor ve Forbes? Ten mi hodně pomohl bussinessově.