SKLO V HLAVNÍ ROLI, příběh brumovské sklářské výtvarnice Miroslavy Ptáčkové

Jednatřicetiletá Miroslava Ptáčková se rozhodně nenudí. Řídí Galerii Václava Chada ve Zlíně, publikuje, působí jako kurátorka, produkční, sochařka, ve svém ateliéru se věnuje designu skla a vlastní volné tvorbě.

Své autorské práce vystavuje nejen v Česku, ale třeba i v dalších evropských zemích. Úspěšně prodává, publikuje. Aktuálně má před sebou přípravu vlastní výstavy i další ročník tradičního Zlín Design Marketu, který umožňuje mladým, originálním tvůrcům prezentovat a propagovat své designérské originály během prodejní výstavy v prostoru zlínského zámku.

Kde se v ní vzaly sklony k umění, práci se sklem, to Miroslava Ptáčková vůbec netuší. „V rodině se umění nikdo další nevěnuje. Základy vidím v základní umělecké škole, kde jsme i modelovali a mě to vždycky hodně bavilo,“ říká Ptáčková.

Když poté zvažovala volbu střední školy, neváhala a přihlásila se na Uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, konkrétně na obor Kamenosochařství.

„Rodiče měli pochopení, i když pro ně určitě nebylo jednoduché poslat dítě na uměleckou školu, ale podpořili mě. Měla jsem štěstí na skvělé pedagogy, v Hradišti to byli například Milan Kusenda a Zdeněk Tománek, ve Zlíně na univerzitě mě mnohé naučil Petr Stanický a Michaela Spružinová,“ popisuje kurátorka.

Klíčové pro její umělecké směřování bylo nakonec rozhodnutí studovat nový obor zlínské univerzity – Design skla. Ten ji okouzlil a zůstává mu ve své tvůrčí činnosti stále věrná.

„Od té doby jsem se do skla zamilovala. Je to sám o sobě úžasný materiál. Dá se s ním pracovat ve hmotě, v tvaru, se světlem. Už na univerzitě jsem si byla jistá, že to bude hlavní směr mé tvůrčí činnosti. Věděla jsem, že mě práce se sklem bude naplňovat.“

Během studií absolvovala stáž VŠVU v Bratislavě, u známého slovenského malíře Pala Macha, který se specializuje na novátorské přístupy při práci se sklem a dlouhodobě se zabývá malbou na sklo. „Palo Macho mě hodně ovlivnil,“ přiznává Miroslava Ptáčková.

Ještě coby studentka UTB pravidelně chodila vypomáhat do zlínské Galerie Václava Chada, po získání diplomu v ní začala pracovat na plný úvazek. Následně dostala v roce 2015 nabídku ji vést. Pro čerstvou absolventku rozhodně lákavá příležitost, kterou Miroslava Ptáčková přijala.

První měsíce v plném nasazení negativně ovlivnily její vlastní tvorbu, času měla méně. „Bylo náročné skloubit práci s vlastní tvorbou. Po škole jsem se do ateliéru nedostala tak často, jak bych chtěla. Pak jsem ale začala studovat doktorandské studium, což mě opět dostalo do tvůrčího prostředí. Teď studium dokončuji, jeho součástí je i vydání knihy Sklo v hlavní roli, v níž jsou rozhovory s deseti českými sklářskými výtvarníky o jejich tvorbě. Zároveň připravuji také výstavu, na které budou práce právě těchto autorů,“ říká Miroslava Ptáčková.

Vlastní ateliér má přímo v prostorách zlínského zámku. Spojení zaměstnání v roli vedoucí galerie a kurátorky vybraných výstav je pro mladou sklářskou výtvarnici naprosto ideální.

„Baví mě to opravdu hodně. Potkávám se s mimořádně zajímavými lidmi, mám radost z každé zrealizované výstavy. Zároveň je skvělé, že ve volném času mohu svobodně tvořit,” dodává.

Její tvorbu lze stěží pojmenovat jedním slovem či krátkou charakteristikou. Od počátku své umělecké praxe se snaží nacházet nové možnosti, souvislosti a způsoby manipulace s materiály prostřednictvím propojování a vzájemného ovlivňování.

Za posledních šest let zpracovala desítky námětů různého druhu. Kresby, autorský tisk, prostorové objekty, skleněné obrazy, obrazy vytvořené z proškrabávaných zrcadel. V listopadu letošního roku mohli lidé průřez její tvorby především posledních dvou let zhlédnout ve zlínské zámecké galerii.

Za sebou má Miroslava Ptáčková i první mezinárodní úspěchy. Vloni převzala ocenění od polské nadace Katarzyna Kozyra Foundation, která oceňuje díla umělkyň narozených po roce 1989 v zemích Visegrádské čtyřky.

Vystavovala také na prestižním bienále v bulharské metropoli Sofii, kde tamní kurátoři uspořádali výstavu předních sklářských umělců a výtvarníků z celého světa. „International Biennale of Glass 2021 je projekt zaměřený výhradně na současné sklářské umění, kde je v letošním roce představeno sto šedesát umělců z více než čtyřiceti zemí. Díla vystavená na bienále procházela mezinárodním kurátorským výběrem a jsou ukázkovým příkladem rozmanitosti přístupů a technik používaných při výrobě a práci se sklem,” popisuje sklářská výtvarnice.

Dosud měla Miroslava Ptáčková sedm samostatných výstav, podílela se na desítkách skupinových výstav. „Nejprestižnější byla asi ta výstava v Bulharsku, nicméně moc si třeba vážím i toho, že moji pražskou autorskou výstavu zaštítilo Velvyslanectví Švýcarské konfederace. Některé mé práce tak mají doma sběratelé umění ve svých soukromých sbírkách i ve Švýcarsku.”

7X MIROSLAVA PTÁČKOVÁ

Peníze / Při autorské tvorbě na ně vůbec nemyslí. Tvoří, protože má sklo a tvůrčí činnost s ním ráda. Když některá díla prodá, investuje do dalších projektů.

Galerie Václava Chada / Vedení galerie a kurátorská činnost ji naplňuje, nevnímá řízení instituce jako práci nebo fádní zaměstnání.

Inspirace / Bere ji z prostředí, které ji obklopuje. Hlavně v přírodě. V té je řád a Miroslava Ptáčková se snaží, aby se to odráželo i v její tvorbě.

Zaměření / Fascinuje ji cyklus spojení materiálů skla a duše. Je to neobvyklá kombinace, dají se s tím dělat zajímavé věci.

Kniha Sklo v hlavní roli / Autorské rozhovory se sklářskými výtvarníky (Dagmar Petrovická, Zdeňka Fusková, Tomáš Prokop, Adam Hejduk, Barbora Štefánková, Zuzana Kubelková, Vendulka Prchalová, Jakub Petr, Irena Czepcová a Tomáš Krejčí), pro které je jedním z nejdůležitějších aspektů tvorby samotný proces, který odkazuje k experimentálnímu přístupu, originalitě a hledání nových cest.

Životní sen / Dostat se do povědomí v mezinárodním měřítku sklářské tvorby.

Rodina / S manželem Zdeňkem žijí ve Zlíně, oba pocházejí z Brumova-Bylnice, děti nemají.

Oblíbené jídlo / Steaky a vše s čokoládou.

Záliby / Pro oba manžele je velkým koníčkem včelařství, v Brumově se starají o osm včelstev. Rádi a pravidelně spolu také navštěvují hodiny tance (standardní tance i latinskoamerické.