Nejnovější zprávy: Robert Goláň svými snímky promlouvá s lidmi na okraji Studenti mapují vizuální smog v ulicích Valašského Meziříčí

Kultura

Pro malířku ozdob z Ratiboře začínají Vánoce už v létě

Rozzářené barvy křehké skleněné nádhery se zimními motivy z rukou ratibořské malířky Ivy Janáčové těší malé i velké už téměř třicet let.Vánoce pro ni začínají už v létě, kdy zdobí první baňky pro své známé a kamarády.


Autor: Michal Burda

Kdo by neměl rád Vánoce. Jen hrstka šťastlivců si je ale může užívat delší čas než jenom těch pár dní na konci prosince. Patří mezi ně také Ivana Janáčová (53) z Ratiboře na Vsetínsku. Zkušená malířka vánočních koulí, lidově řečeno baněk.

Dlouhá léta totiž pracovala jako malířka v Irise Vsetín, kde se tradičně vánoční ozdoby vyrábějí. Dnes rozdává radost svým uměním z domácí improvizované dílny u sebe v kuchyni. Vlastně už druhým rokem nemusí absolvovat celoroční maraton v malírně Irisy. Jezdí po jarmarcích v okolních vesnicích a předvádí své umění všude tam, kde o to stojí.

Jejím „leitmotivem“ jsou valašské chaloupky. „Když jsem byla ještě zaměstnaná, bylo toho samozřejmě více, měli jsme oficiální předváděcí akce a bylo to fajn. Dnes je to pro mne ale lepší. Mám svobodu v tom, co na baňky maluju i jakým stylem,“ vysvětluje Ivana Janáčová.

K řemeslu se dostala jednoduše. Vyučila se malířkou skla na Středním odborném učilišti sklářském ve Valašském Meziříčí. „Byli jsme školení jako kádři pro sklárny v regionu. Mně čekala malírna ve Sklárnách Vsetín. Byla jsem tam pět let. Sklárny po revoluci krachly. Naštěstí se vyskytla práce v Irise Vsetín, kde se vyráběly baňky. Vždycky jsem ráda malovala, tak jsem šla tam,“ vzpomíná malířka. Od té doby jí prošly rukama desítky tisíc baněk nejrůznějších velikostí a tvarů.

Začátky se zdobením vánoční krásy nebyly vůbec jednoduché. „Ve sklárnách se zdobila jen stínítka na světla. Bylo to pořád to samé. Od malování jsem ale chtěla víc. Když jsem přešla k baňkám, byl to obrovský rozdíl. Všechno se to dělá v ruce. Točíš baňku v prstech, nejde to hned. Člověk si musí vytvořit určitý grif, aby to trefil,“ vysvětluje.

V Irise vydržela dvacet pět let. Nakonec kvůli nízkému výdělku práci svých snů opustila a nastoupila do továrny v nedalekém Valašském Meziříčí. „Když jsem v devadesátkách začínala, pracovalo v Irise osm desítek malířek. Když jsem odcházela, bylo nás už jenom pět,“ srovnává a vysvětluje důvody. „Obrovsky se totiž zmenšila produkce. Na přelomu tisíciletí to šlo dolů. Číňani trh ovládli s levnými plastovými náhražkami.“

Sklo se na vánoční stromky podle ní sice vrací, ale velmi pomalu. Za tu dlouhou dobu, co se pohybuje ve světě baněk, se zdobení vánočních ozdob radikálně změnilo. „Tehdy bylo zdobení velmi jednoduché. Postupem let ale zákazníci vyžadovali stále náročnější styl zdobení. Dokonce někteří přicházeli s požadavky malování portrétů. Hlavně svých dětí. To bylo ale ojedinělé, takové věci jsou prostě k nezaplacení. Někdo si to ovšem mohl dovolit, tak jsme malovaly i takové věci,“ probírá se pamětí malířka.

Jen pro představu vysvětluje změnu stylu ve zdobení v průběhu dvou desetiletí. „V devadesátkách se latexem udělal jeden lísteček a posyp tvořila jenom jedna barva. Teď ke konci už bylo třeba padesát barevných variant, které se na zdobení používaly. Jenom červené barvy bylo šest odstínů,“ srovnává.

A mění se také vkus toho, co chtějí lidé na baňkách vidět. „Tady na Valašsku vítězí jednoznačně varianty dřevěných chaloupek, samozřejmě zasněžených. A hodně motivy s vánočním svícnem. Hořící svíčka s větvičkou jehličí a třeba s mašlí, to je sázka na jistotu. Potom jsou oblíbené samozřejmě dětské motivy jako sněhuláčci, děti na saních, nejrůznější zvířátka, srnečci v mlází…“

Své umění jezdí paní Ivana ukazovat také na nejrůznější veřejné akce. „Teď to už není vzhledem k pandemii možné, ale jezdilo se na nejrůznější jarmarky a předváděcí akce.“ Díky Irise se podívala do zahraničí. „Malovali jsme v Salzburgu, v Lucembursku a v Rakousku. Je zajímavé, že třeba Rakušanům se líbí stejné věci jako nám. Preferují na baňkách betlémy nebo postavy nejrůznějších svatých. Po tom fakt jdou,“ říká.

Teď už má Ivana Janáčová svou vlastní klientelu. Většinou ji tvoří přátelé, sousedé. „Známí si to řeknou mezi sebou a pak přijdou s konkrétní představou, kterou se snažím naplnit.“

Vzpomíná, že pro jednu ze svých zákaznic malovala například obrázky Josefa Lady. „Bylo to podle pohlednic se zimními motivy. Paní chtěla šest baněk, udělala jsem pro ni šest různých obrázků, jak děti jezdí z kopce, a podobně. Žádný Mikeš,“ směje se.

Vánoční ozdoby od paní Ivany vznikají v nejrůznějších velikostech a tvarech. „Pohybují se od průměru kuličky tří do deseti centimetrů. Ideální je ale od pěti centimetrů. Tam už jde ten výjev hezky vidět. Pak se dělají takzvané presy. To jsou skleněné ozdoby ve tvaru sněhuláků, kočiček, medvídků.“

Ve fabrice dostala většinou předlohu na papíře a tu přemalovávala. Daleko zajímavější ale bylo, když dostala volnou ruku. „Když člověk mohl zdobit podle sebe, to byla paráda. To pak vznikaly daleko zajímavější věci. Když dělám podle sebe, nejprve si to na to sklo předkreslím tužkou, pak dám latexový podklad, znovu přijde do ruky tužka a třeba, když chci medvídka, kreslím detaily a pak už beru barvy a dělám kompletně fasádu. Až je to hotové, dozdobuji třeba třpytivým posypem ať to má všechno, co lidi mají na baňkách rádi.“

Trendy jsou samozřejmě nápisy. Paradoxně si lidé ale nepřejí obligátní Veselé Vánoce, ale Všechno nejlepší. „Hodně se to používá jako dárky. Jedou v tomto směru hodně křestní jména, nebo věnování - babičce, tatínkovi, dědečkovi a podobně,“ vysvětluje s tím, že na baňkách si lidé přejí třeba loga svých oblíbených sportovních týmů, lesní zvířata nebo vláčky.

Samozřejmě také v tomto ohledu velkou část profesních vzpomínek patří Irise. „Jednu dobu jsme tvořili baňky jako dárečky k narození miminka. Byly s čápem a růžová byla pro holčičku, pro chlapce pak modrá baňka.“

Vzápětí si vzpomíná na své dvě velmi netradiční zakázky. „Jednou jsem kamarádovi udělala celou sadu loga metalové kapely Mashine Head. Bylo to kolem padesáti baněk. Všechny druhy, od špice, přes takové ty oválky, rakety, zvonečky, srdíčka až po baňky. Dalšímu známému jsem zase udělala automobilovou značku BMW. Tam to bylo také zajímavé. Celá výzdoba totiž byla z černých baněk. Prostě černý stromek,“ směje se.

Malíři baněk používají speciální štětce. Vyrábějí se z chloupků ocasů kun a veverek. „Jsou velmi jemné a člověk s nimi může díky tomu namalovat i nejmenší detaily. Navíc se všechny štětce musí vždycky pečlivě vymýt, aby si zachovaly vlastnosti, které malíř ke své práci potřebuje.“

Štětců má paní Ivana několik desítek. Od těch nejmenších na detaily až po široké pro výrobu ploch. „Každá technika vyžaduje něco jiného. Jeden takový štětec přijde klidně na pět set korun. Na jednu baňku používám i pět druhů štětců.“

Jak dlouho jí výroba takové baňky trvá? Záleží na velikosti a složitosti vzoru. Ty menší jsou i za tři minuty, jiné malířka zdobí klidně hodinu. „Abych to přiblížila, tak třeba baňka o průměru deset centimetrů s nějakým zimním motivem mi trvá tak čtyřicet minut. To ale nepočítám schnutí jednotlivých vrstev. Protože musíš udělat podklad, necháš zaschnout, další vrstva, necháš zaschnout, přetřeš třeba chaloupku na hnědo, necháš zaschnout, následuje vystínování a zase čekám. Takže klidně i hodinu to zabere.“

Taková práce je finančně těžko ocenitelná. „Když se prodávají ručně malované ozdoby v obchodech, přijdou třeba na sto korun. Já už je musím prodat za dvě stovky, ale kdybych za to chtěla čtyři sta korun, nikdo by se na mě nemohl zlobit. Je kolem toho spoustu práce, příprav, barvy také něco stojí.“

Kromě vánočních ozdob na stromky má „malérečka“ z Ratiboře ve svém portfoliu také skleněné svícínky – kahánky. Maluje na ně především zasněžené shluky valašských chalup. „Chci, aby to mělo krásnou atmosféru valašských Vánoc, jak jsme byli zvyklí ještě jako děti. Tehdy byl prostě o Vánocích sníh a to se lidem líbí, stejně jako mě. Je to vlastně teď mé hlavní téma na všem, co dělám,“ vyznává se Ivana Janáčová.

„Když jsem dělala pro Irisu, samozřejmě se dělalo pořád dokola to stejné. Já jsem ale povaha, že mě baví dělat pořád něco jiného. Teď v tom mám obrovskou svobodu. Opravdu si můžu malovat, co chci, a to mě baví. Vím sice, že by mě to neuživilo, ale prostě mě to baví a ráda dělám radost ostatním. Tak v tom pokračuju.“

Když si objednáte baňku u paní Ivany, a necháte to na ní, pravděpodobně bude mít klasické vánoční barvy. „Preferuji červenou se zlatem, to musí být.“

A trendy letošních Vánoc?„Na to se vždycky každý ptá, ale tak to nefunguje. Když někdo řekne, že jsou nějaké trendy, je to spíš takový marketingový tah. My jsme vždycky dělali všechny barvy. Ve zprávách nebo v novinách někdo v listopadu plácl třeba letošní barva je růžová. To u nás vyvolalo smích. Vždycky se na sezónu připravovaly všechny barvy. Převaha je ale vždy červená a žlutá, tedy zlatá,“ vysvětluje. Obecně jsou podle ní nejzákladnější barvy červená, modrá, bílá a zlatá.

A jakou barevnou variantu na vánoční stromek malířka z Ratiboře doporučuje? „Klasickou všehochuť. A po staru hezky stromek barevně přeplácat. Však to vlastně k Vánocům patří. Alespoň já to tak dělám,“ dodává s úsměvem Ivana Janáčová.