Iva Adámková, rytířka Řádu akademických palem

Medaili ve tvaru palmových ratolestí pokrytou fialovým smaltem s fialovou stužkou bez rozetky převzala profesorka Gymnázia Zlín – Lesní čtvrť Iva Adámková v překrásných prostorách Buquoyského paláce na Velkopřevorském náměstí v Praze z rukou francouzského velvyslance Alexise Dutertra.

„Řád akademických palem přijímám s nesmírnou radostí a hlubokou vděčností a pokorou. Je nejen poctou mé kariéře, ale také oslavou zásadního významu vzdělávání v našem neustále se měnícím světě. Jako rytířka Řádu akademických palem se zavazuji, že budu i nadále šířit světlo poznání, podporovat jazykovou a kulturní rozmanitost a inspirovat budoucí generace, aby přijaly sílu vzdělání, jako to činil Ernest Denis, francouzský historik a bohemista, kolem jehož pomníku jsem denně procházela v jeho rodném městě Nîmes při své pracovní misi na Lycée Alphonse Daudet,“ uvedla oceněná profesorka ve svém slavnostním projevu při ceremonii.

Získala jste zcela neobvyklé a velmi vzácné ocenění. Jak to všechno začalo?

V poštovní schránce jsem nalezla dopis z Francouzské ambasády v ČR, ve kterém mi pan velvyslanec J. E. Alexis Dutertre sděloval, že mi Francouzská republika uděluje Řád rytíře akademických palem. Shodou okolností přišel dopis v den mých narozenin… Krásné překvapení.

Takže takový dárek k narozeninám! Byla jste letos jediná, kdo toto ocenění získal. Kandidáty na ocenění ambasáda oslovuje sama?

Oslovila mě přímo ambasáda. V lednu minulého roku mě vyzval francouzský atašé pan Eric Playout, abych mu zaslala svůj francouzský životopis, že mě chtějí navrhnout na cenu. Nepřikládala jsem tomu žádný význam. Podklady a své pracovní curriculum jsem zaslala a úspěšně na to zapomněla.

Co pro vás ocenění znamená? 

Přijetí takového vyznamenání je pro mě obrovskou ctí a inspiruje a motivuje mě k tomu, abych zdvojnásobila své úsilí, inspirovala své studenty a přispívala dál k šíření francouzského jazyka.

Za co konkrétně jste ocenění obdržela? 

To je otázka spíš na francouzského ministra školství a další členy komise, která oceněné vybírá. Obecně je Řád akademických palem (francouzsky Ordre des Palmes académiques) francouzské státní vyznamenání, které se uděluje za mimořádný přínos v oblasti vzdělávání a kultury. Komise zřejmě posoudila můj dlouhodobý přínos francouzské kultuře a vzdělávání.

Při slavnostním aktu francouzský velvyslanec uváděl mnoho vašich projektů a aktivit, které k tomuto ocenění přispěly.

Byla zmíněna například dlouholetá výuka francouzského jazyka ve všech jazykových stupních a věkových kategoriích, a to nejen v ČR. Mám za sebou nespočet mezinárodních projektů a projekty spolupráce v komunitě učitelů a studentů. Zorganizovala jsem v součinnosti se svými skvělými kolegy výměnné pobyty žáků na mnoha frankofonních školách. Jsou to už stovky žáků, které takto vycestovaly.

Zmíněna byla také inovativní myšlenka a realizace unikátního projektu, tzv. „Létající lektor FJ“, za který jsem letos získala Evropskou jazykovou cenu LABEL. Je to prestižní evropské ocenění. A ještě větší radost mám ze skutečnosti, že se projekt na školách ve Zlínském kraji zdárně realizuje!

Jak jste se k francouzštině dostala? Co vás motivovalo ke studiu tohoto náročného jazyka?

Když jsem se v roce 1989 díky sametové revoluci mohla konečně na gymnáziu začít učit cizí jazyky, volba byla jasná: angličtina, němčina a latina. Skupina německého jazyka byla ale obsazená. Vy, slečno, říkala moje třídní učitelka, vy půjdete do francouzské skupiny. Navíc děláte balet, to se vám ta francouzština bude hodit! A tak začal, jednou obrovskou náhodou a v podstatě z donucení, můj život s francouzštinou.

Má francouzština v naší kotlině budoucnost? 

Učení se jakémukoliv cizímu jazyku má v naší malé kotlině budoucnost! Umělé inteligenci a různým aplikacím a překladačům navzdory! Umět francouzsky je cennou dovedností, ať už pro pracovní příležitosti, kulturní obohacení nebo osobní rozvoj.

Je o francouzštinu na gymnáziu zájem? 

S mými báječnými kolegy, a musím zmínit především Petru Hečkovou, se intenzivně snažíme, aby zájem o studium francouzského jazyka na gymnáziu neupadal. Máme podporu vedení gymnázia a svobodu v konání, což je skvělé. Navzdory klišé, že je francouzština „těžký jazyk“, se nám daří počty žáků udržet. Mám z toho obrovskou radost. Každý jazyk nese s sebou kulturní kontext, literaturu, umění, historii... Jazyková diverzita je dle mého názoru velmi důležitá, neboť přispívá mimo jiné k otevřenosti a porozumění různorodosti světa. To není v dnešním globalizovaném světě málo.

Odcházejí vaši absolventi studovat do Francie? 

Studenti z „Lesňáku“ jsou skvělí! Mám obrovské štěstí, že mohu být součástí této komunity a mám příležitost se dnes a denně učit novým věcem (a předstírat přitom, že jsem to já, kdo je učí…)! Ale k vaší otázce: Ano, naši studenti odcházejí studovat a následně pracovat do celého světa. Výčet frankofonních destinací by byl dlouhý: architektura v Lyonu, molekulární biologie a genetika ve Štrasburku, práva v Paříži na Sorbonně, stomatologie ve Švýcarsku atd. atd. Minulý měsíc mi přišel pohled z afrického Gabonu, kde je na stáži v nemocnici Hôpital Albert Schweitzer v Lambaréné jeden z mých žáků. Jeden z těch, kteří tvrdili, že „s francouzštinou, paní profesorko, nebudu mít nikdy nic společného“.

Co je potřeba k tomu, aby student ze Zlína mohl odejít studovat třeba na pařížskou Sorbonnu?

Vůle a odhodlání. Tomáš Baťa říkal: „Co chceš, můžeš!“ A formálně pak stačí vlastně jen maturitní zkouška, mezinárodní zkouška z francouzštiny DELF v úrovni ideálně B2 a … přihlásit se! Francouzské státní školství je obecně bezplatné, podpořené mnoha studijními či sociálními stipendii. Mám radost z každého takového životního příběhu, kde v přesném součtu náhod stál na začátku výběr francouzštiny jako cizího jazyka. Gymnázium Zlín – Lesní čtvrť, na kterém dlouhodobě působím, je zkušebním centrem mezinárodní zkoušky DELF (v úrovních B1 a B2 je to jediná škola v celém Zlínském kraji).

Zmínila jste, že zajišťujete výměnné pobyty pro studenty do zámořských francouzských destinací, zazněl Réunion a Guadeloupe. Jak vznikla tato spolupráce?

Réunion je ostrov v Indickém oceánu, který je zámořským departementem a regionem Francie. Máme zde dlouholetou partnerskou školu Collège Emilien Adam de Villiers v Saint-Pierre. Studenti z naší školy tento ostrov navštívili vloni na jaře a další výměnný pobyt se uskuteční v listopadu v příštím školním roce. Dlouholetá krásná spolupráce vznikla díky setkání s réunionským kolegou Nicolasem Bigotem v rámci jiného projektu.

Guadeloupe je zámořský departement a zároveň zámořský region Francie ležící v Karibském moři. Partnerská škola Collège de Port-Louis v Port-Louis, kde jsme měly příležitost s kolegyní Petrou učit, je této spolupráci velmi nakloněna, a proto se na Guadeloupe chystáme se studenty. Guadeloupská kolegyně Marlyse Pirbakase je příbuznou naší réunionské kamarádky Yane. Nejprve virtuální komunikace přešla v nádherné osobní setkání. Je radost s obyvateli Guadeloupu pracovat!

Individuální i skupinové mobility studentů francouzštiny pak probíhají také v partnerských gymnáziích v metropolitní Francii: v Lycée du Dauphiné, Romans-sur-Isère (kam letím se studenty již teď v lednu) a Lycée Marie Rivier v Bourg-Saint-Andéol (kam letí kolegyně se studenty v březnu).

Je taková organizace výměnných pobytů náročná?

Ano! Logisticky, organizačně, administrativně, bezpečnostně… Tisíce faktorů, které je potřeba mít neustále na paměti. Vyžaduje pečlivé plánování, koordinaci a opravdu kvalitní spolupráci mezi organizátory, školami, rodiči a samotnými studenty. Pokud jste někdy organizovali dovolenou do vzdálené destinace pro vaši rodinu bez cestovní kanceláře, tak si k tomu připočtěte takových patnáct členů domácnosti navíc a dalších dvacet z jiného kulturního prostředí! Každý s jinou mentalitou, osobnostním naladěním, zdravotními hendikepy atd. Když se vše povede, je to obrovská radost a satisfakce. Ale taky neskutečná úleva po návratu domů!

Tyto destinace jsou zcela odlišné od naší země. Co jedinečného, nejzajímavějšího byste zmínila?

Jedinečná je identita každého regionu, každého místa, ale i každého člověka… Jsou to fascinující příběhy! Tak jiné a přeci tak stejné. Vždy se nakonec smějeme stejným věcem, radujeme se ze stejných úspěchů, oceňujeme vzájemnou spolupráci a vnímáme s nadšením, když to naši studenti vidí stejně. A že jsou všude třtinové plantáže, zrovna kvete exotický flamboyant, v pralese voní orchideje či vanilka a ke svačině jsme si dali čerstvou maracuju a mango?! U nás zase rostou v sadech švestky, na jaře sněženky, lesy jsou plné mohutných jehličnanů, potkáte v nich srnky a nasbíráte si hřiby. „Jedinečnost“ a „exotika“ jsou individuální, je to jen úhel pohledu a životní zkušenost.

Máte v zorném úhlu nějaké další destinace, do kterých byste se ráda vydala?

V březnu se chystám do dalšího francouzského zámořského departementu, na ostrov Martinique ležící v Karibském moři. Zatím jen na stáž, bez studentů, „omrknout“ možnosti další tropické destinace, především bezpečnostní podmínky a možnosti partnerství na některé ze škol na Martinique. Těším se na další z kreolštin, na kolibříky, leguány a vůbec karibskou faunu a flóru. Už jsem si objednala knihu lokálního martinického spisovatele Patricka Chamoiseaua Texaco, která mimochodem získala prestižní literární ocenění Goncourtovu cenu a která reflektuje historické a kulturní otázky ostrova Martinique. Ať mám náskok a kladu místním sofistikované otázky! Dozvídat se nové věci a jako bonus v autentickém prostředí – to je čirá radost.

Zmínila jste, že jste vytvořila tzv. létající lektorku? Co to znamená a jak k tomu došlo? A jak se tento projekt uskutečňuje? 

Nápad konceptu sdíleného rodilého mluvčího francouzského jazyka vznikl při přemýšlení, jak dostat do škol ve Zlínském kraji Francouze, aby mohl vést konverzační hodiny v situaci, kdy se francouzština učí čím dál tím méně. Létající lektor je rodilý mluvčí, který učí střídavě na pěti školách francouzskou konverzaci na autentická témata. Formou sdílených hodin s českými vyučujícími působí vždy týden v měsíci na jedné z těchto škol. Mám radost, že se nápad podařilo zrealizovat, záměr finančně podpořil Zlínský kraj a město Zlín. Eillen Lacey z ostrova Réunion vystřídala v tomto školním roce Francouzka Hasna Boussaha, která má kořeny v Alžíru. A vzhledem ke skutečnosti, že byl tento inovativní projekt letos oceněn již zmíněnou cenou LABEL, věřím, že bude pokračovat i v letech následujících k obohacení a ku prospěchu mnoha žáků a vyučujících (nejen) francouzštiny v celém Zlínském kraji.

Účastnila jste se také mnoha stáží ve Francii. Co jste si z těchto pobytů odvezla?

Běžné vnímání, že jakákoliv naše cesta je obohacující, poskytuje spoustu výhod a cenných zkušeností, které mohou ovlivnit naše jazykové dovednosti, kulturní povědomí a celkový osobní rozvoj je stereotypním viděním, a přece tak pravdivým! Cestování je prostředek, nikoliv cíl. Je součástí mého životního příběhu. Ze všeho pozitivního, co se při cestách o sobě a o světě dozvídám, jsou pro mne jednoznačně nejdůležitější lidé: jejich příběhy, historie jejich rodin a jejich kořeny, jejich „milieu“. Uvědomuji si, že mám nekonečné štěstí a čest potkávat (a mít navždy!) přátele po celém světě.

Co francouzského máte ráda a naopak, co ráda nemáte? 

Miluji francouzskou kulturu ve všech jejích podobách, intenzivně oceňuji francouzské kulinářské umění, mám ráda francouzské savoir-vivre, zbožňuji diverzitu frankofonní krajiny. Nesnáším francouzskou byrokracii a kafkovské administrativní postupy. Stále mě udivuje francouzská náklonnost stávkovat často, vehementně a v podstatě z jakéhokoliv důvodu. A z hloubi duše nesnáším jejich dotaz, jestli se v České republice mluví rusky!

Co byste v českých zemích oživila „francouzským kořením“ a naopak, co českého chybí Francouzům? 

Mluví-li se opravdu o koření, pak se jednoznačně nabízí francouzské pekařské a kuchařské umění. I když takový smažený sýr, svíčková či babiččiny buchty jsou zase skvělou dimenzí české gastronomie.

Přidání pověstného francouzského šarmu do české módní scény by zajisté přineslo eleganci a sofistikovanost do šedivých českých ulic.

Češi jsou někdy spojováni s ironií a se skeptickým přístupem k autoritám, ať žije Jára Cimrman! Ale umět si udělat ze sebe legraci, nebrat se (a nebrat vše) tak vážně, je docela fajn.

A když mluvit, tak mít co říci! Ono pověstné umění francouzské konverzace: dlouhé obědy, večeře a nekonečné diskuze… Jak rozdílné oproti deseti minutám v české školní jídelně a pragmatické a praktické české komunikaci.

Iva Adámková

• Narodila se v roce 1975.
• Vystudovala filozofickou fakultu Ostravské univerzity (obory francouzský jazyk a český jazyk a literatura) .
• Pracovala na Gymnáziu Olgy Havlové v Ostravě, Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně či Gymnáziu Zlín – Lesní čtvrť Zlín.
• Učila i na prestižním francouzském gymnáziu Lycée Alphonse Daudet v Nîmes francouzské žáky český jazyk a literaturu.
• Absolvovala stáže na Université Paul Valéry v Montpellier, na Lyon Bleu International, Alliance Francaise de Normandie v Rouenu.
• Je atestovanou examinátorkou mezinárodních zkoušek z francouzského jazyka DELF = Diplome d´Études en Langue Française.
• Je autorkou testových úloh maturitní zkoušky z francouzského jazyka pro Cermat.
• S manželem Miroslavem Adámkem a synem Eduardem (student oktávy GYMZL) trvale žijí v Luhačovicích.
• Mezi její koníčky patří sport – běh, lyžování, běžky, tanec, cyklistika, treky po horách, literatura, divadlo, cestování, zahradničení, kreativní činnost jakékoliv druhu.
• Inspiruje ji Miroslav Zikmund a jeho nezapomenutelný citát „Život je přesný součet náhod.“ Žije podle motta „Život má takový smysl, jaký mu dáme“.
• Často vzpomíná na nádhernou moudrost její milované babičky „Hlavně se z toho neposr**“.