Čerti na Valašsku jsou legendární. Šnůru vesnic kde je potkáte, zahajuje Valašská Polanka

Obecní kroniky potvrzují, že mikuláši ve Valašské Polance chodili už kolem roku 1920. Většinu masek dědí členové mikulášské družiny po rodičích, bratrech či kamarádech.

Ještě před dvaceti lety měla polanská mikulášská družina zhruba patnáct členů. Popularita tohoto zvyku ale roste, letos tak čítala družina více než čtyřicet masek.

V obci obchází celkem pět masek: svatý, čert, smrt, žid a koník. Chodit může prakticky kdokoliv. „Jsou mezi námi hasiči, fotbalisté, myslivci. Jediná podmínka je plnoletost,“ říká Martin Šeliga, který několik ročníků absolvoval coby svatý Mikuláš.

Ve Valašské Polance trvá obchůzka dva víkendové dny, asi v žádné vesnici v okolí nechodí tolik mikulášských masek. Ve dvou skupinách se do masek obléká více než čtyři desítky mladých mužů.

„Podle fotografií víme, že nikdy v minulosti nás nechodilo tolik jako právě teď. Například v roce 1969 bylo jen šest masek, Mikuláš, smrt, žid a dva čerti. Postupně narůstal počet čertů. Více než čtyřicet nás bylo poprvé v roce 2015,“ říká další z organizátorů Mikuláše ve Valašské Polance Jakub Kolínek.

Pravidla obchůzky jsou podobná jako v okolních obcích. Nemění se dlouhá desetiletí. U každého domu zastaví a počkají, až „domácí“ vyjdou ven. Následuje přivítání čerty a smrtkami, potom pronese svatý Mikuláš slavnostní řeč; pokud jsou tam děti, tak jim předá sladkosti nebo také dárky, které před dům „tajně“ předem připraví rodiče. Prakticky každá domácnost poté mikulášské družině nabídne občerstvení a ano, samozřejmě také alkohol.

„Všichni na nás čekají. Snažíme se, aby u každého domu bylo co nejvíce masek. Protože když je tam více čertů a všichni začnou skákat, udělají díků hlasitým zvoncům větší hluk. Pro děti i dospělé to je zážitek. Sedí uvnitř v tom baráku a slyší, jak venku skáče a zvonci dělá velký rámus dvacet třicet čertů,“ popisuje Šeliga.

Obchůzka ve Valašské Polance je jedinečná také tím, že už několik let funguje v podstatě jako dobročinná sbírka. Mikulášům dávají lidé peníze a oni je pak zpravidla věnují potřebným. „Část peněz, které od lidí svatý dostane, nám pomůže uhradit náklady na opravy masek a nákup cukroví pro děti. Ale pravidelně předáváme část peněz na charitativní účely,“ dodává Jakub Kolínek.

Masky prošly během dvacátého století jen drobnými změnami. Jednotlivci pouze mění vzhled v maličkostech, aby byla každá maska originální. Každý si ji dotváří sám. Nepsaná pravidla se drží od nepaměti. Ty čertovské musí být zasazeny do „kapuce“ z ovčí kůže.

Kožešiny jsou jednobarevné, vesměs světlé barvy. Některé masky mají rohy, jiné velké zuby. Všechny pojí kousek ježoviny na čele, kterou čerti s opatrností píchají „nezbedníky“.

Pro polanského čerta je charakteristická červená sukně. Ta má symbolizovat pekelný oheň. Čerti mají během mikulášské obchůzky nejvíc práce. Chodí do domů, po polích i lesích nahánějí děti, pro které je honička s čertem zážitkem, na který se těší celý rok. Ne vždy je to pro ně příjemné setkání, kromě ježoviny mají totiž čerti v ruce také malý bič (obvykle kus gumového lana). Výprask není vždy úplně bezbolestný.

Smrtka, smrťák neboli krkaňa byla v minulosti vždy bílé barvy, obličejovou masku má vyrobenou z laminátu a je barevně zdobena. Na čele má stejně jako čerti připevněnou ježovinu. V minulosti byla maska bílá, bez jakýchkoliv kreseb, elá maska byla omotaná černým provázkem. Maska smrtky prodělala v obci Valašská Polanka v tomto tisíciletí nejvýraznější změny. Objevila se nově třeba i černá. Smrtka stejně jako čerti chodí společně s družinou od domu k domu, zároveň ale také stejně jako čerti prohání děti po ulicích vesnice.

Maska koníka je po dobu posledních padesáti let zcela neměnná. Charakterizuje ji zlatá obličejová maska, bílý oděv a vysoká červená čepice. V ruce má koník bič. Koník je charakterem nevýrazný a nevydává žádný zvláštní zvuk. Obyvatelé Valašské Polanky této masce občas říkají také anděl.

Posledním v družině je žid, je vždy pouze jeden. Má kabát, na kterém jsou našity kusy ovčí kožešiny. Charakteristickým rysem masky je zlověstný úšklebek. Na hlavě má klobouk, na kterém jsou našité dlouhé plavé vlasy. Nemá vousy. Obchází s velkým pytlem a dlouhou holí. Je přezdíván také nosičem, neboť v pytli nosí výslužku a také cukrovinky na doplnění pro Mikuláše.

Zatím poslední novinkou v polanské mikulášské družině je rozhodnutí, že svatý Mikuláš se musí dva dny obejít bez alkoholu. Důvod je prostý. Ne vždy v minulosti Mikuláš v odpoledních hodinách působil dobročinně a důstojně, jak by se slušelo a patřilo.

Mikulášskou tradici drží na Valašsku dlouhá desetiletí

Mikulášské obchůzky dodržují také v okolních valašských obcích. Každá vesnice má svá specifika, masky se liší. Jejich popis přinášíme s využitím textu Lucie Navrátilové, která mikulášskou tradici na Valašsku zpracovala ve své diplomové práci na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Lidečko

V posledních letech zavedli v Lidečku novinku. Obchůzka má slavnostní úvod, kdy svatý Mikuláš čeká společně se starostou obce na čerty, kteří přicházejí ve velké skupině od nedalekých Čertových skal. Obchůzka zde trvá celé tři dny, kvůli velké rozloze obce chodí celkem tři mikulášské skupiny.

Sv. Mikuláš, místně lidově řečen svatý, chodí oblečen jako biskup s vysokou mitrou na hlavě, v kněžském ornátu, v ruce biskupskou berli a košík s dárky.

Čerti, zpravidla dva až tři, jsou oděni do ovčích kůží chlupy nahoru, přepásaní řetězem, na kterém jsou upevněny „křapále“. Na hlavně mají kozí nebo beraní rohy. V ruce mívali bič. Pro vylepšení své hrůzostrašnosti mají na čele a rukávech našitou ježčí kůži.

V Lidečko chodí také nosič. Ten se původně oblékal do starých hadrů se širokým kloboukem a velikým měchem. Je postrachem malých dětí. Z postavy nosiče zůstal dnešní „prďa“, což je vlastně bezrohý čert, který vydává „prdivý“ zvuk – odtud název.

Smrtka má dlouhý špičatý nos na vypouklém obličeji, na čele věnec s rozmarýnem nebo asparátem, bílý šat a závoj. V ruce samozřejmě kosu a brousek. Podle dochovaných pramenů se Smrt takto začala oblékat až po 1. světové válce, zřejmě vlivem ruských legionářů, kteří válčili v sibiřských krajích.

Kůň zvaný „koník“ provedením představuje postavu nájezdníka ze 16. století, který krutým způsobem pustošil zdejší kraj. Jedná se o připomínku nájezdů Turků a Tatarů aj. Sedí na maketě koně v červené sukni, je tmavé pleti, na hlavě má pokrývku s husím brkem. V ruce šavli. Hlava koně je opatřena rolničkami a zvonky.

Lačnov

Ve vesnici známé svými rybníky sahá historie mikulášských obchůzek až do konce 19. století. Obchůzky nepřerušily ani dvě světové války.

V Lačnově chodí tři skupiny. Počet masek ve skupině není přesně určený, v každé ale musí být minimálně Mikuláš zvaný svatý, smrtka, které se říká krkaňa, a aspoň tři čerti oblečení do ovčích kůží. Na sobě mají čerti zvonce neboli křapáky. Na hlavách nosí čerti masku s kapucí z kozích nebo ovčích kůží a také kozí nebo kravské rohy a v rukách drží vidle. Celý čertovský převlek tak váží od deseti kilogramů nahoru, někteří čerti mají na sobě až čtyřicet zvonců.

Původních masek se už moc nedochovalo, některé zanikly. Jako například Turek, který býval oděný v červeném a jezdil na koníkovi. Také už v jednotlivých družinách nechodí nosič. Ten dříve vybíral obilí.

Lužná

V Lužné vždycky chodila šestičlenná družina. Dva koníci, bílý a černý, kteří představují turecké jezdce na koni. Nosič, který „shání" dohromady koníky. Smrtka nazývaná „krkaňa" chodí celá v bílém. Mikuláš, „svatý", který obdarovává poslušné děti, a samozřejmě čert.

Ten je v Lužné jenom jeden, což je ve srovnání s okolními vesnicemi naprosto unikátní.

Masky v Lužné jsou původní, ovšem každý rok prochází opravami a úpravami.

Valašské Příkazy

Mikulášská družina zde má zhruba patnáct mužů, obchůzka trvá jediná den, chodí svatý Mikuláš, čerti a smrtky. Není svázána přísnými pravidly jako v některých jiných obcích. Důvodem je fakt, že se jedná o malou obec, družina nemusí spěchat a tento den si tak všichni užívají.

Mikuláš má bílé roucho, přes které má ornát i mitru z papíru. Ty jsou světle modré barvy, doplněné bílou a zlatou. Mikuláš nosí vždy berlu se zvonkem a košík s cukrovinkami.

Čerti jsou štíhlí, kožichy mají vícebarevné. To je způsobeno tím, že používají pro výrobu více druhů kožešin, například z králíka, ovce, ale i kozy. Postava čerta je ve Valašských Příkazech charakteristická červeným, dlouhým nosem, a tím je ihned rozeznatelný. V předchozích letech využívali také ježovinu, od té však upustili a v současnosti nemají ježovinu ani jako doplněk masky.

Postava smrtky je celá bílá, obličejová maska se vyrábí ze sádry. Otvory jsou pouze pro oči a ústa, jsou zvýrazněny černou konturou. Smrtka má přes sebe přehozenou bílou plachtu, přes hlavu má druhou plachtu zvlášť. Ta je připevněna k sádrové masce. Na zádech má symbol smrti, tedy lebku a zkřížené kosti.

Střelná

Skutečná mikulášská obchůzka se tady koná vždy 5.–6. prosince bez ohledu na to, zdali to vychází na dny v týdnu či víkend. Muži si tak často berou kvůli obchůzce volno v práci. Obcí obchází postavy svatého, čerta, koníka, smrti a nosiče, a to vždy pouze v jedné skupině.

Ve Střelné se dodržuje přísné pravidlo: v družině nesmí chodit ženatí muži. Zajímavým faktorem je „kariérní postup“ obchůzkářů. Nováček musí jít povinně za smrtku, protože je v masce největší zima. Za svatého Mikuláše může jedině ten, kdo má “odchozeno” nejméně pět let.

Součástí postavy Mikuláše je biskupská berla bílé barvy se zvonkem a proutek, kterým může uhodit nedobrého člověka či zlobivé dítě.

Čerti ve Střelné mají kožichy různorodé z ovčích i králičích kůží, jsou tedy strakatí, kůže mohou být barvy černé, hnědé i světlé, béžové. Každý má své vlastní vidle, ježovina z masek už zmizela. Podobně jako jinde nosí čerti hlasité zvonce. I ve Střelné je postava čerta nejoblíbenější. Zvonce si vyrábí každý své, jsou různého počtu. Záleží na odvaze jednotlivců, kolik si jich na sebe navážou. Počet se pohybuje od 5 po 20.

Smrtka neboli krkaňa (krkatá) je oděna celá v bílém a je doplněna pouze o černou kravatu, v minulosti byla možná i varianta kravaty červené barvy. Je charakteristická tím, že vysokým tónem vydává zvuk „krrrr“.

Výjimečná je maska “kobylica”, která zosobňuje turecké a tatarské nájezdy v této oblasti. Vždy je oděna tak, aby připomínala vojenskou uniformu. Je stejně jako nosič či svatý pouze jedna. Je oděna do vysokých gumáků, zelených pracovních kalhot a červené suknice.

Postava nosiče neboli frfáka, jak je ve Střelné nazýván, symbolizuje postavu žida. Nosič je obut do gumáků, maskáčových kalhot a starého béžového kabátu se záplatami. Oděv má záměrně ušpiněný, místy potrhaný. Konec nosu je nabarven rtěnkou, při bližším kontaktu s pasivním účastníkem obchůzky jej tou rtěnkou zalíčí. Nejvýraznějším vizuálním prvkem frfáka je vysoký klasický klobouk s nástavcem, který váží až pět kilogramů. Je polepen obrázky nahých žen a jsou k němu připevněny krepové papíry ve velkém množství.

Študlov

Obchůzka se koná vždy v sobotu, kdy je aktivní pouze jedna skupina v počtu kolem deseti mužů.

Domy obchází pouze čtyři postavy: svatý, čerti, krťa (smrtka) a kobylica. Čerti jsou však trojího druhu. Do každého domu musí přijít v zastoupení všechny masky. V roce 2015 vytvořili obchůzkáři knihu hříchů. Stejně tak upustili od fyzického ubližování a pouze straší.

Mikuláš je ve Študlově oděn do bílého roucha. Látkový ornát a biskupská mitra jsou červené barvy. Berla je stříbrná.

Mikulášská družina ve Študlově je unikátní tím, že zde mají více „druhů” čertů. Jsou tu klasičtí čerti jak je známe z okolních obcí, dále čert s pytlem nahrazující nosiče a v neposlední řadě tzv. košutí hlava, maska ze starého vyčiněného kozla. Třetím druhem je čert s pytlem.

Postava smrti neboli krtě prošla razantní změnou, stejně tak jako tomu bylo v jiných obcích, kdy místo bílé smrti začala obcházet černá smrt připomínající kostlivce.

Maska kobylice je stejného charakteru jako kůň ve Střelné či Horní Lidči. Postava kobylice má dlouhé světlé vlasy. Horní část těla je oděna do modré uniformy, na které jsou výrazným prvkem odznaky různého druhu. Spodní polovina těla je oděna do maskáčových kalhot, přes které je červená suknice. Chybí zde celý motiv dřevěného koně.

Francova Lhota, Valašská Senice, Půlčín

Obchůzka se koná vždy v pátek a sobotu před svátkem Mikuláše, v obcích obchází postava Mikuláše, čerta, koníka a smrti. Svatý je ve skupině jeden a ostatní masky jsou v obou obcích ve větším počtu. Smrti a koníci jsou po dvou a více a zbytek jsou čerti. Nositeli tradice jsou muži ve věku osmnáct až třicet let.

Před druhou světovou válkou obcházel touto obcí Mikuláš s řetězem, stejně jako čert. V současnosti obchází v ornátu vyřazeném z inventáře kostela, obličejová maska je zpracovaná podobně jako v jiných obcích. Chodí s berlou se zvonkem, ve Valašské Senici také s košíkem.

Kostým čerta je z ovčí kůže, jenž doplňuje přišitý klobouk, na který jsou připevněné kravské rohy. Oči i ústa jsou obšity červenou nití a mají dlouhý jazyk. Místo nosu mají červenou bambuli.

Smrt je oděna celá v bílém, pouze na zádech na plachtě má velký černý kříž a má uvázanou černou kravatu. Nikdy, pokud má nasazenou masku, nepromluví. Působí tak velmi tajemně a autenticky. Vydává pouze zvuk „krrrr.“

Koník má význam ochrany obce před nájezdníky. Má černou hlavu s mašlemi bez klobouku s červenými prvky jako je prošívání a červený jazyk, podobně jako čert. Chybí však rohy. Oděn je do modrého kabátku a dlouhé, červené sukně, ze které vystupuje dřevěný kůň se zvonky. V ruce má šavli, ve Valašské Senici má podobu spíše meče, je rovná, kdežto ve Francově Lhotě je „tureckého“ typu, rozšířená, ohnutá a je černé barvy.

Horní Lideč

Samotná obchůzka se koná v sobotu a neděli před svátkem Mikuláše. Obchází celkem pět postav: svatý, čerti, kvašáci, smrt a kobylica. V Horní Lidči se účastní obchůzky nižší počet mužů, většinou skupina čítá přibližně deset účastníků.

Nositeli této tradice jsou muži starší osmnácti let a neměli by být ženatí. Tato pravidla nejsou však tak striktní jako v některých jiných obcích. V Horní Lidči se obchůzkáři téměř vůbec zvukově neprojevují.

Svatý v Horní Lidči odpovídá představám a vyobrazení svatého Mikuláše. Jako v jediný obci obchází s čaganem neboli dlouhou dřevěnou holí, kterou má místo biskupské berle.

V obci platí pravidlo, že za čerty chodí pouze vysocí muži. Čerti jsou zde skutečně mohutní. Celou výšku ještě umocňují rohy, které jsou neobvyklé, často jsou totiž například z muflona a z podobných zvířat. Celý úbor, který je složen z hlavy, kožichu a kalhot, je tak vícebarevný, celkově však obsahuje tmavější barvy. Masku doplňuje ocas a červený jazyk.

Smrt má neměnnou podobu. Maska je celá bílá, bez jakýchkoliv nápisů, kreseb, jediné nápisy se objevují na kose: „Beru staré klebetnice a mladé falešnice”

Maska koníka symbolizuje Turka na koni. Obyvatelé Horní Lidče postavu spojují s touto historickou osobou. Obličejová maska je červená, s černým malovaným knírem. Na masce jsou také namalovány černé vlasy. Na hlavě má červenou vojenskou čepici s husím perem a je oděn do černé uniformy a červené suknice s černými pruhy ve spodní části. Důležitou součástí je také vyřezávaný dřevěný kůň. Ten je zvýrazněn barevnými stuhami z krepového papíru, jež symbolizují hřívu.

Kvašák významově připomíná žida z jiných obcí. Vyznačuje se potrhaným oděvem. Na hlavě má klobouk s husím brkem. Obličejová maska je vymalována pestrými barvami. Charakterizuje ji dlouhý, špičatý nos a brýle s kulatými obroučkami. Kabát i kalhoty jsou kožené, většinou se využívají k výrobě ovčí kůže. Oděv je pošit barevnými záplatami. Kolem krku má uvázaný šátek, jeho úvaz je řešen krabičkou od sirek. Stejně jako v ostatních obcích obchází s dlouhou holí (čaganem).