Nejnovější zprávy: VODNICE Baťovka bude mít do dvou let novou porodnici. Stavba přijde na více jak 1,5 miliardy korun

Kultura

Večerní čaje ve vile manželů Baťových lákají na kulturu i setkávání

Tradici Večerních čajů ve vile manželů Baťových v minulém roce obnovila Nadace Tomáše Bati, která v této vile sídlí a spravuje baťovský odkaz. Cílem nadace je prohlubovat komunitní život a rozvíjet nabídku kulturních a vzdělávacích akcí v souladu s baťovskou filozofií. Konceptu znovuobnovených Večerních čajů se ujal Jakub Malovaný, projektový manažer Nadace Tomáše Bati a současně i externí spolupracovník Magazínu PATRIOT.


Autor: Archiv Nadace Tomáše Bati

Rozhovor s Jakubem Malovaným vedla projektová manažerka Nadace Tomáše Bati Gabriela Končitíková. Oba spolupracují na denní bázi, takže výjimečně upouštíme od vykání, dosud striktního pravidla našeho magazínu.

Navazuješ na tradici Večerních čajů ve vile manželů Baťových, co tě k této myšlence vedlo?

Přání a touha, aby se vila manželů Baťových ještě víc otevřela široké veřejnosti a aby si k nám hledali cestu nejenom milovníci nadčasového baťovského odkazu a pestré baťovské historie, ale také lidé, prahnoucí po příjemném kulturním zážitku.

Co je hlavním cílem těchto kulturních večerů?

Prožít něco pěkného společně. Vždyť stejný cíl měly už v době, kdy je pořádali manželé Baťovi – měli se potkávat lidé napříč nejrůznějšími společenskými spektry a užít si daný kulturní zážitek, avšak také spolu strávit určitý čas, povykládat si, probrat, co je nového a na pár chvil zapomenout na strasti všedního života.

Vzniká nám tak nová tradice, nebo se jedná jen o nahodilé akce?

Určitě nejde o nahodilé akce. Naopak. Večerní čaje podáváme pravidelně každý měsíc. Začali jsme v loňském roce na podzim, kdy jsme divákům nabídli poezii Jana Skácela s hudbou Leoše Janáčka v podání herce Gustava Řezníčka a pianistky Venduly Urbanové, následně jsme s důležitými pamětníky sametové revoluce zavzpomínali na Listopad 89 v tehdejším Gottwaldově a v předvánočním čase nás potěšil svým jedinečným recitálem člen brněnské činohry Mahenova divadla Tomáš David. A pokračujeme vesele dál – v prvním čtvrtletí roku letošního budeme cestovat s egyptoložkou Marií Peterkovou Hlouchovou, vzpomínat se slavící kapelou Fleret i číst z knihy Hrobař spisovatele Jaroslava Irovského, která vychází ze stejnojmenného hitu skupiny Premier a jejíž děj se odehrává nejenom na zlínském Lesním hřbitově.

Podle čeho vybíráš jednotlivá témata a jejich interprety?

Snažím se o určitou rovnováhu. Chtěl bych, aby si na své přišel tak nějak každý, ať už ho zajímá historie, muzika, vůně dálek nebo dejme tomu literatura. Zatím se nám to snad daří a podle mého vzniká velmi pestrá paleta témat.

Jak na tyto večery reaguje veřejnost? Mají lidé zájem se večerů účastnit, nebo pociťuješ to, co občas zaznívá, že kulturních akcí je mnoho a nejsou příliš navštěvovány?

Jsme až překvapeni, jak velký zájem o Večerní čaje lidé projevili; chodí k nám zájemci všech věkových kategorií a v říjnu se za námi dokonce vypravili lidé až z Prahy. První tři akce byly do posledního místa obsazeny, dokonce jsme museli řadu zájemců s lítostí odmítat, protože prostory nejsou nafukovací a vila Tomáše Bati má omezenou kapacitu. Nemluvě o tom, že v rámci každého večera přítomným divákům podáváme tematické čaje ve spolupráci se slušovickou společností OXALIS, takže je našim přáním, aby měli lidé určitý komfort a prostor. Doporučuji všem, kteří mají o program zájem, aby sledovali naše sociální sítě či webové stránky a včas si své místo rezervovali na emailu sekretariat@batova-vila.cz.

V kulturní oblasti působíš již dlouhodobě, je přesto něco, co tě při jednotlivých Večerních čajích překvapilo?

Mám radost z toho, jak krásné komorní akce se můžou uskutečnit a jaký zážitek si z nich lidé odnášejí. Samotné prostory vily navíc tvoří skvělou kulisu, což je další z přidaných hodnot Večerních čajů.

Máš už představu o jednotlivých večerech v roce 2023? Na kolik setkání se mohou návštěvníci těšit?

V roce 2023 máme v plánu celkem osm Večerních čajů. Program na první čtvrtletí jsem již zmiňoval a veškeré podrobnosti jsou dostupné na webu Nadace Tomáše Bati. Momentálně už připravujeme termíny na duben i květen a po letní přestávce budeme čaje podávat zase od října do prosince. Mimo to nás ale čekají další skvělé akce, na které můžu všechny čtenáře s radostí pozvat – ať už jde o tradiční Prvomájové oslavy u vily Tomáše Bati nebo sedmý ročník Festivalu Týden Baťa, který pořádáme pravidelně v září.

Máš vysněného hosta, kterého bys rád pozval na Večerní čaj?

Mám. A není jeden. Nechme se překvapit.

Tradice Večerních čajů ve vile manželů Baťových

Jestli u některého manželského páru platí ono známé: „Za úspěšným mužem stojí silná žena“, tak u manželů Baťových tomu tak bylo určitě.

Tomáše Baťu netřeba široce představovat. Každý se s jeho jménem v životě už určitě potkal, i kdyby jenom prostřednictvím toho, že si u Bati koupil takzvané baťovky. Jméno jeho manželky Marie však zase tak známé není a ještě o něco méně známý je její vliv na celý fenomén Baťa.

Marie byla výjimečná. Od Tomáše ji dělilo sedmnáct let, provdala se za něj, když jí bylo devatenáct. Vyrůstala u vídeňského dvora, její otec byl knihovníkem císařské knihovny. Oproti Tomášovi se jí dostalo toho nejlepšího možného vzdělání, plynně ovládala čtyři jazyky.

Sňatek uzavřeli v dubnu 1912 ve Vídni, po obřadu však odjeli do Zlína, do čerstvě dokončené vily na Čepkově – tak byla původně jejich vila nazývána. Život ve Vídni se diametrálně lišil od toho ve Zlíně, nebyl schopný nabídnout tak bohatý kulturní a společenský život. Mnohé by asi napadlo, že musela Marie ve Zlíně strádat, ale nebylo tomu tak. Svůj vztah ke kultuře a umění uměla dokonale přenést nejenom do celého města, ale také do jejich vily.

Od roku 1920 začala jednou měsíčně se svým manželem pořádat takzvané Večerní čaje ve vile na Čepkově. Cílem večerních setkání bylo vytvořit prostor pro společenská setkávání, která však nebyla limitována věkem, postavením ve firmě Baťa nebo vztahem k manželům Baťovým. Zváni byli různí lidé, manželské páry a následně i žáci Baťových škol práce. Pozvání obvykle obdrželo okolo šedesáti hostů, pokud se setkání v letních měsících konalo venku, bylo to i více. Setkání bylo vždy tematicky zaměřené a mělo většinou umělecký obsah – jednalo o koncerty, recitály nebo diskuse s autory a umělci. Nechyběl ani prostor pro debaty v menších skupinkách.

Marie Baťová byla skvělá hostitelka, proslulá svým kuchařským uměním. Většinou se ve vile podávaly studené mísy, rolády, ale také různé druhy keksů – nejoblíbenější byly ty parmazánové. Nechyběl pochopitelně ani samotný čaj, ale také víno nebo likér, ač se vědělo, že Tomáš Baťa je téměř abstinent.

Tato setkání měla pro zlínskou společnost mnohem hlubší význam než jen podobu příjemného společenského zážitku. Poukazovala totiž na důležitost potkávat se napříč generacemi, sociálními skupinami a oblastmi zájmu, stejně tak jako na význam umění a kultury v životě člověka. Ukazovala, jak důležité je umět se v každodenním shonu zastavit a nechat se obohatit, pozdravit se s přáteli i poznat nové lidi.

Většiny těchto večerů se snažil účastnit i Tomáš Baťa, ne vždy se to však vzhledem k jeho k pracovní vytíženosti podařilo. Tradice Večerních čajů byla dodržena i během druhé světové války, a to až do jejího konce v roce 1945, kdy ji narušila pomalu se měnící politická i společenská situace.

Pokud vás originální kuchařské umění Marie Baťové zajímá, pak je přesně pro vás určena kniha 99 sladkých teček Marie Baťové, podle které si můžete vyzkoušet 99 variant prvorepublikových dezertů, které si vychutnával i největší obuvník světa. Kniha je dostupná na e-shopu Nadace Tomáše Bati.