Szabotage Vojtěcha Szabó v době koronavirové
Akordeonista Vojtech SZABÓ (36) spáchal SZABOTAGE. Lepší titul snad novému albu v době coronavirové krize vymyslet nemohl.
Autor: Lenka Hatašová, archiv Vojtecha Szabó
Nový počin zlínského hudebníka zaujal dokonce i největší odborníky z branže, kteří ocenili desku Albem týdne na vlnách Českého rozhlasu Jazz.
Na Szabóvi obdivují profesionálové především jednu věc: jazz, který je často výsadou intelektuálů a nezřídka také snobů snažících se zapadnout do určité společenské vrstvy, dokáže zahrát takovým způsobem, že osloví i laika. Lépe řečeno jazz v Szabóvě podání si rád poslechne i člověk, který tomuto žánru příliš neholduje. Čím to je? Co dělá jinak?
„Když v jedné skladbě sedm z osmi minut improvizuješ, lidi to nebaví. Proto nehraju ortodoxní jazz, snažím se dělat kratší sóla a snadno zapamatovatelné melodie. Na ty sázím,“ popisuje svůj styl hudebník, který se už roky řadí k evropské interpretační špičce. Beze zbytku tak splňuje kolonku osobností Magazínu Patriot.
Vášeň, která mohla zabít
Vojtech Szabó je ten typ člověka, kterého na ulici přehlédnete jen stěží. Vysoký a statný elegán s černými obroučkami na nose, zároveň sympaťák na první pohled.
Bez cigarety v ruce si jej člověk ještě před nedávnem nedokázal představit. Už rok a půl si na ni ale raději nechává zajít chuť. Má totiž za sebou oboustranný zápal plic a delší pobyt na jipce v Baťově nemocnici, na který se prý jen tak nezapomíná. Je prý rád, že žije.
Na svou vášeň k modrému dýmu přesto úplně nezanevřel. „Cigáro bych si dal z fleku, ale jsem stoprocentně rozhodnutý, že už kouřit nebudu,“ tvrdí Vojtech.
Ve Zlíně bydlí už jedenáct let. V pětadvaceti sbalil sebe i manželku Júlii a z Nových Zámků se vydal vstříc štěstí na Moravu. Přestože pochází z muzikantské rodiny, sám by se jako jazzový akordeonista na Slovensku zřejmě prosadit nedokázal. Své sny si plní až tady. V rodinném domku ve Štípě, kde se věnuje nejenom hudbě, ale také práci na zahradě a své dvouleté dceři.
Nové album Szabotage vzniklo právě tam. V nahrávacím studiu v prvním patře, které si zřídil Vojtech asi před třemi lety.
„Nahrávám tady, píšu noty, vytvářím další aranžmá. Mám tady klid, což je pro mě hrozně důležité,“ říká Szabó. Nebýt pandemie, byl by pravděpodobně někde na cestách. Před rokem se mu totiž podařil životní majstrštyk. Jako jednoho z mála hudebníků se Vojtecha ujala agentura ŠPORCL ARTS, která zajišťuje „svým lidem“ koncerty po celém světě. „Kvůli uzavřeným hranicím mi odpadlo hraní v Paříži, v Německu i v Rusku. Zatím všechno stojí a čeká se, co bude dál,“ podotýká Szabó.
O přátelství s Pavlem Šporclem
Agentura českého houslového virtuóza Pavla Šporcla si nevybrala zlínského akordeonistu jen tak náhodou. Oba muzikanti se na pódiu poprvé setkali už v roce 2014, kdy jej Šporcl přizval k účinkování v programu Gipsy Fire. Projekt s cikánskou kapelou tehdy předčil veškerá očekávání.
Vyprodané koncertní sály a Platinová deska za stejnojmenné album vydavatelství Supraphon byly předurčením k navazujícímu turné v roce 2019 a další spolupráci. Ihned po uvolnění pandemických opatření totiž čeká Vojtecha Szabó koncertní šňůra s Pavlem Šporclem, na níž znovu představí své debutové album Play Accordion natočené v pražském studiu Michaela Kocába. Právě frontman Pražského výběru dal ostatně slovenskému jazzmanovi v Česku příležitost jako jeden z prvních.
Z Vojtecha Szabó a Pavla Šporcla jsou dnes takřka rodinní přátelé. Čas od času se navštíví, zahrají na rodinné oslavě nebo tvoří další hudební projekty. Ke spolupráci nedávno přizvali i Šporclovu manželku Báru Kodetovou, pro kterou Vojtech dokonce napsal píseň a obvykle ji doprovází na koncertech. „Bára je výborná herečka, skvěle zpívá a má velké srdce, což je při zpěvu cítit. Spolupráce s ní je výborná,“ pochvaluje si Szabó.
Mistrovský nástroj vyrobený na míru
Hluché období využívá na přípravu. Nemůže se už dočkat, až to na publikum „všechno vybalí“. Sólové album, recitály i nejnovější desku Szabotage. Zatím doma pravidelně protahuje akordeon značky Pigini. Čekal na něj skoro rok a půl, takže si prestižní nástroj doslova hýčká. V italském městečku Castelfidardo jej totiž vyrobili přímo na míru.
Může si běžný smrtelník něco takového dovolit? „I taxikář potřebuje jezdit ve spolehlivém autě. Já musím mít zase k dispozici nástroj, s nímž si budu perfektně rozumět,“ vysvětluje Vojtech. Jeho nový akordeon stojí prý přibližně tolik, co dva roky stará Škoda Octavia. A je přesně podle jeho gusta.
Jedná se v pořadí o třetí Vojtechův mistrovský nástroj od konzervatoře. Na peripetie s předchozím akordeonem nevzpomíná zrovna nejraději. Poměrně nešťastně o něj přišel, když se vracel z turné po Irsku. „Organizátoři koncertu mi zaplatili dvě letenky, jednu speciálně pro akordeon, ale na letišti mi nástroj nepovolili vzít do letadla. V zavazadlovém prostoru se rozbil a já z toho byl na prášky. Po měsících vyřizování mi naštěstí letecká společnost ztrátu uhradila,“ vzpomíná muzikant.
Szabó jako úspěšný pedagog
Vojtechovou parketou jsou kromě jazzu také francouzské valčíky, vážná hudba a argentinské tango. Lidové muzice, s níž je v Čechách i na Slovensku spojován akordeon vůbec nejčastěji, nikdy na chuť nepřišel. Přesto ji už jedenáct let učí v Základní umělecké škole ve Zlíně. Letos se snaží předat svůj um třiadvaceti dětem. Kromě toho dává soukromé hodiny. Před lety jeho hudebních pedagogických schopností dokonce využil chorvatský fotbalista Diego Živulič, který svého času nastupoval za prvoligový FC Fastav Zlín. Podle Vojtecha Szaba byl velmi nadaný.
Za velký vzor považují Vojtecha Szabó i samotní žáci. Jako mezník ve své kariéře označuje hru na akordeon pod jeho vedením například mladá zlínská zpěvačka Eliška Lajdová.
Dalším talentem, který rozvíjí, je patnáctiletá Julie Vajdáková ze Zlína. Teprve po roce a půl hraní obsadila v roce 2019 v celostátním kole druhé místo ve hře na akordeon. Rozhodl se jí nabídnout velkou příležitost. Ve svém studiu plánuje studentce nahrát skladbu s několika vyhlášenými, zkušenými muzikanty.
„Zatím to zkoušíme po emailu. Všem rozesílám rozepsané noty a posílám nahrávky. Julinka si zahraje a zazpívá s jedním saxofonistou ze Seattlu nebo kytaristou od Habery,“ jmenuje Szabó.
Boj s češtinou i s nadváhou
Prozrazuje, že zabrat si dávají vzájemně. Zatímco Vojtech umožňuje pronikat Julii do tajů hudební branže, ona ho zkouší z vyjmenovaných slov. Letos si dal totiž předsevzetí: naučit se pořádně česky. „Je to pro mě velká výzva,“ přiznává se smíchem hudebník, který podle svých slov kromě češtiny věčně bojuje se svou nadváhou.
Vloni se mu sice prý podařilo zhubnout dvacet kilo, ale během období coronaviru, jenž částečně strávil na Slovensku, nabírá kila zpátky. „Rád bych vypadal na pódiu co nejlépe, ale s kulinářským uměním mé ženy je to docela těžké,“ přiznává s nadsázkou Szabó.
Volný čas se snaží maximálně trávit s rodinou a zároveň sní o úspěšné sólové dráze. Na svou největší příležitost však stále ještě čeká. Špičkový akordeonista Vojtech Szabó se chystá zahrát na těch největších světových pódiích. Nutno dodat, že našlápnuto k tomu má přímo skvěle.
Vojtech Szabó
