Nejnovější zprávy: Opilý mladík bez papírů řídil BMW, srazil motorku a ujel Ve Vsetíně začíná přestavba "křižovatky smrti"

Kultura

Ředitelka Muzea Kroměřížska Martina Miláčková chce z muzea budovat živou instituci

Ať začnete rozhovor s Martinou Miláčkovou z kterékoliv strany, vždycky skončí u Muzea Kroměřížska, v jehož čele stojí od roku 2020.


Autor: Barbora Janečková, Jiří Balát, Vladimír Šiška

Nadšení skoro-nové ředitelky je upřímné a nakažlivé, stejně jako její smích. K povídání o práci a životě jsme se sešly v opraveném areálu Muzea v přírodě Rymice u Holešova.

Do křesla ředitelky Muzea Kroměřížska nastoupila v únoru 2020. O měsíc později už se svět potýkal s pandemií a muzea se postupně zavírala. Nedala vám tato skutečnost nečekaně čas navíc, abyste se v nové práci rozkoukala?

Já si myslím, že mně to hodně pomohlo. Měla jsem prostor seznámit se s lidmi i provozem. Na druhou stranu toho volného času zase moc nebylo, protože jsem převzala dva rozjeté projekty IROP. Hned jak jsem nastoupila, budoval se nový výtah v hlavní budově muzea v Kroměříži. Všude byl hluk a prach.

Takže vás nečekalo žádné klidné, tiché místečko v ředitelně?

No to rozhodně ne. Dvakrát týdně se konaly kontrolní dny. Vždy v úterý v Kroměříži a ve středu v Rymicích, kde se rozjížděl druhý velký projekt na rekonstrukci hospodářského dvora. Už na začátku se na stavbě objevila vyšší vlhkost, než se předpokládalo, následovalo přeprojektování. Bylo to náročné, nejen kvůli neustálému přejíždění z Kroměříže do Rymic. Musela jsem udělat řadu finálních rozhodnutí, ale naštěstí se mám o koho opřít a nejsem na to sama. Máme tady vlastní specialisty na investice a projekty.

Co se děje v muzeu, když je celé měsíce zavřené?

Z ekonomického pohledu to bylo pro muzeum nešťastné období. Nebyla návštěvnost, nebyly příjmy. Pracují u nás z větší části ženy, takže byl pořád někdo na ošetřovném s malými dětmi. Nemohla jsem počítat se stoprocentní zaměstnaností. Na druhou stranu nám situace pomohla v tom, že jsme dokončili nové expozice, což by bylo za plného provozu nesmírně náročné.

Nelitovala jste někdy toho, že jste si kvůli nové práci sama rodičovskou dovolenou zkrátila?

Určitě toho nelituji. Byla to příležitost a já jsem ji využila. Nastoupila jsem skutečně do práce hned po rodičovské dovolené, naší Mařence byly dva a půl roku. Ale i při prvním dítěti jsem po nocích psala články a připravovala přednášky a pak jsem se po roce a čtvrt vrátila na zkrácený úvazek do Arcidiecézního muzea v Kroměříži, kde jsem strávila celkem čtrnáct let. Přišlo mi to samozřejmé, protože jsem si práce v prestižní instituci vážila.

Díky vašim vlastním zkušenostem teď nabízíte zkrácené úvazky i zaměstnankyním Muzea Kroměřížska, které jsou s malými dětmi doma. Vyplatí se vám to?

Zatím jde o dvě ženy a zrovna u nich je to jednoduché. Jsou nadšené a dělají mnohem více, než pokrývá jejich malý úvazek. Já možnost pracovat i na mateřské či rodičovské dovolené podporuji, protože z vlastní zkušenosti vím, že se to dá skloubit a že je to přínosné pro obě strany.

Chodíte do práce ráda?

Chodím. Těším se z každé drobné věci, která se podaří a něco se posune. V muzeu pracuje řada lidí, kteří dělají svou práci taky rádi a je to znát. Motivuje mě, když mé nápady mají odezvu. Naučila jsem se být trpělivá, protože sama mám takovou povahu, že chci mít věci rychle hotové.

Provozní záležitosti vám asi zaberou spoustu času. Máte prostor i na vlastní publikační či badatelskou činnost, třeba ve vašem oboru barokního malířství?

(Smích.)

Je podle vás lepší ředitel vzdělaný v oboru, který je sám nadšený, ale manažerské dovednosti se učí za pochodu, nebo ředitel typu manažer, který ovládá management a orientuje se třeba i v právních aspektech řízení společnosti?

Je to individuální. Kdyby to byl manažer bez vzdělání v oboru, ale měl ve vedení schopného člověka, na jehož názor by dal, a který by za odborné pracovníky bojoval, tak by to taky šlo. Já vidím svoje plus v tom, že mám zkušenosti ze státní příspěvkové organizace, která měla skvělé podmínky. Takže vím, jak to může vypadat, a snažím se k vytýčenému cíli postupně dojít. Upřednostním spoustu věcí pro sbírky, protože tu potřebu vnímám. Co se týče manažerských věcí, tak se pořád vzdělávám a učím. Není to jednoduché, práce s lidmi je vždycky problematická. Ale svého rozhodnutí nelituji.

Jakou máte další vizi? Jak chcete, aby lidé Muzeum Kroměřížska vnímali?

Byla bych ráda, kdyby to byla živá instituce. Aby lidé neměli předsudky, že muzeum je otrava, nesmí se tam mluvit, na nic sahat a chodí se tam, jenom když venku prší. V Kroměříži máme spoustu interaktivních expozic, zajímavé doprovodné programy. Nevzdáváme se a zkoušíme nové věci. Nejvíce mě potěší, když k nám opakovaně zavítají místní obyvatelé a zjistí, že pokaždé zde najdou něco pozoruhodného. Proto jsme začali nabízet i zvýhodněnou roční vstupenku.

Máte nějaký výstavní tip pro naše čtenáře?

Pro rodiny s dětmi je to bezesporu expozice Poklady staré půdy, kterou stále něčím doplňujeme, třeba novými zvuky. Na recepci půjčujeme baterky, aby děti mohly hledat poklady, a to je moc baví. Expozici jsme přihlásili i do soutěže Gloria musaealis. Na červen teď připravujeme interaktivní výstavní projekt Zachraň jídlo! Ukazuje, jak využít potraviny mající zdánlivě to nejlepší za sebou. Podle ohlasů, které měla výstava v Praze, to bude zajímavé pro všechny věkové kategorie návštěvníků. A pak samozřejmě nová expozice v našem Muzeu v přírodě Rymice s názvem Od kvásku ke klásku, kterou právě dokončujeme v renovovaném areálu hospodářského dvora.

Muzeum v přírodě Rymice otevře lidem dvůr

V sobotu 14. května 2022 chystá Muzeum v přírodě Rymice slavnostní otevření opraveného hospodářského dvora.

Rozsáhlý areál, který je součástí unikátního komplexu lidové architektury východní Hané, prošel od jara 2020 rozsáhlou rekonstrukcí za 129 mil. Kč. Nyní se po opravě poprvé představí veřejnosti.

„Návštěvníci se mohou těšit na bohatý program. Naším speciálním hostem bude Petra Burianová, vítězka soutěže Peče celá země, která si jistě připraví nějaké překvapení,“ láká na velký den ředitelka Muzea Kroměřížska Martina Miláčková. V rámci programu vystoupí folklorní soubory z Bystřice p. H. a Chropyně, pro děti budou připraveny aktivity pod dohledem muzejních lektorů a ženy zaujme třeba ukázka správného vázání hanáckého šátku. Nová expozice Od kvásku ke klásku představí dobové zemědělské a kuchyňské nástroje, které lidé po staletí využívali k přípravě chleba. Účastníci akce si budou moci expozici projít zdarma i v rámci komentované prohlídky.

Muzeum v přírodě Rymice sice spadá pod Muzeum Kroměřížska, ale od poloviny května bude mít oficiálně nové vlastní logo, které poprvé představí na slavnosti i se zbrusu novými produkty. V areálu hospodářského dvora se bude nacházet kromě pokladny a nové expozice také etnografický a archeologický depozitář, konzervátorská dílna a zázemí pro odborné pracovníky.

Co čeká návštěvníky

  • Pokladna se stěhuje z chaloupky v areálu Hejnice do nově opraveného hospodářského dvora. Zde je nové parkoviště, stálá pokladna a zázemí pro návštěvníky.
  • Nová expozice Od kvásku ke klásku návštěvníky provede od výsledného produktu, chleba, přes mletí mouky, sklizeň, setí až po přípravu půdy.
  • Nové prohlídkové okruhy budou začínat každou hodinu a zájemci si budou moci vybrat ze dvou variant.
  • Nové přímé dopolední autobusové spojení mezi Kroměříží a Rymicemi pro školy i veřejnost. Od května do září jezdí denně 8.35 (víkendy, svátky 8.40) z autobusového nádraží v Kroměříži a zpět 10.48 z návsi v Rymicích.


    Srovnání současného života s dřinou našich předků nutí návštěvníky přemýšlet, říká etnolog
  • Etnolog Petr Hlavačka z Muzea v přírodě Rymice rád vypráví příběhy o životě prostých lidí a vrchnosti na východní Hané v uplynulých dvou stoletích.

    Pokud jde o smysl jeho práce, byl by rád, kdyby si návštěvník v muzeu uvědomil, jak žili naši předkové a jak žijí lidé teď. A když to pochopí, aby byli schopni najít i nějaký kompromis ve svém vlastním životě.

    „Když lidé vidí na jedné straně tvrdou dřinu našich předků a na druhé straně současný životní styl mnohdy spojený s nestřídmostí a konzumací přemíry informací ze sociálních sítí a televize, jsou to dva obrovské extrémy. Já jako muzejní pracovník bych měl vést návštěvníky k tomu, aby se jen pasivně nedívali, ale také přemýšleli,“ domnívá se Hlavačka.

    V nové expozici o pečení chleba vidí velkou příležitost, jak oprášit další příběhy. „Technologie a postupy pečení chleba se předávaly z generace na generaci a uchovaly se až do 50. let minulého století,“ uvedl.

    Podle něj ale současné děti znají až výsledný produkt, proto na výstavě ukazují, co všechno tomu předchází. „Do budoucna uvažujeme o technických zásazích do staveb tak, abychom mohli klasickou tradiční technikou péct chleba přímo tady v pecích,“ poodhalil plány muzea Petr Hlavačka. Dále chtějí zprovoznit zachovalé zemědělské stroje, které budou jednou předmětem bádání.

    Co můžete vidět v Rymicích?

  • Muzeum v přírodě Rymice tvoří komplex lidových staveb, jehož význam přesahuje region Kroměřížska.
  • Jedinečnost této malé vesničky je v tom, že se zde zachovaly jak stavby v podobě chaloupek z přelomu 18. a 19. století s doškovými střechami, tak i tvrz s renesančním jádrem a barokně-klasicistní hospodářský dvůr.
  • Muzeum představuje svým návštěvníkům i stavební doklady šlechtického režijního hospodaření v obci.