Nejnovější zprávy: Nešťastnice chtěla zainvestovat do kryptoměny. Přišla o milion korun Jarní potravinová sbírka Nadace AGEL zasytí potřebné ve Valašském Meziříčí

Společnost

Otrokovice skrývají poklady značky Harley-Davidson. Shromažďuje je Richard „Harley“ Banát

​Na první pohled nenápadné muzeum nedaleko nádraží v Otrokovicích ukrývá desítky dechberoucích exponátů světoznámé značky Harley-Davidson. Richard „Harley“ Banát sběratelské vášni propadl před více než pětadvaceti lety.


Autor: Dalibor Glück

Jen málokdo ví, že největší evropská sbírka amerického výrobce dnes už ikonických motocyklů symbolizujících svobodu a nespoutanost je právě v Otrokovicích. Richard Banát na prestižních aukcích skupuje prakticky všechno, co s touto nesmrtelnou značkou souvisí. Avšak tím to zdaleka nekončí. Tento nákladný koníček se totiž promítá také do jeho dalších činností.

Vlastníte muzeum, staráte se o chod rodinné restaurace, pivovaru i penzionu. Která ze všech činností vás naplňuje nejvíc?

Troufám si říct, že úplně všechny. Značku Harley-Davidson miluji dlouhá léta, takže mám pochopitelně radost, že se mi stále daří rozšiřovat její sbírku, stejně jako jsem mnoho let snil třeba o svém pivu, které díky vlastní restauraci se skvělým zázemím můžu vařit. Vždycky v první řadě říkám, že jsem velmi spokojený člověk, který si plní svoje sny.

Je náročné skloubit muzeum, pivovar, restauraci a penzion?

Jasně, že to není snadné, ale mám kolem sebe spolehlivé lidi, se kterými kráčím stejnou cestou den co den už osm let, takže se to skloubit dá. Vždyť pro mě už to nejsou jenom obyčejní kolegové, ale vlastně další rodina. Pojí nás důvěra a přátelství.

Považujete za důležité, aby lidé, kteří s vámi pracují, měli stejnou nebo alespoň podobnou vášeň pro věc?

Určitě. Nicméně na prvním místě je pro mě jejich spokojenost – spokojenost mých zaměstnanců a až pak můžu být opravdu spokojený i já. Je důležité, aby to fungovalo na všechny strany.

Ráno jste dovařil čerstvou várku piva, před několika málo dny jste do muzea přestěhoval jedinečný exponát. Co nového se za zdmi vašeho království s názvem Harley-Davidson skrývá?

Nově se tam skrývá opravdu cenný artefakt, který pod značku Harley-Davidson sice patří, ale málokdo by si ho s ní na první dobrou spojil. Ostatně, není žádnou neznámou, že Harley-Davidson nevyráběl jenom motorky, ale třeba taky sněžné skútry, lodě, šlapací kola, golfové vozíky a v době hospodářské krize se zaměřoval dokonce i na raketové motory, motory do sekaček či stabilní motory. Ty už jsou dneska prakticky nesehnatelné, avšak nám se jeden takový motor na nedávné aukci získat podařilo. Stejných stabilních motorů je jenom šest na světě, takže vlastníme skutečně absolutní unikát.

Překvapuje návštěvníky fakt, že Harley-Davidson skutečně nevyráběl jenom motorky?

Překvapená bývá laická veřejnost, ale také majitelé motorek značky Harley-Davidson, což je celkem kuriózní...

Dokážete říct, kolik artefaktů a relikvií vaše muzeum čítá, když víme, že se řadí k evropské špičce?

To je velmi častá otázka, na kterou bohužel nemám odpověď, protože to dávno nepočítám. Pokud bychom se bavili o věcech, na které si člověk takzvaně sedne, respektive které mají motor, tak jsme na čísle šedesát osm. Nicméně k tomu je třeba připočíst další desítky a desítky věcí, které tyto kusy doplňují.

Které z vystavených exponátů považujete za nejvzácnější, ať už z jakéhokoliv důvodu?

Na to se taky těžko odpovídá, protože každá z vystavených věcí je pro mě svým způsobem určitá srdcovka. Mám-li ovšem vypíchnout něco, co už se prakticky vůbec nedá sehnat, tak je to například velmi drahá motorka Knucklehead, sen každého sběratele, jejíž cena se vyšplhala do řádu několika miliónů korun. Dále patří k nejvzácnějším kouskům už zmíněný stabilní motor nebo třeba loď, kterých je na světě pouze patnáct, nenápadný vozíček za sněžný skútr, kterých je pro změnu pouze pět kusů na světě, nebo jízdní kolo Harley-Davidson z roku 2018, kterých bylo při příležitosti výročí značky vyrobeno jenom deset kusů. Je úžasné, že tyto věci se k nám do muzea dostaly a lidé si je mohou kdykoliv prohlédnout...

Ani si nedovedu představit, jak těžké je podobné unikáty shánět.

Je pravda, že před nějakými patnácti dvaceti lety bylo veškeré shánění ať už motorek nebo dalších artefaktů o něco jednodušší. Dneska už je problém určité kusy pořídit – trh je hodně probádaný a každý o druhém všechno ví. V současné době se ke vzácným kouskům dostanete v podstatě jenom tehdy, když nějaký sběratel zemře a rodina začne jeho věci rozprodávat nebo když někdo svou ucelenou sbírku ruší. A jen pro zajímavost – pokud bych měl kompletování celé mé dosavadní sbírky vyjádřit časově, tak se nebojím říct, že jsem strávil dohromady nějaké tři roky života u internetu. Zásadním problémem pak byla skutečnost, že v Americe, kde se podstatná část aukcí koná, je jiné časové pásmo, takže jsem měl mnoho a mnoho dní otočených. Když u nás byl den, já měl noc, občas to byla divočina.

Nakolik otrokovické muzeum Harley-Davidson rezonuje ve sběratelských kruzích?

Myslím si, že v Česku je jenom málo lidí, kteří mají něco společného se značkou Harley-Davidson a neznají mě. Co se Evropy týče, tak tam je to podobné, respektive vědí o mně všechny takzvané „Harley kluby“ i většina sběratelů. Přece jenom, za těch osm let, co máme muzeum spolu s restaurací otevřené, jsme o sobě díky mnoha úspěchům dali vědět. Každoročně nás v Otrokovicích navštíví tisíce a tisíce motorek ze zahraničí, což je moc příjemné.

Stává se, že lidé chtějí exponáty odkupovat?

Jednotlivé části chtějí jenom minimálně, ale občas mi přijde nabídka na odkoupení celé sbírky. A přiznám se, že jednou jedinkrát jsem o prodeji i zauvažoval, a to v momentě, kdy mi na stole přistála nabídka od sběratele ze Saúdské Arábie, která se neopakuje a úplně neodmítá, nemluvě o tom, že jsem se navíc mohl stát ještě spolumajitelem tamního muzea, které ten chlapík vlastní.

Co nakonec odmítavé rozhodnutí ovlivnilo?

Rozhodující byl moment, když jsem se ujistil v tom, že moje dvě fantastické děti sbírku jednoho dne nerozprodají a budou v činnosti pokračovat. Je to pro mě velmi důležité, protože vášeň ke značce Harley-Davidson pěstuji dlouhá léta a není mi jedno, co se všemi těmi cennostmi bude, až se vydám za nebeskou bránu. Děti mi řekly: „Tati, ani za nic se tvojí sbírky nevzdáme!“ A v tu chvíli jsem neváhal a na nabídku ze Saúdské Arábie odpověděl: „Ani za nic ji neprodám!“

Existuje vůbec ještě nějaký exponát značky Harley-Davidson, po kterém toužíte a nedaří se ho sehnat?

Ano, existuje. Je to vlastně jednoduché – motorku za pět set tisíc dolarů si můžete koupit kdykoliv, to je jenom o vaší peněžence a úsporách, nicméně dostat se k originálnímu motoru od sekačky, k raketovému motoru, popřípadě dostat se k autu, které Harley-Davidson vyráběl v Evropě, to je velice problematické...

Vraťme se ještě na úplný začátek celého vašeho příběhu. Kdy jste kouzlu této značky propadl?

Pocházím z Hodonína, kde jsme měli jednu značnou výhodu, a sice že jsme na televizi chytali rakouské kanály, na kterých jsem v osmdesátých letech poprvé spatřil motorku Electra Glide. Dodneška si pamatuji, jak jsem na ni zíral s otevřenou pusou. Od toho okamžiku jsem nesnil o ničem jiném než o značce Harley-Davidson. V garáži jsem měl klasickou Jawu, ale v hlavě jsem slyšel zvuk Electry. Do sbírání exponátů jsem se podle možností pustil okolo roku 1995.

Pamatujete si, jaký byl váš první úlovek?

Jasně! Byl to motocykl Harley-Davidson WLA z roku 1944 a pořídil jsem si ho v Maďarsku. A dokonce si vzpomenu i na druhý úlovek – to byla motorka Harley-Davidson Shovelhead z roku 1978 z Německa a když mi ji její původní majitel prodával, tak měl slzy v očích a prosil mě, ať ji nikdy nepouštím dál. Samozřejmě, že jsem ji doposud nedal a dlouho jsem na ní dokonce i jezdil. Je to unikátní kousek.

Určitě existují méně nákladnější koníčky, než je sbírání artefaktů, předmětů a strojů značky Harley-Davidson. Nebrzdí vás finanční náročnost?

Dříve jsem se věnoval třeba i sbírce českých veteránů a nejrůznějších vojenských militarií, takže bylo nutné zbavit se nejcennějších kusů, abych získal finance a mohl je investovat právě do značky Harley-Davidson. Ano, uznávám, byly relikvie, které se mi zprvu zdály finančně nedostupné, ale vždycky se mi dostávalo skvělé podpory od ženy, takže v mnoha případech jsme do toho šli společně, vzali jsme peníze, které jsme původně šetřili na něco jiného, ale vždycky se to zvládlo. Pouze v minimálních případech jsme se museli poohlédnout po půjčce, avšak dneska už vím, že jsme dobře udělali, protože aktuálně má daná motorka klidně i pětkrát větší hodnotu.

Vaše vášeň ke značce Harley-Davidson se výrazně promítá i do samotné restaurace.

Je to tak. Když mám muzeum Harley-Davidson a snažím se mu věnovat v maximální možné míře a stylizovat ho do jakéhosi „old schoolu“, tak nemůžu mít přilehlou restauraci na bázi dnešních běžných gastro řetězců. To prostě nejde. Když k nám člověk přijde, tak ho pohltí naprostá autentičnost – máme tady všechno v originálním, řekněme americkém Harley stylu, a to od prvního šroubku či zásuvky až po poslední retro reklamu na stěně, včetně stolů a židlí.

Mimochodem, i pivo je věrné odkazu Harley-Davidson.

Ano. Všechna piva, která vařím, mám pojmenovaná po motorech Harley-Davidson. Bez toho by to snad ani nešlo. Na výběr máme desítku Topper, jedenáctku Scat nebo Panhead, dvanáctku Shovel, případně třináctku King.

Proč jste se rozhodl usídlit právě v Otrokovicích? Není to v určitém slova smyslu na škodu, ať už se bavíme o dostupnosti či návštěvnosti? Nejste tak trošku „bokem“?

Pokud bych se na celou situaci podíval z finančního hlediska, tak ano, jakékoliv větší město by pro nás bylo výhodnější. Kdybych měl celý koncept Harley-Davidson v Praze, jsem přesvědčený o tom, že bych měl desetkrát větší zisk, ale já se cítím dobře v Otrokovicích. Koneckonců, ať si Pražák dojede za námi, má-li zájem...

Jste patriot, ať už v jakémkoliv slova smyslu?

Jsem moravský patriot. Jak už jsem prozradil, narodil jsem se v Hodoníně a do Otrokovic jsem se v devadesátých letech přistěhoval, protože odsud pochází moje žena. Původně mě vlastně ani nenapadlo, že se mi to tady všechno tak rozjede, vždyť já jsem v Otrokovicích koupil nemovitost původně pro sebe s jediným cílem – abych měl garáž pro všechny ty motorky a auta, abych měl prostornou dílnu a taky místo, kde můžu posedět s mými blízkými. Restaurace, pivovar a muzeum, to všechno vzniklo až později, pod určitým nátlakem kamarádů...

Povinná otázka na závěr – jak to máte s otevírací dobou muzea? Kdy je možné si všechny ty unikátní exponáty prohlédnout?

Kdykoliv, když je otevřená restaurace. Klidně i v sedm hodin večer, je to úplně jedno. Nicméně pokud by dotyčná osoba či skupinka chtěla prohlídku i s výkladem, musí se objednat dopředu.

Fotogalerie