Martin Hrabec si v leteckém muzeu v Kunovicích plní své sny

Péče o muzeum, to jsou bezesné noci, ale i dobrodružství a radost, říká jeho dlouholetý ředitel Martin Hrabec. Celoživotní nadšenec do historických letadel a všeho, co s letectvím v naší zemi souvisí, šéfuje Leteckému muzeu v Kunovicích už dvanáct let. A muzeum se snaží s obrovskou energií posouvat dál. Například tým muzejníků pod jeho vedením realizoval mediálně ostře sledovanou záchranu a znovuzrození vládního letounu Tu-154M s přezdívkou Naganský expres.

Čím a v jakém věku vás okouzlila letadla a kdy jste jim zcela propadl?

U nás v rodině obdivoval letadla můj dědeček – modelář, který učil na uherskohradišťské uměleckoprůmyslové škole. On byl u mého prvního dětského kontaktu s letadly. Spolu s ním jsem na louce u slepých ramen řeky Moravy házel dřevěné modely letadel, které jsem obdivoval už v jeho ateliéru, kam jsem za ním chodil. Vždycky mi některý z modelů dal a já byl nadšený, že to létá. Druhý výrazný moment mé fascinace letadly nastal, když mi bylo asi šest let, kdy jsem poprvé letěl v letadle, a to hned v prototypové L-410.

To bylo při jaké příležitosti?

Když se slavil Mezinárodní den dětí, tak tehdejší Let Kunovice organizoval vyhlídkové lety pro děti. Za víkend se jich proletělo nad Slováckem i více než pět tisíc. Ve vzduchu se pořád dokola točilo několik plně obsazených strojů L-410. Moje mamka pracovala na letecké inspekci v tehdejším Letu Kunovice a jeden let mi zařídila. No a na místě jsem si tak trochu vytrucoval, že chci do toho nejhezčího letadla – žlutého, což byl třetí prototyp L-410. Ačkoliv nebylo v letadle volné sedadlo, tak mne naložili na palubu a měl jsem tam volný pohyb a pak mě piloti vzali i do kokpitu, což by dnes už pochopitelně nebylo možné. Stále mám v sobě zážitek, jak se to letadlo vzneslo a vše pod námi se začalo zmenšovat. Představte si, že já letěl poprvé v životě a zrovna ve třetím prototypu L-410 Turbolet, který teď vystavujeme v muzeu.

Absolvoval jste později v souvislosti s letectvím nějaké kurzy, pilotní nebo parašutistické?

Moje přihláška do Aeroklubu, který byl pod SVAZARMem (Svaz pro spolupráci s armádou, pozn. red.), bohužel nikdy z režimních kádrových důvodů neprošla, tak jsem šel ve šlépějích dědečka a věnoval jsem se modelařině a plastikovým modelům. Až později jsem si u kamaráda v Chrudimi, který po revoluci provozoval leteckou školu, začal dělat pilotní kurz, ten jsem ale z rodinných důvodů nedokončil. Později už jsem to aktivně nezkoušel, létání jako takové mě nijak nechytlo. Zjistil jsem, že mě letadla fascinují jako technikum, jako úžasně sofistikované konstrukce. Nesmírně zajímavé jsou pro mne příběhy o jejich zrození, službě a lidech, kteří je vytvořili či s nimi pracovali. To jsou věci, které by neměly zapadnout. Proto miluju letecká muzea a navštěvuji je všude ve světě. Přesto se rád svezu a čím zajímavější či starší stroj, tím větší mně to udělá radost.

Kdy jste se vlastně začal zajímat o Letecké muzeum v Kunovicích?

Věděl jsem o něm od dětství už proto, že maminka pracovala v LETu. Tehdy ale bylo umístěno přímo v továrně pod názvem Slovácké letecké muzeum a bylo poměrně nedostupné. Pak v září 1981 přišel Letecký den s Květy, kde jsem byl jako malý kluk divákem. A při té příležitosti letecké muzeum vystavovalo několik svých exponátů. To byl můj první kontakt s místním muzeem a jeho exponáty.

K dalšímu kroku došlo kdy?

Ten další, důležitější, nastal v roce 1988, kdy mě kamarád Dalibor vyzval, ať zajdeme do leteckého muzea za jeho novými kamarády. Já přitom považoval vstup do zákulisí tohoto muzea za něco výjimečného. Jak může obyčejný smrtelník jen tak přijít za těmi, kteří se tam starají o exponáty, a začít jim pomáhat? Nicméně, stalo se. Pak až do vojny v roce 1991 jsme tam pomáhali a stali se součástí party, týmu nadšenců. Po vojně jsme se ale do muzea aktivně nevrátili, měli jsme už jiné starosti, založili rodiny. Kontakt s leteckým muzeem jsem ale udržoval, chodil jsem tam jednou, dvakrát do roka jako návštěvník a později jsem se tam zastavoval i se svými dcerami.

Váš zájem o letecké muzeum v Kunovicích se ale zvýšil někdy kolem roku 2010...

Ano. To jsem do muzea pozval své přátele z Čech a Slovenska, ale uvědomil jsem si, že se nemám vlastně čím chlubit, expozice připomínala spíše vrakoviště. Zhruba rok jsme s dalším bývalým muzejníkem a kamarádem Davidem přemýšleli a diskutovali, jak muzeu pomoct. Bylo nám jasné, že nadáváním a kritikou se nic nezmění a bude třeba začít makat. V roce 2012 jsme proto iniciovali řadu jednání se zainteresovanými a vytvořili plán na záchranu exponátů a zvelebení muzea. Původně nebylo naší a mou ambicí, že bychom muzeum přímo vedli. Chtěli jsme se podělit o naše letité zkušenosti, pomoct zastavit chátrání, nastartovat rozvoj, přilákat dobrovolníky a návštěvníky a organizovat akce pro veřejnost.

Co na to tehdejší provozovatelé Leteckého muzea?

Muzeum od roku 2002 provozovaly tři subjekty: Slovácké muzeum Uherské Hradiště, město Kunovice a Slovácký aeroklub Kunovice. Museli jsme všechny přesvědčit, že budeme schopni muzeum provozovat samostatně a financovat ho z jeho vlastních zdrojů bez toho, aby muzeum bylo některým ze subjektů dotováno. Založili jsme iniciativu Zachraňte Letecké muzeum Kunovice, zrealizovali řadu jednání a vytvořili plán záchrany a zvelebení muzea. Celé to trvalo přes dva roky. Pak jsme dostali důvěru a příležitost ukázat, že jsme toho schopni a že naše koncepce rozvoje je životaschopná, a dali se do práce. Od roku 2015 muzeum provozujeme bez přerušení v naší režii.

Vaše představa tedy byla a je, aby bylo muzeum soběstačné?

Ano, zčásti. Plán byl provoz i rozvoj muzea v maximální možné míře financovat ze své činnosti s důrazem na udržitelnost a rozvoj. Naše muzeum má totiž velmi dlouhou tradici, jde o druhé nejstarší letecké muzeum v Československu po muzeu v Praze-Kbelích. Vzniklo před více než padesáti lety, takže zachovat ho vnímám jako obrovskou odpovědnost.

A je soběstačné?

Je. Už od naší první sezony v roce 2015 jsme muzeum ekonomicky stabilizovali a od dalších sezon se nám podařilo jen z vlastních zdrojů výrazně posunout celé muzeum kupředu. Věřím, že jsme v nás vloženou důvěru nezklamali...

Mohl byste spočítat, kolik dobrovolníků se v leteckém muzeu angažuje?

Jádro současného muzejního týmu čítá kolem deseti lidí, devět mužů a jednu ženu. S malými kluky muzejníky čtrnáct. Vychováváme si v nich následovníky, protože jednou musí po nás někdo převzít štafetu – zachovat v Kunovicích letecké muzeum pro budoucí generace. Moc rádi uvítáme i další dobrovolníky, kteří by se přidali k našemu snažení.

Kdy míváte nejvíc práce a jak dlouho sezona v Leteckém muzeu trvá?

Práce je pořád nad hlavu. Mimo sezonu se pracuje na projektech, které není možné realizovat v sezoně: úpravy expozice, přesuny exponátů, projekční a údržbové práce apod. Vzápětí následuje příprava na otevření, příprava akcí, exponátů, areálu. Po zahájení sezony se nezastavíme vůbec a po ní zase vše chystáme na přezimování. A tak pořád dokola. Je toho pro tak malý tým opravdu mnoho. Proto se snažíme plánovat a v maximální míře dělat věci profesionálně, nikoliv nahodile.

Pokud se zaměříme na exponáty: kterými se vaše muzeum může pochlubit a který je vaším nejoblíbenějším?

Ve sbírce v současné době máme třicet devět letadel, k tomu musíme připočíst kolem 1800 sbírkových předmětů, například letecké motory, leteckou výstroj a výzbroj, uniformy, odznaky, propagační předměty a spoustu osobních věcí po pilotech a personálu z různých období, ale i třeba nádobí, ve kterém se servírovalo při letech na linkách ČSA. A co se týká oblíbenosti, já žádný svůj top exemplář vlastně nemám. Nejsilnější vazbu mám ale na ty, u kterých jsem se opravdu pořádně zapotil nebo jsou spojené s výjimečnou událostí či člověkem.

Dominantní pozici mezi vysloužilými letadly v Kunovicích má bezesporu Naganský expres. Letadlo přivezlo v roce 1998 naše zlaté reprezentanty z olympiády v Japonsku a dnes by si v Leteckém muzeu v Kunovicích mohlo užívat zaslouženého odpočinku. Tak tomu ale úplně není. Jeho prohlídku si užívají nejen návštěvníci, ale tvořilo také kulisu v několika filmech. Vzpomenete si ve kterých?

Byl to cíl a jsme rádi, že letadlo žije dál svůj nový život. Ano, zahrálo si v několika filmech, například Poslední aristokratka, Zátopek, Ostrov svobody, objevil se v několika seriálech, videoklipu k písničce i v reklamě. Nyní jednáme o natáčení dalšího filmu se slovenskou produkcí, uvidíme, jak to dopadne.

Předpokládám, že i tyto pronájmy jsou placené a peníze z nich tvoří příjem Leteckého muzea Kunovice...

Ano, každé natáčení je zpoplatněno. Je třeba ale říct, že částky za pronájem filmařům jsou pro muzeum spíše příspěvkem na náklady na energie při natáčení; co zůstane, to se potom použije na údržbu letadla. Rozhodně se nejedná o vyšší desetitisíce. Spíše nám to dělá reklamu. Provoz i rozvoj muzea totiž v drtivé většině financujeme z toho, co u nás nechají návštěvníci za vstupné a prodej suvenýrů. Ti jsou pro muzeum nejdůležitější a jsme za ně moc rádi. Milujeme ty, co se k nám vrací opakovaně. Každoročně nám pomáhá i město Kunovice neinvestiční dotací, z níž kryjeme akce pro veřejnost, údržbu areálu, provozní náklady. Taktéž nás již několikrát významně podpořilo v rámci jednotlivých projektů Ministerstvo kultury ČR a máme i velkou podporu u vedení původního výrobce LETu Kunovice – dnes Aircraft Industries. Velmi si vážíme návštěvníků a jakékoliv pomoci a podpory.

Jaké další raritní exponáty krom Naganského expresu by návštěvníkům Leteckého muzea Kunovice neměly uniknout?

Ve sbírce máme všechny typy letounů vyráběné Letem Kunovice i ty, na nichž se Let podílel. Najdete zde ale i stroje dopravní, vojenské i skutečné unikáty. Jako jediné muzeum v Evropě vystavujeme čtyři letadla v salonním (VIP) provedení a brzy přibude páté.

V roce 2012 bylo možné v muzeu obdivovat dvacet dva letadel, jak je tomu dnes o dvanáct let později?

Máme jich o sedmnáct víc, některé jsou ale rozmontované a uložené v depozitáři.

Říkáte, že ve vašem muzeu se lidé dotýkají historie, a to doslova...

Výjimečné je, že u nás v muzeu mezi návštěvníky a exponáty nejsou žádné bariéry. Návštěvník se tak letadla může nejen dotknout, ale i vstoupit přímo na jeho palubu. To není v muzeích vůbec obvyklé. Naším hlavním cílem zůstává vybudovat plnohodnotný hangár se zázemím, který by exponáty zachránil i pro budoucí generace. Následně by nám umožnil posunout muzeum obrovsky kupředu, vystavit exponáty, které se nedají vystavit venku, více letectví přiblížit dětem i ženám a dále pak vytvořit „živé“ letecké muzeum i s letuschopnými exponáty. Zatím však zůstává nesplněn. Přesto i zde nepolevujeme a ve spolupráci s městem a dalšími partnery pečlivě zpracováváme projekt, s nímž bychom chtěli na výstavbu hangáru získat finance.

Posledním letounem transportovaným do Leteckého muzea Kunovice je z Pardubic přivezená Máňa (letoun L-410 UVP-T s trupovým číslem 0731). Letadlo se nyní snažíte v jednom z hangárů Aircraft Industries dát dokupy. Kdy a za jakých okolností plánujete převoz Máni po vlastní ose do prostor muzea?

Určitě do prázdnin. Termín ještě upřesníme.

Hodně populární akcí Leteckého muzea Kunovice se stalo každoroční umývání letadel. To poslední se konalo před pár týdny. Co z něj udělalo natolik atraktivní aktivitu, že si umýt kousek svého aera přijíždějí stovky lidí?

Tady je vidět, že lidi láká být v blízkosti letadla a prolézt si ho. To se běžnému smrtelníkovi nepodaří, prošmejdit letadlo od zavazadlového prostoru až do pilotní kabiny. Je to nejbezprostřednější forma kontaktu. Chceme, aby nadšenci měli muzeum za součást svého života. Někteří z nich sem pravidelně jezdí už od prvního ročníku. A my chceme, aby se k nám ti lidé vraceli. A mimochodem, kdybychom si na to najali firmu, tak bychom za umytí většího letadla zaplatili až 15 tisíc korun.

Jaké výzvy má aktuálně před sebou Letecké muzeum Kunovice a jaké Martin Hrabec?

S muzeem jsem zažil a zažívám mnoho dramatických situací a bezesných nocí, ale i dobrodružství a radosti. A to je na tom to hezké. Díky němu mám možnost potkávat taky spoustu zajímavých a skvělých lidí. Mé obrovské poděkovaní za dosavadní podporu si zaslouží především všichni ti, bez jejichž pomoci a pochopení by mi to nikdy nešlo. A také všichni naši partneři, podporovatelé, přátelé a návštěvníci. Ti jsou pro nás motorem, který nás nutí pokračovat v naší misi. Velmi si této podpory vážíme. Osobně bych se chtěl dožít čtyř věcí. Funkční dálnice, která se teď za Starým Městem staví, nového silničního mostu přes řeku Moravu v Jarošově, napojení ulice Průmyslová na obchvat Uherského Hradiště a hlavně, abychom tady v Leteckém muzeu konečně měli hangár...

MARTIN HRABEC

● Narodil se 17. září 1972, v Den letectva.

● Pochází z Uherského Hradiště.

● Vystudoval Střední polygrafickou školu v Olomouci, kde maturoval v roce 1990.

● Má dvě dospělé dcery.

● Od roku 2015 do roku 2017 byl odpovědným vedoucím Leteckého muzea Kunovice a od roku 2017 působí v pozici jeho ředitele.

● Záchranu skomírajícího muzea zahájil spolu s kamarády v roce 2012, takže už dvanáct let aktivně usiluje o rozvoj muzea.