Nejnovější zprávy: Karolinka už nechce výpadky dodávek vody. Na čerpací stanici vyměňují dosluhující čerpadla ​Nábor do registru dárců kostní dřeně pokračuje na Valašském záření

Byznys

ČMŽO - elektronika renovuje vlaky už 10 let. Podíleli se i na opravě legendární Slovenské strely

​Bezpečí a pohodlí. Tyto dva klíčové parametry jsou základem úspěchu společnosti ČMŽO – elektronika s.r.o. Na trhu působí firma už deset let. Část vlaků na tratích ve Zlínském kraji jezdí i její zásluhou.


Autor: Dalibor Glück, archiv ČMŽO elektronika s.r.o.

Čísla hovoří jasně. První rok tady pracovalo dvacet lidí, obrat dosáhl pětatřiceti milionů korun. Po deseti letech tvrdé práce čítá tým sto dvacet lidí, obrat se blíží čtvrt miliardě korun.

Od prvního dne (1. 11. 2011) působí ve firmě Richard Olle. V rozhovoru pro Magazín PATRIOT se ředitel i její částečný vlastník ohlíží za první dekádou historie firmy a čtenářům přiblíží, jak se firma ČMŽO – elektronika s.r.o. podílí na zvyšování bezpečnosti českých a slovenských vlakových tratí, a jak zvládli renovaci největší vlakové legendy Slovenská strela.

„Před deseti lety se výrazně zvýšila poptávka po modernizaci železničních vozidel kvůli prodloužení jejich životnosti. Přece jen je násobně levnější než výroba nebo nákup nových lokomotiv a souprav, odborně řečeno kolejových vozidel. Vývoj a rozvoj bezpečnostních a elektronických prvků v železniční dopravě vedl ke strategickému rozhodnutí společnosti Českomoravská železniční opravna s.r.o. o rozšíření svého portfolia služeb právě o tyto prvky založením samostatné společnosti ČMŽO – elektronika s.r.o,“ vysvětluje Richard Olle.

Začali jste úplně na „zelené louce”?

Našimi prvními zákazníky byla samozřejmě mateřská společnost a největší čeští výrobci železničních vozidel CZ Loko nebo Škoda Transportation. Postupně jsme získávali také zahraniční zakázky z Německa, Francie, Polska, Slovenska, Maďarska nebo třeba také z Číny. Znalost legislativních procesů nám umožňovala vytvářet dlouhodobé obchodní vztahy se zahraničními výrobci a vlastníky vozidel, kteří se chtěli etablovat na trzích střední a východní Evropy.

První zakázky byly především modernizace starších kolejových vozidel. Platí to pořád?

Disponujeme i vlastním střediskem pro vývoj, projekci, konstrukci a výrobu, máme naše nové implementace a inovace, zabýváme se modernizací elektrické výzbroje vozidel a systémy diagnostiky provozu a závad. Spolupracujeme i s výrobci nových kolejových vozidel. Nicméně modernizace starších typů je pořád gró naší práce.

Co je vaší největší přidanou hodnotou?

Komplexnost. Pokud to mám zjednodušit, tak zákazník k nám dopraví kolejové vozidlo, předá klíče, my mu posléze odevzdáme modernizovaný stroj, který odpovídá všem zákonným podmínkám pro provoz u nás nebo v sousedních zemích. Řešíme i komunikaci s Drážním úřadem, zákazníkům zajistíme potřebná povolení, všechna nezbytná razítka. Jakmile tedy kolejové vozidlo opouští náš areál, může ho zákazník okamžitě nasadit na tratě. Uvědomujeme si, kolik stojí nepojízdné vozidlo provozovatele každý den, proto se snažíme celkové odstavení zkracovat na minimum i tím, že si většinu instalovaných prvků vyrábíme sami. Nebojíme se, v každé poptávce vidím příležitost k zdokonalení se. Radim Jančura před lety prohlásil, že jsme odvážní dráteníci. V roce 2012 mu nikdo nechtěl modernizovat jeho dvanáct švýcarských vozů. My jsme do toho šli a zvládli jsme to.

Z převážné části tedy vaši lidé pracují na kolejových vozidlech, která třeba v Německu, Švýcarsku, Francii nebo jiných zemích nahradí za novější, a jejich výrobci hledají pro starší typy další uplatnění?

Což ale neznamená, že tyto starší typy nemohou další roky dobře sloužit třeba na menších tratích u nás, na Slovensku nebo v Maďarsku. Dobrým příkladem jsou vlaky Arrivy, které třeba ve Zlínském kraji a nejen tam vozí cestující na lokálních tratích.

V posledních letech se v souvislosti s železniční dopravou stále častěji zmiňuje zkratka ETCS (European Train Control System – poznámka redakce), což je termín pro jednotný evropský vlakový zabezpečovací systém…

Je to klíčová věc. Tento systém zajišťuje bezpečnost jednak v rámci vnitrostátní dopravy, ale pomáhá především na úrovni evropské. Ve zkratce řečeno jde o to, aby jedna lokomotiva mohla přejet celou Evropu, aniž by ji museli v některých zemích měnit. ETSC jsme začali řešit před třemi lety. V roce 2018 jsme podepsali první dvě smlouvy, dnes máme za sebou více než padesát instalací tohoto zařízení do elektrických lokomotiv.

To je budoucnost železniční dopravy?

Jednoznačně. Systém ETSC do budoucna nahradí všechny stávající národní systémy nejen na vysokorychlostních tratích a tranzitních koridorech.

Právě bezpečnost je asi alfou a omegou (nejen) vašeho snažení …

To nepochybně ano. Je to celoevropský trend. Železniční doprava je ve srovnání s automobilovou dopravou stabilnější, potenciál vidím i v souvislosti s tlakem na ochranu životního prostředí. Ovšem bezpečnost je zcela bez diskuse priorita čísla jedna.

Co konkrétně si mají lidé představit pod pojmem „zvýšení bezpečnosti kolejových vozidel“ v osobní dopravě? Samozřejmě kromě eliminace hrozby srážky vlaků, které zpravidla souvisí s chybou lidského faktoru.

Samozřejmě kromě již výše uvedeného podléhá opravdu tvrdým standardům i interiérové vybavení osobních vozů a jednotek. Veškeré použité materiály musí být bezpečné, tedy nehořlavé, netoxické apod. (sedačky, obkladové desky, tepelná izolace, elektronistalace...). Naší devízou je, že splnění všech bezpečnostních nároků svým partnerům garantujeme.

Platí, že vyšší bezpečnost rovná se vyšší náklady a investice?

Samozřejmě. Ale naštěstí pod vlivem aktuálního vývoje na železnici začíná bezpečnost vyhrávat nad financemi. K finančně náročným projektům se veřejnost i část profesionálů z oboru staví spíše skepticky. Zprovoznění ETCS trvalo strašně dlouho a i dnes je tato zkratka pro spoustu lidí sprosté slovo. Neumí si představit ty benefity. Řekl bych, že trochu také chybí osvěta. Lidem se málo vysvětluje, proč jsou některé kroky směrem k vyšší bezpečnosti nutné i za cenu velkých investic.

Pojďme zpátky k vaší společnosti. Měla během těch deseti let nějaké problémová období, krize? Nebo naopak přišly pozitivní „skoky“, které firmu dostaly rázem na vyšší úroveň?

V tomto směru jsme stabilní, rosteme přirozeně, plynule. Meziroční nárůst je okolo dvaceti procent na tržbách. Nijak nás nepostihl ani covid, dokázali jsme udržet stoupající trend. Ale vnímáme, že trh není velký. Křivka může ještě nějaký čas růst, ale už teď přemýšlíme nad novými příležitostmi. Spolupracujeme při vývoji se zákazníkem, aby byly inovace šité na míru.

Co konkrétně může být těmito novými prvky apod.?

Kromě bezpečnosti je druhým klíčovým aspektem schopnost přinášet pozitivní změny v komfortu pro cestující. Dnes lidi hodně ocení zásuvky 230 V pro dobíjení mobilních zařízení a wifi. Dále se to týká pohodlnějších typů sedaček, vhodného osvětlení, materiálu podlahy, ostění neboli celkového designu prostoru pro cestující. Velké téma ve vlacích jsou toalety. Tady je pořád obrovský prostor a potenciál. A my ho chceme využít.

Firmy z vašeho oboru směřují k nastavení systémů, které se staví až do úrovně automatického řízení, možnosti samozastavení vlaků a podobně…

Přesně tak. Na tomto vývoji se podílíme i my. Snažíme se eliminovat lidský faktor algoritmem. Oproti autům má náš obor velkou výhodu, koleje jsou dané, vlaky nezatáčí libovolně. Ale nejsou to nutně jen taková komplexní řešení, důležitá mohou být i drobnější vylepšení. Konkrétně třeba aplikace, která dokáže zaznamenat přesný počet aktuálně cestujících lidí ve vlaku, může přinést velký posun. Pro logistiku železniční dopravy nebo například pro kraje nebo města, která se finančně podílí na provozování některých tratí, mohou být přesné podklady o počtu cestujících opravdu důležité.

Kde vidíte firmu za deset let?

Myslím, že budeme ještě pořád pracovat na ETCS a jeho integraci. Chtěli bychom se dál spolupodílet na vývoji autonomních železničních vozidel. Věřím, že do deseti let budou alespoň na menších lokálních tratích takové vlaky jezdit. Je to reálné.

Podíleli jste se také na opravě Slovenské strely. To byla pro vás nepochybně prestižní zakázka…

Slovenská strela je právem legendou českých železnic. Jsme pyšní, že jsme se na její renovací mohli podílet. Práce trvaly dva a půl roku. Za tu dobu změnila nátěr, mechanici opravili motory vlaku a kompletní rekonstrukce se dostalo i interiéru. Nyní se národní kulturní památka vrací do Kopřivnice, kde byla sestrojena. Vystavena bude v muzeu Tatry, kde na ni čeká samostatný pavilon.

Momentálně je zcela v původním stavu?

Ano, i materiály, které byly použity, jsou stejné. Některé věci jsme dodělávali a sháněli jen podle fotografií. Je to národní technická památka, všechno podléhalo posouzení historiků. Projela celou republikou. Bez jediné závady. Jela po své ose, nebylo to žádné divadlo ve smyslu, že bychom ji kamkoliv dotáhli a ukázali až na nádraží. Pro nás, i pro naši mateřskou společnost Českomoravská železniční opravna, to byla obrovská výzva a prestiž – Slovenská strela vzbuzuje emoce.

Byla to pro vás výhodná zakázka?

Takovou neděláte kvůli zisku. Přináší to prestiž, ekonomika nehraje zásadní roli.

Co považujete za největší úspěch za deset let fungování vaší společnosti?

Klíčovým faktorem je, že se nám podařilo sestavit tým kvalitních lidí, kteří firmu tlačí nahoru. Dostáváme se k zajímavým projektům, o kterých by se nám před lety ani nesnilo. Aktuálně je v procesu schválení jedno čínské vozidlo, podíleli jsme se technologicky na systému, díky kterému se bezpečně po železnici přepravují auta a kamiony mezi Anglií a Francií pod průlivem La Manche. Našimi zákazníky a partnery jsou přední evropské firmy v oboru, italský Tesmec, francouzský Akiem, Siemens, Alstom a další velcí hráči. Jsme pro ně solidními partnery. Umíme výrobky zahraničních zákazníků dát do provozu na trať technologicky i papírově, známe české prostředí, garantujeme spolehlivost. Věřím, že další desetiletka bude stejně úspěšná jako ta první.