Zápisník Amélie Janíkové otevírá dětem dveře do lesa

Když ve francouzském Blois jako studentka začala studovat obor zahradní a krajinářské architektury, ani ve snu ji nenapadlo, že se po dvaceti letech ocitne v kopcovitém a svérázném kraji Valašskokloboucka, bude mluvit česky, a co víc – bude v ruce držet dvě svépomocí vydané knihy v češtině.

„Já se do všeho v životě vrhám s lehkou naivitou. Raději moc nepřemýšlím nad tím, co všechno to bude obnášet. Jinak bych do toho asi nešla,“ směje se Amélie Janíková, maminka tří synů, která ve Valašských Kloboukách žije už dvanáct let.

Myšlenka vytvořit zápisník pro děti vznikla během návštěv lesní školky, kam docházel její nejstarší syn. „Bylo zvykem, že se rodiče v této lesní školce podíleli na výuce, zapojovali se, připravovali program pro děti. Pro mě jako pro cizinku bylo těžší se zapojit. Tak jsem začala sbírat zajímavé nápady na činnosti spojené s přírodou. Potom jsem některé nápady sama kreslila a vytvářela jsem pro školku pracovní listy,“ vzpomíná Amélie s tím, že při jejich tvorbě se inspirovala i samotnými dětmi, pozorovala, co v přírodě dělají, jak si hrají. A nápady a listy se začaly hromadit. „A mě napadlo, že by tyto materiály mohly posloužit i rodičům mimo naši komunitu. Navíc jsem sledovala, jak se děti ve městech postupně vzdalují přírodě, ztrácejí s ní kontakt a tohle se mi zdálo jako krásný způsob, jak přírodu dětem lépe představit, ukázat jim, co vše v ní lze objevit a co se díky ní dá naučit,“ vysvětluje Amélie.

A tak začala dvouletá práce na vydání zápisníku, která probíhala většinou po večerech a nocích, protože primární byla péče o její tři děti. Původně měla být knížka jen o ilustracích, protože je určena malým dětem. Nakonec však bylo třeba strany doplnit i texty. S těmi jí pomáhal manžel Martin a jeho rodina, protože si jimi jako Francouzka ještě Amélie nebyla zcela jistá. „Napsala jsem to svojí hrubou češtinou a můj manžel, protože mě zná a zná mé myšlení, to potom ladil a opravoval,“ popisuje mladá autorka. Formu zápisníku pro knihu zvolila proto, že ona i s celou rodinou si často na svých cestách vedou deníčky, zapisují si své myšlenky, zážitky, takže chtěla tento formát zprostředkovat i ostatním.

„Miluju, když pak v zimě si naše cestovatelské deníky procházíme a listujeme jimi a vzpomínáme. A chtěla jsem, aby i připravovaný zápisník pak byl pro děti takovou památkou na dětství.“ Výjimečnost těchto knih je také v tom, že každá je vlastně jiná, protože si ji malý čtenář sám dotváří. Obsahuje osmdesát činností, úkolů, nápadů a experimentů, prostřednictvím kterých děti poznávají přírodu. Můžou do něj kreslit, psát, lepit i stříhat.

Peníze na vydání zápisníku autorka neměla, rozhodla se požádat o finanční podporu prostřednictvím crowdfundingové kampaně. Nápad se lidem zalíbil a podařilo se jí získat více jak 280 tisíc na tisk zápisníku. S knihou se jí podařilo také uspět v regionální soutěži začínajících podnikatelů Můj první milion. V květnu 2017 tedy dorazilo prvních dva tisíce kusů zápisníků, které se prodaly během jediného roku. Zápisníky putovaly nejčastěji do lesních školek nebo maminkám po celé republice. „Maminky v Česku mají dlouhou rodičovskou dovolenou, jsou často na sociálních sítích a hledají aktivity pro děti. Takže mám pocit, že moje práce měla smysl,“ vysvětluje Amélie, která poté knihu přeložila i do francouzštiny a pustila ji na francouzský trh, kde se jí také dařilo.

Kniha je rozdělena do čtyř částí, podle ročních období. Začíná podzimem, tedy začátkem školního roku, kdy děti začnou plnit svůj zápisník, a představuje i české tradice a zvyky, které, jak přiznává, autorku jako cizinku nadchly. „Ve Francii jsme od přírody ještě mnohem víc odpojení než tady v Česku. Nejsou tam tak hluboko zakořeněné zvyky jako tady. A to mi ve Francii chybělo. Vidím na dětech, jak tyto slavnosti jako je třeba Svatý Martin, fašanky, Svatý Mikuláš nebo dožínky milují. Tyto tradice určují rytmus roku, jsou provázané s přírodou a dětem i lidem tady pomáhají lépe vnímat běh času,“ dodává Amélie s tím, že české slavnosti jsou pro ni stejně důležité jako lidé tady. „Lidé se tady na Valašsku umí potkat a užít si to. Hlavně pořád zpívají. U nás ve Francii se lidé spíše stydí zpívat. Tu upřímnou veselost mám ráda,“ říká.

Ale začátky v České republice nebyly vůbec jednoduché. „Čeština je těžký jazyk a já nejsem na jazyky moc dobrá. Žila jsem předtím v Norsku, kde jsem se učila norštinu, a když už mi to začalo jít, tak jsem potkala budoucího manžela a rozhodli jsme se, že půjdeme do Česka. A ta čeština mi přišla ještě těžší,“ vzpomíná vystudovaná zahradní architektka a dodává, že i když ji vždy přitahovaly vysoké hory nebo oceán, tak Valašsko si oblíbila. „Cítila jsem, že manžel tady má silné kořeny a pro rodinu mi to přišlo důležité,“ vysvětluje Amélie.

Už když dokončovala první verzi zápisníku, věděla, že před ní stojí rovnou další výzva – příprava druhého dílu, tentokrát pro starší děti. „Můj druhý zápisník“ tak spatřil světlo světa letos na jaře. „Druhý díl zápisníku byl pro mě mnohem náročnější. Kniha je obsáhlejší, má mnohem více textu na 280 stranách a navíc se dotýká aktuálních témat, jako je například změna klimatu. Zabývá se principy matematiky, fyziky, biologie a botaniky. Obsahuje přes 150 mezioborových kreativních aktivit, výtvarné aktivity, jednoduchá cvičení jógy a recepty,“ vypočítává autorka.

Obsah konzultovala i s různými odborníky. „Přípravu provázela řada otázek týkajících se obsahu a uspořádání knihy. Bylo to celkově náročné, ale přesto jsem nakonec našla dostatek energie, chuti a času knihu dokončit. Stejně jako v prvním díle jsem všechny aktivity vyzkoušela naživo s mými dětmi, které právě dorůstaly a odpovídaly věkové skupině druhého dílu.“ Ten, ještě čerstvý z tiskárny, teď hodlá nabízet školám, vzdělávacím a volnočasovým institucím. A ráda by získala pro své zápisníky i akreditaci z Ministerstva školství, aby z nich mohli čerpat při výuce učitelé. Momentálně dokončuje francouzskou verzi zápisníku, pro kterou musela upravit některé reálie.

Poté si Amélie plánuje dát od publikačních aktivit na chvíli pauzu a věnovat se rodině a rodinným projektům. Už teď však přemýšlí, jak téma přírody dětem i nadále zajímavou a atraktivní formou přibližovat.

AMÉLIE JANÍKOVÁ

● Narodila se v roce 1982 v Colmaru ve Francii.

● Vystudovala univerzitu v ENSNP Blois ve Francii.

● Dva roky žila a pracovala v Norsku.

● Od roku 2009 žije ve Valašských Kloboukách.

● Zajímá se grafiku a výtvarné umění, ráda kreslí, cestuje a poznává svět.

● Je vdaná, má tři syny.

● Více na https://www.facebook.com/muj1zapisnik nebo http://www.muj1zapisnik.cz/.