Hanácké Athény se pyšní už 25 let zápisem v UNESCO. Lví podíl na tom měla lékařka Eva Nováková

Letos v prosinci to bude přesně pětadvacet let, co jeden telefonát z Kjóta zcela změnil budoucnost Kroměříže, jež do té doby proslula pouze tím, že poskytla prostory Arcibiskupského zámku k natáčení Formanova Amadea. Završilo se tak úsilí dlouhých sedmi let od podání žádosti, během nichž začalo silně rezonovat jméno místní rodačky, vystudované lékařky a tehdy čerstvé poslankyně federálního parlamentu MUDr. Evy Novákové.

Ta se v roce 2004 stala předsedkyní Klubu UNESCO Kroměříž, jenž od začátku stál za snahou o zápis na seznam světového kulturního dědictví a rozhodujícím způsobem se tak zapsal do historie města. I její zásluhou se z bývalých „Hanáckých Athén“ stalo město s puncem světovosti.

Pamatujete se ještě na pocity, které vás a vaše kolegy z kroměřížského Klubu UNESCO zaplavily, když jste se 5. prosince 1998 dozvěděli, že v japonském Kjótu bylo oficiálně potvrzeno zapsání kroměřížských zahrad a zámku na seznam UNESCO?

Velice dobře si vzpomínám na telefonát docenta Josefa Štulce, který v Japonsku zastupoval Českou republiku. V tu chvíli to byla velká radost a taky trochu úleva, že to čekání na výsledek už máme za sebou. Byla v tom nejen osobní radost, že se nám podařilo tak náročný projekt dotáhnout do konce, ale i uspokojení z toho, že se ten den celý svět dozvěděl, že kdesi na Moravě v srdci Evropy leží jakási Kroměříž, kde jsou dvě mimořádnézahrady se zámkem, které si zaslouží být zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO.

Završila se tak sedmiletá cesta, která začala založením kroměřížského Klubu UNESCO 9. září 1991. Dodnes je existence podobného sdružení raritou. Kdo se zasloužil o jeho vznik a kdo přišel s originální myšlenkou přidat k zámku i jeho unikátní zahrady?

Byli to místní patrioti a významné osobnosti kulturního a společenského života, které po sametové revoluci iniciovaly vznik Klubu. Myslím, že si zaslouží být připomenuti, a to nejen za tuto iniciativu. Byli to Milan Syruček, spisovatel a šéfredaktor česko-slovenské verze UNESCO Kurýru, Antonín Puchar, tajemník Klubu, ředitel kroměřížské konzervatoře Miroslav Šiška, tehdejší starosta Kroměříže Petr Kvapilík, ředitel česko-německo-italské společnosti BWK Zdeněk Meluzín, ředitel školy COPT Jaroslav Mikšík, ředitel kroměřížského muzea Václav Tomášek, profesor Stanislav Kratochvíl z Psychiatrické nemocnice, první předseda Klubu Ing. Jaroslav Špunar a tehdejší přednosta okresního úřadu Emil Zavadil. Podstatné pro úspěch zápisu bylo vybrat z kroměřížských památek to jedinečné, v původnosti zachované. O to se zasloužil Zdeněk Novák, tehdejší ředitel Krajského památkového úřadu v Brně, který správně vystihl, že komplex zahrad Arcibiskupského zámku je světově jedinečnou a autentickou památkou a má tedy velkou šanci se na zápis dostat. Cesta k zápisu však byla ještě dlouhá...

Jak moc bylo důležité dostat Kroměříž do elitního klubu památek UNESCO?

Být na Seznamu světového dědictví UNESCO je nejvyšší ocenění pro nemovitou památku. Je to tak trochu jako Nobelova cena pro vědce nebo spisovatele. Samozřejmě je to i velice prestižní záležitost pro město s řadou souvisejících možností, ale zároveň i povinností. Připomeňme si však, že dnes je Květná zahrada majetkem státu a staronovým majitelem zámku a Podzámecké zahrady je Arcibiskupství olomoucké. Po staletí je však život města a jeho rozvoj nerozlučně spojen se zámkem a oběma zahradami a jeho majiteli.

Co všechno vlastně obnášela příprava podkladů pro ministerstvo kultury a následně pro Výbor pro světové památky UNESCO v Paříži?

Když jsme začali na zápisu pracovat, bylo to hodně náročné, protože neexistovala žádná zkušenost. Vždyť první zápis českých měst byl až v roce 1992 a to historická centra Prahy, Telče a Českého Krumlova. Museli jsme přichystat řadu dokumentů s podrobným popisem zámku a zahrad, které připravili odborníci pod vedením architekta Aleše Vošahlíka. Zpracováním srovnávací studie pak podstatně přispěl k zápisu také architekt Otakar Kuča a určitě nesmím zapomenout na kroměřížského rodáka Františka Zahradníčka. Fotografa, který pomohl s dokonalou fotodokumentací, což bylo i finančně náročné – o to se společně podělilo město s okresním úřadem, tehdejším správcem zahrad i zámku.

To, že k pozitivnímu pohledu komisařů na město a jeho památky pomohly i děti ze ZUŠ je všeobecně známo. Jak to tehdy vlastně bylo? Máte i nějaké další historky na toto téma?

Zahrady a zámek si přijela prohlédnout skupina komisařů z Výboru pro památky světového dědictví. Procházeli Janskou ulicí, kde zrovna ze všech otevřených oken místní ZUŠ zněla hudba. Prošli budovu a byli nadšení. Vedoucí delegace, Nizozemec Robert de Jong, následně prohlásil, že když se kroměřížské děti věnují tolika uměleckým oborům, nemá do budoucna obavy o péči zdejších památek. Po zámku a zahradách je provázel jejich tehdejší ředitel Antonín Lukáš, který takticky před komisaři jakékoliv možné nedostatky dovedl ukrýt. Například následky povodně z roku 1997.

Jaká vlastně byla tehdy spolupráce mezi Klubem UNESCO a okresním úřadem, který byl správcem zámku i zahrad? Předpokládám, že myšlence „města UNESCO“ byla nakloněna i široká veřejnost...

Představitelé okresu i města byli zakladatelé a členové Klubu, takže spolupráce byla samozřejmá. Naši iniciativu podporovala i široká veřejnost, protože lidé správně pochopili, že spojení Kroměříže a UNESCO může být prospěšné pro všechny.

Když se za těch dvacet pět let ohlédnete – co zápis na seznam UNESCO Kroměříži přinesl? Co bylo nejdůležitější poté, co jste se oficiálně spolu s Holašovicemi úspěšně dostali na prestižní seznam?

Zápis byl nepochybně velký úspěch. I když město není ani majitelem ani správcem zámku a zahrad, památky neoddělitelně ke Kroměříži patří a vše, co s nimi souvisí, se dotýká i života jeho občanů. Podstatná je proto spolupráce majitelů, správců a města. V případě Podzámecké zahrady, která je celý rok volně přístupná, by měla být péče města i majitele zámku společná. Naopak Květná zahrada se stala spíš turistickou atrakcí a vzhledem k vysokému vstupnému již není zahradou pro odpočinkové procházky. Podstatný je samozřejmě přínos, ale i problémy, které souvisí s nárůstem cestovního ruchu. Můžete mít sebekrásnější a cennou památku, ale pokud se o ni řádně nestaráte a nezvelebujete, dřív nebo později je s ní konec. Což platí i v případě Kroměříže – zahrady i zámek mají cenu jen tehdy, jestliže si jich lidé, kteří s nimi žijí, dostatečně váží.

Jedním ze zakladatelů Klubu UNESCO byl i dlouholetý ředitel zámku Antonín Lukáš. Zámek však před několika lety změnil majitele i vedení. Jaká je spolupráce vašeho Klubu s vedením zámku nyní?

Na spolupráci s Toníkem Lukášem vzpomínám moc ráda, koneckonců on byl jedním z „otců zakladatelů“. (úsměv) Byl to můj učitel i kamarád. Z podstaty naší činnosti vyplývá zájem o spolupráci, a to jak s vedoucími pracovníky zámku, tak s arcibiskupstvím. Mohu říci, že se to zatím daří, protože jsou si vědomi významu činnosti Klubu UNESCO. Arcibiskup Jan Graubner přijímal záštity, navštěvoval i naše akce a jsme rádi, že je tomu tak i v současnosti s biskupem Josefem Nuzíkem. Nově je pro nás významná spolupráce i se samostatným vedením Květné zahrady.

Ve vedení Klubu UNESCO Kroměříž jste od roku 2004. Co považujete za milníky po dobu svého šéfování? Rozhodně to ne vždy byla procházka zrekonstruovanou Květnou zahradou...

Bohužel vás musím trochu zklamat, ale nějaké výrazné milníky za těch dvacet let nevidím. Naše činnost od počátku měla svůj základ v poslání a cílech světové organizace UNESCO, a to v místních podmínkách a možnostech. Zaměřovali jsme se a stále zaměřujeme na akce s delší perspektivou. Za milníky tak můžeme asi považovat v pětiletých intervalech oslavy výročí zápisu zahrad a zámku na Seznam světového dědictví. Jsou příležitostí znovu a třeba i jinak si připomenout, co pro nás to naše historické bohatství znamená a jak se o něj staráme. Při těchto výročích pořádáme pro širokou veřejnost řadu kulturních akcí, pravidelně i výstavu s dokumentací o posledních úpravách i plánech v zahradách a zámku a také vydáváme pamětní tisky.

Od začátku jste byli zastánci myšlenky, že obě zahrady, Podzámecká i Květná, „musí žít“. Jak se tenhle koncept podařilo dodržet, aniž by se narušil jejich jedinečný historický charakter?

Obě zahrady pro nás byly vždy ideálním místem k pořádání celé škály kulturních aktivit. Každoročně organizujeme Dny zahrad a zámku, tradičně a symbolicky v červnu, neboť 11. června 1999 se v Kroměříži konalo slavnostní převzetí certifikátu o zápisu zahrad a zámku na Seznam světového dědictví UNESCO. V jejich prostorách, a to i dosud nevyužívaných, pořádáme výstavy, besedy, konference a především koncerty, protože pokud se něco do krásných prostor Rotundy Květné zahrady či Sněmovního sálu hodí, je to především vážná, klasická hudba. Víte, zahrady by neměly být jenom kulisou pro nějaké umělecké performance, protože ony samy o sobě jsou uměleckým dílem...

Které z akcí, jež pořádal Klub UNESCO nebo se na jejich pořádání podílel, považujete vy sama za nejdůležitější?

Především je to tradiční festival Hudba v zahradách a zámku, který již od roku 2000 obohacuje letní večery v Kroměříži. Právě spojení hudby s mimořádnými místy v zahradách a zámku přináší i mimořádné hudebními zážitky. Tradicí se staly od roku 1998 i konference s tématem historických zahrad. Dále interaktivní výstava v Rotundě Květné zahrady – Orbis pictus, kterou navštívilo dvacet pět tisíc diváků a prošla i mnoha evropskými městy. Myslím si, že smysl mají akce, které se stávají tradicí, např. zdejší mateřské školy vědí, že za rok se zase mohou těšit na Podzámecké radovánky.

Pojďme teď trochu k vám osobně: svůj život jste zasvětila Klubu UNESCO a posilování prestiže Kroměříže jako města kultury a vzdělání. Byla někdy chvíle, kdy jste toho litovala?

Klub UNESCO, to je pro mě krásných a dlouhých třicet let nových přátelství s osobnostmi různého věku i pestrých zájmů, třicet let činnosti pro kulturu, vzdělávání a především pro naše město. Opravdu jsem toho nikdy nelitovala, naopak jsem vděčná, že mi bylo dopřáno se na činnosti Klubu UNESCO podílet.

Jak se vlastně stalo, že vystudovaná lékařka skončila u kultury a památek?

Pracovala jsem v kroměřížské nemocnici přes dvacet pět let. Ale kultura mě vždycky velice přitahovala a zajímala jsem se o ni. V prvních svobodných volbách po pádu komunistického režimu jsem byla zvolena poslankyní Federálního shromáždění, potom Poslanecké sněmovny a nakonec i senátorkou. Vždycky jsem působila ve výboru pro kulturu a vzdělání a to byla velká příležitost získat přehled o kulturním dění v ČR, setkávat se s představiteli kulturních a vzdělávacích institucí a ty potom zvát do Kroměříže, spolupracovat s nimi. Jestli mohu zmínit alespoň pár jmen, tak to byli například ministři kultury Pavel Tigrid, Pavel Dostál a Daniel Herman, Jiřina Šiklová, Petr Pithart, herec Jan Kačer, profesor Tomáš Halík či profesor Josef Jařab.

Řekněte mi, existuje recept, jak si zachovat svěží mysl i energii i po těch více než třiceti letech existence Klubu?

Opět vás musím zklamat, ale já takový recept neznám. Myslím, že je to především dar, za který je třeba být vděčný a také se o něj starat. Bez záruky účinku bych doporučila nepřestat pracovat, starat se nejenom o sebe a vzdělávat se.

V roce 2016 jste obdržela jako sedmá osobnost v historii města Cenu Kroměříže. Co pro vás toto ocenění znamená?

Cenu chápu spíš jako ocenění činnosti Klubu UNESCO a proto jsem za ni vděčná i hrdá.

Jaké výzvy vás osobně a Klub čekají v dalších letech? Slyšel jsem něco o možnosti realizace památníku Karla z Lichensteina-Costelcorna, zakladatele Květné zahrady...

Na 13. září připravujeme koncert, který bude součástí konference na téma Umělec a město k připomenutí 760 let založení Kroměříže. O realizaci památníku dílu, podtrhuji dílu Karla z Lichensteinu-Costelcorna usiluje Klub UNESCO skoro čtyři roky. Umělecké dílo sochaře Ondřeje Olivy by se mělo stát symbolem, vyjádřit mnohostrannou působnost a dědictví biskupa Karla, které ovlivnilo a ovlivňuje podobu i význam našeho města až do dnešních dnů. Mimochodem, nebýt jeho, nemohli bychom ani vést tento rozhovor, nebyla by v Kroměříži žádná památka UNESCO. Zároveň by se jeho památník stal významným výtvarným počinem, uměleckým dílem přinášejícím kvalitní současné umění do veřejného prostoru.

Eva Nováková

● Narodila se 18. ledna 1938 v Turčianském Sv. Martinu.

● Vystudovala medicínu (fakulta všeobecného lékařství, specializace gynekolog–porodník a anesteziologie–resuscitace).

● Od roku 2008 je předsedkyně Klubu UNESCO Kroměříž.

● Od roku 1992 do roku 1996 byla poslankyní Parlamentu České republiky, poté byla dva roky senátorkou.

● V letech 1998–2002 působila jako zastupitelka a místostarostka Kroměříže.

● Má dvě děti a čtyři vnoučata.

autor:

foto: Ivan Dostál