Zlínský Herkules slaví 80! Bob Divílek je důkazem, že věk je jen číslo

I ve svém věku je stále aktivní a předvádí výkony, které by mu mohli závidět i mnohem mladší sportovci.

Bohumil Divílek se narodil ve Zlíně Malenovicích 2. července 1945, tedy pouhé dva měsíce po skončení druhé světové války. V době, kdy se republika teprve vzpamatovávala z válečných hrůz, on vyrůstal v prostředí, ve kterém byly pohyb a fyzická práce přirozenou součástí života. Už jako malý chlapec vynikal v tělocviku a jeho učitelé si všimli jeho výjimečné pohyblivosti a pružnosti.

Ve dvanácti letech začal cvičit v Sokole Malenovice. „Pak si mě všiml Bohumil Mudřík, který byl třikrát na olympiádě. A řekl mi, Bohouši, pojď do Zlína do oddílu sportovní gymnastiky. Jsi dobrej. A tak jsem šel. Když jsem ale viděl, jak kluci cvičí na kruzích nebo na bradlech, byl jsem přesvědčený, že na něco takového nemám. Ale trenér mi řekl, že to rozhodně zvládnu, a tak jsem mu věřil. Zkusil jsem to a nevzdal!“ vzpomíná sportovec.

V brzké době dosáhl skvělé výkonnostní třídy a účastnil se soutěží napříč krajem. Stal se mistrem republiky ve družstvech. Gymnastika mu dala pevné základy: sílu, rovnováhu, koordinaci a především disciplínu. „Gymnastika byla pro mě školou těla i charakteru. Naučila mě, že bez píle se talent nepočítá,“ vzpomíná Bob Divílek.

Místo piva tělocvična

Vyučil se automechanikem v Napajedlech, ale tělesná kultura ho táhla víc než nářadí a motorový olej. Na povinnou vojenskou službu narukoval do Dukly Bratislava jako gymnasta pod vedením majora Berana. Zde se poprvé seznámil s kulturistikou. A po vojně se dostal k činkám. „Zatímco ostatní šli na pivo, já šel do tělocvičny. Byl jsem jiný, ale mě to bavilo,“ říká s úsměvem.

Svalnaté tělo a pevná vůle ho dovedly k úspěchu. V roce 1970 získal titul mistra republiky ve sportovní kulturistice. Soutěž se konala v Košicích a Bob ohromil porotu i publikum svou symetrií, vyrýsovanými svaly a sebejistým vystupováním. V témže roce se stal absolutním mezinárodním mistrem Polska. „Získal jsem maximální možné ocenění,“ doplňuje. Stejná situace se opakovala i o rok později v Maďarsku. Opět absolutní mezinárodní mistr. Skvělé triumfy mu otevřely dveře na mezinárodní scénu.

V roce 1970 reprezentoval Československo na mistrovství světa v Bělehradě. Byl vůbec prvním Čechem, který se této prestižní soutěže účastnil. Doprovázeli ho dva Slováci – Boris Plintovič z Bratislavy a Laco Kléri z Košic. V semifinále se umístil mezi sedmým a jedenáctým místem ze třiceti závodníků v jeho kategorii. „Oficiální pořadí se tehdy neudávalo, ale už to, že jsme tam byli, bylo naprosto skvělé,“ vzpomíná s hrdostí.

Účast na světovém šampionátu byla výjimečným momentem nejen pro něj, ale i pro celý československý sport. Sportovní historik Petr Horký ve své publikaci o vývoji kulturistiky v bývalém Československu hodnotí jeho úspěch následovně: „Bob Divílek tehdy reprezentoval nejen tělo, ale i ducha nové generace kulturistů.“

64 soutěží, šedesátkrát vítězem!

Tímto úspěchem se nezapsal jen do statistik kulturistiky, ale stal se symbolem doby, v níž se kulturistika jako regulérní sport teprve etablovala. Ukázal, že světové úrovně lze dosáhnout i bez podpůrných prostředků, suplementů a moderních tělocvičen.

Vzpomíná, že v 70. letech, kdy se věnoval kulturistice, nebyly k dispozici žádné výživové doplňky tak, jako je tomu dnes. Tehdejší kulturisté si museli vystačit s běžnými potravinami a silnou vůlí. „Maso bylo drahé, takže jsme jedli tvaroh. A doplňky? Ty nebyly. Já jsem ale nepotřeboval žádné diety, metabolismus fungoval tak, jak měl. Byl jsem pořád stejný, nepřibíral jsem,“ uvádí a dál vychvaluje lehce dostupnou potravinu. „Tvaroh byl levný, snadno dostupný a bohatý na bílkoviny. Je ideální pro regeneraci svalů po náročném tréninku. Dával jsem si ho klidně i vícekrát denně,“ doplňuje. K tomu dodržoval přísnou životosprávu – nikdy nekouřil, nepil alkohol a dodnes tvrdí, že největší síla je ve střídmosti a pravidelnosti.

Zlatý muž varieté

Když Bob Divílek přestal soutěžit v kulturistice, mohl třeba odpočívat. Místo toho se rozhodl obohatit svět showbyznysu. A tak vznikla Golden show: propojení antiky, kulturistiky, gymnastiky, performance a osobního vyjádření. Inspiroval se postavami antických hrdinů, jako byli Héraklés, Discobolos, Perseus a Apollón. Každý jeho pohyb byl propojen s jeho vlastní choreografií, doplněný původní hudbou a zlatým nátěrem těla. Své tělo „pozlatil“ do posledního detailu. Jednalo se o zcela jedinečné vystoupení tohoto druhu na světě.

„Chtěl jsem, aby lidé vnímali tělo jako sochu, ale zároveň i jako živý nástroj vyjádření. Aby se divák nejen díval, ale i cítil,“ vysvětloval později. Vystupoval nejen v Česku, ale i v téměř celé Evropě. Jeho zlaté pózy sklidily ovace ve vídeňském Moulin Rouge, kde se stal stálicí několika sezon.

Čas baletních špiček

Jeho nejvýraznějším mezinárodním projektem byla účast v rakouské varietní show Flic Flac pod vedením showmana André Hellera. Ten mu v jednu chvíli podal baletní špičky a řekl: „Bobe, budeš baletka. Svalnatá primabalerína.“

„Nejprve jsem byl velmi překvapený, řekl jsem, že něco takového opravdu dělat nebudu! Ale André mě přesvědčil. Říkal, neboj, mám to všechno skvěle vymyšlené! Připravoval jsem tu show tři roky. A tebe v ní nutně potřebuji. Bude to senzační!“ říká s úsměvem Bob Divílek. Roli baletního performera přijal s humorem a noblesou. Na pódiu v baletních špičkách tančil, přeskakoval, tvořil figury, které publikum v Německu a Rakousku fascinovaly svou neobvyklostí.

Diváci byli svědky pohybového paradoxu: muž s vypracovaným tělem tančí v tylové sukni a špičkách, ale s elegancí tanečníků ruského Bolšovo těatra. „Na začátku se smáli. Na konci tleskali ve stoje,“ vzpomíná Bob. Flic Flac show byla natolik populární, že se dostala i do hlavního vysílacího času německé televize ZDF v přímém přenosu.

V zákulisí varieté Flic Flac ve vídeňském Konzerthaus potkal dokonce Helenu Vondráčkovou a Jiřího Korna. Oba byli tehdy hosty mezinárodní přehlídky. „Když mě viděli, ptali se, co tam dělám. Když jsem řekl, že vystupuju v hlavním čísle, chvíli mlčeli. Mysleli, že jsem jen technik nebo kulisák. A pak přišli na show a zůstali v šoku,“ směje se Bob.

Jeho umělecký styl se stal svébytným žánrem. Nebyla to ani jen kulturistika, ani balet, ani divadlo. Byla to esence různých druhů jevištního projevu: vyprávění pohybem, dramatu těla a oslavy lidské vůle.

Golden show a Flic Flac se zapsaly do historie nejen tím, co Bob dokázal, ale i tím, jak to udělal. S důvtipem, sebekázní a nepřehlédnutelným kouzlem osobnosti.

Rekordy zapsané v knize rekordů

Po letech strávených v zahraničí se Bob Divílek vrátil do České republiky. I tady pokračoval ve své kariéře. Začal se věnovat překonávání rekordů a stal se držitelem patnácti českých rekordů.

K nejznámějším patří kliky na jedné ruce, které provádí s neuvěřitelnou lehkostí. Při vystoupení na oslavě svých 70. narozenin předvedl 55 kliků na jedné ruce za pouhých třicet sedm sekund, to vše za přítomnosti Miroslava Marka, prezidenta Agentury Dobrý den Pelhřimov, která vydává Českou knihu rekordů. „Připadal jsem si, jako když jsem je dělal za mlada. Tělo si to pamatuje,“ komentoval s úsměvem své vystoupení. Jeho výkon byl zapsán do České knihy rekordů.

Další rekord? Sto angličáků s kliky na jedné ruce za 21 minut a 37 vteřin. Vzhledem k věku – téměř osmdesát let – a fyzické náročnosti cviku jde o výkon hodný respektu. Bob sám k tomu poznamenal: „Když to člověk nevzdá, tělo se odmění. A já chci, aby si to mladí uvědomili dřív, než budou tak staří jako já.“

Zvláštní kapitolou je jeho „gymnastická placka“, kdy prakticky v rozštěpu v předklonu (prsy se dotýká země) a drží na zádech zátěž. V Pelhřimově si nechal na záda položit muže vážícího 140 kg. V této pozici vydržel jednu minutu a devět vteřin. „To už bylo na hraně, ale když padne rekord, bolest se rozplyne,“ řekl tehdy Bob Divílek po výkonu novinářům.

Absolutní senzací je však jeho vystoupení, při kterém se dokáže složit do průhledné plastové krabice o rozměrech 40 × 46 × 58 cm. Nejen proto se mu říká „elastický superman“. A navíc – v dalších vystoupeních se do krabice jen o málo větší s ním vtěsnala i jeho taneční partnerka. Tato čísla kombinují neuvěřitelnou mobilitu, dechovou kontrolu a chirurgickou přesnost. „Musíte být skladní. A věřit, že vás někdo otevře,“ směje se Bob. Tento neuvěřitelný výkon předvedl mimo jiné i v soutěži „Česko Slovensko má talent“, kde porotce Jaro Slávik prohlásil: „Tohle patří do Las Vegas.“

Jeho rekordy nejsou jen sportovními výkony, jsou kombinací sportu a performance art. Jak řekl organizátor šampionátu ve sportovní kulturistice Antonín Podškůpka: „Takového člověka nepotkáte každý den. On je legenda – a víc než jen sportovec. Bob je prostě fenomén.“

I ve svých téměř osmdesáti letech Bob Divílek každý den cvičí. Ihned po probuzení začíná den rozcvičkou, která zahrnuje sto kliků, padesát dřepů a kliky na jedné ruce – deset na levé, deset na pravé. Do posilovny chodí čtyřikrát týdně. Sám říká: „Když člověk udělá ranní rozcvičku, cítí se, jako by se znovu narodil.“ A navíc obnovil po čtyřiceti letech svou Golden show, kterou předvedl v lednu letošního roku na plese společnosti Barum Rally.

Jeho výkony mají i další rozměr – inspirují. Vystupuje ve školách, na kulturních akcích i festivalech. Svým vystupováním přivádí generace dětí i dospělých k otázce: Co všechno je tělo vlastně schopné dokázat, když mu důvěřujeme?

Bob Divílek, muž z Malenovic tak není jen držitelem rekordů, je nositelem ideje, že limity často neexistují – pokud si je sami nevytvoříme. Je živoucím důkazem toho, že věk je skutečně jen číslo.

Bob Divílek

● Držitel patnácti oficiálně uznaných českých rekordů, které byly zapsány do České knihy rekordů Agentury Dobrý den.

● Mezi jeho nejznámější rekordy patří kliky na jedné ruce: 55 kliků za 37 sekund; gymnastická placka se zátěží: vydržel v předklonu s mužem o váze 140 kg na zádech 1 minutu a 9 sekund; sto angličáků s kliky na jedné ruce: zvládl je za 21 minut a 37 vteřin; složení se do plastové krabice o rozměrech 40 × 46 × 58 cm – později do krabice jen o kousek větší i s partnerkou.

● Narodil se 2. července v roce 1946 v Malenovicích.

● Ve Zlíně začala jeho gymnastická kariéra. V roce 1967 přešel ke kulturistice. V roce 1970 se stal mistrem republiky a také mezinárodním mistrem Polska. V témže roce reprezentoval Československo na mistrovství světa v Bělehradě jako první Čech v historii. V roce 1971 se stal absolutním mezinárodním mistrem Maďarska.

● Soutěžní pódia později vyměnil za vlastní uměleckou show. S autorskou Golden show – vystoupením inspirovaným antickými pózami ve zlatém nátěru těla – objel Evropu. Vymyslel také ojedinělé číslo, kdy celé své tělo složil do plastové krabice. Více než třicet let působil v zahraničních varieté.

● Ani po návratu do České republiky však neztratil formu. V roce 1992 založil Sportovní klub Boba Divílka Zlín. S ním se po předlouhých čtyřiceti letech do Zlína vrátila boxerská liga.

● Dodnes denně cvičí, zvládá rozštěp a stovku kliků. V lednu 2025 se po čtyřiceti letech vrátil na pódium, kde zopakoval svou ikonickou Golden show.

● Letos slaví 80. narozeniny a při té příležitosti vzniká dokumentární film o jeho životě. Bude se promítat v den jeho narozenin ve sportovní hale ve Zlíně.