Vybydlená léčebna v Luhačovicích se proměnila v prvorepublikový Hotel Radun

Majitel čtyřhvězdičkového Boutique hotelu Radun nosí pod krkem motýlka a na tváři úsměv. Skoro čekám, kdy zazní slavné: Zavřete oči, odcházím.

Co vás vedlo v roce 2009 ke koupi vybydlené budovy, která potřebovala nákladnou rekonstrukci?

Vysnili jsme si vlastní rodinný hotel, jaké jsme znali z Rakouska. Svou vizi jsme projektovali do tohoto objektu ve funkcionalistické Bílé čtvrti, která ještě zdaleka nezářila jako dnes. Já jsem ten dům vlastně ani koupit nechtěl, ale moje žena nějak intuitivně vytušila, že to tady má velký potenciál. Až při samotné rekonstrukci budovy jsme začali objevovat její úžasnou architektonickou hodnotu a nadčasovost, s jakou ji navrhl architekt Bohuslav Fuchs.

Nelitovali jste někdy toho rozhodnutí?

Občas to nebylo jednoduché. Museli jsme si vzít úvěry a půjčky, abychom všechno ufinancovali. Pak už nebylo cesty zpět, ani když se to začalo komplikovat. Oslovili jsme architekta Davida Maliňáka, který podle originální Fuchsovy dokumentace z roku 1927 velmi citlivě realizoval současné architektonické řešení a pomohl vrátit hotelu původní kouzlo.

Technická stránka rekonstrukce byla náročná, a protože je dům památkově chráněný, hodně nás potrápili i památkáři. Ale čím víc jsme se nořili do historie domu, do příběhu rodiny původního majitele, řídícího učitele Josefa Martiníka, tím víc jsme chtěli hotelu vrátit zapomenutý název Radun i jeho prvorepublikovou noblesu. Nakonec to byl právě ten úžasný prostor, který se vyloupl do krásy a podržel nás.

Rekonstrukce hotelu trvala rok a půl, což je déle, než trvala jeho stavba?

A to jsme hotel otvírali, aniž byla hotová fasáda. Ale máte pravdu. Původní výstavba pěti funkcionalistických domů u pramene Aloiska začala v roce 1927, kdy vznikl sousední Avion. Pak se v rychlém sledu postavily další čtyři budovy. Konkrétně Radun získal stavební povolení 15. ledna 1928 a kolaudace byla už 22. srpna téhož roku! Zajímavé je, že hned tři majitelé nových funkcionalistických domů byli učitelé. Fuchs programově vyhledával jiné typy investorů, tak trochu v duchu baťovského: Co chceš, můžeš. Určitě se vliv novátorských myšlenek z nedalekého Zlína projevil i tady.

To musel mít Bohuslav Fuchs velkou odvahu, navrhnout v secesních lázních moderní bílé domy s plochými střechami?

Muselo to být pozdvižení. Taky ty hranaté funkcionalistické domy opravdu místní lidé nepřijali pozitivně. Ale doba se měnila a hosté začali vyhledávat lépe vybavené moderní stavby. V letáku hotelu Radun z konce 20. let minulého století to nazývali Komfortní dům prvního řádu. Hotel měl ústřední topení, vlastní koupelny. Zmiňují i signálová zařízení, tak jsem se pídil, co to vlastně bylo. Šlo o vnitřní telefonní síť, hosté měli skvělý pokojový servis.

Přijetí funkcionalistických budov možná napomohly i dobové filmy, které se právě v takových vilách natáčely?

Přesně tak. Navíc sem jezdila klientela z celého Československa. Podle původních knih hostů to byly i významné osobnosti, elita, kterou lákal ten komfort. Prosvětlené prostory, balkon u každého pokoje. Někdy si představuji, jak po schodišti uvnitř Radunu schází Nataša Gollová.

To schodiště je asi vaše oblíbené místo?

Určitě, je to srdce budovy. Právě proto, že je původní, že se toho schodišťového zábradlí dotýkalo mnoho výjimečných hostů. Také tady začínám prohlídky hotelu, které s láskou pořádám pro naše klienty i jiné zájemce o Fuchsovu architekturu. Mám rád i dosud zachovanou luxferovou stěnu, která prosvětluje jednu z chodeb v přízemí. Společné prostory hotelu slouží díky velkorysým oknům a množství světla jako výstavní galerie. Můžete cestou po hotelu obdivovat obrazy soudobých výtvarníků a třeba si některý koupit domů.

Líbí se mi, že váš hotel působí tak útulně.

Děkuji, to mě těší. Dodrželi jsme nejen původní dispozice, ale i střídmost barev. Původní vybavení se sice nezachovalo, ale nábytek jsme pořizovali na míru v tom stejném jednoduchém stylu. Navíc Bohuslav Fuchs geniálně využil nasměrování hotelu na světové strany. To dispoziční řešení je velmi promyšlené. Každý z našich pokojů jsme proto pojmenovali. Máme tu například pokoj Vize, který nabízí úchvatný výhled na celé město. Jiný pokoj, orientovaný k lesu, nese zase název V přírodě.

Když mluvíte o Bohuslavu Fuchsovi, úplně se rozzáříte!

Pořád mě baví Fuchse objevovat. Kdo to byl, jak ke své práci přistupoval, jakým způsobem uvažoval? Když jsem teď stál na terase u naší restaurace, fakt jsem cítil tu přímořskou atmosféru. Bílá barva, slunce, květiny, dříve tu byla i venkovní plovárna. Jsme moc vděční za jeho vize, protože i po sto letech to funguje a není třeba nic zásadního měnit. Ty hodnoty jako je pokora, respekt, noblesa a taky upřímná, nestrojená srdečnost, se snažíme pořád uchovávat a opečovávat. Ten krásný prostor celých 15 let ovlivňuje nás i naše hosty.

Hotel dělá nejen architektura a atmosféra, ale také zaměstnanci. Jak se vám daří najít ty správné?

Inspirujeme se původními majiteli, kteří tady i bydleli a vedli hotel jako rodinný podnik. My sem sice docházíme, ale na vztazích nám záleží úplně stejně. Náš pracovní kolektiv tvoří 25 lidí a nemůžeme se obklopit lidmi, kteří by s námi nesouzněli. Také věřím, že co člověk vyzařuje, to přitahuje. Proto máme se zaměstnanci nadstandardní, dlouhodobé vztahy a jen minimální fluktuaci. Ostatně i naši stálí hosté se těší na známé tváře.

Kdo to tady hraje na harmoniku?

To je náš číšník Radek. Uviděl na terase dvě oblíbené hostky, starší dámy, které k nám jezdí už řadu let. Tak je přišel rozveselit a zahrát pár písniček. A to samozřejmě nemá v popisu práce. Jen to docela pěkně ilustruje, jak to tady u nás chodí.

Dalším faktorem oblíbenosti hotelu je gastronomie, která dotváří zážitek z pobytu. Jak se vaří v Radunu?

Od začátku jsme si nastavili, že součástí pobytových balíčků bude jídlo na vysoké úrovni. Nazvali jsme to Penze dobré pohody a dáváme si záležet na zážitkovosti naší gastronomie. Od vydatné pomalé snídaně přes odpolední kávu s dezertem až po čtyřchodové večerní menu. Máme opravdu jen do třiceti hostů, i naše kuchyně je malinká, proto nás to i nutí vařit vše čerstvé a z nejlepších surovin. Ve velkém provozu by na to čas nebyl, ale my se můžeme každému individuálně věnovat, snoubit jídlo s vínem, podporovat tu komorní atmosféru, za kterou se lidé tak rádi vracejí.

Radun asi není hotel pro každého?

Ono se to časem nějak samo vytříbilo. Určitě nejsme hotel pro každého. Někoho třeba odradí, že nemáme přímo v budově bazén, i když jedinečná městská plovárna je hned vedle. Máme z velké části stálou klientelu, která se pomalu rozrůstá. Jezdí k nám za klidem a známým prostředím. Také mezi hosty přibývá dost mladých lidí, které zajímá funkcionalistická architektura a vyhledávají místa s geniem loci.

Na začátku října se Luhačovice připojí k celostátní akci Dny architektury. Budete u toho?

Určitě! My si letos už od března připomínáme 130 let od narození Bohuslava Fuchse, který toto město obohatil o řadu svých výjimečných i méně nápadných staveb. Vrcholem oslav bude křest knížečky Architekt Bohuslav Fuchs a Luhačovice, která mapuje jeho významnou stopu v Luhačovicích. Za účasti autorek Ladislavy Horňákové a Blanky Petrákové a také nakladatele Pavla Jungmanna knihu pokřtí Pavla Seitlová, vnučka Bohuslava Fuchse. Při křtu také odhalíme netradiční umělecký objekt „Slávy Fuchs“ v podobě velké nafukovací sochy Bohuslava Fuchse, jehož autory jsou pedagogové Fakulty architektury VUT v Brně.

Já mám skoro pocit, že Bohuslav Fuchs sedí celou dobu s námi u stolu.

Kéž by to mohla být pravda! Vždycky přemýšlím o tom, co by dnešní podobě Radunu řekl, a tajně doufám, že by měl radost. Hlavně z toho, že jeho dílo pořád žije a slouží prvotnímu účelu. I když Bílou čtvrť navrhoval v mladém věku, hned po třicítce, byl velice produktivní až do konce života. Tvořil i skleněné objekty a spolu se svou ženou navrhoval nábytek a různé bytové doplňky. A navíc to byl podle všeho velmi laskavý a hodný člověk, což mi lidsky imponuje.

Vy jste taky pořád dobře naladěný. Máte jako majitel někdy noční můry?

Tak jsou věci, ze kterým mám mírné obavy, protože je nemohu nijak ovlivnit. Třeba necitlivou agresivní výstavbu v okolí hotelu, a vůbec v celých Luhačovicích. Ale noční můry nemám. My tady v Radunu opravdu zažíváme krásné dny a vedeme naplněný, smysluplný život. Děláme úplně jednoduché, možná i neviditelné věci, které činí naše hosty šťastnými. Ten dům má nějaké zvláštní kouzlo, ze kterého čerpáme radost a sílu. Hypotéku mám do pětasedmdesáti, tak doufám, že to hned tak nevyprchá.

Marek Nesázal

• Narodil se 30. 7. 1973 ve Zlíně.
• Vystudoval právo na Univerzitě Karlově v Praze, po studiu se věnoval hotelnictví.
• Od roku 2009 vlastní Hotel Radun v Luhačovicích.
• Je ženatý s manželkou Janou a má dvě děti.
• Mezi jeho zájmy patří koně, včelaření a běh.
• Silvestry slaví v prvorepublikovém stylu na dobové párty v hotelu Radun.
• www.hotelradun.cz
• www.facebook.com/hotelradun
• www.instagram.com/radunluhacovice