Virtuální asistentka Karolína Soukupová: Byznys jsem si postavila na svobodě a vztazích

Virtuální asistentka je pojem, za který se toho dá schovat spousta. Karolína Soukupová věděla, co umí, co může nabídnout, ale bylo těžké to dát do jedné škatulky. „Já se zaměřuji především na zákaznický servis a správu objednávek pro e-shop. Komunikace se zákazníky od základních dotazů na produkty až po řešení reklamací, výměn a vrácení zboží. Připravuji také účetní doklady nebo se starám o e-mailing. Jsem ale také ráda v kontaktu s lidmi naživo, proto se například podílím organizačně na vzdělávacích a networkingových akcích nejen pro podnikatelky.”

Jak jsem se dostala k myšlence začít podnikat?

S myšlenkou začít podnikat jsem si začala pohrávat už na rodičovské dovolené, když jsem se účastnila dotovaného vzdělávacího programu pro matky, které se chystají vrátit zpět „do procesu“. V té době jsem věděla, co v rámci své práce nechci, ale nebyla si jistá, co přesně chci. Díky kurzu i individuálním konzultacím, které byly součástí, jsem si uvědomila, že bych podnikání zkusit mohla, protože mám co nabídnout.

Jaká byla moje motivace k založení vlastního byznysu?

V mém případě to nebyla touha po velkém byznysu ani věhlase, ale obyčejná touha být matkou pro svého syna, která dokáže flexibilně reagovat na všechny „nástrahy“ zapojení do systému. Věděla jsem, že nechci sedět osm hodin v kanceláři jen proto, že je to předepsané, i když mám svou práci hotovou třeba za čtyři. Nebo být v zaměstnání přesčas, i když mám dávno splněno, protože vím, že šéf si ty přesčasové hodiny kontroluje a hodnotí kladně. Takže mým hlavním hnacím motorem bylo stát se paní svého času, využívat jej efektivně a neplýtvat.

Jaké byly moje začátky? Který moment při budování mého podnikání přinesl největší krizi?

Mé začátky byly poměrně snadné. Začínala jsem v době, kdy jsem měla ještě hrazené sociální a zdravotní pojištění v rámci dobíhající rodičovské, podporu manžela a především růžové brýle. Nevím, jestli by se tomu dalo říkat krize, ale určitě nějaký náročnější bod nastal zhruba po covidu, kdy skončilo to divné vakuum a já jsem byla pořád poměrně na začátku.

Co mě motivovalo, abych pokračovala? Kdo byl pro mne inspirací?

Myslím, že největší motivací v tu chvíli byl asi můj vnitřní kritik, který mi nikdy v životě nedovolil nic vzdát jen tak. Takže jsem hledala nové možnosti, oslovovala potencionální klienty a hlavně pracovala na sebeprezentaci v rámci internetu. Největší inspirací a podporou bylo také to, že jsem se stala členkou Klubu podnikatelek ze Zlínska. I když jsem na začátku měla pocit určité nepatřičnosti, hned první setkání mě vyvedlo z omylu. Na setkáních Klubu panuje vždy příjemná atmosféra a nové členky jsou přijímány přátelsky, bez jakýchkoliv předsudků. Díky Klubu jsem měla možnost se pravidelně vzdělávat a potkávat s dalšími podnikatelkami. Pro mě bylo důležité slyšet různé příběhy a aktuálně řešené situace, které mi pak často pomohly nahlížet na mou vlastní práci z jiného úhlu.

Jakou radu bych dala ženám, které teprve začínají s podnikáním nebo o tom přemýšlejí?

Zkuste to. Nenechte se odradit cizími zkušenostmi. Vytvořte si své vlastní. Určitě je lepší zjistit sama, že podnikání není pro mě, než to ani nezkusit a připravit se o životní zkušenost. Do podnikání by se asi mělo vstupovat jako do neznámé vody – opatrně, s respektem, ale taky odvahou a touhou poznat nové. A hlavně není dobré spoléhat na zázraky na počkání. Určitá stabilita stojí spoustu úsilí.

Jaká je moje dlouhodobá vize v mém podnikání?

Rozhodně neztratit svou vnitřní jiskru a radost z toho, co dělám. Myslím, že když je člověk v úzkém kontaktu s dalšími lidmi, musí mít svou práci rád. Jen tak dokáže udržet vysoký standard svých služeb.

Jakou největší výzvu jsem překonala?

Jsem srdcař a když něco dělám, když s někým spolupracuju, tak do toho vkládám často spoustu energie a kus sebe. A v minulosti nastala situace, kdy jsem vkládala do spolupráce až příliš své energie a vymstilo se mi to. Takže tou největší výzvou bylo naučit se držet zdravé hranice, ale přitom neztratit svůj zápal.

Jak se mi daří skloubit podnikatelské starosti s rodinou?

Ve většině případů si troufnu říct, že se mi to daří. Bezpochyby i díky vzájemné podpoře v rodině. Taky je to určitě i tím, že část práce můžu dělat kdykoliv, takže i v době, když už rodina spí. Někdy ale samozřejmě nastane vnitřní boj, kdy chci zvládnout vše dokonale a zcela se to nedaří. Pak si musím říct „stop“, poctivě si utřídit priority a až potom pokračovat dál.

Co bych si přála vědět, když jsem začínala?

Řekla bych, že nic. Jsem ráda, že jsem do toho šla s čistým štítem, a jsem přesvědčená, že celá ta cesta utvářela postupně to, kde jsem teď. Kdybych se na něco mohla připravit dopředu, myslím, že by mě to připravilo o spoustu zkušeností získaných právě překonáváním výzev.

Jak se snažím rozvíjet a zdokonalovat?

Snažím se držet celkově krok s dobou. Poctivě se seznamuji s technologickými novinkami a vylepšeními. V případě, že úzce ovlivňují mou práci, věnuji se jim do hloubky. Pokud jen okrajově, chci mít minimálně povědomí. áda se učím novým věcem, i když jsou mimo můj obor. Myslím si, že každé učení nás posouvá, i když tam zrovna není ta přímá spojitost s naší prací.

Kde vidím budoucnost svého podnikání?

Doba jde dopředu mílovými kroky a budoucnost mnoha oborů je nejistá. Já jsem například přesvědčená, že lidský přístup nenahradí žádný hlasový asistent na druhém konci zákaznické linky. Věřím tedy, že i díky své flexibilitě budu moci nabízet kompletní zákaznický servis na vysoké a zároveň i lidské úrovni.

Na co jsem nejvíc hrdá v rámci svého podnikání?

Z podstaty mé povahy je tato otázka asi nejtěžší. Ale myslím, že můžu být hrdá na svou vytrvalost a odhodlání dělat svou práci nejlépe, jak dovedu, i když to není vždy jednoduché. Také jsem navázala spoustu nových přátelství. Zároveň se mi podařilo v mém okolí vytvořit komunitu, která mě neskutečně motivuje a pomáhá mi v dalším rozvoji mém i mého podnikání.