Nejnovější zprávy: ​Tři mušketýři ve Zlíně: klasika v komediálním hávu Vsetínské nádraží ozdobí umělecká připomínka Josefa Sousedíka

Společnost

TIP NA VÝLET: Nový Šaumburk

Jestli se chcete opravdu pokochat krajinou, udělejte si výlet na zříceninu Nový Šaumburk. Moc se o něm neví, takže tu pravděpodobně budete sami.


Autor: Taťána Havlíčková, Roman Zikmund

Do podhostýnské krajiny je odtud opravdu velkolepý výhled, a když se podíváte pořádně, zjistíte, že hradní rozvaliny, na kterých stojíte, nejsou vůbec nějakou malou hláskou, ale zbytkem středověkého hradu.

Nový Šaumburk leží nad vesničkou Podhradní Lhota na úpatí Kelčského Javorníku v Hostýnských vrších. Nový Šaumburk měl kdysi dávno staršího bratra, který stával na vyvýšenině jen pár desítek metrů vedle.

Podle Tomáše Třetiny, který dnes na Novém Šaumburku dělá kastelána, správce, amatérského archeologa a zedníka v jednom, býval starý hrad Šaumburk ve 13. století velký zhruba jako brněnský Špilberk.

Původní hrad nechal ve 13. století postavit Bruno ze Šaumburku, kterého moc dobře známe jako kroměřížského biskupa, jenž se zasloužil nejen o založení našeho milého města, ale také o kolonizování Moravy. Byl rádcem Václava I. i Přemysla Otakara II., byl skvělým hospodářem i vojevůdcem, a kromě Šaumburku nechal postavit Mírov, Blansek, Fulštejn a další hrady po celé Moravě. Také proto nemohl být původní hrad Šaumburk jen tak ledajakou tvrzí. Velkolepý hrad s obsáhlou posádkou byl reprezentativním sídlem, a také proto jej Bruno pojmenoval po rodovém sídle v Sasku.

Udržovat tak velký hrad ale nebyla ani ve 13. století žádná pohádka. Časy byly divoké a jestli si myslíte, že korupce je vynález 20. století, velmi se pletete. Po smrti Bruna ze Šaumburku byl hrad pobořen, pak opraven a poté opuštěn pro svou nákladnou údržbu.

Poprvé se o novém hradu píše v roce 1353. Nový Šaumburk byl biskupským hradem, na kterém sídlili purkrabí, zaujímající významné místo u dvora olomouckých biskupů – Svrše ze Šaumburku, Jana z Kovalovic nebo Arkleba ze Stařechovic, příslušníka významného moravského rodu pánů z Kunštátu. Koncem 14. století byl hrad i s blízkou Kelčí biskupy zastavován věřitelům.

Mezi nimi byl i Zikmund z Bítova, s jehož rodem byly osudy hradu spjaty až do poloviny 15. století. Mikuláš z Bítova na hradě vydržoval ve 40. letech onoho století vojenskou družinu, jejíž činnost vedla až k tomu, že zemský hejtman Jan Tovačovský z Cimburka dal v roce 1466 hrad rozbořit. Zkáza hradu však nebyla úplná, později se opět stal opěrným bodem válečníka Zicha z Bítova, proti kterému vytáhlo vojsko Matyáše Korvína a v roce 1469 jej dobylo.

Když se dnes rozhlédnete kolem, uvidíte pár opravených zdí na vysokém ostrohu nad krajinou. Abyste dokázali pochopit rozlehlost tohoto hradu, musel by tu s vámi být Tomáš Třetina, který spolu se Spolkem hradu Nový Šaumburk, pilně hrad kousek po kousku vykopává ze země. Ukázal by vám totiž nejenom zbytky hradních zdí, ale i půdorys celého hradu. V tu chvíli byste si asi uvědomili, že terénní reliéfy, na kterých stojíte, pravděpodobně nejsou hříčkou přírody, ale zbytky hradního opevnění nebo paláce.

Krajina tady kolem je nádherná. Od východu se do údolí zařezává říčka Juhyně, na které leží Rajnochovice i blízká Podhradní Lhota. Ve svahu za vámi uvidíte cestu, po které dřív jezdila Rajnochovická lesní železnice, a kdoví, třeba se ji jednou povede zase zprovoznit. Za zády se vám zvedá masiv Hostýnských vrchů i s rozhlednou na Kelčském Javorníku a daleko vepředu tiše padá opar na údolí Moravské Brány, které se táhne až k Odrám.

Jestli hledáte místa, o kterých se moc nemluví, Nový Šaumburk je jedním z nich. Přijďte sem s pokorou a dejte si na čas s objevováním krajiny i historie tohoto místa. A jestli vás chytne za srdce, můžete se o něm dozvědět víc nebo dokonce přispět lidem, kteří se starají o to, aby se na něj nezapomnělo. A těm patří velký dík.

Hrad Nový Šaumburk

  • Hradní ruiny, jež patří od roku 1973 na seznam chráněných kulturních památek, leží poblíž odbočky na turistické stezce směrem k rozhledně na Kelčském Javorníku.
  • Skromné pozůstatky hradu postaveného ve druhé polovině 14. století, který po tažení uherského krále Matyáše Korvína v roce 1469 zpustl, patří do majetku obce Podhradní Lhota.
  • Archeologové potvrdili, že ve druhé polovině 15. století již hrad nebyl funkční. Jelikož se navíc nacházel blízko vesnice, posloužil obyvatelům jako levný zdroj stavebního materiálu, a proto z něj taky moc nezbylo.
  • Z celého objektu se zachovalo jen pár buřinou zarostlých slepených kamenů, jež se ztrácí v neudržovaném rumišti rozpadlého hradu. Dobře patrný zůstal jen hluboký příkop s valem po obvodu areálu, kudy také vedou četné vyšlapané chodníčky.