Sochař Daniel Ignác Trubač vtiskl krajině Slovácka duši příběhů Velké Moravy

Daniel Trubač žije v Polešovicích na Uherskohradišťsku, kde má od roku 1999 svůj ateliér. Právě zde začínáme naše putování za jeho objekty, které vytvořil na míru zdejší krajině. Kousek od kostela sv. Petra a Pavla je uprostřed schodiště vysazena japonská třešeň, jejíž kořeny zakrývá zvláštní bronzové mřížoví.

Zdálky to vypadá vcelku nenápadně, ale zblízka je to krásné umělecké dílo plné detailů. Co to je?

To je pavéza, ochranný kryt kolem stromu. Zachycuje historii Polešovic, jsou zde odkazy na zasvěcení kostela i na Cyrila s Metodějem. Polešovice získaly titul města, když v Praze došlo víno a Rudolf II. si objednal víno odsud a zachutnalo mu. Město dostalo svůj erb s palmovými listy a výsadu pořádat trhy. Já jsem vzal původní listinu i s pečetí Rudolfa II., převedl ji do dvourozměrné podoby a místo nesrozumitelného textu jsem do ní vložil stručnou historii Polešovic. Celá pavéza je tvořena z vinných listů a najdete tady i ledňáčka, roháče a další chráněné živočichy, kteří se tu vyskytují.

Fauna a flóra tohoto kraje je zachycena v mnoha vašich dílech. Je to pro vás důležité?

Pocházím ze Šumavy, dětství jsem prožil venku nebo s dědou u vody. Celý život jsem přírodou obklopený. Na Slovácku žiju už delší dobu, jsou tady srdeční lidé a nádherná chřibská příroda všude kolem. Tady ta kudlanka (ukazuje na detail v pavéze) přišla až ke mně domů. Po sezoně uschla, tak jsem si ji zaformoval a teď je tady v bronzu. Kousek dál na plotě k faře jsou šneci a další zvířátka, na které kolemjdoucí a hlavně děti rádi sahají. Není to dokončené, ale podle toho, jak jsou ty vršky oleštěné, je to baví. Zvířata a rostliny mohou být tím detailem, který vám z celého díla zůstane v hlavě. Navíc pomáhají osvětlit libreto, protože já se vždycky snažím každou realizaci souběžně doprovodit nějakým příběhem.

Často pracujete s bronzem?

Je to klasický materiál, který se používá od dávných dob. Získává patinu a mění svou barvu. I tato pavéza když zmokne, je víc do zelena. Když praží slunko, tak je tyrkysová. Ostatně z bronzu byla už moje první velká instalace, kašna Panny Marie Vítězné ochrany Moravy v Bystřici pod Hostýnem. Při její realizaci jsem si poprvé vyzkoušel technologii lití bronzu na ztracený vosk.

To už je více než třicet let!

Ano. Tenkrát jsem se to jako student učil od Otmara Olivy. Tuto náročnou technologii používám dodnes, mám u ateliéru vlastní slévárnu.

Pokračujeme do obce Boršice, kde začíná cyklostezka věnovaná historii Velké Moravy. Jde o přeshraniční projekt, proto část stezky je i na Slovensku u obce Opatovce. Daniel Trubač vytvořil deset uměleckých děl, která odkazují k velkomoravské historii a zdobí jednotlivá zastavení trasy.

Zastavili jsme se u něčeho, co vypadá jako velký kulatý stůl. Co je to?

Je to symbolický Stůl setkání. Je vyrobený z tvrdého božanovského pískovce. Do středu stolu je zapuštěna bronzová štola s otčenášem v hlaholici.

V hlaholici, kterou vymyslel Cyril?

No to jsou trošku fámy, že to písmo vymyslel. On byl velmi vzdělaný, proto použil gruzínskou a hebrejskou abecedu a dal ta písmena dohromady, protože hlásky zněly podobně. Jediné písmenko, které opravdu vymyslel, je křížek, který představuje písmeno „a“. Je první a jako by jím tu abecedu požehnal.

A co ten kruh s trojúhelníkem uprostřed stolu?

To je v hlaholici písmeno S. Zastupuje „logos“, což v překladu znamená „slovo“. Staroslověnština byla po hebrejštině, starořečtině a latině údajně čtvrtým jazykem, do kterého bylo Písmo svaté přeloženo.

Kolem stolu je sedm míst k sezení. Komu patří?

Také jde o symbolické posezení, ke stolu z něj nedosáhnete (směje se). Jednotlivé pískovcové bloky nesou jména Sedmipočetníků, tedy svatých Cyrila, Metoděje a jejich žáků, svatých Sávy, Angelára, Klimenta, Nauma a Gorazda. Tady jsou otisky kytiček a trav z chřibských luk. Jitrocel, kopretina, pampelišky. Otisky různých struktur z původní cesty na horu sv. Klimenta.

Vidím tu na stole kolečko od červeného vína. Není to vandalismus?

Není, stůl je ideální místo pro popíjení místního vína. Skvrny se dají očistit. Taky si tu jednu láhev otevřeme. (Za chvíli skutečně vidíme odlesky poledního slunce ve skleničkách. Úplně to změní atmosféru.)

Každý si tu může dělat, co chce? Třeba si tu lehnout a nahřívat se na slunci?

No tak si lehněte, jestli chcete. Kámen krásně hřeje. Lidé jsou na zastaveních konfrontováni s nějakým objektem, tvarem, třeba si ho všimnou až časem a začnou o něm přemýšlet. A někdo projede kolem jen tak a ani se nezastaví. Každý by si měl tu cestu užít, jak chce. Je to prostor otevřený pro dialog.

Jaké další vaše objekty na cyklostezce sv. Metoděje najdeme?

Ústředním tématem jsou kořeny naší křesťanské historie. Svatí Cyril a Metoděj přišli na pozvání knížete Rastislava na území Velké Moravy, aby se zde pokusili propojit východ se západem. Pro mě je krásným symbolem toho spojení velkomoravský gombík, ozdobný knoflík na oděvu. Gombík je jedním ze společných motivů všech zastavení, stejně jako hlaholice.

Teď jsme dojeli k mohutnému Gorazdovu obelisku. Máme se dívat vzhůru?

Obelisk spojuje nebe se zemí. Člověk by měl občas zvednout svůj pohled a podívat se vzhůru. S nějakou myšlenkou, vděčností nebo prosbou. Láska vychází ze srdce, které je prostorem pro setkání. Proto jsem zde umístil symboly tří nejdůležitějších ctností: naděje, víry a lásky. I zde je nápis v hlaholici, jsou zde znaky obcí Boršice a Zlechov, které cyklostezka spojuje. A i tady najdete mé oblíbené chráněné ptáčky, konipase bílého a ledňáčka říčního.

Jak dlouho trvala práce na deseti různých objektech?

Pracoval jsem na nich dva roky nepřetržitě. Napřed jsem si trasu cyklostezky prošel se starostou Boršic, vybírali jsme vhodné lokality. Pak vznikal v mé hlavě koncept, který je nejen o místní slavné historii, ale hlavně o lidech a vztazích. To je fáze tvorby, kterou mám nejraději. Když vidím místo, vidím už ten budoucí objekt, dostává konkrétní tvar. Inspirace přichází s požadavkem.

Setkání s Danielem Trubačem zakončujeme v jeho ateliéru na samém konci Polešovic. V domě s výhledem na vinohrad a přírodu Bílých Karpat. Povídáme si o tvorbě, životě, pokoře.

Vaše tvorba se rozbíhá mnoha směry. Můžete nám namátkou vyjmenovat, čemu všemu se věnujete?

Chtěl jsem si to sám nějak zkompletovat a ty hlavní okruhy tvorby jsem shromáždil do jedenácti obrazových publikací. Když jimi listuju, tak jsou tady medaile, ceny, tvorba a výzdoba liturgických prostor, zdobení zvonů, pamětní desky, kříže, sochy, objekty a poutače do veřejných prostor, zastavení cyklostezky, která jsme právě viděli. Samostatnou brožuru jsem věnoval i Mariánce, bronzové kašně v Bystřici pod Hostýnem, kterou jsem nedávno restauroval.

Nemůžu se na závěr nezeptat na Korunu sv. Anežky České, kterou si od vás osobně převzal papež František.

V roce 2019 jsme společně s Františkem Ševečkou vymysleli dar pro papeže Františka u příležitosti 30. výročí svatořečení sv. Anežky České. Projekt se skládal z medaile sv. Anežky České, relikviáře Koruna svaté Anežky České a finančního daru pro papeže. Korunu, což je dva a půl metru vysoká socha, zdobí skleněné krystaly v národních barvách a její kovové stuhy nesou verše českého básníka Jaroslava Seiferta. Na povrchu a uvnitř objektu jsou otisky prstů všech dárců, kteří projekt finančně podpořili.

Papež našel Koruně místo přímo ve Vatikánu v Bazilice sv. Petra. Jaký je to pocit?

Snažím se na to moc nemyslet a jít dál svou cestou, ale jinak to pro mne byla satisfakce a olympiáda v jednom. Skládám každé své dílo kousek po kousku jako mozaiku věcí, které se kolem mě nahromadily, těch dobrých i těch špatných. Jestli to má být nějaké potvrzení, tak asi toho, že do své práce vkládám píli, důslednost, vytrvalost. Ten zbytek je ve hvězdách. Nikdy nevíte, jak to dopadne, ale to nasazení vás prostě nesmí opustit.

DANIEL IGNÁC TRUBAČ

• Český sochař a medailér.
• Narodil se 23. ledna 1969 v Táboře, do svých 15 let žil na Šumavě v Nýrsku.
• V letech 1983–1987 studoval průmyslový design na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti, pak pokračoval na pražské VŠUP, detašované katedře průmyslového designu ve Zlíně.
• V roce 1990 přestoupil do Prahy na AVU do ateliéru figurální sochy a objektu. V roce 1994 ukončil AVU diplomovou prací, bronzovou kašnou Panny Marie Vítězné ochrany Moravy.
• Sochy tvoří z bronzu, nerezu, kamene, dřeva, skla a jejich kombinací.
• Jeho Koruna svaté Anežky české je v kapli svatých Patronů Evropy v Bazilice svatého Petra v Římě.
• Žije a tvoří v Polešovicích u Uherského Hradiště, kde si postavil ateliér.
• Je rozvedený, má dvě dcery a dva syny.
• Více informací na https://www.trubacdaniel.cz.