​Šlapací autíčka Tomáše Večeři ze Sazovic dobývají svět

K výrobě šlapacích autíček se přitom Tomáš Večeřa dostal úplnou náhodou. Pochází totiž z pekařské rodiny a tomuto řemeslu se také vyučil. Později přešel od pečení chlebů k projektování kuchyní. Jak ale sám přiznává, motory a technika ho lákaly a bavily už od dětství. A stejně tak šlapací autíčka. „Jako kluk jsem na vesnici chodil okolo zeleného šlapacího moskviče. Ležel na jednom dvorku, kolem kterého jsme chodili do obchodu,“ vzpomíná Tomáš Večeřa.

Když později založil rodinu a dcerce bylo dva a půl roku, rozhodl se jí na Vánoce místo panenky pořídit právě šlapací auto. „Plnil jsem tím sen spíše sobě než dceři,“ přiznává s odstupem a úsměvem na tváři Večeřa. Jedním dechem dodává, že sehnat pěkné a kvalitní šlapací autíčko je v dnešní době oříšek. „Rychle jsme s manželkou zjistili, že najít na trhu takové auto je problém. Nakonec jsme ho objednali z Francie,“ přiznává.

Jenže po pár dnech přišel doslova šok. „Domů nám dorazil čínský výrobek, což pro nás bylo velké zklamání. Navíc to autíčko bylo celé špatně – kolečka létala, pedály taky, prostě hrůza,“ kroutí hlavou. Nakonec se v něm dcera jen vyfotila, a protože byla zima, šlo auto na půdu. „Do jara se mi to všechno rozleželo v hlavě. Řekl jsem si, že něco takového jí přece nemůžeme dát, a rozhodl jsem se vyrobit vlastní autíčko. Z toho původního jsem si vzal pouze volant, zbytek už zůstal na půdě,“ směje se.

INSPIRACE? IKONICKÁ ŠKODA FELICIA

První Večeřou navržené šlapací auto se tvarem inspirovalo v ikonickém roadsteru Škoda Felicia. Napřed udělal hrubé tvary ze dřeva. Na takzvané kopyto se natáhl laminát a tak vznikl negativ. „Použil jsem klikový mechanismus na šlapky, takže se děti mohou šlapáním rozjet dopředu i dozadu,“ popisuje.

Psal se rok 2017 a první auto bylo na světě. Dcera s ním jezdila po vesnici a autíčko sklízelo úspěch u malých i velkých. „Dodnes si to živě pamatuji. Byla to pro mě velká odměna a zároveň potvrzení, že to má obrovský potenciál. Problémem byly pouze náklady na výrobu. Původně jsem ho totiž chtěl vyrobit v určitém rozpočtu, ale čím více jsem do toho zabředával, tím náklady rostly,“ krčí rameny. Například podvozek nejprve použil železný. Záhy však Večeřa zjistil, že je moc těžký, a tak vyrobil hliníkový.

Když už měl vytvořenou formu pro karoserii, rovnou vyrobil dvě autíčka. „To druhé jsme dali na bazarový portál a ozvalo se nám hned dvanáct lidí, kteří o něj měli zájem. Bylo to až neuvěřitelné, nechápal jsem to. Řekl jsem si, že by byla škoda toho nevyužít, a tak vzniklo dalších dvanáct kusů,“ popisuje Tomáš Večeřa začátek svého podnikání.

ZLÍNSKÝ VÝROBEK

Celá výroba šlapacích autíček je ruční práce a kromě Večeři se na ní dnes podílí dalších asi deset lidí. „Na samém začátku jsem si spoustu věcí dělal úplně sám nebo přes známé, kteří mi vyrobili to, co jsem já nezvládl. Dnes už mám stálé dodavatele, kteří vyrábějí jednotlivé součástky,“ vysvětluje.

Drtivá většina součástek vzniká ve Zlíně a jeho blízkém okolí. „V podstatě lze říci, že je to zlínský produkt. Pouze pokličky se lisují u Pardubic,“ prozrazuje.

Zároveň připomíná, že každý komponent je specifický a vyrobený přímo na zakázku. „A třeba světla si vyrábím sám. Nemůžu totiž přijít do velké firmy a říct, že vyrobím sto autíček ročně a potřebuji na ně zadní světýlka. Nikdo by mi je v takovém množství nevyrobil. Proto od jedné zlínské firmy nakupuji materiál a v dílně si je sám vytlačím, vystříhám a ručně namaluji,“ popisuje.

„JAKO BONBONIÉRA“

Jak dlouho trvá vyrobit jedno autíčko je však velmi těžké říci. „Zakládáme si totiž na individuálním přístupu a vše vyrábíme na zakázku. Když vím, že objednávám deset volantů pro daných deset zákazníků, je to pro mě příjemnější. Nechci totiž zákazníky odbýt tím, že si u mě objednají autíčko a já jim ho jen narychlo složím z hromady dílů, které mám někde na skladě, a dám ho pryč. Takto prostě fungovat nechci,“ vysvětluje.

Samotné skládání šlapacího autíčka přirovnává Tomáš Večeřa k bonboniéře. „Dovezete si cukrovinky a skládáte. Když už mám všechny součástky připravené v dílně, tak to zabere asi tři až čtyři dny,“ vypočítává.

Aktuálně jeho firma Czech Pedal Car vyrábí autíčka sedmým rokem. Za tu dobu vozy ze Sazovic dobyly nejen tuzemsko, ale také zahraničí. „Dodávali jsme už různě po Evropě, do Ameriky, před válkou také do Ruska, a dokonce jsme dostali poptávku i z Japonska,“ vyjmenovává Večeřa.

JE LIBO VLASTNÍ SPZ?

Autíčka mnohdy neslouží jen jako stylová hračka pro děti. Část z nich si také velmi rádi pořizují třeba automobiloví nadšenci a sběratelé. „Zrovna nedávno jsme s manželkou přemýšleli, kdo je naše hlavní cílová skupina. Zjistili jsme, že je to obrovský mix. Jsou to lidé, kteří mají rádi veterány, prarodiče, kteří chtějí pěkný dárek pro vnoučata, rodiče pro své děti nebo třeba parta lidí, kteří to kupují svému řediteli v práci, protože má rád historická auta,“ popisuje.

Každý kus je originál a stejně tak si každý zákazník může auto nadefinovat do velké míry podle svých představ. „Pokud byste například vlastnil veterána, kterým je naše autíčko inspirované, můžete si říct, jakou chcete barvu, a my vám v tom odstínu autíčko vyrobíme. Jestliže máte zbytek koženky z renovace, pošlete ji a my z ní ušijeme sedačky. Můžeme z té koženky udělat také boční čalounění a tak dále,“ vyjmenovává Večeřa.

Nákup šlapacího autíčka ze Sazovic tak v mnoha ohledech připomíná koupi běžného osobního vozu. Jsou libo nerezové poklice nebo vlastní SPZ? Žádný problém. Stejně tak blikače, světlomety, troubení nebo vlastní polep. „Některé firmy si na autíčka dávají vlastní loga. Například Olma jogurt Florian slavil třicet let a my jsme pro ně dělali limitovanou edici autíček s vlastním polepem,“ vypráví Tomáš Večeřa.

LAMBORGHINI? PROSTĚ TO NEŠLO

A aby bylo vše dotaženo do posledního detailu, každé šlapací autíčko má také své originální výrobní číslo a malý technický průkaz. Když jsme u těch výrobních čísel – v době našeho rozhovoru finišuje Večeřa autíčko inspirované Škodou 1000 MB s výrobním číslem čtyři sta. „Celkově jsme za sedm let naší existence vyrobili asi šest stovek autíček,“ dodává podnikatel.

Kromě zmíněného modelu 440, které je zmenšeninou Felicie, a modelu ZK1000 připomínající právě Škodu 1000 MB pracuje Večeřa na vývoji dalšího autíčka.

Tentokrát se hlavní inspirací pro tvary stal kultovní automobil Škoda 120-130. „Nový model se nám celkově nafoukl a rozšířil, řízení se šlapkami bylo posunuto směrem dopředu a sedlo je možné oproti starší verzi modelu s označením ZK1000 posunout o jednu pozici navíc, a to směrem dozadu,“ říká Tomáš Večeřa.

Podle čeho si vybírá modely, kterými se inspiruje? Zkrátka se Večeřovi musí líbit. „Je to asi dva nebo tři roky, co nás oslovil anglický Lamborghini klub, který chtěl vyrobit třicet autíček. Jenže ať jsem to kreslil a vymýšlel, jak chtěl, tak to bylo škaredé. Prostě to nedávalo smysl, takže jsem od toho nakonec dal ruce pryč,“ připouští.

Dnešní doba je plná inovací. I proto už má Tomáš Večeřa pro svá autíčka vyvinutý elektropohon. S výrobou elektrických aut však otálí. „Máme na to už i připravený podvozek. V podstatě není problém spustit výrobu, jenže se mi to maličko příčí.

Elektrických věcí je na trhu už hodně,“ krčí rameny. „Nejsem žádný velký ekolog, ale myšlenka šlapacího autíčka, které je opravitelné a může přežít několik generací, je pro mě mnohem lákavější, než vyrábět elektroauta, u kterých vám po čase odejde například baterie. Podle mě jsou tohle pasti, do kterých se asi nechci pouštět,“ říká.

A co Tomáše Večeřu na jeho práci baví nejvíce? „Víte, někdy jsou třeba dny, kdy je to špatné, ale pak přijdou dny, kdy jsem sám v dílně, mám to zmíněné cukroví a jen skládám. To je odpočinek – když můžete dva nebo tři dny v klidu pracovat jen tak při rádiu, to je zkrátka skvělé,“ uzavírá.

TOMÁŠ VEČEŘA

● Narodil se v roce 1984.

● Vyučil se pekařem.

● Profesní úspěchy? Upekl nejdelší koláč v České republice.

● Mezi jeho koníčky patří především stará technika.

● Založil firmu Czech Pedal Car, která vyrábí unikátní šlapací autíčka.

● Jeho nejbližší rodinu tvoří Marcela, Klárka a Jakub, se kterými žije v Sazovicích na Zlínsku.