​Sex v éře robotů zachrání láska, říká zlínský sexuolog Pavel Havelka

Sex je náš, dělá dobře mně i tobě... známá píseň rockové kapely Lucie z 90. let vyvrací mýty o tom, že by se přístup lidí k lechtivým hrátkám výrazně změnil. Plná ambulance ve Zlíně je toho důkazem.

Sex trápí generace napříč věkem. Chodí ženy. Páry. Ale především muži. A mentálně postižení. Výjimkou nejsou ani sedmdesátiletí. Ostych stranou. „Nedávno jsem měl v ordinaci pána, který říkal, že má čím dál nižší citlivost v penisu. Prý to začalo od února, kdy prodělal covid. Tohle když zveřejníme, tak je to nejlepší podpora očkování mužské části populace, jakou si můžeme přát,“ zmiňuje s úsměvem v rozhovoru pro Magazín PATRIOT sexuolog Havelka.

Z osmdesáti procent si k vám přijdou pro radu muži. Překvapuje vás to?

Muži řeší sex trošku víc než ženy, takže mě ani nepřekvapuje, že v ordinaci převládají. Trápí je poruchy erekce nebo předčasná ejakulace. Častou příčinou erektivních dysfunkcí jsou kardiovaskulární onemocnění, operace prostaty, nádorů a podobně. Když k tomu připočteme současný životní styl, nedostatek pohybu a nevhodnou stravu, není se čemu divit.

Ženy problémy nemají nebo se stydí?

Když jsem před čtyřmi měsíci ambulanci otevřel, bylo to, co se týče návštěvnosti mužů a žen, půl na půl. Aktuálně ale chodí častěji páry, což vítám. Vždycky je lepší řešit sexuální problémy ve dvou. Každý z partnerů má totiž na situaci trošku jiný pohled. A co si budeme nalhávat, ženy to mají v mnohém jednodušší. Teď se pouštíme na tenký led ohledně předstírání orgasmů, ale u mužů to takto snadné rozhodně není.

Setkal jste se už ve Zlíně s nějakou zvláštností?

Ordinaci začali ve velkém navštěvovat lidé s mentálním postižením. Když jsem před atestací jezdil po stážích, setkával jsem se s tím hodně často. Bohužel je velmi málo lidí, kteří se sexualitou mentálně postižených zabývají. Jde o téma složité a citlivé. V březnu jsem se zúčastnil specializovaného kurzu, abych mohl těmto lidem skutečně pomoct. Už mám domluvené schůzky se školami a ústavy, které se o postižené starají. Chtěl bych je vést k sexuální edukaci, abychom zabránili někdy až nepříjemným, se zákonem hraničícím sexuálním excesům.

O co jde? Můžeme být konkrétní?

Většina společnosti si myslí, že lidé s mentálním postižením jsou sexuálně hyperaktivní. Ale nejsou. Oni mají stejnou sexualitu jako my, jen nepochopí některé věci, které chápeme my. Nejčastějším problémem je obnažování na veřejnosti, masturbace, osahávání cizích lidí a podobně. Částečně mohou být na vině i rodiče. Jedni mí klienti mají mentálně retardovanou dceru, velice pěkně ji vedou, ale nechávají ji žít v dětském světě. Jenže v šestnácti letech začne mít problém.

V jednom z podcastů jste zmínil, že není nic, o čem byste ještě neslyšel. S jakou největší bizarností jste se zatím setkal?

Velkým „šokem“ byl pro mě pobyt na sexuologickém oddělení v pražských Bohnicích. S pedofily a exhibicionisty se nesetkávám každý den a některé příběhy byly skutečně bizarní. Jednou jsem se účastnil psychologické léčebné terapie deviantů a pak jsem zjistil, že jsem seděl vedle pedofilního vraha, který dostal na konci 80. let trest smrti později změněný na doživotí a následně na pětadvacet let, které si skutečně odseděl. Nakonec zůstal natrvalo v ústavu. Až jsem z toho měl husí kůži.

Poznal byste, že jde o pedofila? Vypadal na to?

Deviant většinou nevypadá na to, že je pedofil nebo sexuální agresor. Chová se úplně normálně, dokud nepřijde nějaký podnět. Kvůli médiím máme o těchto lidech trochu zkreslenou představu. Klasický pedofil dětem moc neubližuje, on je má rád. Většinu pedofilních deliktů, ale i znásilnění, navíc nepáchají tzv. parafilici, kteří trpí sexuální poruchou, ale „normální“ heterosexuálové.

Sexuálního násilí se nejvíc dopouštějí lidé v nejbližším okolí. Proč to tak je?

Velice časté je zneužívání v rodinách, kdy muži nejsou pedofilové, ale činí tak často pod vlivem alkoholu. Mají sexuální frustraci, dlouho neměli partnerku, takže berou dítě nebo dospívající jako náhradní objekt. U znásilnění je to podobné. Většinu z nich nemá na svědomí sexuální sadista, ale příbuzní, známí, spolupracovníci, nadřízení. Skutečně ti nejbližší. Tyto případy se také nejméně hlásí.

Zavedl byste sexuální výchovu ve školách? Na co byste v dnešní době kladl největší apel?

Sexuální výchova do škol patří. V severských zemích, kde je už součástí výuky, se dnes mnohem méně potýkají s těhotenstvím mladistvých, klesl i počet pohlavních nemocí. Ale neřešil bych jen technickou část, ale také aktuální témata a vztahy mezi mladými lidmi. To je právě prevence sexuálního zneužívání nebo tolik diskutovaný gender.

Poslední roky jde západní společnost tomuto tématu hodně na ruku.

V celkové populaci tvoří nebinární osoby doslova promile, ale přitom je o nich nejvíc slyšet. Víte, kolik existuje pohlaví podle genderových identit? Tři sta dvacet pět! Jinak se cítí ráno, jinak se cítí večer, jinak za měsíc. Ale tito lidé nenavštěvují sexuologické ordinace. Nepotřebují naši pomoc. U mnohých z nich může jít jen o pózu a takto jim to vyhovuje.

Kolik je podle vás pohlaví?

Podle mě jsou dvě pohlaví. Muž a žena. Ale gender je obecnější. Měli bychom být ohleduplní a tolerantní, ale abychom měnili zákony kvůli menšině, to není úplně ideální. Tito lidé nechtějí měnit své pohlaví. Po tom touží transsexuálové, kteří sexuologickou pomoc skutečně potřebují.

Ročně se v Česku změní kolem 200 lidí na opačné pohlaví. A transsexualita, přestože tady vždycky byla, je stále pro lidi tabu. Proč?

Lidé si nedokážou představit, že by žili v jiném pohlaví, ani je to nenapadne. Většina z nich to považuje za něco proti přírodě. Ale vždycky tady byli lidé, kteří se necítili ve svém těle dobře. A tím nemyslím transvestity, kteří se převlékají do ženských šatů, ale přitom stále zůstávají v mužské roli. Kdežto transsexuálové jsou přesvědčeni o tom, že žijí v jiném těle, dělá jim to psychické potíže a my jim rádi pomůžeme.

Cituji: „Chodí už děti od čtyř pěti let, které si nejsou jisté svou orientací.“ Není to jen „schíza“ rodičů? Zbytečné politikum?

Velmi zřídka přicházejí pro radu také rodiče malých dětí. Někteří, většinou otcové, špatně snášejí, že si jejich syn hraje s panenkami a odmalička nezapadá do klasické mužské role. Někdy se vyděsí a chtějí s dítětem rychle na vyšetření. Většinou je uklidníme a doporučíme, ať to neřeší, protože je to v určitém věku u některých dětí normální. Neznamená to, že z nich nutně musí vyrůst transsexuálové.

Sexualita se formuje až v pubertě, je to tak?

Je to složitější. Sexuální mozková centra jsou založená už v děloze matky. Tam se řeší, jaký je vliv hormonů ve druhém trimestru. Určení pohlavní role se následně formuje do tří až čtyř let. Potom už sledujeme chování, které tomu odpovídá. Kluci si hrají ve škole s kluky a holky s holkami a teprve až přijde puberta, si kluci všimnou, že existují nějaké holky.

V tradičních rodinách i v církvi stále převládá názor, že homosexualita se dá léčit. Vysvětlete, proč tomu tak není.

Homosexuálové hodně dlouho bojovali o svá práva, protože homosexualita byla roky tabuizovaná i trestaná. A existovalo několik klinických studií, které se snažily předělat homosexuály na heterosexuály. Nikdy se to nepodařilo. Svoji sexuální orientaci si člověk nevybral, ta je daná, s tou se narodil a tak to zkrátka je. O důvodech, proč tomu tak je, se pořád spekuluje. Společnost se s tím jednoduše musí smířit.

Při pohledu na novinové titulky mám dojem, že homosexuální je snad třetina národa.

Musíme rozlišovat homosexuální jednání a chování. U gayů nejde ani tak o sex, jako spíš o citovou stránku, schopnost zamilovat se do opačného pohlaví. Ve věznicích nebo ústavech se lidé chovají homosexuálně, ale homosexuálové nejsou. Ani bisexuálů není tolik, jak se může zdát. Jen velmi malá část je schopna se opravdu zamilovat do obou pohlaví. To je to měřítko. Bisexuálové jsou často homosexuálové, kteří to nemají v hlavě úplně srovnané nebo nejsou schopni se přiznat před společností. Že je člověk bisexuál, zní totiž trošku líp. Bisexualita je dnes in.

In je také virtuální sex. Dočkáme se někdy zpátky toho, že na jaře narazíme v parku na muchlající se páry místo toho, aby seděly v kavárně zahledění do svých tabletů?

Pořád na ně narážíme. Ve střední Evropě stále ctíme určité tradice a normalitu. Jak říká známý český sexuolog doktor Weiss: Stále jsme schopni se zamilovat, a to nás ještě zachraňuje. Tím, že se změní chemie v mozku, člověk odloží mobil a chce být s tím druhým fyzicky. Ale například v Japonsku mají velký problém. Mladí se nechtějí ženit ani vdávat, nechtějí mít děti, stačí jim virtuální sex.

Počet styků klesl na polovinu, počet uživatelů porna vzrostl stejnou měrou. Zakázal byste porno?

Pornografie vyloženě škodlivá není. Tím, že ji zakážeme, většinu věcí nevyřešíme. V určitých situacích dokonce smysl má. V severských státech legalizovali distribuci porna a počty znásilnění a exhibicionistů klesly o desítky procent. Problém ovšem je, pokud se k němu dostanou děti, které si pak myslí, že je běžné souložit dvě hodiny, že se ženy jednoduše nabízejí, a že některé drsnější sexuální praktiky jsou zcela běžné. Realita je ale jiná.

Me Too. Jaký je váš postoj k tomuto hnutí? Jste zastáncem old school nebo hysterie, která kolem něj panuje?

Osobně jsem spíš zastánce staré školy. Neříkám, že sexuální zneužívání tady neprobíhalo, ale z pohledu Středoevropana mi připadá celá Me Too naprosto hysterické. Mnohdy se řeší obvinění stará dvacet let. Stačí jedno slovo a člověk má totálně zkažený zbytek života. Zvlášť v západní společnosti je dnes muž automaticky odsouzen. I když se prokáže jeho nevina, zůstává tam stigma. Navíc moc neřešíme opačný případ. Pokud by přišel muž s něčím podobným, bude mu věřit automaticky menší počet lidí, než když s tím přijde žena. A tím neříkám, že zneužívání mužů ženami je dominantní, ale také existuje.

Sexem budoucnosti mají být roboti schopni všeho. Doporučil byste sám někomu sex s robotem?

Nemyslím si, že sex s roboty nahradí normální sex. Ale jsou určité skupiny, kde prostor pro jejich využití vidím. Mohou pomoci mužům, kteří jsou tak sexuálně nezkušení a neschopní navázat kontakt, že pro ně může být náhražka jediným řešením. Uplatnění by našli ve vězení, výchovných ústavech i v armádě. Vývoj tzv. sexbotů jde neuvěřitelně dopředu. Každý rok jsou sofistikovanější a zanedlouho už s námi budou i mluvit. Myslím, že si je hromada lidí bude chtít ze zvědavosti vyzkoušet, ale to je tak všechno. Hodně diskutovanou otázkou je, zda by mohli roboti pomoci v případě pedofilů.

Sex s dětským robotem? Jaké převládají u odborníků názory?

V případě názoru na používání dětských sexbotů pedofily je sexuologická společnost rozdělená na dvě půlky. Jedna říká, že je lepší použít sexbota místo živého objektu. Druhá říká, že to bude ještě horší, protože pedofilovi, který bude souložit se sexbotem, to po čase přestane stačit a vyvolá to v něm ještě větší chuť na živý dětský objekt. Těžko říct, ke kterému názoru se nakonec odborníci přikloní.

Sexuální potíže často způsobují přibývající nemoci, léky. Nepřeceňuje se sex v pozdějším věku? Třeba v sedmdesáti?

Spíš bych řekl, že se podceňuje. Většina mladých si nedokáže představit, že staří lidé souloží. Přitom je to zcela běžné. U většiny lidí sexuální aktivita postupem let klesá, ale výjimkou nejsou ani takové páry, u kterých chuť na sex stoupá. V ordinaci jsem vyšetřoval pár pacientek, které si v sedmdesáti našly nového partnera a chtějí pomoct s problémy v sexu. Většinou řeší problém nedostatečného zvlhnutí při vzrušení, kde pomohou klasické lubrikanty. A potom přicházejí pánové, kteří potřebují malou pilulku. V těchto případech jim můžeme vyhovět.

Máte nějaký recept na zdravý sexuální život?

Zdravý sexuální život vychází z partnerského vztahu. Pokud začnou skřípat vztahové problémy, pak se to většinou projeví i v sexuální oblasti a naopak. To řešíme s pacienty často. Rozlišit, jestli je to vejce nebo slepice. Tedy jestli byl první na vině špatný sex nebo špatné vztahy. Někdy stačí zlepšit kvalitu vztahu a velice pozitivně se to může projevit i v sexuální oblasti.

Sexuologická ambulance

Nachází se v přízemí 31. pavilonu KNTB, otevřena je každý čtvrtek od 8 do 15 hodin. Během dne přijme lékař kolem osmi pacientů. Podobně zaměřená ambulance ve Zlínském kraji skončila v Kroměříži v 90. letech, od té doby za ní museli zájemci jezdit do Brna či Olomouce (případně své potíže řešit s urologem, gynekologem, psychologem nebo praktikem). Sexuologie je multioborová, v celé řadě případů je nutná spolupráce několika různých specialistů.

PAVEL HAVELKA

Jediný atestovaný sexuolog ve Zlínském kraji

Jednadvacet let gynekolog a porodník v Krajské nemocnici T. Bati ve Zlíně (KNTB), operatér se zaměřením na onkogynekologii

Vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci

Žije ve Zlíně, je ženatý

a má dvě dcery

Mezi jeho koníčky patří četba (fantasy, sci-fi), vaření, lyžování

Fandí zlínským beranům